Neználek. A to všechno je i o nás … 

ment (мент)

“Kdo má peníze, bude se mít dobře i na Ostrově hlupáků.” z knížky “Neználek na Měsíci.” 

Všiml jsem si zajímavé zákonoměrnosti. Mnohé z knih, které na mě jako na dítě nesmazatelně zapůsobily, čtu s velkým potěšením ještě teď. Například „Zlatý klíček“ (A.Tolstoj – pozn.překl.) je vnímán téměř stejně jasně, užíváte si úžasný jazyk, obrazy a pocit veselé lehkomyslnosti. Ale je tu ještě jedna kategorie knih, mnohem vzácnější. Jsou to prorocké knihy. Když se k nim po mnoha letech vrátíte, pochopíte, že náš vývoj šel přesně tím směrem, jak jej autor popsal. 

Skláním se před Nikolajem Nosovem jako skvělým dětským spisovatelem. Málokdo popisoval dětské záležitosti tak pronikavě, s humorem a laskavostí a přitom s dostatečnou zápletkou. V jeho knihách nebyla žádná agrese, žádné odporné podtexty – ony byly přímé a upřímné. A neuvěřitelně zajímavé. 

Ale trilogie o Neználkovi se vyděluje. Protože ve srovnání s ní jsou všichni ti Wangové a Caseyové jen ubohé fantazie. Mistr ve třech knihách doslova popsal celou naši sovětskou historii až do jejího dokončení. 

Nosov má magickou schopnost – natolik se ponoříte do jeho knih, že absolutně věříte tomu, co se děje. No, malí lidé velikosti prstu, ano, žijí, komunikují, radují se – to se stává. Stáváte se vězněm zvláštního a okouzlujícího světa. A už jste připraven spolu s Malíčky extrahovat šťávu z obřích rostlin a létat na jiné planety. 

Pro ty, kteří si to nepamatují, trilogie obsahuje: „Neználkovy příhody“, „Neználek ve Slunečním městě“, „Neználek na Měsíci“. Nevím, zda chtěl Nosov vložit do knih významy, které se staly jasnými později. Je názor, že když spisovatel tvoří svá díla, ponoří se do informačního pole Země, odkud na něj sestupují významy. A čím je zadek talentovanější, tím více se mu daří v této temné propasti, ve kterou většina lidí ani nevěří, získávat perly signálů z budoucnosti. A pak se objevují prorocké knihy, kde jsou vyjádřeny naše univerzální aspirace. 

První část – popsanou společnost lze srovnat se socialismem nadšenců, který není ekonomicky příliš rozvinutý. Človíčci bydlí v jakýchsi barácích v komunách, staví, starají se o obří rostliny. A zároveň usilují o výšky – vyrábějí balony, jako sovětští aeronauti z třicátých let, snažící se zvládnout živly. Svět sám o sobě je přitom nesmírně jednotný a laskavý. Má své vlastní flákače, jako je Neználek, a konflikty s křivdami – takže hrdina může bojovat se svým nejlepším přítelem Cárkem. Ale jedna věc chybí – temná bestiální agrese. Tento svět je laskavý, jasný, všichni v něm jsou stvořeni jeden pro druhého. 

„Neználek ve Slunečním městě“ je verze úspěšného high-tech pozdního socialismu, ke kterému jsme úspěšně došli, ale nedospěli jsme – za to vděčíme stagnaci a jednomu holohlavému Jidášovi. Kvítečkov usiluje o tyto výšky. Hojnost hmotných statků, vysoké umění, vzdělanější lidé. A zde Nosov zachytil alarmující signály z budoucnosti. Neználek, který dostal kouzelnou hůlku, promění v ZOO osly v lidi. Tito noví človíčkové jsou ale velmi nejednoznační – chuligáni, tvrdohlaví, arogantní, pohrdají vším kolem sebe a mají sklony k asociálnímu chování. A začnou vést asociální způsob života, stanou se chuligány, nemají žádné zábrany, žádné svědomí. A najednou se nám před očima začne idylka hroutit. Podlé chování oslů, ničících sociální základy, najde nečekaně živou odezvu u ostatních. Každý chce něco tak nějak ne nudného. A společnost se rozpadá. Dochází ke klasické informační infekci. Škodlivé myšlenky velmi rychle vyklíčí ve společnosti a přivedou ji na pokraj sebezničení, a to bez zjevného důvodu. Do harmonického řádu existence přichází chaos. A jeho hnacím motorem jsou oslové. Zní to povědomě? 

