Pokud tohle Fiala říká… Právník a diplomat k Ukrajině. Co premiér neví.

„Premiér by měl lépe vážit slova a alespoň letmo si přečíst Ústavu,“ říká bývalý diplomat a právník Petr Vacek o Petru Fialovi. A míní tím, že prohlašovat, že jsme ve válce s cizí mocností, je hazardování. „Politici se nesnaží přispívat ke zmírnění konfliktu na Ukrajině,“ míní kandidát do Senátu pro volební obvod 25 – Praha 6. A směrem k pětikoalici vzkazuje: „Musí se jen rozhodnout, zda jsou jí bližší zájmy této země, zájmy jiných států nebo ideologickými snílky stanovené globální cíle.“

Má váš pokus o vstup do nejvyšší politiky souvislost s tím, v jak dramatické situaci se naše země nachází? Co byste se v případě zvolení do Senátu především pokusil ovlivnit?

Můj vstup do politiky není pokusem. Slovo pokus navozuje dojem ojedinělého kroku, za kterým již nenásledují další, pokud se tento první nepovede. V mém případě tomu tak není a nebude. Mé pevné rozhodnutí do politiky rázně vstoupit a dlouhodobě v ní setrvat současná dramatická situace jen urychlila.

Jako právník chci přispět k návratu práva a zákonnosti. Pod pláštíkem tzv. covidových opatření byla v minulých letech zcela zásadním způsobem pošlapána základní lidská práva, svobody a důstojnost. Exekutiva dávala všem okázale a arogantně najevo, jak moc právem pohrdá a nehodlá se jím řídit. Příkladem budiž i pandemický zákon, který současná vláda protlačila na sílu Parlamentem, ačkoliv si byla dobře vědomá jeho protiústavnosti. Nyní přicházejí zjevné pokusy omezit svobodu slova a kriminalizovat vlastní názory. Toto je zjevná eroze právního státu, které nehodlám nečinně přihlížet.

Dále chci jako bývalý profesionální diplomat vrátit českou zahraniční politiku k její podstatě. A tou je ochrana zájmů České republiky v zahraničí. Jako by současná vláda na tento základní imperativ zcela zapomněla a vyměnila jej za licoměrné pochvaly a poklepávání po zádech od zahraničních státníků a od úředníků mezinárodních organizací. Dobrým příkladem je české předsednictví v EU, které je zatím ukázkou promarněných příležitostí. Devótně jsme připustili diskusi o odstranění práva veta, ačkoliv by tento krok znamenal definitivní konec suverenity České republiky a propad do bezvýznamnosti. Premiér Fiala se v této souvislosti nechal na zasedání Evropského parlamentu peskovat od poslance Verhofstadta jako malý školáček, aniž by ho rázně vykázal do patřičných mezí. Nyní podporujeme pobaltskými státy navrhovaný zákaz vydávání víz všem ruským občanům k cestám do EU, ačkoliv by tento krok nebyl ničím jiným než návratem k principu kolektivní viny, dosud odmítaným většinou vyspělého demokratického světa. Položme si zde otázku, zda by neměl být náš zájem zcela opačný, tedy ukázat obyčejným Rusům jak funguje svobodný západní svět, aby mohli po svém návratu domů tlačit na demokratizaci Ruské federace.

Jako společnost se potýkáme se spoustou negativních jevů. Ale inflaci prý máme dovezenou. Prudké zdražení energií je prý mimo naše možnosti jakkoli ceny ovlivnit. S válkou na Ukrajině se pojí obrovské výdaje státu, ať už formou nejrůznějších dodávek napadené zemi nebo v podobě pomoci cca 400 tisícům ukrajinským migrantům v Česku. Lze tedy od vlády Petra Fialy něco chtít, když všechny uvedené problémy jsou mimo její dosah a možnosti?

Pokud by uvedené problémy byly skutečně mimo dosah a možnosti této vlády, musí skončit a vrátit se do opozičních lavic, případně se zasadit o vyhlášení předčasných voleb. Občané této země právem očekávají, že vláda bude dostatečně silná a nalezne nástroje pro to, aby uvedené inflační dopady zmírnila. Do nekonečna se vymlouvat na následky politiky dosavadních vlád a vnější vlivy nelze.

Co tedy od politicky značně nesourodé vládní koalice očekáváte?

