Prezident jako obchodní cestující cizích zájmů?

Lobbing za firmu poradce Koláře, pomoc šlechtickému rodu k získání miliardových majetků proti naší zemi, a nyní organizace mezinárodního nákupu pro Ukrajinu. To je podle poslance SPD Jiřího Kobzy drtivý výčet aktivit prezidenta Pavla, či spše obchodního cestujícího. Velmi by jej zajímalo, zda tu poslední aktivitu bude platit jen z vlastní rozpočtové kapitoly Hradu, nebo si nechá od vlády schválit víc peněz.

Co říkáte mezinárodní iniciativě prezidenta Pavla na koalici pro nákup munice Ukrajině? Měla by toto být role prezidenta republiky?

Celkem jistě to nepatří do agendy prezidenta ČR. Prezident Pavel vystupuje od začátku výkonu svého mandátu nikoli jako hlava státu, ale spíše jako by byl ve službách cizích zájmů, resp. jako obchodní cestující zbrojařských firem a to je pro mne těžko pochopitelné. Příklady jsou: tu lobbuje za firmu, kde je angažován jeho poradce Kolář, tu pomáhá proti vlastnímu státu Lichtenštejnům získat u nás miliardové majetky. Nyní organizuje v zahraničí nákupy munice pro Ukrajinu.

Rád bych také věděl, kdo a zda vůbec někdo dal prezidentu Pavlovi mandát mluvit za náš stát i v tom smyslu, že nabízí naší spoluúčast na nákupu munice i z finančního hlediska. Rád bych tedy věděl, jestli nabízí poskytnout pro tyto účely peníze pouze z rozpočtové kapitoly Kanceláře prezidenta republiky, anebo z celého státního rozpočtu, na což nemá bez mandátu od vlády právo.

Premiér Fiala se zase účastnil konference na pomoc Ukrajině v Paříži, jejíž výsledky Emmanuel Macron shrnul slovy, že Rusko nesmí zvítězit. Má vůbec Evropa ještě sílu, aby tyto fráze uvedla do praxe?

Pouze za cenu války velkého rozsahu, o což nemá nikdo příčetný zájem. V souvislosti s touto konferencí v Paříži se dokonce objevily úvahy o přímém zapojení armád evropských zemí do konfliktu na Ukrajině, což by bylo něco šíleného. Podle některých názorů se tímto začíná hrát o zničení celé civilizace.

Je proto velice dobře, že o tom slovenský premiér Fico ještě před jednáním začal odvážně hovořit velmi nahlas, čímž zcela jistě přispěl k tomu, že tento hazardní plán nebyl (zatím?) realizován. Fico se opakovaně, vedle Viktora Orbána, ukazuje jako evropský státník velkého formátu. Pokud válka nemá vojenské řešení, je na čase přestat zabíjet a začít jednat.

Následně se v Praze konal summit V4, který měl proběhnout ve velmi dusné atmosféře zejména směrem k premiérům Slovenska a Maďarska, a to už od hlasité demonstrace u příjezdu. Ohrožuje podle vás tato kauza další pokračování visegradského formátu spolupráce?

To ohrožují zejména současná česká a polská vláda, které tento nesmírně důležitý formát spolupráce plánovitě rozbíjejí za podpory evropské komise již několik let.

Právě úzká koordinace a kooperace se sousedními středoevropskými státy je pro nás životně důležitá. Máme nejen společnou historii, hodnoty a kulturu, ale zejména mnohé společné zájmy.

Je to zejména zájem hájit svou národní a státní suverenitu proti enormnímu tlaku západních států Evropské unie, proti masové migraci, proti ničení našich zemědělců nestandardními a bezcelními dovozy z Ukrajiny, proti opatřením Green Dealu, proti zatahování do válečných konfliktů pod vedením USA.

Orbán a Fico se chovají jako suverénní premiéři svých států, kteří nás navíc nikdy nezradili – vzpomeňme například na situaci z roku 2015, kdy vrcholila první vlna masové nelegální migrace, kdy nás oba tito státníci podpořili ve věci odporu proti tehdejším merkelovským migračním kvótám a vůbec fantasmagorii „Wir schaffen das“.

Orbán kromě toho jako jediný tehdy (i potom až dosud) bránil vnější hranici Evropské unie před náporem muslimských ilegálů. V době vrcholící infekce covidu pomohl České republice dodáním nezbytných zdravotnických pomůcek (například 150 dýchacích přístrojů). Bohužel, vazalské Fialově vládě je to jedno, stále dokola opakuje mantry o proruském zapálení obou státníků, Orbána i Fica.

