Obrovský jaderný výbuch v americké atomové elektrárně Three Mile Island
V Pensylvánii v USA se částečně roztavil druhý jaderný reaktor atomové elektrárny, byla zamořena provozní budova a její blízké okolí. Hlavní vodní napájecí čerpadla chladicího systému sekundárního okruhu se porouchala kolem 4. hodiny ráno a tato porucha s mechanickou či elektrickou příčinou způsobila, že generátor páry přestal chladit primární okruh.
Stále jsme děšeni Černobylem, šílenou obsluhou, která přes varování vypla bezpečnostní okruhy a Sovětským svazem, ale že se roztavil jaderný reaktor v USA díky vadnému chladícímu systému sekundárního okruhu se ve veřejnoprávních médiích skoro tají. Proč?
Prostě proto, že jedině USA, božské USA a nikdy jinak…
28. března 1979
V Pensylvánii na Třímílovém ostrově uprostřed řeky Susquehanna byl druhý reaktor firmy Babcock & Wilcox uveden do provozu narychlo. Spuštění reaktoru těsně před koncem roku 1978 přineslo desítky milionů dolarů úlev na daních firmě Metropolitan Edison Company (dceřinné společnosti General Public Utilities Company – GPU), která elektrárnu Three Mile Island vlastnila. (Neboli stejné urychlení jako na Ukrajině v SSSR.)
Všimněte si i shody v jiném: utajení před prezidentem Gorbačovem, potlačovala se panika a dnes vystupují “experti na protiruskou nenávist“, že by se utajení v USA nemohlo stát. Že demonstrativní Závod míru mohl být pouze za socialismu. A fakta?
1. dubna 1979 na demonstrativní osobní návštěvu elektrárny přijel tehdejší americký prezident James Carter a pensylvánský guvernér.
Prezident James Carter při návštěvě havarované elektrárny Three Mile Island
Krátce po havárii ve Three Mile Island zřídil americký prezident Carter speciální vyšetřovací komisi. Ta ve své zprávě za příčinu havárie označila závadu na bezpečnostním ventilu, ale upozornila i na chyby obsluhy a na její nepřipravenost pro zvládnutí krizových situací.
| Perlička z roku 2008Podle vyjádření předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dany Drábové se reaktor TMI-2 z hlediska stavu jaderného paliva a rozsahu poškození aktivní zóny příliš nelišil od původního rozsahu poškození aktivní zóny reaktoru v ukrajinském Černobylu, který havaroval v dubnu 1986. A v roce 2021 tatáž dáma dramaticky líčí, jak ta sovětská byla hrozná a že jedině ta americká je jedinečně skvělá. Obrtlík by žasnul a korouhvička se zavařila. |
Propaganda a manipulace s lidmi je terorismus, který vyvolává nenávist a války. Proto by měl být stavěn na roveň skutečného terorismu, za které jsou sazby 10 – 20 let žaláře. Pak by si Kolářové, Hřibové a nyní i Drábová tyto zločiny nedovolili!
Jen pro zajímavost
Nedávné zprávy o komplexním vyšetření zdraví obyvatel postižených míst nasvědčují, že původně zveličované obavy z rozšíření rakoviny, genetických anomálií novorozenců a nárůstu leukémie se nenaplnily. Ani nesmírně nákladný exodus obyvatel nebyl možná nutný. Na světě jsou oblasti (např. v indickém Tamilu), kde obyvatelstvo bez potíží žije na území, z jehož hornin vyzařuje trojnásobek dávkového příkonu než v zakázaném pásmu Černobylu.
https://bit.ly/3uSamFu
Související
Černobylská havárie a její průběh – fakta, nikoliv dezinformace!