To vše je napsáno s děsivou autenticitou. Celá naše perestrojka se před námi objevuje s šokem do základů společenského vědomí. Jak lze prosperující společnost za pár let zredukovat do stavu naprosté bestiality pomocí škodlivých informačních virů (tedy destruktivních, ale navenek přitažlivých, primitivních nápadů a hesel). Dobře si pamatujeme, jak se osli a jimi infikovaní obyvatelé scházeli na shromáždění – „pryč s KSSS, dej Ameriku“ (americký způsob života – pozn.překl.). Pamatujeme si, jak se v Moskvě bouraly pomníky a na Ukrajině se bourají dodnes. A jak osli a sympatizanti, podvedení nebo prostě flákači, tančili na Navalného shromážděních a prorokovali hrozivou otřásačku režimu Xénii (Sobčak – pozn.překl.) jako konzulku. Hlavní vlastností osla je hloupá stádová tvrdohlavost a naprostý nedostatek touhy něčemu porozumět. A „kujevský“ Majdan je jen pasoucí se osel, který nakonec sežral celou svou surovinovou základnu a spáchal sebevraždu. 

V knize vše končí dobře – uprchlí osli jsou přeměněni zpět do svého normálního oslího stavu a vráceni do stáje. Společnost se uklidnila. Nosov byl optimista. V konci osmdesátých let ale nebylo možné kouzelnou hůlkou vrátit osly do stáje. A k oslímu převratu skutečně došlo. A následky z toho ještě usrkáváme dosud velkou naběračkou. 

Třetí knihou je „Neználek na Měsíci“. Je tu  popsána společnost, kde zvítězili oslové. Rozvinutý zvířecí lunární kapitalismus, kam se dostávají čistí a bystří cestovatelé ze Země … 

V šedesátých letech, kdy román vznikal, tvořily lví podíl na sovětských knihách takzvané pamflety – tedy vylévání všemožných substancí na naše kapitalistické sousedy. Zajímavé je, že kvůli primitivismu a nějakému napětí nezůstal v paměti ani jeden. Nebrali jsme vážně noční můry, které jsme psali o kapitalistech, možná právem. Ale Nosov vytvořil knihu ohromující přesvědčivosti a autenticity, včetně psychologické autenticity. Když jsem to v těch letech četl, strašně jsem se o postavy bál – jak se dostali do takové noční můry. Viděl jsem, že v takové společnosti nelze normálně žít, pokud máte svědomí, přátele a povinnost. 

V devadesátých letech jsme se my všichni, socialističtí Neználci, ocitli právě v tomto hororu ve skutečnosti. Naivní, laskaví, ne vždy chápající, co se děje, jako Neználek, který nevěděl, že musí zaplatit oběd, jsme byli v naší zemi neklidní. Někdo zmizel, někdo se zbláznil, někdo začal podnikat, stal se úspěšným Buchtingem se solnými doly, a pak zkrachoval a byl odhozen na vedlejší kolej. Ale jen málokdo přijal celý tento světový řád jako spravedlivý, kromě zlých oslů, kteří nás vzali pod krkem  (Ale ani oni ne, báli se a bojí o svou moc a tak se snaží vytvářet další zlé a hloupé osly z … z dětí, aby posílili režim, systém oslů. – vzhledem k tomu, kdo chce ovládat svět až neskutečně prorocké! (Kdo nechápe – osel, symbol amerických „demokratů“) – pozn.překl.). Ale jde o to – Neználek měl Zemi za sebou, věděl, že ho přiletí zachránit dobří přátelé, kteří ho nikdy nenechají v nesnázích. Tehdy za námi nic nebylo a budoucnost se zdála jako černočerná tma. 

Nosovův popis Měsíce je prostě ohromující svou naprosto detailní autenticitou. Připadá mi, jako by maloval ze života. Všechno je tam. A moderní antiumění je čistě Pavlenskij a skupina Voina. A otravná reklama. A degradace zdravotnictví. A morální degradace, když je člověk člověku vlkem. I policie je takhle vykreslena – zdá se mi, že pro Velkého spisovatele pózovalo mnoho mých nekolegů. A film je „Legenda o sedmi uškrcených a jednom utopeném v topném oleji“. Vše, co se psalo v klidných šedesátých letech o zahraničí, se nyní s fantastickou přesností splnilo u nás. 

