Po bitvě je před bitvou

autor: Vidlák

Přátelé, dnes večer budeme vědět. Dnes večer se ukáže, jak jsme bojovali a také se ukáže, jak bojovali naši protivníci. Nenechme se mýlit, oni také mobilizovali voliče a dělali první poslední, aby odvrátili to, co jsme na ně chystali. Pokud zvítězíme, slavme… pokud nezvítězíme, nepropadejme malomyslnosti.

I kdyby to dopadlo nejlépe jak mohlo, i kdyby se v komunálu Pětikolka odebrala na smetiště dějin, bude to stát ještě hodně úsilí a svornosti, než si naši zemi vezmeme z cizích rukou zpátky. Pamatujte, že po volbách je před volbami.

Je třeba se chystat na další krok. Na středeční demonstraci na Václaváku. Pokud jsme dnes zvítězili, musíme tam zahulákat tak, aby to bylo slyšet každé vesnici i přes mlčení České televize. Pokud jsme dnes nezvítězili, musíme Václavák nejen naplnit, ale přímo ucpat i s přilehlými ulicemi.

Česká televize samozřejmě zase pilně mlčí, takže při trošce štěstí mezi sebe opět uzavřeme pár stovek pražských libtardů, kteří si v tlačenici budou muset vyslechnout, jak to vidí venkovští burani. Stejně by mohli dopadnou i nějací Dojče turisten, kteří by pak mohli doma poreferovat o novém Pražském jaru.

Nezůstávejte doma, přijeďte do Prahy. Že je to drahé? Za pár měsíců nebudete mít ani práci, ani peníze. Že je to daleko? Za pár měsíců se už nikam nepodíváte, protože benzín bude na příděl. Všichni jsme viděli našeho derniéra a jeho jasné signály. Všichni vidíme, pro koho dopravdy vláda pracuje. Bojujeme za naše děti, byť ty to někdy nechápou. Tak sakra bojujme jednou pořádně!

Já pro vás dnes něco mám…

Minulý týden jsme tu několikrát prokydávali naše obavy. Že tady demonstrujeme, snažíme se o změnu, učíme se sounáležitosti a toleranci… a ono to pak dopadne jako vždycky. My si připneme trikolóru složenou do tvaru jedničky, že máme republiku na prvním místě, přijedeme do Prahy, zaplatíme si to, zahulákáme… a nakonec zjistíme, že si náš boj někdo zprivatizoval, vylezl po našich zádech ke korytům a pak rád zapomněl, kdo ho tam vyslal.

Říkal jsem, že potřebujeme ještě druhý symbol. Symbol venkovských vidlí, který bude všem říkat, že tentokrát si to vzít nenecháme. Symbol, že jsme se odposledně poučili. Symbol, že na nás nikdo nemá bianko šek. Symbol, že tu demonstrují lidé práce, tátové od rodin, mámy od dětí, ba i důchodci, kterým to není jedno. Symbol, který ještě nebyl použit, ze kterého naše pravdomluvná mééédia hned tak neudělají jasný důkaz našeho extrémismu. Zároveň je to symbol, že už nepotřebujeme majnstrýmová média, že už máme vlastní komunikační kanály. Symbol, že máme vlastní mluvčí i vlastní zpravodajství. Symbol toho, že mééédia už nerozhodují, o čem se bude či nebude mluvit.

Na demonstraci nejdeme lustrovat řečníky. Jdeme tam, aby nás přesvědčili a aby se osvědčili. Ještě nejsou volby do sněmovny. Všichni ti řečníci budou muset vybojovat nejednu bitvu a mnohokrát osvědčit odvahu. Jdeme jim dát příležitost, aby mohli ve svých tornách najít maršálské hole. A zároveň jim jdeme ukázat, že se mají o koho opřít, že náš národ nezahynul. Jdeme jim ukázat sílu, která nemůže být přemožena, může být jenom zrazena… Jdeme jim ukázat potenciál této země a jejích dětí.

Vyzýval jsem, ať si připnete symbol vidlí. Fantazii se meze nekladou.

Ale hned jak jsem to napsal, chytilo se toho několik přátel a začali tvořit. Vytvořili toto:

Přejí si zůstat v anonymitě, proto jim chci alespoň takto poděkovat za jejich práci.

Pokud to chcete použít, klikněte zde. Vytiskněte, podlepte, dejte „sichrhajcku“ a máte odznak. Nebo si to prostě natvrdo nalepte pomocí pásky na rameno. Jsme národ improvizátorů a šikovných ručiček. Jistě vymyslíme i spoustu dalších možností.

Na srdci mějme trikoloru ve tvaru jedničky. Aby každý viděl, kde je náš domov. Na rameno si připněte vidle. Aby každý viděl, že se nebojíme vzít za práci i za obranu a že to u nás zpravidla děláme tím stejným nástrojem. Ukažme našim budoucím ministrům, že mají číst Vidlákovy kydy. Ukažme sobě navzájem, kolik nás je.

Sejdeme se pod koněm.

sdílet na