Three Mile Island – největší nehoda v jaderných elektrárnách v USA
Nehoda, k níž došlo 28. března 1979 na jaderných elektrárnách Three Mile Island (tři míle), která se nachází v blízkosti Harrisburgu, hlavního města Pennsylvánie, je považována za největší jadernou nehodu ve Spojených státech. Před havárií v Černobyle 26. dubna 1986 byla havárie Three Mile Island považována za nejhorší jadernou nehodu na světě. V důsledku této havárie bylo reaktorové jádro stanice velmi poškozeno a část jaderného paliva se roztavila. Jedním z výsledků této nehody bylo, že vývoj atomové energie v USA byl prakticky zmrazen. Ale přes to Spojené státy a dnes jsou majiteli nejmocnější jaderné energie na světě.(Celkem 18 fotografií)
1. Policie a bezpečnostní strážníci JE jsou v provozu u brány stanice. Nehoda byla vyvolána řadou technických poruch a zjevných omylů v práci pracovníků stanice. Oficiální statistiky uvádějí, že v důsledku této nehody žádný z lidí nezemřel nebo dokonce dostal vážnou dávku záření. Práce na odstranění následků havárie byly dokončeny až v roce 1993 a jejich náklady činily 975 milionů dolarů. Nouzová jednotka 2 je zcela uzavřena a je neustále sledována. Další napájecí jednotka stanice stále pracuje dnes..
2. Pracovníci v nočních směnách v ochranných oblecích vstoupí na stanici, aby pokračovali v práci na vypnutí stanice během nehody. 29. března 1977.
3. Pracovníci vstupují do komory uzavřeného nouzového reaktoru pro další technické prohlídky. 11. února 1982.
4. Celkový pohled na JE Tři Mile Island. 30. března 1979. Jednotka 2, na které došlo k nehodě 28. března 1979, se nachází v centru pod kopulí.
5. Julie Siplingová chodí s její jednou ročnou dcerou Debbie v jejím domě, která se nachází v těsné blízkosti JE Three Mile Island. Fotografie byly pořízeny v den nehody, 29. března 1979. Úřady se rozhodly, že není třeba evakuace obyvatelstva ve velkém měřítku, ale guvernér Pennsylvánie doporučil těhotným ženám a dětem předškolního věku opustit 8-kilometrovou zónu kolem nouzového reaktoru.
6. Snímek pořízený 30. března 1979. Paní David Neil spolu s dcerou Danielem a jejím mazlíčkem opustí nebezpečnou zónu kolem nouzového reaktoru. Jejich soused John Suitzer jim pomáhá nakládat věci do auta..
7. Chladící věž Three Mile Island pro chlazení výměníků tepla. V bezprostřední blízkosti chladicí věže je dětské hřiště. Fotografie pořízená 30. března 1979.
8. opuštěné ulice města Goldsboro, PA 31 března 1979. Část obyvatel města se dostat pryč od jaderné elektrárny nouze, a těch, kteří nemohli nebo nechtěli odejít a snažil se jít ven, pokud to nezbytně nutné. V dálce věž Jaderná elektrárna Three Mile Island. Vláda argumentovala, že v důsledku této havárie, obyvatelé 16-ti kilometrové zóny kolem elektrárny obdržel ekvivalent radiační zátěž na méně než 100 milirem, což je asi jedna třetina z nejvyšší roční dávka záření Američané dostali na úkor přirozeného radiačního pozadí.
9. Pracovník na Jaderné elektrárně Three Mile Island měří hladiny záření na řece Susquehanna, na jehož břehu se nachází havarijní jaderná elektrárna. Roztavené jaderné palivo ještě nemohlo spálit reaktorovou nádobu, ale radioaktivní voda unikla do betonu kontejnmentu a bylo téměř nemožné odstranit tuto radioaktivní kontaminaci. Fotografie byla pořízena 11. února 1980. Ochranná budova odpojeného reaktoru č. 2 je vidět na pravé straně obrazu..
10. Fotografie jaderné elektrárny Three Mile Island, pořízené krátce před havárií 28. března 1979 – největší jaderná havárie v USA.
11. Napájecí jednotka č. 1 jaderné elektrárny Three Mile Island nebyla během havárie poškozena a nyní pokračuje v práci. Na obrázku, pořízené 15. dubna 1982, pracovníci JE kontrolují odstraněnou hlavu reaktoru 1. bloku.
12. Obraz z 31. října 1983 ukazuje poškozené potrubí jednotky generující paliva, které pracovalo na nouzovém agregátu č. 2. Tato jednotka byla po nehodě zastavena a je pod neustálým dozorem..
13. Hlava reaktorové jednotky číslo 2. Snímek byl pořízen 22. srpna 1980. Technickí odborníci naznačují, že hlava je poškozena zevnitř..