A podvod s obřími rostlinami – nevím, jestli se Mavrodi (Jméno hlavního organizátora – Název MMM – pyramidová hra s velkým obratem a po provalu samozřejmě s skandálem, zmizelo obrovské množství peněz – pozn.překl.) inspiroval touto knihou, ale nemůžete zpochybnit, že vše probíhalo podle tohoto scénáře. 

Mavrodi vydával vlastní barevné papírky …

A ovce „z Ostrova Hlupáků“ vystoupili na obranu svého idolu Mavrediho, ještě jim nedošlo, že už nikdy nikdo ty peníze neuvidí … (Narážka na text knihy Neználek na Měsíci)

Některé obrázky v knize jsou přímo archetypální povahy. Obraz Ostrova hlupáků, kde maličkatí lidé celý den jen odpočívají, velmi připomíná hotely all inclusive. A to, že z hloupých filmů a zábavy lidé obrůstají vlnou, srstí, mění se v ovce a jsou stříháni a jiní na tom vydělávají peníze – to je obecně alegorie kolosální hloubky a síly, v níž je celý současný západní, a dokonce i náš svět. 

„Neználek na Měsíci“ to jsou ruské devadesátky. (Osobně bych spíše řekl, že TO je symbol kapitalismu, nebo-li spíše dlouhodobého západního pohledu na svět, na vztahy mezi lidmi – pozn.překl.) 

To je degradující ekonomika, chudoba. Je to nezastavitelná chamtivost, která ničí všechno a všechny jako toxické chemikálie. To je kultura prodeje, ne úspěchů. Tohle …  tohle jsme my všichni … 

Je pověst, že když Jelcin skládal prezidentskou přísahu, potřeboval tlustou knihu pod přebalem „Ústava Ruské federace“. Je jasné, že prezidentská administrativa neměla ústavu – tehdy se o ni nikdo nestaral a na vrcholu moci Jelcina v každodenním životě jí nebylo potřeba. Poté byla všelidovému zvolenému podložena kniha „Neználek na Měsíci“. S největší pravděpodobností se jedná o fikci, ale faktem je, že Jelcin uskutečnil všechny měsíční noční můry a téměř za sebou zanechal měsíční krajinu, kde není nic živého a správného. 

Přes všechny noční můry, které Nosov popisuje, má v každém řádku jemnou ironii a optimismus. Nikdy nevěří, že někde existují slepé uličky. Jeho slepé uličky se vždy stávají průchody a vedou na krásná náměstí s veselými lidmi a fontánami. Zdá se mi, že v této knize předpověděl takový výsledek. Problémy Měsíčňanů řeší špičková technologie – pro Měsíc druh obřích rostlin. To je zásah takové síly, že se starý způsob života rozpadá, zastaralá společnost praská ve švech. S největší pravděpodobností nás čeká to samé. Vždyť Mistr totiž nic nenapsal jen tak. 

Poznámka: A co sledujeme my tady na Západě? Rusko roste, rozvíjí se, hájí svoje tradice a hodnoty, jako by získávalo právě ty obří rostliny. My sami se ocitáme ohlupováni a klamáni na každém kroku na místě Měsíčňanů, doslova  a do písmene nám „naši politici“ plánovitě zakrňují naše dosud aspoň normální rostliny …  a žijeme na tom „Ostrově hlupáků“ …

Nosovovi hrdinové, jako ten samý Neználek, se stali folklórními hrdiny, kteří jsou nám hluboce příbuzní. Neználek samozřejmě ideologicky nezapadal do naší nové kapitalistické struktury, do monetarismu, liberalismu a dalších -ismů. Je s podivem, že tato kniha nebyla v devadesátých letech pálena na veřejných prostranstvích jako varování nepřátelům demokracie, možná spolu s nepřáteli samotnými. Pak to udělali jednodušeji – natočili multifilm „Neználek na Měsíci“. Dobře udělané, krásně nakreslené a úplně vymakané. Není tam žádná hrůza z nespravedlnosti, není zde žádný obraz světlého pozemského světa. Jsou tam problémy životního prostředí. A také dali Neználkovi dívku, aby ho doprovázela, takže jako v Hollywoodu nemůžete nikam jít bez lásky. A karikatura z knihy se vyfoukla, vypařila, stala se tak útulnou, domáckou, nezávaznou jen „hollywoodskou“ příhodou. Jen nevím, on jen chrání životní prostředí, no, tam jsou Tesly, větrné generátory a tak dále. Pěkný, tolerantní, evropský styl. Je pravda, že ještě nevyrostli v gaye, jinak je děsivé představit si Cárka v takové podobě. 

