Někde je tu žába na prameni.

Foto: Pixabay

Popisek: Někde je tu žába na prameni. Na ilustrační fotce sedí ausgerechnet v Petriho misce.

Nová pravidla Evropské unie – státy musí zaručit, že minimální mzda zajistí důstojnou životní úroveň. Platné od podzimu. Hustone, máme problém, mohli bychom s odposlechy teď zaslechnout ze Strakovky nabíhající paniku. Ale vlastně bychom nic takového nejspíš neslyšeli.

„Už na podzim budou muset všechny státy přistoupit na nová evropská pravidla, podle kterých musí minimální mzda vždycky zajistit důstojnou životní úroveň,“ píše na svém serveru TV Nova a dodává, že nové pořádky s novou důstojností mají na státy unie uhodit s podzimní plískanicí.

Co je to ovšem důstojná životní úroveň?

Pro Němce, kteří mají také pohříchu nízkou minimální mzdu, něco jiného, než pro občany České republiky.

No, no, no, počkat, Němci že mají nízkou minimální mzdu? Vždyť i na té Nově tvrdili, že minimální mzda tam dalece předčí naši průměrnou mzdu. Tak jaképak copak. No, musíme na to kouknout optikou kalkulačky. Ta má optiku lépe seřízenou, než ostřelovač. Optikou kalkulačky německá minimální mzda dosahuje mrzutých 52 procent průměrné mzdy. No, mrzutých.

Nakoukl jsem přes optiku kalkulaček na českou realitu a došel k tomu, že česká minimální mzda je 43 procenta mzdy průměrné. Z Evropské unie pak zadunělo do zadlužených státních i soukromých rozpočtů, že k důstojnému životu se dá dostat pouze se 60 procenty průměrné mzdy. V našem případě by to znamenalo, že ze Strakovky musí do dvou, tří měsíců vyjít nařízení o zvýšení minimální mzdy o krásných přibližně 7 tisíc. To by bylo pro naši ekonomiku nevídané poskočení.

Minimální mzda by se u nás vyšplhala na bezmála 27 tisíc.

Teď tu ale v prostoru stále vězí otázka, zda je taková mzda vhodným odrazovým můstkem pro důstojné žití. Je? Není? No, rozhodně je důstojnější, než dokonale nedůstojných 18 900, na kteroužto sumu jsme se došplhali doposud.

Nedávno jsem narazil na popis toho, jakou má Itálie prorodinnou politiku. Bylo to fascinující čtení. Pro jistotu ho ocituju celé. „Přídavky na děti až do výše 4975,- měsíčně na jedno vyživované dítě. A to přiznané automaticky už od sedmého měsíce těhotenství matky až do 21. roku dítěte, pokud se nestane finančně aktivním. K tomu je potřeba samozřejmě studijní potvrzení. Rodiče si mohou zažádat i o školkovné, které se ročně vyplácí až do výše 90 000 korun. Kdo si nezažádá, může pak u daňového přiznání požadovat slevu na dani ve výši 19 procent. Vedle toho je řada dalších úlev na dani, vztahujících se k dítěti v rodině. Itálie rodinám také pomáhá platit školní učebnice, dopřává bonus na školní výlet, asistuje u platby za hudební a umělecké zájmové vzdělání. Nabízí i takzvanou kulturní chartu, která dětem po dovršení 18 let poskytne jednorázově 500 eur, tedy 12 500,-, na „útratu za knihy, hudbu, kino, koncerty a divadelní představení“. To za předpokladu, že rodina nevydělá za rok víc než 35 tisíc eur. Itálie dává bonusy i za aktivní sportování dětí nebo za úspěšné dokončení střední školy,“ píše ekonomický Deník Vektor. Nedodá, že Itálie tyto milé bonusy zařídila pro rodiny s dětmi, kde rodiče pracují, a jsou tedy společnosti platní.

Netvrdím, že tohle je cesta. Jen se snažím poukázat na to, že naše cesta je taková… no, bludná. 18 900 minimální mzda postrádá jakoukoliv důstojnost. Za to se nedá žít, pokud člověk nežije ve zděděném bytě či domě a není doma sám, samotinký, bez dětí. Náš stát dá na dítě pětistovku, podpoří jej na lidovce (chvála a čest mu za to), ale jinak rodiny nechává žít v nedůstojné bídě. A pak se diví, že se mu obyvatelé nechtějí množit. Zahlédl jsem průzkum deníku New York Times. Ten z veřejných údajů složil graf zemí podle porodnosti. Česká republika byla na chvostu mezi nejrychleji vymírajícími. 

Dovolím si v tom vidět onu nejistotu žití a bytí v České republice. Nedůstojná mzda, nedůstojné zacházení, výsledkem je nedostatek děti. Když lidé nevěří státu, nechtějí do něj přivádět děti. Nebo na to nemají. Odkládají zabřeznutí, protože se bojí výpadku jednoho příjmu, a tak si šetří a škudlí, aby mohli povít potomka, až se často proškudlí a prošetří až k vyvanutí plodnosti, takže naškudlené dají reprodukčním klinikám a možná se jim za pomoci kejklí s Petriho mističkami podaří přivést do naší reality další doživotní nemluvně. Dvacet let od vstupu do Evropské unie je česká průměrná mzda stále nižší, než německá minimální mzda. Zato Němcům se k nám už nevyplatí jezdit nakupovat, protože ceny zboží jsme dorovnat zvládli. Proč jsme stejně usilovně nepracovali na dorovnání mezd? Je to učiněná záhada.
Štěpán Cháb
https://www.krajskelisty.cz/

Zdroje: Deník Vektor, NY Times, TV Nova, Ministerstvo financí ČR

sdílet na