Larry Johnson: Kolektivní sebevražda Evropské unie

Larry C. Johnson / 19.2.2025

Tradiční evropští lídři – tedy Velká Británie, Francie a Německo – se po projevu Peta Hegsetha před ministry obrany NATO a vystoupení JD Vance na Mnichovské bezpečnostní konferenci zmítají. Reagují jako zhrzený manžel, kterému jeho drahá polovička právě oznámila, že manželství je v troskách… Pláč a skřípění zubů je na denním pořádku.

Francouzský prezident Emmanuel Macron v zoufalé snaze vzpamatovat se z Vanceova slovního výprasku evropských autoritářů narychlo svolal do Paříže summit s vybranou skupinou evropských lídrů, aby vypracovali koordinovaný plán pokračování války na Ukrajině bez Spojených států:

V pondělí se v Paříži sešla skupina evropských lídrů na mimořádném zasedání, kteří se stále ještě nevzpamatovali z víkendu, během něhož byla zpochybněna jejich dlouhodobá schopnost spoléhat se na podporu Spojených států, a před schůzkou amerických a ruských představitelů v Saúdské Arábii, z níž byli vyloučeni.

Pondělního mimořádného zasedání, které svolal francouzský prezident Emmanuel Macron, se zúčastnili vedoucí představitelé Spojeného království, Německa, Polska, Itálie, Nizozemska, Španělska a Dánska, jakož i předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová a generální tajemník NATO Mark Rutte. Konference se konala v těsném závěsu za Mnichovskou bezpečnostní konferencí, na níž vystoupil americký viceprezident J. D. Vance s projevem, v němž obvinil evropské země z odklonu od „demokratických hodnot“ kvůli jejich odporu vůči krajně pravicovým politickým stranám a tomu, co Vance označil za přílišnou cenzuru.

Zasedání skončilo fiaskem. Přestože se na konferenci snažili sejít členové, kteří údajně chtěli v Kyjevě udržet světlo, nedokázali dosáhnout konsenzu a ze zasedání vyšli se slovními přestřelkami:

Macron, který mnichovskou bezpečnostní konferenci vynechal, se snažil hrát si na přímluvce a hovořil s Trumpem před pondělním mimořádným zasedáním i po něm, kdy hovořil i se Zelenským. „Budeme na tom pracovat společně se všemi Evropany, Američany a Ukrajinci,“ napsal v příspěvku na X. „To je klíčové.“ Francie údajně plánuje uspořádat ve středu druhé setkání s dalšími evropskými zeměmi, které nebyly zahrnuty do pondělní schůzky, a také se severoamerickým spojencem Kanadou.

Britský premiér Keir Starmer v nedělním článku v deníku Telegraph napsal, že by byl ochoten vyslat na Ukrajinu britské mírové jednotky, pokud bude dosaženo mírové dohody. Polský premiér Donald Tusk naproti tomu v pondělí novinářům kategoricky řekl, že Polsko na Ukrajinu vojáky nepošle, zatímco německý kancléř Olaf Scholz, který příští týden čelí předčasným volbám, prohlásil, že je „nevhodné“ jednat o mírových jednotkách před uzavřením mírové dohody.

Mezitím se v saúdskoarabském Rijádu uskutečnilo produktivní jednání americké a ruské delegace. Spíše než na ukončení války na Ukrajině se však jednání soustředilo na sestavení plánu na normalizaci vztahů mezi Washingtonem a Moskvou a na přípravu setkání Donalda Trumpa a Vladimira Putina, které se má uskutečnit koncem února.

Evropané si spolu s neúspěšným komikem, který řídí Ukrajinu, vytrvale namlouvají, že snaha o obnovení normálních vztahů mezi USA a Ruskem je založena na ukončení války na Ukrajině s tím, že u jednacího stolu budou sedět oni. Donald Trump však dal jasně najevo, že pozváni nejsou. Trump má dva cíle: Trump má dva cíle: ukončit parazitické vztahy Evropy se Spojenými státy a obnovit normální vztahy s Ruskem. Projevy Hegsetha a Vance signalizovaly, že Spojené státy již nehodlají platit za zbytečnou a hloupou válku na Ukrajině. Pokud chce Evropa ve válce pokračovat, může za ni zaplatit. To platí i pro Ukrajinu. Peněženka strýčka Sama je zavřená. Žádné další finanční injekce pro bandity v Kyjevě.

A v tom je ten háček. Francie, Spojené království a Německo jsou ekonomicky slabé a nemají dostatečné průmyslové kapacity, aby na sebe vzaly nákladné břemeno pumpování peněz a zbraní na Ukrajinu. Podívejte se na graf v záhlaví tohoto článku. Ukazuje neutěšený stav průmyslové výroby pěti největších evropských ekonomik. Na konci tabulky je Německo. Kolaps německé ekonomiky bude jistě hrát roli ve volbách, které se budou konat v neděli 23. února.

Tyto volby však pravděpodobně nepřinesou konsenzus, který by napravil roztříštěnou politickou scénu, jež určuje německou politiku. Německo není v tomto ohledu osamocené. Také Spojené království a Francie trpí nedostatkem lidového mandátu. Na rozdíl od Maďarska, kde Orbán získal lidový hlas, jsou ostatní evropské politické systémy balkanizované. „Vítězové“ voleb získávají pouze nadpoloviční většinu hlasů a poté stojí před nezáviděníhodným úkolem pokusit se sestavit vládnoucí koalici. Absence jasného pokynu od voličů vede nevyhnutelně ke slabým vládám neschopným odvážných kroků.

Jsme svědky historie. Pořádek po druhé světové válce, kdy vládly USA, se rozpadá. Myslím, že je to začátek konce NATO a Evropské unie. Kolaps však není nevyhnutelný. Politický a hospodářský chaos pravděpodobně v příštích dvou letech otřese hlavními evropskými zeměmi a vytvoří vnitřní tlaky, které povedou jednotlivé národy k hledání vlastní cesty k bezpečnosti mimo hranice NATO nebo EU. Již nyní slyšíme, že některé státy by rády obnovily hospodářské vztahy s Ruskem s cílem získat přístup k levné ropě a plynu.

O některých z nich jsem dnes hovořil s Marcellem v jeho podcastu Press of Mass Destruction.

Překlad Deepl

Zdroj + https://kispep.wordpress.com

sdílet na