Zajímalo by mě, jestli Nosova studují ve škole? Nedávno byl v Rusku ještě studován Akunin, notorický rusofob. Studuje se také několik dalších stejných kosmopolitů. Ale skvělá kniha o dobrodružstvích Neználka není studována. Ideologicky to nesedí – je to všechno příliš o nepřirozeně dobrých lidech a o nějakém druhu spravedlnosti. Podvratná kniha. I když pro mě je Nosov klasika na úrovni Čechova a Dostojevského a zaslouží si mnohem víc. 

Podívejte, UNESCO kdysi navrhlo vyhlásit rok Solženicyna – zlostného antisovětčíka, lháře, který udělal vše, aby zničil ruskou zemi, a celkově profesionálního, zásadového zrádce. Z nějakého důvodu nikdo nenavrhuje udělat rok jasné a radostné dětské klasiky Nikolaje Nosova. 

A bylo by fajn přejmenovat ekonomické fórum. No, jak si Gajdar zasloužil takovou poctu – pologramotný ekonomický sabotér, nenávistník Ruska, který zničil průmysl a suverenitu a uvrhl nás do noční můry devadesátých let. Proto se na jeho schůzkách scházejí stejní sabotéři, kteří nejsou schopni přijít s jediným zdravým nápadem. A říkejte tomu Neználkovo forum – ten měl mnohem více ekonomické moudrosti. A vše do sebe okamžitě zapadne. 

A na zákusek vybrané výbušné citáty z „Neználka na Měsíci“, pečlivě vybrané autory internetu. Kdo může říci, že to nejsou proroctví? 

****

Světový názor: “A na co vůbec potřebují boháči takovou spoustu peněz?” podivil se Neználek. “Copak je můžou projíst?” “Projíst!” ušklíbl se Kozlík. “Kdyby jenom jedli! Boháč si nacpe břicho a pak začne ukájet svou vlastní ješitnost.” “Jakou ješitnost? Co to je?” nechápal Neználek. “No přece vytřít někomu zrak, přetrumfnout ho.“ 

****

Akciové společnosti: „Nechceme také říci, že nákupem akcií malí investoři nic nezískají, protože nákupem akcií dostanou naději na zlepšení svého blahobytu. A naděje, jak víte, také něco stojí. Za nic, jak se říká, bolák nezmizí. Za všechno musíte platit peníze, a jakmile zaplatíte, můžete i trochu posnít.“ 

****

“Vážení diváci!” hlaholil dál. “Dámy a pánové! Hovoří k vám doktor Hrobnick! Slyšíte ty temné údery? Ťuk! Ťuk! Ťuk! To bije srdce kosmonauta, který zavítal na naši planetu. Pozor! Pozor! Hovoří doktor Hrobnick. Moje adresa: Morová ulice číslo 15. Ordinace denně od devíti do osmnácti hodin. Lékařská pomoc až do domu. Návštěvy na telefonickou výzvu. Ošetření v nočních hodinách se stoprocentní přirážkou. Slyšíte údery kosmického srdce! Zubařská ordinace k dispozici. Trhání, léčení a plombování zubů. Ceny mírné. Doktor Hrobnick, Morová 15. Slyšíte údery srdce …”

****

V ruce držela několik překližkových cedulí, na prsou jí visel fotoaparát v koženém pouzdře. Přiběhla k Neználkovi a vrazila mu do ruky ceduli s nápisem: 

CHCETE BÝT ČLOVÍČKY,

JIMŽ ZDRAVÍM KVETOU TVÁŘE?

CHROUSTEJTE PERNÍČKY

JEDINĚ ZNAČKY ZÁŘE!

