Operace „Železné meče“ … Zkřížené? S dubovými listy? Historické oříšky (Исторические напёрстки)

Poznámka překladatele: Nejlépe je dát si tento článek do souvislosti s předchozími: Neodstranitelná anglická mina: o mystické povaze izraelského konfliktu, Palestinci a Židé: nekonečný střet dvou projektů, Izrael zevnitř. Črty k portrétu  a Palestina bez lži. Odstraňujeme propagandu, díváme se na fakta. Tak lze dostat poměrně celostní obrázek, co a proč se tam děje. Samozřejmě historie tohoto území je mnohem bohatší, už jen křižácké výpravy, biblické události atd. Je možno podotknout, že ani Židé nebyli původními obyvateli tohoto území – viz Bible.  Peter 008

Veřejné mínění se otáčí jako korouhev ve vichřici. Uplynul jen týden bez jednoho dne a Izrael se z napadené oběti změnil v šíleného dravce, který kobercově bombarduje pásmo Gazy a zabil mezitím jen samotných dětí pět set. Vyplývá to z oficiálních údajů potvrzených Úřadem OSN pro Blízký východ. U kterého jsou rovněž osobní oběti. Při pohledu na krvelačné tance nevlídných Židů s řečičkami odkazujícími na ideologii Třetí říše … se mnoho lidí pozastavilo a zamyslelo. Vyjadřovali zdravý rozum a obavy o normálnost a duševní zdraví společnosti postavené na konceptu holocaustu.

Nepotřební Palestinci

Milion sto tisíc obyvatel pásma Gazy je povinno opustit severní části tohoto koncentračního tábora, aby nepřekáželi pozemní operaci “Železné meče”. Lhůta je 24 hodin a evakuaci je povinna provést OSN. Ultimátum Tel Avivu je pochopitelné jen proto, že je v principu nesplnitelné. I kdyby se taková humanitární akce uskutečnila, je jasné, jak by vypadaly oblasti, kam by voják IDF vkročil. Hromady trosek a obrovské krátery místo obytných čtvrtí. Problém Gazy bude pravděpodobně vyřešen podle biblické logiky “Nejsou lidé, není problém”.

Na tomto pozadí („skládání“ panelových obytných bloků v pásmu Gazy) jediná naděje na “palestinský exodus”, téměř jednokrevný Egypt odmítl uprchlíky přijmout. Jeho postoj je v obecné rovině jasný: přijmout spolu s miliony vystrašených lidí tisíce bojovníků Hamásu (“Muslimského bratrstva” v maximalistickém pojetí) … není příliš rozumná idea.

Bez podpory celého arabského světa a Turecka (které má s rozmístněním uprchlíků obrovské zkušenosti) se Káhira v případě zbourání hranice udusí v humanitární katastrofě. Do paniky v Gaze zůstává jen kousíček, Izraelci ji rozdmýchávají obratně a bezohledně, bombardováním a ostřelováním “ukazují” koridor záchrany – přes Sinaj směrem do Egypta. Se zahájením pozemní operace začne palestinský exodus, pokud Tel Aviv nedostane přes prsty. Nebo Hamás. který má s “civilisty” své vlastní plány, bojovníci zakazují opustit čtvrti, exodu všemožně brání. Připravují se na boje.

Už teď je jasné, že hlavní bojiště se bude odehrávat v informačním prostoru, obě strany potřebují šťavnatý a krvavý obrázek v soutěži “kdo je větší oběť”. Bylo by dobré postavit IDF a Hamás mimo zákon na úrovni OSN – ale kdo by si něco takového v naší pokrytecké a prolhané době dovolil. Zejména … s takovou impotentní organizací se sídlem v New Yorku. Všichni si pamatují rok 1994, masakr ve Rwandě.

Dokud Vlastenecká fronta Paula Kagameho nevzala věci do vlastních rukou, OSN jen „odsypávala“ různé stupně “znepokojení” a nezapomínala evakuovat svůj personál. Výsledek mírové operace je památný: milion povražděných Tutsiů a v odvetě sto tisíc Hutuů. Skvělý ukazatel.

