Liberální média jsou zděšena: v Německu se k moci derou “proruské síly”

Liberální média jsou zděšena: v Německu se k moci derou “proruské síly”

Sloupkař kp.ru Edvard Češnov o podivných lidech, kteří žijí podle zásady: “EU musí zemřít, aby Evropa mohla žít”.

Podle posledních průzkumů veřejného mínění je 20 procent Němců připraveno hlasovat pro stranu Alternativa pro Německo.

Badatelé současného Západu mají osvědčený trik: srovnávat současné USA a EU – se sovětským komunismem. Samozřejmě ne z dob Velké vlastenecké války a Stalina – ale z doby prvních bolševiků, Trockého, Bély Kuna, Rosy Zemljacké a dalších skvělých lidí. Oslovovali se navzájem genderově neutrálním slovem “soudruhu”, v “ohni světové revoluce” mazali státní hranice a bojovali proti “zatracenému ruskému imperialismu”.

A skutečně, současní vůdci Západu – Biden, Scholz, Macron, Trudeau … – se chovají v něčem podobně. Tedy s dobovou korekcí. Zavádí “práva transsexuálů”. Říkají si “svobodný svět” a agresivně nasazují právě tuto “svobodu” všude, kam dosáhnou (doslova: “na Ukrajině my bráníme americkou demokracii”) – ovšem stejně jako ruští revolucionáři před 106 lety pochodovali pod heslem: “Za svobodu, pryč s autokracií”.

Požadovali také “brát a dělit” (“dát majetek buržoazních utlačovatelů bývalým nevolníkům”) – a stejným způsobem dnes chtějí úřady nejliberálnějšího a nejdemokratičtějšího státu USA, Kalifornie, rozdělit “odškodnění za otroctví” potomkům afroamerických otroků. Ve výši 360 tisíc dolarů na osobu, tedy 640 miliard dolarů pro všechny Kaliforňany odpovídajícího rasového a sociálního původu. Samozřejmě nám není řečeno, kdo takovou štědrou hostinu zaplatí, ale určitě ne finanční oligarchie z Wall Street nebo Silicon Valley, ale nejspíš obyčejná střední třída, které je nejjednodušší vzít úspory.

To ovšem znamená, že všichni šiřitelé liberální ideologie – od Trockého po Bidena – mají strašlivého nepřítele. “Nedobytá bělogvardejština”, “hydra imperialismu”, “bílí rasisté”, “imperiální myšlení” – uplynulo sto let, ale politická terminologie je téměř stejná. Pravda, první bolševici v roce 1917 neznali termín “fašismus”, kterým dnes demokraté označují své odpůrce.

Ale právě tento “fašismus” (jak ho chápou oni) má jen málo společného se skutečnými politickými praktikami Hitlerova Německa nebo Mussoliniho Itálie. Protože pak by museli za “hlavního fašistu” prohlásit … hlavního spojence Západu – Ukrajinu. Represe na etnickém principu proti celé sociální skupině (Rusům na Ukrajině) – ano, teroristická diktatura – ano, militarizace společnosti – ano, pochodňové průvody (v podání banderovců) – ano… Ale to je něco jiného; Ukrajina byla prostě první, kdo realizoval to, jak samotní demokraté snili, čemu vystaví své vlastní odpůrce.

A teď – o těch samých odpůrcích, kteří jsou tak horlivě označováni za “fašisty”. V každé západní zemi existují politické síly, které se od “kolektivního Bidena” liší stejně, jako se třeba Stolypin lišil od Trockého. V Americe je to Trump a část republikánů, která ho podporuje. V Británii je to Nigel Farage, vůdce Strany brexitu. Ve Francii – šéfka “Národní unie” Marine Le Penová. V Maďarsku je to premiér Viktor Orbán. A tak dále … Říká se jim “nacionalisté” – ale vzhledem k jejich jednotě v klíčových otázkách bez ohledu na zemi pobytu je na místě mluvit o celém nadnárodním klanu. Jen s jinou ideologií, ale ne jako celý ten “levicový globalismus” (přesněji trockistický – liberální globalismus) Sorose, Bidena nebo Obamy …

Marine Le Penová. Foto: GLOBAL LOOK PRESS

Takové podrobné vysvětlení je nutné, abychom pochopili specifický význam, který západní média vkládají do pojmů, jež se nám zdají být známé. Například 20. srpna 2023 zveřejnil vlivný list Politico článek s křiklavým titulkem: “Jaro evropských fašistů”.