 Uskočila dva tři kroky zpátky, namířila na Neználka aparát a udělala snímek. Když to Juks spatřil, rozzuřil se už doopravdy. Přiskočil k Neználkovi, vyrval mu z ruky ceduli a vztekle jí mrštil o zem, načež se vrhl na zástupkyni reklamní firmy a docela neuctivě ji nakopl. Zástupkyně mu nezůstala pranic dlužna: na oplátku ho nakopla zas ona, praštila ho po hlavě cedulí a k dovršení všeho mu plivla na rukáv. Když Juks viděl takový odpor, zachvěl se zlostí. „A ven!“ zařval dočista rozběsněný. „Odveďte ji, nebo za sebe neručím! A všichni! Okamžitě přestaňte vysílat! Uzavřete s námi smlouvu a pěkně zaplaťte! Nejsme povinni ukazovat vám našeho kosmonauta zadarmo.“

****

Reklama: Takové už byly mravy obyvatel Měsíce! Měsíční človíček ani za nic nebude jíst cukrovinky, perníčky, chléb, salám nebo zmrzlinu od firmy, která nemá v novinách spoustu reklam, a nepůjde se léčit k lékaři, který nevymyslel nějaký krkolomný reklamní trik k přilákání pacientů.

Měsíčan obvykle kupuje jen to zboží, o kterém četl v novinách; a když vidí někde na zdi šikovnou reklamu, koupí i to, co vůbec nepotřebuje.

**** 

Kontrola technologií: „Víte vy vůbec, co se může stát, až se na naší planetě objeví ty obří rostliny? Přebytek potravin, všechno bude levné, zmizí bída – kdo pak bude chtít na nás i na vás pracovat? Podívejte, třeba vy: i z vás se teď stali boháči, všichni na vás hledí se závistí, můžete si dopřát, co vás napadne – najmout si šoféra, aby vás vozil v autě, přijmout sluhy, aby splnili každý váš příkaz, uklízeli vám byt, pečovali o vašeho psa, obouvali vám kamaše a kdovíco ještě. A kdo to má všechno dělat? Samo sebou chudáci, kteří potřebují pár mizerných centigů na živobytí. Jenže kterýpak chuďas k vám půjde do služby, když bude mít všeho dost? Vždyť si budete muset dělat všecko sami. K čemu vám pak bude celé vaše bohatství? Chápete už, jaké nebezpečí hrozí boháčům z těch obřích rostlin? Jestli skutečně přijde doba, že se kdekomu povede dobře, pak bohatým bude tuze, tuze zle, uvědomte si to!“

****

Černý piár: „Copak – že by Společnost obřích rostlin měla shořet?“ zpozorněl Kryssling a z ničeho nic začenichal nosem, jako by cosi ucítil.

„Musí shořet!“ odpověděl pan Wesh s důrazem na slovo musí.

„Musí? Ach tak, musí!“ usmál se Kryssling a zuby se mu znovu vtiskly do brady. „Nu, jestliže musí, pak tedy shoří, mohu vás ujistit. Cha-cha-cha!“ zachechtal se a zvrátil svou krysí hlavu.

****

Stav vědy: Na závěr se Neználek zeptal, proč dosud nesestrojili létací stroj, na němž by bylo možno dosáhnout vnějšího povrchu Měsíce. 

Profesor Coctangens mu odpověděl, že stavba takového stroje je příliš nákladná a že měsíční učenci nemají potřebné prostředky. Peníze mají jen boháči. Jenomže kteréhopak boháče by napadlo, aby utrácel své jmění za něco, co neslibuje tučný výdělek? 

“Naše boháče nezajímají hvězdy,” posteskl si profesor Tangens. “Boháči – stejně jako vepři – neradi zvedají hlavu od země, aby se podívali vzhůru. Ty zajímají jenom peníze.” 

“Bohužel,” přidal se profesor Coctangens. “Boháči říkají: Hvězdy, to nejsou shwindlingy – do kapsy je neuložíš, kaši za ně neuvaříš. Vidíte sami, jaká nevzdělanost! Pro ně má cenu jen to, co se dá sníst nebo strčit do měšce . . . Ale co, škoda slov!”