14. Americký prezident Jimmy Kartar (v centru), ředitel americké agentury pro jadernou energii Harold Denton a guvernér Pennsylvania Dick Thornberg v ochranných botách obejdou nouzovou kontrolní místnost na nádraží dne 1. dubna 1979.
15. Provozní jednotky pohonné jednotky č. 1 JE Tři Mile Island. Napájecí jednotka č. 1 nebyla během havárie poškozena a obnovila svou práci v roce 1985 poté, co se uskutečnilo hlasování mezi obyvateli tří okresů nejblíže k nádraží. Fotografie pořízená 3. března 1999.
16. Provozní chladicí věž pohonné jednotky č. 1 JE Temelín. Fotografie byla pořízena dne 17. března 2007..
17. Tento snímek byl pořízen na jádře Three Mile Island v roce 1979 (přesný datum je neznámý).
18. Nad pracovními chladicími věžemi jaderných elektráren Three Mile Island vzrostou mraky páry. Snímek pořízený 19. října 2005..
THREE MILE ISLAND 1979
NEJVĚTŠÍ JADERNÁ HAVÁRIE NA ZÁPADĚ
Ostrov Three Mile Island leží uprostřed řeky Susquehanna přibližně 16 km od Harrisburgu, hlavního města státu Pennsylvánie v USA. Na ostrově stojí jaderná elektrárna se dvěma tlakovodními reaktory o výkonu 1000 MW (tj. temelínského typu). Na druhém bloku došlo v roce 1979 k největší havárii, jaká se dosud západní jaderné energetice přihodila.
V období nehody byl druhý blok elektrárny v provozu méně než tři měsíce. I během takto krátké doby zde došlo k několika závadám. Ale provozovatel elektrárny, společnost MetEd, spěchal – tím, že spustil reaktor již 30. prosince 1978, ušetřil na daních 100 milionů dolarů.
Havárie začala poměrně nevinně ve středu 28. března 1979 ve 4:00 ráno. V tu chvíli vypovědělo službu čerpadlo sekundárního potrubí a turbína, napojená na toto potrubí, se automaticky odpojila. Ačkoliv již nevyráběl elektřinu, pracoval reaktor dál na plný výkon. To vedlo k růstu teploty a tlaku v hlavním chladícím potrubí a k automatickému spuštění dalších kontrolních mechanismů. Nejprve se otevřel přetlakový pojistný ventil, aby snížil narůstající tlak v potrubí (asi tak jako tryska na Papinově hrnci), a poté se reaktor zastavil.
Ani jedna z těchto událostí nebyla neobvyklá, došlo k nim již několikrát. Tentokrát se však situace vyvíjela jinak. Pojistný ventil se zablokoval v otevřené poloze. Tlak v potrubí proto stále klesal, zatímco nádrž, do které ústil, brzy přetekla. Radioaktivní voda zaplavila prostor kolem reaktoru.
V té chvíli již zněly na řídícím pultě poplašné signály. Obsluha reaktoru věděla, že nastal problém, ale neznala jeho příčinu – kontrolka ukazovala, že se pojistný ventil normálně zavřel.
Současně selhala náhradní čerpadla, která měla začít chladit reaktor. Byla totiž mimo provoz kvůli v té době probíhající údržbě. Indikátory toho, že čerpadla nefungují, byly náhodou zakryty pohozenými papíry, takže ani tohoto varovného signálu si obsluha nevšimla.
Tlak chladicí vody v reaktoru rychle klesal a nastávaly problémy. Reaktor, i když byl již zastaven, totiž ještě stále setrvačností vyráběl asi 6 % tepelného výkonu, který bylo potřeba odvádět a reaktor chladit.
Naštěstí se spustila havarijní čerpadla, která do reaktoru začala pumpovat hektolitry chladicí vody. Opět však zasáhl člověk: pracovníci obsluhy špatně pochopili situaci a jedno z havarijních čerpadel ručně zastavili.
Během několika minut začala voda v reaktoru vřít. Teplota prudce stoupala a začaly praskat palivové tyče. Aniž si to operátoři reaktoru uvědomovali, reaktor se začínal tavit. A od této chvíle unikaly radioaktivní plyny pod tlakem přímo na oblohu nad okolím elektrárny.