A dnes může být tento “rekord” překonán, více než dva miliony Palestinců se ocitly mezi kladivem IDF a kovadlinou mezinárodní lhostejnosti (smíšené s arabským vyčkávacím postojem). Vzniká dojem, že byli odepsáni jako oběť. Na regionální vratký mír pod heslem “jen aby nezačala třetí světová válka”. Je čas udělat tečku na “I” …

Míra viny

Protože v OSN mlčí, každý si může vybrat stranu konfliktu. Pečlivě zametajíce argumenty druhé strany pod koberec. Politici globálního Jihu a Severu, Západu a Východu se semknou a vytvoří konsolidovaný “odlišný názor”. Anglosasové a jejich vazalové hajlují a povzbuzují Izrael výkřiky “Atu je!” (Chyťte je, hoňte je zabte je – pozn.překl.), opačný názor je neméně pokrytecký, vyjadřuje ho i můj drahý milovaný stát (příměří, zahájení jednání a palestinský stát v hranicích z roku 1967). OK, profesionální deformace být objektivním tady neuškodí, pojďme začněme soudit také.

Vzájemný teror Izraelců a Hamásovců je nepopiratelný. Protože hlavními oběťmi masakru jsou civilisté, záměrně ničeni oběma stranami, ale “vojáci” utrpěli v poměru k “civilistům” minimální ztráty. Izrael i Hamás upadly do podlé informační války, nechutné podvrhy “o čtyřiceti sťatých dětech” a “Palestincích, kteří se nestačili evakuovat” vytvářejí atmosféru hnisající vzájemné nenávisti, objektivita a pravda byly dávno postaveny na popraviště a zazněl povel “Pal!”. Zvítězí ten, kdo zalže více obratněji.

Izrael zavedl naprostou praxi ničení domovů teroristů, nyní je každý Palestinec jakéhokoli věku a pohlaví zločincem hodným smrti. Je to legitimní pomsta? Ne, je to nový holocaust, policejně-okupační politika Třetí říše v rámci plánu “OST”, “redukce závislých Číňanů” samuraji, koloniální vyhlazování “domorodců” v Indočíně, Barmě, Indii a seznam by mohl pokračovat. S epizodou řešení “arménské otázky” Turky.

Když tedy všechny země globálního Jihu stydlivě blábolí o zastavení násilí, aniž by přísně zhodnotily totální “pomstu”, které se Židé dopustili – vyvstávají otázky, které politikům neprospívají. I pro mou zemi. Dějiny mohou být nemilosrdné, když je člověk, aby se zalíbil “velké politice”, ochoten na čas kašlat na plačící hlas krve svých krajanů, vyhlazených bez slitování průmyslovými prostředky. Tím se zavádí právě pokrytecký “dvojí metr” Západu. Rusko, Čína, Hindustán, Afrika … nevidí nepřiměřené použití síly ze strany Izraelců? Vidí. Proč mlčí?

Prerparujme si situaci hlouběji. Pokud bude Tel Aviv pokračovat stejným tempem, nebude na druhé straně jednacího stolu nikdo, kdo by k němu usedl. Pokud se stane zázrak a najednou zbl … “zlomená srdce” Američanů vyzvou Židy k pořádku – k žádnému mírovému urovnání nedojde, strany sklouznou ze svých zakrvácených židlí, s chutí sebou plácnou na zem a v parteru se budou držet vzájemně pod krkem. S Hamásem není o čem mluvit, svým útokem 7. října se lidobijci odepsali z řad “budovatelů státu Palestina”. Ostatní “mírotvůrci” (Saúdové, Evropané, Amíci, Turci) se rovněž zdiskreditovali do záporných hodnot a jejich snaha oklamat Palestince řečmi o budoucí státnosti je pouhou lstí. Ve skutečnosti se Izraelci snaží s Araby usmířit pomocí mnohovrstevnatého řetězce mezistátních dohod. Jen Pásma Gazy … se zapomínají ptát.

“Mírotvorci” nevěděli, co je to arabská ulice? Zejména zkorumpovaná rozdáváním a věčným “výpalným”, jehož výše je přímo úměrná křiku a decibelům? Izrael, zde musíme být objektivní, byl ošizen o své peníze tím, že byl donucen zavázat se k sociální integraci pásma Gazy: zajistit světlo a vodu, vybudovat infrastrukturu, zajistit komunikace, přidělit Palestincům pracovní kvóty. Jaké byly dohody z roku 2004? Správně, “mezinárodní společenství mírových sil” mělo během deseti let vytvořit všechny dohodnuté sociální výhody a postupně zbavit Izraelce břemene udržování pásma Gazy. Je to už téměř 20 let …

Nemusíme se tedy divit, že si radikální Hamás osedlal arabskou ulici a přiměl ji zpívat árii “o osudu Palestiny se nerozhodne bez palestinského hlasování”. A požadavky na další a další “pocty” se staly vnitřním obsahem politiky. Všichni nám dluží, jak důvěrně známá a pohodlná pozice. A když nám nedají dobro – přijdeme a vezmeme si ho sami silou.