**** 

Zákonnost: „A kdo to vlastně jsou ti policajti?“ zeptala se Ančovička. „Banditi!“ řekl Klásek vztekle. „Čestné slovo – banditi! Správně mají za povinnost chránit obyvatelstvo před lupiči, ale ve skutečnosti chrání jenom boháče. To jsou ti praví lupiči! V jednom kuse nás okrádají a pak se schovávají za zákony, co si sami vymýšlejí. No řekněte, jaký je v tom rozdíl, jestli mě boháč okrade podle zákona, nebo proti němu? Pro mě je to prašť jako uhoď.“ 

„Máte to tady nějaké divné,“ řekl Šroubek. „Proč je tedy posloucháte, ty policajty i ty… no, jak jim říkáte… ty boháče?“

„Jen to zkuste, neposlechnout, když mají všecko: půdu, továrny, peníze – a navíc pendreky a flinty! Teď přijdu domů,“ řekl sklesle, „policajti mě čapnou a šup do basy. A semena si vezmou, to je jasná věc. Boháči nedovolí, aby někdo zasel obří rostliny. Jak je vidět, není nám souzeno zbavit se té zatracené bídy.“

****

“A tohle jsi už viděl?” zeptal se policajt a strčil Neználkovi pod nos gumový obušek. Neználek mimoděk ucukl. 

“Co myslíš, že to je?” zeptal se policajt. “No, čuchni si!” 

Neználek si opatrně přičichl ke konci pendreku. “Gumová tyčka nejspíš,” zamumlal. 

“Gumová tyčka!” ušklíbl se policajt. “To je vidět, že jsi osel! Zdokonalený elektrický obušek, abys věděl. A stůj v pozoru, když s tebou mluvím!” komandoval. “Rrrruce k tělu! A žádné řřřeči!” Neználek bezděky zdvihl hlavu a přitiskl ruce ke kalhotám. Policajt ho ťukl pendrekem do čela.

****

Metody: „Jestlipak vůbec víte, kdo vlastně jste?” 

“Kdo, prosím vás?” zeptal se polekaně Neználek. 

“Proslulý bandita a lupič Hezounek: šestnáct přepadení vlaků, deset ozbrojených bankovních loupeží, sedm útěků z vězení – naposledy minulého roku podplacením stráží, celkový lup v úhrnné částce dvacet miliónů shwindlingů!” oznámil s radostným úsměvem Figgel. 

Neználek vyděšeně zamával rukama: “Co to povídáte! To přece nejsem já!” 

“Ale jste, vážený pane! Snad byste se nestyděl? S takovou sumičkou, jako je ta vaše, se přece nemusíte ostýchat. Jistě vám z těch dvaceti miliónků ještě něco zbylo. Dejte mi aspoň sto tisíc – a já vás pustím. Vždyť kromě mne nikdo neví, že jste slavný lupič Hezounek. A místo vás strčím do vězení nějakého vandráka a všecko bude v pořádku, čestné slovo!” 

“Ujišťuji vás, že se mýlíte,” řekl Neználek. 

“Že vám není hanba, pane Hezounek! To je vám líto mizerných sto tisíc? Při vašich příjmech bych nelitoval ani dvou set tisíc, abych se dostal na svobodu. Tak aspoň padesát . . . no dobrá, tak dvacet – a běžte, kam je libo.” “Prostě nechápu, o čem hovoříte,” pokrčil Neználek rameny. 

“Já přece nejsem žádný Hezounek a . . .” 

“Vím, vím, co chcete říci,” přerušil ho Figgel. “Nejste Hezounek a žádné peníze jste neukradl, že ano – ale copak to tady na té kartě není černé na bílém? Výška: 72 – je to vaše velikost? Hlava: 30 – je to vaše hlava? Nos: dva a půl – a navíc je tu vaše fotografie.” 

Neználek se podíval na fotografii, nalepenou na kartě, a řekl: “No vidíte, tohle přece nejsem já. Já nejsem tomuhletomu človíčkovi vůbec podobný.” 

“Správně. Vůbec ne. A proč? Protože jste si dal změnit podobu. U nás jde, vážený a milý, za peníze všecko: změnit obličej, nechat si narůst nový nos – to všecko už tady bylo.” 

“Ale já si vůbec nenechal narůst jiný nos,” bránil se rozhořčeně Neználek. 

