Kurská oblast: něco málo o taktice přepadových skupin

Historické oříšky (Исторические напёрстки)

Padaly nechápající otázky o autorově klidném postoji k událostem v jeho rodné Kurské oblasti, absenci vášnivého akcentu v popisu toho, co se dělo. Za prvé, jako člověk nejsem vyučen k tomu, abych propadal panice nebo úzkosti kvůli přirozené hroší kůži a získaným specifickým návykům. Za druhé, na konci druhého dne náletu ukrajinských ozbrojených sil do pohraniční oblasti  již mnoho ruských aktivních vojáků na zemi a důchodců s bojovými zkušenostmi dobře chápalo situaci. Podle  map a na základě útržkovitých popisných zpráviček jsme přesně pochopili, jakou taktiku nepřítel použil. 

A když na čtvrtý den ten nepřítel nepřivedl hlavní síly do bitvy, nepřitáhl ešalony ke konečnému průlomu a přístupu do operačního prostoru, míra úzkosti začala ukazovat na vnitřních „teploměrech“ mínusová čísla. Jediným znepokojivým momentem (upřímně se přiznám, že mě z toho opravdu bolela hlava) byl holý nechráněný pás území za zády našich nepočetných vojsk u státní hranice. 

Zmínil jsem se o tom mimochodem, protože po vřelém souhlasu natovských podvraťáků s operací průlomu do „historických ruských zemí“ se dalo čekat cokoli – a především objevení leteckých jednotek. Za naše peníze přistávají vrtulníky v operačním týlu, oblíbená hračka našich zapřisáhlých partnerů, kteří již dávno předali padáky do skladů a v rámci svých doktrinálních „strategických operací vzduch-země“ preferují přesun celých divizí s armádním letectvem. V okamžiku krize druhého nebo třetího dne stačila taková letecká brigáda Ozbrojených sil Ukrajiny v našem týlu (a jedna byla v Sumě, 82. samostatná), aby se situace stala kritickou. 

Nesložilo se, „partneři z NATA“ stále vymačkají vzácné bojové a vojenské transportní vrtulníky pro hetmanovu armádu, ale tento typ válčení je třeba mít v mysli generálního štábu nepřetržitě. Dokončím radu z pohovky, sestupme z nebes na zem. Protože tam v prvních dnech vpádu došlo podle některých indicií také k pokusu o provedení „firemních výsadkových“ akcí nazývaných „náletové činnosti“ silami jednotlivých taktických skupin. 

S cílem rychlého postupu manévrovatelných jednotek podél taktického týlu nepřítele v jednom operačním směru. Za účelem dezorganizace práce velitelství a komunikačních center, narušení komunikace a zničení pracovní síly a vybavení co nejrychleji. Tento typ akce je přítomen v Bojových příručkách všech zemí, které mají ve svých ozbrojených silách výsadkové jednotky/síly, a po příchodu strategie Stryker (pojmenované po stejnojmenném obrněném transportéru Stryker) generálem americké armády Shinseki v polovině 90. let s nasazením za 96 hodin kdekoli ve světě plnohodnotných „výsadkových formací“ – země NATO obrátily své výsadkové síly a námořní pěchotu naruby a přizpůsobily svou taktiku pozemním „lehkým“ silám. 

Taktika rejdu má také nejhlubší kořeny v ruském vojenském umění; byla opakovaně studována nejlepšími akademickými mozky na nejbohatší základně pogromů v týlu nepřítele. Vlastenecká válka 1812 (Davydov, Figner, Seslavin, Platov), První světová válka (kníže Baratov a von Mackensen), občanská válka (Buďonnyj, Škuro/Mamontov), Velká vlastenecká válka (Dovator, Belov, Pliev, Kazankin) se podrobně odrážely ve zprávách a memoárech, tvořily základ pro akce manévrovatelných útočných jednotek. Jednat autonomně, odvážně, rozhodně. 

Nečekané útoky a odvážné průlomy dezorganizující mocné nepřátelské skupiny operační týlové oblasti. Samozřejmě, pokud jde o personál a prostředky posílení, tyto přepadové skupiny se liší od standardních jednotek přivyklých k nespěchavému vševojskovému boji, mají speciální výcvik a vybavení a v boji jednají osobitým způsobem. 

