Peking odhalil tajemství čínského zázraku

Dmitrij Kosyrev

Je vlastenectví všude stejné, nebo ne? Liší se například čínské vlastenectví od ruského (nebo českého – pozn.překl.) a nemůžeme se od něj něco naučit? Přinejmenším bychom si měli uvědomit, že v naší ruské blízkosti žije národ s mnoha zvláštnostmi v myšlení, které je užitečné znát.

Příběh je následující: 1. října uplynulo 75 let od založení Čínské lidové republiky. Je pochopitelné, co se při takových příležitostech děje v každé normální zemi. Masové akce v hlavním městě (a co u nás? – pozn.překl.), slavnostní projevy. Publikace shrnující výsledky, čerstvé nebo za všechna léta, po která nová čínská republika žije.

Také tomu tak bylo i v Číně, ale navíc teoretický časopis Qiushi zveřejnil článek prezidenta Si Ťin-pchinga o vlastenectví. Ve skutečnosti se ani nejedná o článek, ale o sbírku výroků prezidenta Si na toto téma za všechny roky, kdy je u moci (od roku 2012). Mluví a píše o tom neustále.

Vlastně teoreticky je vlastenectví opravdu stejné pro všechny na celém světě (pokud tam ovšem je) a spousta Si-ových citátů se klidně mohla zrodit u nás v Rusku. Tady například: “Pocity vlastenectví nám vhánějí slzy do očí, duch vlastenectví je páteří čínského národa”. Taková slova jsou z řady samozřejmostí, protože vlastenectví obecně je samozřejmostí a normální věcí, o které se v běžném, mírumilovném prostředí příliš nepřemýšlí (no zkuste tohle aplikovat na evropské země … – pozn.překl.).

Ale zde je citát obsažený ve výše zmíněném článku: “Výchova k vlastenectví je povinným předmětem vzdělávání na celém světě”. To je z projevu Si v Moskvě na Všeruské konferenci o vzdělávání. 

Po celém světě? Co třeba v USA, kde republikáni vyjí, že demokraté svou ideologií indoktrinují děti pohrdáním jejich zemí? Ale Si tato slova pronesl 10. září 2018. Možná jde o to, že globalistický sabat ve školství nebyl zpočátku tak viditelný, ale copak Amerika se od té doby hodně změnila?

Ve skutečnosti je příběh složitější. Analýzy toho, jak Číňané vnímají vlastenectví, vlastně probíhají neustále – především v samotné Číně. Zde je studie  autora z Yancheng Institute of Technology z května 2022 s názvem “The Development of Chinese Patriotism, From Past to Present”. Zahrnuje vše: co na toto téma řekl Mao Ce-tung, co řekl Deng Siao-pching a tak dále až do současnosti.

A vidíme, že krátce po svém nástupu k moci, v roce 2015, Si Ťin-pching říká: musíte studovat svou historii a kulturu, abyste pochopili, k jaké zemi patříte. V jakém kontextu to zní: a jde o to, že v Číně tehdy na nejvyšší úrovni uznali, že globalizace zpochybňuje vlastenectví. Narušovala myšlenky loajality, národní hrdosti a úcty k vlastní kultuře. A s tím je třeba něco udělat.

A co je kultura? Zmíněný článek obsahuje spoustu zajímavých a ryze čínských věcí, opět s odkazy na citáty Si Ťin-pchinga. Například stručná formulace o vlastenectví obsahuje klauzuli o zachování národní etiky “humanismu a korektnosti” (na mysli zcela jiná korektnost, než ta liberální – pozn.překl.). A ta mimochodem pochází z čínské filozofie, která je stará dva a půl tisíce let. Konfucius, Meng-c’ a další myslitelé. Humanismus je totéž co milosrdenství k lidem. Spravedlnost je velká věc: je to “to, co má být”, obecně spravedlnost.