“To říkají všichni, vážený a milý, absolutně všichni, věřte mi. No dobrá; nechcete dát dvacet tisíc, dejte aspoň deset . . . Ve vězení vás to přijde dráž. Tam vás oškubou jako slepici, z milionáře budete nejposlednější ubožák a zbudou vám jen oči pro pláč. Tak dejte aspoň pět . . . aspoň tisícovku! Vy chcete, abych vás pustil úplně zadarmo? Kdepak – to já vás zřejmě budu muset přece jenom strčit na pár dní do basy, snad přijdete k rozumu. A teď musíme vyřídit několik formalit.”

****

„Haló, kdo tam? To je policejní komisařství? Spojte mě laskavě s vrchním komisařem. Tady Lumpino, člen Společnosti vzájemné pomoci. Je tam u vás ve vězení jistý Juckes. Ano, ano, pan Juckes … Společnost se za něho zaručuje. To je absolutně poctivá osoba, ale ovšem, pane vrchní

komisaři, ujišťuji vás! Takového poctivce svět neviděl. Mohu přinést záruku? Děkuji vám. Za okamžik jsem tam.“

****

Kreditní historie: „Však jsem nebyl odjakživa chuďas. To se ví, boháč taky ne, prostě jsem měl stálou práci, dělal jsem tenkrát v továrně a slušně jsem si vydělal. Dokonce jsem si šetřil na zlé časy, zkrátka pro případ, že bych byl zase bez práce. Nejtěžší bylo se udržet a zas to neutratit. A tu mi začali všichni říkat, abych si prý koupil auto. 

Povídám jim, co já s autem, klidně můžu chodit pěšky. A oni prý, že ti není hanba, pěšky chodí jenom chudáci, a pak – můžeš si ho koupit na splátky: dáš zálohu, dostaneš vůz a potom platíš každý měsíc trošku, dokud všecko nezaplatíš. A jezdíš si jako pán. A tak jsem to nakonec udělal. 

Ať’ tedy všichni vědí, že jsem taky boháč. Zaplatil jsem zálohu, dostal auto, nasedl jsem, rozjel jsem se – a rovnou do příkopu. Auto jsem rozbil, zlámal jsem si nohu a ještě čtyři žebra. Tři měsíce jsem se potom léčil. Všecky úspory praskly na doktory. Nakonec jsem se ale přece jen uzdravil.” 

“A co auto, spravil sis ho?” zeptal se Neználek. 

“Prosím tebe! Když jsem stonal, propustili mě z práce. A zrovna jsem měl platit první splátku. Peníze žádné. Řekli mi: Tak ten automobil zkrátka vrať. Povídám jim: Ale prosím, račte si ho sebrat támhle v příkopu. Chtěli mě hnát k soudu, ale viděli, že si na mně tak jako tak houby vemou, a nechali to plavat. A tak jsem neměl ani auto, ani peníze.”

****

Doktor Kozlíka pozorně prohlédl a prohlásil, že nejlepší by bylo převézt pacienta do nemocnice, jelikož nemoc je už trestuhodně zanedbána. Když se však Neználek dověděl, že léčení v nemocnici stojí dvacet shwindlingů, hned měl po náladě. Přiznal, že vydělává všeho všudy pět shwindlingů

týdně a že by to trvalo nejméně celý měsíc, než by ušetřil potřebnou částku.

„Za měsíc už nebude pacient potřebovat nemocnici vůbec,“ prohlásil doktor. „Jedině okamžité léčení ho může zachránit.“

****

Masová média: Přinesl si Obchodní triky a Hrabillonské humoresky, Svět tlouštíků a Čtení pro hubené, List pro chytré hlavy a Večerník hlupáků. Skutečně: Večerník hlupáků! Leckdo si třeba myslí, jaký je to nesmysl, nazvat noviny podobným jménem – kdopak by kupoval takový časopis a komupak by bylo vhod, aby ho ostatní považovali za hlupáka? Jenže obyvatelé Hrabillonu na takové malichernosti nedali. Odebírali Večerník hlupáků, ne že by se počítali mezi hlupáky, ale protože je zajímalo, o čem se tam vlastně může pro hlupáky psát. Po pravdě řečeno, vedly si tyhle noviny náramně chytře: všechno v nich bylo srozumitelné i pro skutečné dutohlavce – a důsledek? Večerník hlupáků vycházel v obrovském nákladu a prodával se nejen v Hrabillonu, ale i v mnoha

jiných městech. A tak ani Svět tlouštíků nečetli jenom tlouštíci, ale i ti, kteří chtěli co nejdřív trochu ztloustnout, právě tak jako Čtení pro hubené četli nejen hubeňouři, ale i čtenáři hodlající se zbavit zbytečného tuku..