Rozsah havárie společnost MetEd několik dní tajila. Teprve po dvou dnech mohly vládní úřady nařídit evakuaci tisíců těhotných žen a dětí. Spolu s nimi opustilo svá obydlí dalších 200 000 lidí, kteří nedůvěřovali oficiálním údajům a raději byli opatrní. V té době však již byla největší část uniklé radioaktivity rozptýlena daleko za hranicemi evakuované oblasti. Následná vyšetřování prokázala, že společnost MetEd tajila a zkreslovala důležité informace o havárii reaktoru a únicích radioaktivity.
Během nehody se filtry umístěné na větracích komínech, kterými radioaktivita unikala, ucpaly a přestaly fungovat. Záznamy z měřících zařízení se podle tvrzení firmy MetEd záhadně „ztratily”! Monitorovací síť nefungovala správně, sběr vzorků proběhl narychlo a chaoticky a velká většina klíčových údajů chybí nebo je nespolehlivá.
„Důsledkem tajení a manipulací je, že dodnes nikdo neví, kolik tehdy uniklo radioaktivních látek,” říká Dr. Ernest Sternglass, profesor radiologie na Pittsburgské univerzitě.
„Lidé byli vystaveni mnohem vyšším dávkám, než je oficiálně uváděno,” říká Dr. Bernd Franke, ředitel Institutu pro výzkum energie a životního prostředí, který prováděl rekonstrukci úniku radioizotopů. „Vyskytovala se místa s lokální vysokou úrovní radiace, která vůbec nebyla odhalena.”
Během týdne po havárii pociťovalo mnoho lidí příznaky ozáření – silná kovová příchuť v ústech, záněty pokožky, pálení a slzení očí, nevolnost, zvracení a průjmy. Někdy potíže vyústily v nevyléčitelné záněty nebo ve zvýšení počtu bílých krvinek.
Navzdory jasně doloženým příkladům však oficiální studie konstatují, že únik neměl žádné vlivy na okolní prostředí… Některé z těchto oficiálních studií byly kritizovány odborníky, např. Dr. Hutchunsonem, profesorem epidemiologie Harvardské univerzity.
Existují však i studie, které škody na zdraví a životním prostředí potvrzovaly. Již roku 1980 vypracoval tajemník Státního oddělení pro zdravotní péči studii, která dokazuje mimořádný výskyt dětí s potížemi se štítnou žlázou. Další studii vypracovala roku 1984 Dr. Aamodtová se svým manželem. Zjistila, že výskyt rakoviny převyšuje celostátní průměr několikanásobně.
| Marie Holowka, která vlastnila farmu poblíž elektrárny, v době nehody zrovna dojila krávy. Za rozbřesku, kdy stáje opouštěla, cítila podivný tlak v očích a pachuť v ústech. „Neviděla jsem dál než tři čtyři metry před sebe…” Cestou do domu se cítila tak slabá, že třikrát upadla. V rádiu kolem deváté hodiny ráno stanice ve Filadelfii hlásila, že v elektrárně došlo k nehodě a doporučila lidem nevycházet z domů. Za další dvě hodiny navštívil její farmu úředník, který jí oznámil, aby dala dobytku krmivo na tři dny a připravila se na evakuaci. To vše jí bylo sděleno pouze ústně, místní rádio žádné zprávy tohoto druhu nehlásilo. K žádné evakuaci nakonec nedošlo.Slabost a bolest v očích, které ji postihly, brzy následovala podivná vyrážka, kterou se nikdy nepodařilo vyléčit. Šest měsíců po nehodě dostala Marie Holowka infekční zánět štítné žlázy, který vyústil v rakovinu. Zemřela v roce 1989 ve věku 73 let, po prodělání šesti operačních zákroků a 39 ozařováních. Od roku 1979 zemřelo také mnoho jejích sousedů; jen v roce 1987 to bylo 14 lidí. Na farmě pomřelo přes 200 krav; přivolaný veterinář nezjistil při pitvě žádné příznaky otravy nebo běžných onemocnění. https://bit.ly/3uR8X1L |