Nejen o zákonech a politickém nátlaku

Nejen o zákonech a politickém nátlaku

Po více než 20 letech jsem se rozhodl opustit řady klientů Vojenské zdravotní  pojišťovny. Stalo se tak poté,  kdy  ministryně války Jana Černochová několikrát potrestala  olympionika  Davida Svobodu za jeho slova o návratu ruských a běloruských olympioniků do sportovních soutěží, které si dovolil prostřednictvím televize sdělit občanům a nepřímo tak podpořit ruskou agresi. Ano, nechci být nadále klientem pojištěny spadající pod resort obrany, který vede krvelačná šelma, diktátorka  a  dáma  mnoha přívlastků,  z nichž  není žádný pozitivní. Zástupným  důvodem  mého rozhodnutí pak  bylo zveřejnění odměn pro členy dozorčí a správní rady VoZP, kdy  průměrná měsíční odměna ve výši 28 tisíc za jeden či dva měsíce práce není zase až tak špatný džob!  Ruku na srdce ale, tyhle trafiky jsou přibližně stejně výnosné i u dalších „konkurenčních“ zdravotních pojišťoven.  

    Potvrdit by to mohl  například politický dinosaurus  Miroslav Kalousek, od loňského roku místopředseda správní rady VZP, který si za 30 let působení na politickém výslunní přišel na pěkných pár desítek melounů.  Muž na svém místě, kterému při jeho rozhodování šlo vždy  o prosperitu naší země a  její občany (elitu),  kdy nepovedený nákup padáků pro armádu  a další kauzy z jeho dílny  tvoří z tohoto pohledu  jen jakési dezinformace.

  Budiž na obranu demokracie a transparentnosti potěšením, že dle zákona 106/99 Sb.  O svobodném  přístupu  k  informacím  mají občané pod pokličku odměn a finančních náležitostí, v tomto případě trafikantů jednotlivých zdravotních pojišťoven,  možnost nahlédnout. Totéž se totiž nedá  říci o  Mendelově  univerzitě v Brně. Ta se dlouho bránila zveřejnit výši příjmů bývalých rektorů, kteří si to údajně nepřáli, včetně  neúspěšné  mediálně připravované kandidátky  na prezidenta republiky a členky NERVu   Danuše Nerudové.  A přitom nakonec zveřejněná její částka 133 tisíc korun měsíčně hrubého není žádné terno.

    A tak zahalena tajemstvím zůstává pouze  veřejnoprávní  Česká televize.  Sdělení výše odměn pro pány Moravce, Železného a další moderátory v oblasti  publicistiky,  mající za úkol  denně masírovat občany správným výkladem „unijní“ a „naťácké“ politiky  bez ohledu na  již dříve uvedený  zákon  nadále  zůstává  pro občany, daňové poplatníky veřejnoprávního media  tabu.  Stejně jako vyvěšená ukrajinská vlajka na Národním muzeu v Praze a dalších státních budovách.  

      Pro (zatím) končícího ředitele ČT Petra Dvořáka  prostě minimálně jeden zákon (106/99 sb.) neplatí. Potichu,  tak  trochu nechtěně,  jakoby  občanům našeptával, že tudíž  pro  ně neplatí zákon o poplatcích pro ČT. Ano, je  skutečně  nejvyšší čas současných  135 Kč měsíčně přesměrovat jinam.  Nechť si každý poplatník vybere, zda bude finančně nadále podporovat nehorázné odměny Petra Dvořáka, kterému „jeho“ členové Rady České televize všechno odkývají, anebo finančně podpoří některé z mnoha působících alternativních medií.  Případný  finanční  výpadek, v době kdy vládní kormidelníci vedou náš stát k úspěšnému bankrotu mohou „zatáhnout“ naši  spojenci z  USA.  Zbavili nás ruské energetické závislosti, chystají se nám darovat svůj vojenský šrot, za nízký peníz se chystá nákup jejich pověstných letounů F-35. V rámci provizí se nějaká ta miliarda skryje.  Je zbytečné připomínat, že i v tomto resortu se v minulosti našli dobří „obchodníci“,  odborníci  na podobné nákupy, z nichž někteří to kupodivu  v  našem právním prostředí odnesli i s  nějakým tím rokem vězení.

   Další možností nového sponzora veřejnoprávní ČT by mohla být Česká spořitelna. Přesně onen „bankovní“ dům, který nedávno podmiňoval další podporu studijních programů a studentů VŠE odvoláním  Miroslava  Ševčíka z postu   děkana Národohospodářské fakulty za jeho aktivistické protivládní názory.

        Miroslav Kavij

sdílet na