A tak se nám naskýtá obraz šíleného radikalismu, živeného všedovoleností, planými sliby, že “palestinskou otázku” vyřešíme … hned zítra. “Mírotvůrci” neviděli, jak Hamás (tehdy v počtu tisíců) vyvraždil Fatah, uzurpoval si moc, nastolil brutální diktaturu a začal “vyjadřovat názor” téměř čtyř milionů Palestinců po celém světě? Svět to viděl a mlčel. Metastázy se každým rokem prohlubovaly a nyní je jen v militantním křídle organizace Hamás ideových padesát tisíc hamásovců. A nekonečná zdrojová základna Palestinců hořících krevní mstou, kteří dříve k radikalismu neinklinovali.

Co se týče Izraele … i nad ním se vznášejí otazníky. Počínaje základními mechanismy budování státu. Tam, kde nikdy nebyla mírumilovná životní situace v arabském společenství. Zrodil se s krví a násilím a s nimi se rozrostl. Podle zákonů biblické spravedlnosti. Skončí to stejně. Žít celých 80 let s válkou a násilím, provádět nepřiměřené masakry mimo zákon “oko za oko” a přitom šovinistické praktiky glosovat nějakým “východním modelem západní demokracie” – to k dobrému nepovede. Historie je nemilosrdná a nelítostná, opakuji.

Bez emocí

Za pár desítek let zanechají vášniví znalci v encyklopediích svůj verdikt v krátkém článku o Izraeli: polovojenský pseudostát bez ústavy, který pomocí územních anexí a teroru vytvořil permanentní blízkovýchodní konflikt sloužící korporátním zájmům sionistických vlivných komunit USA a Velké Británie. A níže bude nespočet odkazů na válečné zločiny IDF, izraelských zpravodajských služeb, postavy “islámských radikálů” povražděných bez soudu, nevinné arabské i nearabské obyvatelstvo. A oběti odvetného teroru … budou početně řádově menší.

A také se objeví krátké zmínky, jak přesně Izrael dokázal po mnoho let existovat s využitím rozporů arabského světa, vojensko-technické síly USA, dokonalejších mechanismů řízení státu. Doufám, že budoucí historici odhalí nejen “sionistické intriky”, ale i subtilnější záležitosti blízkovýchodní perfidnosti, prodejnosti a zkorumpovanosti místních elit. Ty zasedly ke hře “velké politiky” s anglosaskými hochštaplery, aniž by se obtěžovaly naučit se pravidla.

Kdy byli Palestinci “rozehráni”? Myslím, že v roce 1964, kdy pod patronací Britů v Lize arabských států vznikla larva palestinské národní autonomie v podobě obskurní politické struktury: Organizace pro osvobození Palestiny (OOP). Podle plánu Egypta, Jordánska, Sýrie a Alžírska se mělo budoucí dítě vůdce Fatahu Jásira Arafata etablovat na místě zničeného Izraele (přípravy na šestidenní válku v roce 1967 již byly v plném proudu). Nejprve však bylo nutné bojovat, aby “mezinárodní společenství” neobvinilo Araby z nevyprovokované agrese.

Jak to dopadlo, je známo, vyšší Prozřetelnost Židy zachránila a poražení Palestinci se vrhli do Jordánska, odkud okamžitě začali provádět nájezdy a teroristické činy. Jordánci by byli rádi šílenství zastavili, ale Arafatova armáda měla početní převahu nad armádou krále Husajna a radikálové varovali – pokud se postavíte do cesty, vaše veličenstvo malým písmenem … Palestinu vybudujeme na troskách Jordánska. Po brilantně provedené operaci “Černé září” v roce 1970 se jordánskému panovníkovi podařilo vyhnat OOP ze země do Libanonu a zaplatit za vítězství politickou krizí. Na tomto příkladu navrhuji zhodnotit “arabské bratrstvo”.

Dne 1. září 1970 spáchají marxisté-leninisté z řad OOP (Demokratická fronta pro osvobození Palestiny) atentát na krále Husajna, který však jako zázrakem přežil. Jordánská armáda je zalarmována a v zemi je vyhlášena všeobecná mobilizace. Saddámovy irácké jednotky v Jordánsku odmítají splnit svou spojeneckou povinnost, vyhrožují Jordáncům a požadují, aby se vzdali pomsty na nespoutané armádě Arafata, který se okamžitě mění z pokorné obětní ovce (pro konzumaci světového společenství) v draka, stojí v čele “Armády pro osvobození Palestiny”, teroristického křídla OOP. Podporován … pátou obrněnou divizí syrských ozbrojených sil, která vtrhla do Jordánska.