****

Masová kultura: 

„Ty jsi ale vážně truhlík. Proč jsi prodal klobouk? To se ti chce tak moc

na ostrov Hlupáků?“

„Na jaký ostrov?“ nechápal Neználek. „Copak jsi v životě neslyšel o Hlupáckém ostrově?“

„Neslyšel,“ přiznal se Neználek.

„Tak poslouchej: tady u nás se může všecko. Jediné, co se nesmí, je nemít střechu nad hlavou a chodit po ulici bez košile, bez klobouku nebo bez bot. Kdo poruší tohle pravidlo, toho policajti lapnou a šup s ním na ostrov Hlupáků. Říká se, že kdo si nedovede vydělat na bydlení a na

pořádné oblečení, ten je beznadějný hlupák a není pro něj místo jinde než tam. Nejdřív tam sice dostaneš jíst a pít, bav se a spi a procházej se, jak je libo, nic nemusíš dělat – jenže samo sebou, že z takového hlupáckého nicnedělání kdekdo zhloupne a zdivočí, pak začne obrůstat srstí, a nakonec

se změní v berana nebo v ovci, ani neví jak.“

****

Systém v celku: „ … kdo má peníze, tomu se špatně nežije ani na ostrově Hlupáků. Za peníze si takový boháč zařídí dům, kde se vzduch pořádně čistí, zaplatí si doktora, který mu předepíše pilulky, aby mu nerostla tak rychle srst, a kromě toho jsou tam přece pro bohaté salóny krásy. Když se takový boháč naloká škodlivého vzduchu, šup do salónu a hnedka všelijaké obklady a masáže – toť se ví, že ne lacino – až se mu zase ovčí hlava zmenší na obyčejný obličej. Samo sebou, úplně tyhle obklady taky nepomůžou: z dálky vypadá takový boháč jako docela normální človíček, ale zblízka je to prachobyčejný beran.“

Doporučuji si ji přečíst celou, aby vše zapadalo také do souvislostí. A možná nejlepší by bylo číst všechny tři původní díly.

Ilustrace převzaty: http://flibusta.is/b/607739/read ilustrátor G. Valk (Г. Вальк)

Překlad: Marie Šťastná České vydání ilustroval: Jaromír Zápal 

Texty a ilustrace byly převzaty z vydání roku 1979 Lidové nakladatelství.

**************

“Postmoderna” : “Ty, bráško, na tenhle obrázek se raději nedívej,” řekl mu Kozlík. – Nelámejte si hlavu zbytečně. Tady je vůbec nemožné něco pochopit. Všichni naši umělci takto malují, protože bohatí lidé kupují jen takové obrazy. Jeden namaluje takové čmáranice, jiný nakreslí nějaké nepochopitelné čmáranice, třetí úplně nalije tekutou barvu do lavoru a chrstne ji doprostřed plátna, takže výsledkem bude nějaká trapná, nesmyslná skvrna. Díváte se na toto místo a nemůžete ničemu rozumět – je to jen nějaký druh ohavnosti! Ale bohatí lidé tomu i bez umělce rozumí a dokonce to chválí. „My prý nepotřebujeme, aby byl obrázek srozumitelný, nechceme, aby nás nějaký umělec něco učil. Proto je chudák chudákem, aby ničemu nerozuměl a žil ve tmě.” 

***************

Zde si lze přečíst některé názory (různé) o této knize …

https://www.databazeknih.cz/knihy/neznalek-neznalek-na-mesici-31836

Jeden názor jedné geniální celoživotní gaučové disidentky od narození … Už když jsem to četla jako malá, rozčilovala mě na tom ta jednoznačná antiamerická propaganda – i osmileté dítě před listopadem 1989 muselo pochopit, že Měsíc jsou ve skutečnosti USA (a pokud by to náhodou nepochopilo, byla tam jako “nápověda” ta fůra rádoby anglicky znějících jmen).

Pokud to ovšem člověk bere jako satiru, může to mít jistý půvab, ovšem pak už to zase vůbec není pohádka pro děti.

https://aftershock.news/?q=node/1411961

Překlad Peter 008          

sdílet na