Co osobně nejen já, ale všichni občané, zástupci průmyslu a služeb od vlády Petra Fialy očekávají, je, že vyřeší bezprecedentní situaci na trhu s elektrickou energií. Pokud by vláda skutečně chtěla, je to v jejích silách, neboť společnost ČEZ je většinově vlastněná státem. ČEZ prodává elektřinu koncovým spotřebitelům za jednu z nejvyšších cen v celé Evropě a důvodem vládní nečinnosti je dle premiéra ohled na zájmy minoritních akcionářů. To je skandální. Vláda musí brát především ohledy na zájmy občanů této země. Stát jako většinový akcionář může prakticky okamžitě ukončit kšeftování – jiné slovo mě v této souvislosti nenapadá – s elektrickou energií prostřednictvím lipské a pražské burzy, případně přistoupit k dodatečnému zdanění elektřiny vyráběné v atomových elektrárnách podobně, jako to bylo navržené na Slovensku, díky čemuž přistoupili majoritní akcionáři Slovenských elektrární na zafixování ceny elektřiny pro domácnosti na úrovni 62 eur za MWh až do roku 2024. To je aktuálně zhruba 8x méně, než platíme za elektřinu u nás. Jsem si jist, že cena elektrické energie, která je významný akcelerátor inflace, by následkem tohoto kroku pro koncové zákazníky významně klesla.

Nelze v této souvislosti nezmínit ani velmi pochybně nastavené sankce. Nikdy v historii nebyly koncipovány tak, aby více poškozovaly jejich vyhlašovatele než toho, proti komu jsou namířeny. Toho jsme nyní, bohužel, svědky. Chybná sankční rozhodnutí jsou udržována v platnosti, ačkoliv je čím dále tím více zřejmé, že se zcela minula deklarovaným cílem. Očekával bych proto, že Česko jako předsednická země EU vyzve Unii a členské státy k revizi a přehodnocení sankcí v tom směru, aby byly ponechány v platnosti jen ty, které reálně přispějí k ukončení konfliktu na Ukrajině. Toto by však vyžadovalo politickou odvahu a reálný plán dalšího postupu. Obojí naší zahraniční politice zoufale chybí.

Ve vaší předvolební vizitce si lze přečíst, že jste byl diplomat, jste advokát, mezinárodní právník a zakládající člen Institutu práva a občanských svobod Pro Libertate. Ale také, že byste byl senátor, co nechce válku. Přistupujete tedy na rétoriku premiéra Fialy, že jsme ve válce?

Premiér by měl lépe vážit slova a alespoň letmo si přečíst Ústavu. Pokud za velmi napjaté mezinárodní situace hovoří o válce s cizí mocností, ve které zcela nepochybně nejsme, je to hazardérství a nezodpovědnost. Politici se nesnaží přispívat ke zmírnění konfliktu na Ukrajině a k nalezení mírového řešení. Naopak. Předhánějí se v nesmyslné válečné rétorice a svými faktickými kroky tento ozbrojený střet, který zásadním způsobem ohrožuje bezpečnost České republiky a jejích občanů, jen prohlubují. Jsem zásadně proti dodávkám zbraní a materiálu dvojího určení do oblasti konfliktu. Zde musím souhlasit se slovy britského politika Jeremy Corbina, že dodávky zbraní ještě žádnou válku nevyhrály.

Může dramatické zdražování energií, potravin a dalšího zboží denní potřeby vést v Česku k občanským nepokojům a případným politickým zvratům? Čím by se tomu mohla koalice pěti stran pokusit předejít? Jak může v příštích měsících pomoci příslušníkům nižší a možná i střední třídy, aby nepropadli do chudoby a bezvýchodné životní situace?

Musí učinit vše pro to, aby se tak nestalo. Nese za to politickou odpovědnost. Nástroje na to má. Musí se jen rozhodnout, zda jsou ji bližší zájmy této země, zájmy jiných států nebo ideologickými snílky stanovené globální cíle, ať mají podobu zeleného údělu či jakoukoliv jinou.

Nejsou Češi ke svým politikům až příliš kritičtí? Narážím tím na průběžné šetření výzkumné společnosti Morning Consult, podle něhož českému předsedovi vlády věří aktuálně jen 22 procent dotázaných, zatímco i dosluhující Boris Johnson se pořád ještě těší přízni 27 a polský premiér Mateusz Morawiecki 28 procent oslovených. Co dělá Petr Fiala tak špatně?

Vláda Petra Fialy byla spojována s očekáváním změny. Ta nenastala, naopak, některé negativní trendy se ještě více prohloubily. O to je zklamání a znechucení voličů logicky větší.

Strany, které mají své představitele ve vládě, před volbami slibovaly vámi zmíněnou změnu. Co tedy za osm měsíců od jmenování kabinetu změnily?

Z mého pohledu pramálo. Pirátské nadšení pro otevřenou informační společností umřelo spolu s jejich podporou cenzurních vládních opatření a z původního pirátského étosu tak zůstaly jen dredy na hlavě ministra pro místní rozvoj. STAN a jejího předsedu Rakušana zaměstnává více vysvětlování vlastních afér než vládnutí. KDU-ČSL jako by pokračovala ve Šrámkově doktríně vyjít s každým a miniaturní TOP 09 si užívá poslední okamžiky života parlamentní strany. Zbývá jen ODS, která působí unaveně a její jedinou snahou je udržet koalici pohromadě. Cynicky řečeno, jedinou změnu, kterou jsem zaznamenal, byla rychlost, s jakou se projevily koaliční rozpory.