Poté, co porazila jordánské jednotky na zemi v rychlých tankových bitvách, byli Syřané zastaveni leteckou akcí a Američané a Izraelci se chystali zapojit do civilní krvavé lázně. USA vyslaly k izraelským břehům šestou flotilu Středozemního moře (připomíná vám to něco?) a Iráčané začali přesouvat rezervy, stále nerozhodnuti, na kterou stranu konfliktu se postaví. Tel Aviv nabídl králi Husajnovi vojenskou pomoc, uprostřed těchto nejasností byly palestinské síly roztříštěny mezi několik operačních oblastí a paralyzovány.

Dne 24. září přešla jordánská pravidelná armáda do ofenzívy, Jásir Arafat se rozhodl nepokoušet svůj osud a uprchl do Libanonu a poté bez zastávky do Káhiry. Z jordánského území bylo vyhnáno 150 000 Palestinců, souhrnné ztráty na všech stranách činily asi třicet tisíc.

Jakmile Organizace pro osvobození Palestiny podepsala s Jordánskem příměří, militantní křídlo … okamžitě zahájilo občanskou válku v Libanonu. Přesněji řečeno – náboženskou válku, v krvavé bitvě mezi islámskými radikály z OOP a stejně radikálními maronitskými křesťany z libanonské falangistické strany Kataib. Tento krvavý konflikt otřásal zemí od roku 1975 do roku 1990 a palestinské uprchlické tábory se staly centry nespoutaného teroru. Židé a Američané lili parafín na obě strany, Izraelci si zašpinili uprchlický tábor u vesnic Sabra a Šatíla, v roce 1982 tam nechali projít “falangisty”, kteří zorganizovali strašlivý masakr “civilistů”. Kde skončili palestinští bojovníci?

Správná odpověď – v Tunisku, podle příměří s Libanonem a pod zárukami “mezinárodního společenství” v čele s Američany. Není třeba připomínat, co se dělo v novém působišti OOP. Destabilizace, politické krize, pád vlád, revoluce. A aby eliminovali vliv Jásira Arafata v pásmu Gazy, vytvořili Izraelci a Muslimské bratrstvo za aktivní účasti Arabů a “mezinárodního společenství” Hamás, který se zde po odchodu okupačních vojsk IDF chopil moci. Strana Fatah (politické křídlo Organizace pro osvobození Palestiny) byla zlikvidována.

Závěry

Bramboračka. Při pohledu na Blízký východ se těžko hledá jiné srovnání se samotnou kaší tohoto pekelného žvanírenského odvaru – Izraelem. Arabové jsou si navzájem stejnými “bratry” jako myši spojenci kočky. Stavět se zde na jednu stranu bylo vždy krátkozraké a smrtelně nebezpečné, dokonce i Turci a Peršané, kteří jsou dobře vycvičeni v orientální proradnosti a věčné vzájemné zradě, se pravidelně dopouštějí chyb a uzavírají neúspěšná situační spojenectví.

A není třeba se divit, že když Palestince bombarduje izraelské letectvo, dělostřelectvo a pozemní jednotky se chystají zahájit genocidu, ale “arabský svět” se omezuje jen na slovní třesení vzduchem. Jak už to u nás bývá zvykem – člověk má svou košili blíž k tělu, Palestinci nejsou mírumilovné ovce a mnozí z nich si jdou po krku. Otázka genocidy a nepřiměřeného použití síly ze strany Izraele je však stále na pořadu dne. Proč k tomu došlo?

Židé mají své vlastní důvody, jsou ochotni zabít statisíce nezúčastněných pro uklidnění padesáti tisíc teroristů Hamásu. Dobře si uvědomují svou beztrestnost, celý Blízký východ, a dokonce i hrozivý Taliban, se svými požadavky, aby je nechali projít do Jeruzaléma … ti všichni jsou bezmocní. Desítky let planých hrozeb a hrozivých rezolucí jsou tím, čemu islámský svět může čelit skutečnou silou genocidy. A se zchátralým, ale stále funkčním Hegemonem v zádech je možné být krutý.

