Na český stůl české prase!
K soběstačnosti se prodotujeme. Ať to stojí, co to stojí…
Ministerstvo zemědělství vyhlašuje další tažení za potravinovou soběstačností. Potravináři a zemědělci během něj svedou bitvy o miliardové dotace ze státní pokladny i z evropských fondů. Z domácích fondů přitom na splnění tohoto cíle má plynout víc peněz než v minulých letech.
Tato zpráva v době debat o stovkách miliard na podporu ekonomiky přidušené korona-regulacemi téměř zanikla. Daňový poplatník by však u ní měl zastříhat ušima, protože projekty zaměřené na soběstačnost se míjejí účinkem a vlády v nich topí jednu miliardu za druhou.
Naznačuje to například ve své loňské zprávě Nejvyšší kontrolní úřad. Úřad kontroloval 21 miliard vyplacených z evropských i národních dotací v letech 2015 až 2017 — právě na vyšší potravinovou soběstačnost.
Závěr zprávy shrnuje účinnost dotací do dvou vět:
„Ministerstvu zemědělství se nedaří naplňovat strategické cíle, jež si v sektoru živočišné výroby stanovilo. Stavy hospodářských zvířat (dojnic a prasat) a míra soběstačnosti v pokrytí spotřeby hovězího i vepřového masa se ke konci roku 2017 oproti roku 2015 snížily, přestože se dotace do živočišné výroby od roku 2012 zvyšují.“
Zpráva zmiňuje, že zatímco dotace na chov prasat se zvýšily několikanásobně, jejich chovy poklesly. Zatímco v roce 2014 byli Češi ve spotřebě vepřového soběstační z 57 procent, v roce 2018 jen z 51 procent.
Byly to přitom národní dotace na podporu soběstačnosti, kde kontrola objevila největší šlendrián: „Kontrolní úřad zjistil případy, kdy ministerstvo příjemcům dotace proplatilo výdaje, které nebyly doloženy fakturami nebo byly v rozporu s dotačními podmínkami,“ napsal úřad v průvodní zprávě ke kontrole.
Korporace na prvním místě
Potravinová soběstačnost, tedy schopnost státu zaopatřit potravinami sám sebe, patřila k modlám komunistických vlád. Jistě, dává smysl starat se o produkci domácích potravin — kvůli venkovu, krajině, potravinové bezpečnosti i uhlíkové stopě. Dává ale smysl usilovat o absolutní soběstačnost?
Právě tu vyhlašuje strategie ministerstva zemědělství z roku 2017. Jejím cílem je pokrýt domácí spotřebu drůbežího a vepřového masa z osmdesáti procent do roku 2020 a ze sta procent do roku 2030.
Obě vlády Andreje Babiše (jednobarevná i koalice se sociálními demokraty) zařadily do vládního prohlášení cíl „dosáhnout co nejvyšší soběstačnosti“. Většinou ho vykládají jako určitý podíl českých potravin v obchodech. Má to ale být 60 nebo snad 90 procent domácích potravin na pultech?
Ne všechna čísla jsou však červená. Poměřováno soběstačností v zemědělských surovinách si nestojí Česko až tak špatně. Výroba mléka převyšuje spotřebu o třetinu a produkce hovězího téměř o pětinu. Také v obilí si vystačíme, jeho přebytky pravidelně vyvážíme — u pšenice dosahuje vývoz až sedmdesáti procent výnosů.
Surovin k výrobě potravin, snad s výjimkou vepřového, ovoce a zeleniny, se v této zemi zkrátka vyprodukuje dost. Problém je v tom, že se ke zpracování často vyvážejí za hranice, kde se také vytváří hlavní díl přidané hodnoty potraviny.
To je patrné zejména u mléčných výrobků. Mléka máme přebytek a vyvážíme ho, zatímco 40 procent domácí spotřeby sýrů pochází z dovozu. A exportujeme také jateční zvířata, zatímco dovážíme maso.
Důsledek je nasnadě: Česko má v agrárním obchodu schodek převyšující 400 miliard korun. A je to schodek rostoucí.
Nic na tom nemění ani „soběstačné“ dotace. Nejspíš také proto, že je schramstnou korporace, které je pak používají zejména na nákup techniky a stavební úpravy, jak dokládá další zpráva Nejvyššího kontrolního úřadu. Výdaje na inovace, které by mohly produkci s vyšší přidanou hodnotou podpořit, jsou zanedbatelné.
Všechno tedy ukazuje na to, že tyto dotace mohou sloužit jako pláštík pro podporu tučných agrokomplexů.
Dopadne to jako vždycky?
Je každopádně patrné, že dotace na podporu soběstačnosti zatím nefungují, přesněji řečeno, neslouží svému účelu. Co s tím? Změnit systém? Kdepak, ministerstvo na to má pádnou odpověď: Dotace zvýšíme a k soběstačnosti se prodotujeme!
A když to (zase) nevyjde? Na to se dá odpovědět parafrází klasika: Mysleli to dobře, ale dopadlo to jako vždycky.
Píše pan Pavel Jégl na NP
Pozn. PeTaXe.: No, kdo je majitelem největšího agrokomplexu v České republice a zároveň vykonavatelem jedné z nejvyšších státních funkcí, to víme. (I když je momentálně pouze „osobou obmyšlenou“, což je jen taková roztomilá kamufláž, aby se koza nažrala a vlk zůstal celý.) Ale podivuhodně taktně se mlčí o tom, že ve zcela stejném střetu zájmů je ministr zemědělství Toman s rodinným podnikem Agrotrade, takto synátor komunistického ministra zemědělství Tomana ve Štrougalově vládě. Chčijou nám na hlavu a už se ani nepokouší předstírat, že je to déšť.
Článek vyšel na svobodny-svet.cz