Daniel Hůle z organizace Člověk v tísni napsal: „To fakt STAN nemá nikoho, kdo není napojen na mafiány? Milá kavárno (považuji se taky za kavárníka), kdyby Babiš jmenoval šéfem tajné služby člověka s vazbami na mafiány, tak jdete na barikády. Rakušan by měl okamžitě skončit jako ministr vnitra.“ Není to poslední kapka trpělivosti s Vítem Rakušanem, který se ještě před jmenováním zbavoval policejního prezidenta nebo po vypuknutí aféry Dozimetr tehdejšímu ministru školství Petru Gazdíkovi radil, aby rozšlapal šifrovací mobil, kterým si telefonoval s hlavním aktérem kauzy Michalem Redlem? Jaký vzkaz dává vláda svým občanům tím, když ponechá Víta Rakušana ministrem vnitra a Petra Mlejnka šéfem rozvědky?

Předseda vlády má evidentně panický strach z toho, že důsledné vyšetřování afér spojených se STAN povede k rozpadu pětikoalice, a tím i ke konci jeho vlády. Tento strach zcela převážil nejen nad jeho odpovědností jako ústavního činitele, ale i nad jeho povinností trvat na vyšetření všech těchto afér, i kdyby měly mít za následek možné personální změny ve složení vlády. Snaha ututlat a zamést pod koberec do očí bijící skandály je nejen směšná a předem odsouzená k neúspěchu, ale generuje mimořádně toxický vzkaz všem voličům – můžeme si dělat ,co chceme, nezajímáte nás ani vy, ani právo a spravedlnost; jediné, co chceme, je nadále vládnout.

Přetřásá se také bezprecedentní a minulý režim připomínající výrok šéfa Bezpečnostní informační služby Michala Koudelky, že znevažování předsedy Senátu a předsedkyně Poslanecké sněmovny má prý ‚tendenci nahlodávat důvěru společnosti ve stát‘. Na webu Úřady vlády se v rámci iniciativy „Braňme Ukrajinu, braňme Česko“ objevila výzva k nahlašování dezinformačních či jinak nevhodných textů s dodatkem, že to není práskačství. Krátce po začátku války na Ukrajině bylo zablokováno fungování některých nepohodlných webů. Jak to tedy u nás momentálně vypadá se svobodou projevu? Nebo to jsou jen pihy na kráse české demokracie?

Zastavím se nejdříve u názvu iniciativy. Musíme skutečně na prvním místě bránit Ukrajinu a až na druhém Česko? Absolutně tento způsob uvažování nechápu. Posloupnost musí být zcela opačná, české zájmy musí mít vždy přednost.

Nyní k vámi citovanému výroku ředitele BIS Koudelky. „Stát jsem já“, pravil v 17 století francouzský král Ludvík XIV. Stejné přesvědčení měli komunističtí papaláši. Představitelé strany a vlády byli ve svých očích natolik ztotožněni se státem, že stát byli v podstatě oni. Kdo s nimi nesouhlasil, útočil na stát. A kdo útočil na stát, ten šel do kriminálu. Tak daleko ještě nejsme, ale našlápnuto již máme dobře. Stát nezákonně blokuje přístup k informacím a ve vší tichosti a bez řádného projednání připravuje nyní zákonný podklad, který by mu to do budoucnosti umožnil. Takto se nechová demokratická reprezentace. Takto se chovají mentální pohrobci bolševiků, kteří mají strach z oponentních názorů, a proto je chtějí za každou cenu umlčet.

Mám-li současnou situaci shrnout do jedné věty, svoboda projevu je nyní vážně ohrožena, a pokud proti tomuto nic nepodnikneme, může zaniknout zcela.

Do Senátu kandidujete za stranu PRO Právo Respekt Odbornost. Čeho z toho se nám v politice, ale i ve společnosti nejvíce nedostává?

Odpovím zcela upřímně. Všeho. Naprostá většina současných politických lídrů jsou pouhým produktem politického marketingu, zhmotněním práce politických sekretariátů, výsledkem jejich intrikaření, politického nepotismu a kupčení s vlivem. Důsledkem toho všeho je, že nám namísto odborníků vládnou prověřené partajní a nomenklaturní kádry.

Potřebujeme skutečné odborníky s respektem k právu a k zájmům celé společnosti. Proto jsem stál u vzniku strany Právo Respekt Odbornost a kandiduji za ní do Senátu.

Parlamentní listy: https://bit.ly/3wbzQjD
Foto: Hans Štembera
Popisek: Kandidát do Senátu Petr Vacek

sdílet na