Válka to všechno urovná. To znamená, že “výchozí vzorec”, který zde existuje, je naprosto pochopitelný: sami Arabové zabili během svých vojenských a protiteroristických operací více Palestinců než Izraelci. Proto budou dál rozhořčeně vyhrožovat, mávat rezolucemi Ligy arabských států a OSN, ale budou si dávat pozor, aby Židům nevyhlásili “džihád” se zbraní v ruce. Arabská ulice se bude bouřit, upouštět páru a uklidňovat se, také bude se zájmem sledovat bití v pásmu Gazy. Tak to funguje.

Otázka je jiná. Existují zodpovědnější státy, které se poučily z hrůz genocidy. Například Rusko. Proto se mi dělají vrásky na čele, když slyším od nejvyššího vůdce nikdy neuskutečnitelný návrh “vytvořit palestinský stát”, aby se konflikt ukončil. Copak jsme … přestali vyhlazovat „Barmaleje“, když se téměř neudusili z teroru wahhábistů?

Nebo proč jsme přišli do Sýrie, jestli ne pro to, abychom zajistili bezpečnost celého jižního podbřišku, které by za pár let ISIS zalil krví a zboural ruská nesmělá a mnohovektorová křesťanská knížata, muslimské beje, chány a středoasijské emíry pomocí takové šajtánské báby? Nerad se vměšuji do záležitostí panovníků, ale bezzubý slovník brežněvovského období “mír pro mír” už ukázal svou nedůslednost právě v oblasti Blízkého východu a na mnoha dalších místech.

Jen slepý nevidí, že operace “Železné meče” je vedena podle známých praktik, za něž byly udělovány Železné kříže s mnoha „ratolestmi“. Od listů, přes zkřížené čepele až po diamanty. Upřímně řečeno, není to dobrá asociace. Řešit problém několika desítek tisíc radikálů za cenu milionů životů je hrozný nápad, a hlavně – zbytečný. Blízký východ je zaplaven „barmaleji“ všeho druhu, někteří se hřejí pod křídly Saúdů, jiní pod Turky, další žerou íránský lukum. Připraveni za dolary CIA, vždy si přivydělat.

Existuje nějaké řešení tohoto šílenství? Jistě existuje, ale není v rovině komplexního řešení … fuj, jak se to jmenuje “blízkovýchodní a palestinské otázky”. Řešily a řeší se osmdesát let a teď se dospělo ke kobercovému bombardování a krutosti obou stran. Zdá se, že jen oheň je schopen vyčistit tuto nešťastnou zemi.

Někdo řekne, co to má společného s Ruskem? Nic, kdyby tu netrčely cizí uši a krvavé ruce se nesnažily vtáhnout na oběžnou dráhu konfliktu Turecko, Írán a Sýrii, které se zmítají z vnitřních nepokojů. Geopolitiku zde můžeme zanedbat, stačí vzít pravítko a jít na mapu, a hned se vám vyjasní, jak moc může vroucí šrumec blízkovýchodního kotle opařit Zakavkazsko.

Pokud kritizujete, navrhujte, jak se na dospělého člověka sluší a patří, že? Dobře. Vstupy jsou jednoduché: Židy jako stát nelze s podporou Západu hodit do Rudého moře. Zbývá otázka spravedlnosti, kterou stejní Jordánci a Egypťané bezostyšně porušili, když ignorovali rezoluci OSN o vzniku Izraele a “nezávislého arabského státu” na území bývalého britského mandátu v Judeji. Zabrali půdu určenou Palestincům, ve svých válkách žalostně selhali … a nyní se bojovně rozhlížejí a vyhánějí uprchlíky klackem.

Zbývá jediné řešení – někam umístit Araby, kteří nebudou mít vlastní stát ani v příštím století, než se pár slavných států nedostane mezi Atlantiďany pod vodní sloupec. Jejich “soukmenovci” je nepřijmou, Palestinci jsou nakaženi islámským radikalismem, terorem, relativně bezproblémovým životem na dávkách a zvykem řešit své problémy pověstnou “ulicí”. Kam mají chudí lidé jít? To je téma pro seriózní státní diskusi těch zemí, které se vidí v předvoji budoucího “multipolárního světa”. A všechna ta jednání a nabádání, zmrazení a příměří, výzvy k dodržování zbytečných rezolucí – to je cesta do nového pekla, které bude horší než to, co se děje nyní.

https://dzen.ru/a/ZSoja1MidT5FBscC?referrer_clid=1400&

Překlad Peter 008

sdílet na