Za maximální rychlosti, terénem maskujícím rejd, ve speciální pochodové, předbitevní a bojové formaci. Třeba na široké frontě, alespoň v průlomové taktice, snadno manévrovat a přenášet nahromaděné úsilí novým směrem. Vždy připraveni odrazit útoky ze země, vodních cest a ze vzduchu. A vést takové přepadové kolony je samostatné umění, protože i v rámci jedné roty existuje několik samostatných bojových skupin (záchvat, útok, reakce, zabezpečení, předvoj, zadní voj, palebná posila, ženisté, záloha) 

A ještě jsou zde také připojeny skupiny protitankových střelců s ATGM, protiletadlových střelců s malými nebo přenosnými systémy PVO, dokonce i tanky mohou takové přepadové skupiny získat, obvykle operující jako součást samostatného praporu. Schopný plynule se pohybovat (pokud je složení smíšené) rychlostí 25 km/h zcela neznámým terénem, obklopen nepřátelskými silami. Referenční ukazatele pohybu v oblastech s hustou sítí dálnic pro takovou přepadovou skupinu mohou dosahovat sto kilometrů do hloubi, v poušti nebo stepi (pokud je oblast z operativního hlediska zcela holá) – a všech dvě stě, pokud má logistická jednotka palivové nádrže. 

Zdokumentované zkušenosti našich udatných leteckých útočných praporů a na jejich základě vybudovaných „operačních manévrových kombinovaných vševojskových skupin (OMGs) během cvičení „Západ“ v 80. letech 20. století plně padly do spárů stratégů NATO v době Alkaše (Jelcina),  byli první, kteří do nějzakousli zuby ostrované s ryšavými kadeřemi, začali projektovat taktiku „pozemního útoku“ s podporou obrněných jednotek. Neuspěli kvůli nedostatku vlastního kolového vojenského vybavení, ale pro Yankees to byl dar nebývalé štědrosti, protože sovětský vývoj umožnil Pentagonu vyřešit rébus, se kterým se mořili … víc než dvacet let. 

Věc je v tom, že vojenští teoretici a praktici na Západě nedokázali vytvořit manévrovatelnou a ovladatelnou formaci pro konflikt „střední nebo vysoké intenzity“. „Rangers“ jako součást jednotlivých brigád a dokonce divizí neměly dostatečnou palebnou sílu, jejich standardní 105mm houfnice nedokázaly proniknout ani do narychlo vybudovaného dendro-fekálního opevnění asijského typu. A když byly zavedeny do průlomu ve špatně krytém operačním směru, statečné „Zelené barety“ předsunutých jednotek nebyly schopny reorganizovat se pro boj s kombinovanými zbraněmi při srážce s běžnými nepřátelskými jednotkami. Speciální jednotky neměly dostatečnou palebnou sílu … 

Tak se objevil invalidní koncept experimentální divize „Tricap“ (bojová formace „tří schopností“), kam natahali spoustu metod výsadkových útočných jednotek získaných vojenskou rozvědkou ze zemí Varšavské smlouvy, Američany zvláště zajímal zejména Bojový řád vzdušných sil ozbrojených sil SSSR. 

V polovině roku 1971 se výcviková základna Fort Hood (Texas) stala cvičištěm pro 1. leteckou a 1. obrněnou divizi americké armády, takže se zrodila nová koncepce „univerzální divize“ schopné rychle překonat opevněné obranné linie (za standard byly brány naše hraniční krycí pásy ve Východním Německu). A pak se vydat na „autonomní plavbu“ a rozbíjejíc vhodné operační zálohy zvýšenou bojovou silou, údernou silou a pohyblivostí. 

V principu … předělaná taktika mechanizovaného sboru Wehrmachtu vzoru 1939-1943, znásobená modernějšími technickými novinkami a bojovými formacemi, pečlivě okopírovaná ze sovětských výsadkových útočných praporů. S jejich ničivými přistáními helikoptér a silnými průbojnými pozemními skupinami, schopnými vymanit se z řad jejich velkých armádních formací a vydat se do hlubokých vpádů za nepřátelské linie. První bojová zkušenost s použitím „přepadových praporů“ byla zaznamenána v roce 2003 během irácké kampaně, Třetí pěší divize ozbrojených sil USA a námořní pěchota vyslaly do Bagdádu před hlavními silami „rangerské mechanizované skupiny“. 

Něco podobného začalo být vidět v prvních dvou dnech vpádu do Kurské oblasti, proto jsem musel pečlivě sledovat protichůdné informace z terénu, snažil jsem se uhodnout typ prováděné operace a odhadnout  … má natovský původ nebo solidní sovětský. 