Co vůbec říkáte na naší koalicí tolik kritizovaný názor Roberta Fica, že Evropské unii vyhovuje, když se Slované vybíjejí navzájem?

Má v zásadě pravdu. Ale těžko hovořit o Evropské unii jako celku, to není jednolitá entita, zájmy jednotlivých států se výrazně liší, zejména v kritických oborech jako zemědělství, migrace, ekonomiky, bezpečnosti apod. Nicméně někteří evropští lídři tento konflikt překvapivě chtějí. To se týká i části amerických politických elit.

Podle mne to vyhovuje jejich klientelistickým loutkovodičům – bankám, zbrojařům, energetickým velkofirmám. Nezapomínejme, že do této války teče nesmírné množství těžko zúčtovatelných peněz a korupce je zde vysoká, která by v době míru vedla k uvěznění mnoha vysokých funkcionářů. Vedle těchto zisků smutný fakt, že dál umírají a jsou mrzačeni Ukrajinci a Rusové – po desítkách tisíc, včetně civilistů, je pro ně nepodstatný.

Fico také hovořil o tom, že některé členské státy EU uvažuji o přímé vojenské účasti na Ukrajině, což Emmanuel Macron do budoucna nevyloučil. Hrozí, že by Česko, za této vlády lídr unijní ukrajinské kampaně, mohlo být do války zapojeno takto přímo?

V první řadě musíme připomenout projekt Phoenix o účasti českých občanů v konfliktu. Za Fialovy vlády toto nebezpečí je bohužel reálné, i s ohledem na prohlášení ministryně obrany a náčelníka generálního štábu o tom, že se lidi mají připravovat na válku. To v souvislosti s informacemi o cvičení lékařů na případné odvody a informace o připravovaných „administrativních odvodech“ jsou skutečně znepokojující okolnosti.

Vidíme to z různých – a pro tuto vládu už typických – signálů. Mám tím na mysli to, že mnohem silnější slovo než slabý premiér v ní mají ministryně války Černochová, která dostává bianco šeky na stovky miliard na nepotřebné a předražené americké zbraně (přičemž smlouvu o pobytu amerických vojáků a podpůrného personálu na základnách v ČR už má) a náčelník generálního štábu Řehka, který se zcela proti vojenské logice a pravidlům našeho ústavního uspořádání čím dál tím silněji plete do politiky, kde straší válkou až jaderným konfliktem.

V té souvislosti nelze ignorovat čím dál častější úvahy o zapojení veřejnosti do armády včetně návratu povinné vojenské služby. Naposledy právě od náčelníka generálního štábu Řehky. Co na to říkáte?

Ano, pan Řehka nyní „zavelel“ i k povinným odvodům. Ale pětikoalice se toho asi trochu zalekla, když viděla první ohlasy na tento nápad v podobě průzkumů veřejného mínění, které jasně říkají, že Češi do cizí války ani na povinnou vojnu, nechtějí.

Stojí za připomenutí, že všechny předchozí vládní reprezentace téměř zničily domácí vojenskou infrastrukturu, takže vojenský výcvik se ani nemá kde a s čím realizovat. To samé bohužel platí o celém systému organizace a vybavení Civilní ochrany v celostátním měřítku.

Neochota lidí jít na vojnu je důsledkem toho, že byla zcela odstraněna výchova k vlastenectví, branná výchova na školách a především výchova k občanské zodpovědnosti v případě, kdy je vlast v nebezpečí.

Jakou cenu asi má dnešní, evropským progresivismem zblblý, demotivovaný až demoralizovaný občan/voják v případě konfliktu, kdy netuší za co, za koho a za čí zájmy by měl bojovat a umírat? Je z něj jen potrava pro děla.

Tuto smutnou realitu bohužel ministerstvo školství, obrany, zdravotnictví ani průmyslu nejenom že neřeší, ale marně u nich hledám jakoukoliv ochotu řešení hledat.

Podle mne jsme, až na velkohubá prohlášení různých vládních politiků, bezbranní a totálně nepřipravení na strádání válečných operací. Vojenské řemeslo se u počítačových stříleček nenaučí.
https://www.parlamentnilisty.cz

sdílet na