Jak si nyní uvědomujete, nejedná se o nějaké “Hitlerovy fanoušky” z neonacistických kruhů, ale o zcela systematické politické síly, jako jsou ty, které jsem již zmínil. Ty mají “s Aloisovičem”  něco společného – podobně jako Německo ve 30. letech se odvolávají na národní hodnoty a obvinění z “xenofobie” na jejich adresu jsou částečně spravedlivá. Ale stejně tak lze srovnat nesmiřitelné nepřátele Trockého a Stalina, neboť oba citovali stejného Marxe.

Ve skutečnosti Hitler a hitlerovci byli pro ozbrojenou expanzi a “rozšíření německého životního prostoru”. Ale tito lidé se naopak chtějí stáhnout ze světa, vařit se ve vlastní šťávě, aby vnější hrozby, jako jsou migrační vlny nebo pandemie, narazily na jejich uzavřené hranice. A hlavně, kdyby skuteční fašisté válčili s křesťanstvím (“nacionální socialismus a křesťanské ideje jsou neslučitelné,” řekl “nacista č. 2”, pozn. překl. Martin Bormann), trumpisté se naopak odvolávají na Bibli a křesťanské hodnoty a oprávněně nenávidí liberály za to, že jsou “LGBT-cirkusáci”.

Proto na rozdíl od dominantních “levicových globalistů” nazývám takové lidi “pravicovými antiglobalisty”.

A nejvýraznějším příkladem takových politiků, jimž je článek v Politicu věnován především, je strana Alternativa pro Německo. Podle posledních průzkumů veřejného mínění je pro AdG připraveno hlasovat 20 procent Němců (před dvěma lety byl ve volbách do Bundestagu tento výsledek dvakrát nižší).

Na rozdíl od vlastního odmítání “pravicové antiglobalizace” západní novináři správně poukazují na důvody jejich popularity. Za prvé jsou to hospodářské potíže Spolkové republiky Německo v důsledku protiruských sankcí a odmítání ropy a plynu z “1/7 pevniny”. Za druhé – nárůst nelegální migrace a kriminality. “Lidé migračního původu tvoří 16 % obyvatel SRN a jsou zodpovědní za třetinu trestných činů,” píše Politico. A do třetice, slabá vláda kancléře Olafa Scholze – volná koalice tří nesourodých stran – není schopna přijmout rozhodnutí s pevnou vůlí v žádné z naléhavých otázek. Samozřejmě s výjimkou podpory Ukrajiny.

Ano, ani se současnou dvacetiprocentní podporou nebude AfD schopna sestavit vládu a žádná jiná strana – jak už bylo mnohokrát řečeno – do koalice s “těmi fašisty” nepůjde. Viktor Orbán v sousedním Maďarsku se však také nedostal k moci hned a uspěl pobýt v opozici mnoho let.

Němečtí “pravicoví antiglobalisté” mají svého “Orbána” (Trump, Berlusconi – obecně zářivý vůdce). Je to Björn Höcke, šéf AdG za spolkovou zemi Durynsko, který má federální ambice … a také řečnický a talent stranického organizátora.

Pravděpodobnou porážku Západu v ukrajinské krizi tak může doprovázet revanš vší této “pravicové opozice”.

A tady hrozí, že se necháme zmást a budeme je považovat za naše nové nejlepší přátele – protože skutečně na pozadí “mezinárodních demokratů” s jejich transgenderovým šílenstvím a ničením celých států od Jugoslávie po Sýrii vypadá “kolektivní Trump” téměř sympaticky. A k Rusku se chová, alespoň slovy, lépe než “kolektivní Biden”.

Proto je důležité pochopit, že mají své vlastní (národní) zájmy, které se s těmi našimi v něčem překrývají a v něčem ne. Tam, kde můžeme spolupracovat, bychom tak samozřejmě měli činit; neměli bychom se však vrhat do náruče tak zdánlivě “přátelského Západu”, jak se to stalo na přelomu 80./90. let.

Každopádně současná světová konfrontace probíhá současně na mnoha šachovnicích a růst ratingu “pravicových antiglobalistů” v Evropě je dalším ukazatelem toho, že v ukrajinské krizi, kterou rozpoutali naši společní nepřátelé – “levicoví globalisté”, vítězí Rusko.

Poznámka: V článku je správně uvedeno, že  pojmy jsou podmíněné. Stačí si uvědomit, že za kolektivním Bidenem stojí korporace a především finančníci, bankovní systém. A ty nikdo rozhodně nikdo nemůže přiřadit ke „starému pojmu“ levice, ta skutečná byla vždy chápána ve významu pracovat pro lidi.

https://www.kp.ru/daily/27544/4811786/

Překlad Peter 008

sdílet na