Spojení těchto dvou základních hodnot národa, dvou směrů čínského myšlení, má dnes velmi konkrétní uplatnění. Například za 75 let existence Čínské lidové republiky existovaly dvě Číny, přičemž ta druhá byla výsledkem demontáže té první, tedy Maova režimu. Proč ale nedochází k “demaskování Maova kultu” a svrhávání soch slovy, na úrovni ideologie? Protože stovky milionů lidí se upřímně (nebo ne tak upřímně) podílely na neúspěšném maoistickém experimentu. Někteří z nich žijí, někteří zůstávají v paměti svých vnuků. Stigmatizovat celý bývalý režim je jako říkat lidem, že jejich životy byly promarněny, že se podíleli na něčem strašném a neudělali nic dobrého. To není čínské. Je to nelidské a nespravedlivé. Z těžké situace se musíme dostat všichni společně.

Společně je to vlastenecké. Protože (když se vrátím ke stejnému článku s citáty předsedy Si) stejná starobylá konfuciánská kultura, kterou se maoisté snažili zničit, naznačuje, že na prvním místě jsou zájmy celé země, pak zájmy skupiny, ke které patříte, a teprve potom zájmy jednoho člověka. To je vlastenecké, protože vlastenectví je, když myslíte na něco velkého, jako je vlast, dříve než na sebe.

A toto je jen jeden z takových článků. S příklady ze starověkých a středověkých dějin – mimochodem, Si sám neustále odkazuje na zcela reálné historické postavy, které byly pro všechny tyto tradičními hodnoty, včetně humanity a spravedlnosti, nuceny někdy obětovat i svůj život. A v předvečer současného výročí Peking uctil hrdiny dneška, kteří dělají totéž.

Co se týče jubilejních statistik, ty se samozřejmě také objevily a dříve se v médiích neobjevovaly. Například zde: za 75 let se kdysi zruinovaná země stala jednou ze dvou prvních ekonomik světa, první obchodní velmocí. Co to znamená? Mimo jiné to, že každou minutu uskuteční zahraniční obchod v hodnotě 11,4 milionu dolarů. Je také držitelem největších devizových rezerv. Od roku 2013 vytváří Čína až 30 % světového hospodářského růstu ročně. A již 12 let je jedním ze tří největších světových investorů do zahraničních ekonomik. Každou hodinu investuje v jiných zemích přibližně 16 milionů dolarů, ale také získá přibližně 482 milionů dolarů – ne za hodinu, ale za den. A to i přesto, že světová ekonomika není v současné době v nejlepší kondici, což znamená, že čínská ekonomika zažívá potíže. S problémy by se však měli potýkat všichni.

A je třeba si uvědomit: stalo by se to všechno v Číně, kdyby nebylo “vlastního” chápání vlastenectví zakotveného v národní kultuře? S největší pravděpodobností nikoliv.

********

Poznámka: Jo jo, hopsat na náměstí po výhře ve fotbale, nosit vlajky přehozené přes záda, nosit kšiltovky s národními barvami, slavnostně se nalévat přitom pivem, či jakým alkoholem, řvát jako tur a šílenec na stadionu i u té obrazovky na náměstí to mi zrovna jako vlastenectví nepřipadá. Stejně jako mít na zahradě stožár se státní vlajkou, nebo oblepit svoje auto „státními samolepkami“. 

Vlastenectví je úcta a pokora, stejně jako tvrdá práce PRO ne ani tak náš stát, jako PRO celou naši společnost. Jinak vše ostatní je jen žvanění a líbivá gesta … stejně jako mnohá naprosto nezasloužená vyznamenání z hlediska užitku PRO celou naši společnost. Občas se dávají takové metály i za zradu … ale my si stejně na truc nevezmeme příklad ani z jedné země, kde je skutečné vlastenectví v popředí …  rozhodně ne s většinou našich současných politikÁNKů a ani ne s velkou většinou tak zvaných „OUDumělců“ a Ajnteligentů. O maloměšťáčcích ani nemluvě.

V některých asijských společnstech je zvykem, že největší hanba pro státního činitele na jakékoliv úrovni je způsobit svým postupem škodu vlastní společnosti. Občas to končilo i sebevraždou pro vykoupení morální viny. A jakpak se asi tak zachová současná „česká“ vláda? Objedná si tato vláda příslušné množství samurajských měčů, katan?

https://ria.ru/20241003/kitay-1976020511.html

Překlad Peter 008

sdílet na