Protože to byl důvod potřeby „tančit“, protože standardy pro postup a propojení taktiky/palby se výrazně liší, a existuje také taktika ostrovních zrzavých stratégů z počátku 2000, osvědčená v Iráku, kde „fronta není nic, křídla všechno.” Na základě všech skrovných údajů se ukazuje, že se stále díváme na americký model předních mechanizovaných skupin, posílených tanky. Proto naše velení jednalo tak klidně, aniž by začalo přesouvat jednotky vrtulníkem, jako před dvěma lety při „charkovském přeskupování“. 

Ano, ve válce je vždy přítomen faktor překvapení a změny taktiky jsou docela možné, ale existuje neměnný zákon vojenského plánování, kdy je nemožné zajistit ani velmi talentovanému a nadějnému veliteli dokonale vycvičený prapor/brigádu a řekni: “Dělej, co chceš, ale dosáhni vítězství.” Takhle Systém nefunguje (byl by nesmírný chaos – pozn.překl.), proto na základě způsobu a zvyklostí předsunutých oddílů přepadových jednotek v Kursku padlo rozhodnutí (nic netvrdím a ani jako odborníci z gaučů nemám “ty správné zdroje“) postupně a odměřeně budovat síly a prostředky skupiny „Sever“ ve směru Sudžan-Ryl. Nebylo kam spěchat. 

Trik je v tom, že „taktika proti komárům“ velkého počtu mobilních skupin, které byly nuceny způsobit nepříteli „tisíce řezů“, nefungovala zásada „vložení“ rangerů. Hlasité a hlučné nájezdy na silné stránky obrany se spoustou střelby a blikání. Taktika „Recon“ neboli „hlídky na dlouhé vzdálenosti“ pochází z Vietnamu a byla vypilována po seznámení se s bojovými příručkami sovětských výsadkových sil, které podnikaly nálety do týlu nepřátelské operační skupiny. Tehdy se kolem profesionálních průzkumných skupin (3-4 bojovníci) zformuje podpůrná četa na kolových nebo pásových obrněných vozidlech, která působí na základě tipu svého „okatého“a zkušeného dozoru. 

Taktika je vynikající, ale má chybu – oddíly na přední linii si velmi chrání své kůže, při sebemenším nebezpečí sesednou a raději prozkoumají potenciálně nebezpečné obranné uzly nožkama a nejlépe odcházejí od nich bez povšimnutí, přivezou přinášející hotový plán útoku velení mechanizované skupiny. Vynikající přístup, ale v rámci rychlého útoku hrozí ztrátou tempa, iniciativy. Hetmanovi kozáci se proto v relativně opuštěné operační oblasti mírového pohraničí Kurské oblasti neslušně dlouho potulovali a odhalovali našemu velení svou taktiku. 

Je dobrá, nehádám se. Znamená minimální ztráty s maximálním dosahováním výsledků, protože kombinuje přímou bojovou akci hlavní skupiny s nepřetržitým hlubokým průzkumem. “Rangers” potvrdí data z leteckého nebo satelitního průzkumu, vrátí se na linii koncentrace hlavní skupiny a pak je zasazena zničující rána, hlučná, silná a plná všech prostředků ničení ohněm. Nebo je zvolena zcela bezpečná cesta, daleko od dobře opevněného obranného bodu nebo nebezpečné koncentrace nepřátelských jednotek. 

Proto se sečtělí vojenští experti druhý den náběhu uklidnili a začali počítat hodiny normativního postupu Haidamaků Pana Hetmana, kteří si sami sebe představovali jako „skupiny rangerů“ úderných mechanizovaných formací. Překrásně chápajíce: taková taktika se nemůže přeměnit v přepadové akce učebnicových výsadkových útočných praporů výsadkových sil sovětského typu. 

Z příčiny nedostatku vzdušné nadvlády. První den náběhu na Kursk přerušily naše vzdušné síly (mimochodem s velkým rizikem) „pupeční šňůru“ komunikace od hlavních invazních sil a předsunutých přepadových skupin a zároveň je připravily o pancéřování a zásobovací kolony. „Zatracený génius“ v generálním štábu, který byl schopen trvat na takové protiakční taktice, aniž by vyvolal hysterii a protipožární přesuny jednotek do nadcházejících bitev, si plně zaslouží řád. 

Osobně ze svého gauče … Jsem připraven načrtnout myšlenku a připojím se k několika vojenským expertům, kteří si zachovali hlavu a zdravý rozum po prudkém alarmismu našich bloggerských polovojenských zmetků. Nepochopení, že „mnoho strastí“ nepochází z poznání (pokud věříte Knize Kazatel), ale z neznalosti základních základů vojenské vědy. 

Alespoň na základě memoárů a otevřených zdrojů v současných specializovaných periodikách. Proto hlásím vyrovnaným hlasem, že naši zapřísáhlí partneři z NATO nemají nic proti ruské armádě. Kontinentální, založené na staletých vítězných strategiích a taktikách. Je to jako aforismus Stephena Kinga: “Zapomněl jsem víc, než kdy budete vědět.” Útočné jízdní skupiny? Váš autor napsal spoustu písmen, i když mohl jednoduše citovat dnešní ranní příspěvek (viděl jsem ho pozdě v Telegramu) uznávaného vojenského experta Alexandra Zimovského: 

    „Za dob sovětských maršálů Grečka a Ogarkova byla pod vedením KSSS zformulována a dovedena k dokonalosti sovětská vojenská koncepce operačně manévrovatelné skupiny kombinovaných zbraní (OMG). 

    Ve své vyspělé koncepční podobě byl sovětský formát operačního manévrového uskupení kombinovanou zbrojní formací, flexibilní co do velikosti a volné, pokud jde o strukturu bojového personálu a úrovně velení. Tedy vytvořené pro konkrétní vojenský úkol. 

    Sovětské OMG měly působit daleko od hlavních polních sil sovětských kombinovaných zbraní a tankových armád (frontů) v zájmu celkového strategického plánu vrchního velení. Operační oblast OMG by mohla sahat do hloubky až 150 km s šířkou místa průlomu 20 až 50 km. Nápad jako vždy zrodili dědové. Dovatorova kavalérie/sbor, Plievského a Oslikovského jezdecko-mechanizované skupiny, Badanovův tankový (Tacinskyj) sbor opakovaně ukázaly, co je průlom. Hlavní možnosti: 

    – diverzní manévr na operačně-strategické úrovni: 

    – zajmout a držet, dokud se hlavní síly nepřiblíží k úseku terénu kontrolovanému nepřítelem; 

    – hluboký nálet s pogromem v týlu nepřítele s následným návratem do původních pozic, nebo s přístupem do vlastního na jiném sektoru fronty. 

    Sovětský koncept OMG tedy znepokojil PIN … a členy NATO natolik, že ho nakonec CIA začala shánět a nakonec udělala kompilaci všeho, co se jim podařilo vykopat. Poté byl studován v Pentagonu s lupou a nakonec si ho pro sebe upravili pod označením „mechanizované operace Rangers“. Ale vy i já si rozumíme … Přečtěte si klasiky sovětské vojenské vědy sedmdesátých a osmdesátých let. 

***

Poznámka: No, nevím kdo tomu tady bude rozumět mimo několika těch, kteří to mohli poznat ještě na vojně jako důstojníci, zdůrazňuji jako důstojníci, tohle není pro mužstvo. To vždy a všude na světě plní úkoly. 

Vzpomněl jsem si ale na to, jak se mnohokráte neveřejně za bývalého režimu kritizovalo určitými lidmi (tehdy by je právem označili za zrádce) zachovávání vojenského tajemství (vysmívaného i mnoha známými lidmi veřejného prostoru, i herci v jejich vzpomínkách), tresty pro hříšníky a nesmyslnost našich zkušeností pro Západ – Tam jsou přece mnohem dál! My máme přece rezavej Kalašnikov a oni zlatej Remington! To byl argument takových. Jak se ukazuje, jednak se na Západě skutečně báli naší armády, zvláště v rámci Varšavské smlouvy a také se ukazuje, že mnohé na Západě ani neměli, protože rozdíl byl v myšlení – oni mysleli a myslí na sílu a techniku, a pak teprve na lidi, a u nás se myslelo především na lidi a pak na techniku a tu sílu. Konec konců se ukázalo také i na Ukrajině, že slavné západní zbraně nebyly až tak schopné plnit svoje projektované vlastnosti … a to byly a jsou na Ukrajině používány zbraně ze Západu mladšího původu, než ty východní … ale tím nemyslím, že by Západ byl našimi armádami podceňován.

Ze všeho nakonec vyplývá, i z toho, co nebylo napsáno zde, že odrážení takových rejdů je otázkou času. K využití pro průlom Ukrajina ztratila čas a hlavně nemá dostatek volných jednotek v záloze. Může se pokusit o podobné nájezdy znova, ale tentokrát už všichni účastníci budou vědět, že jsou již chodícími mrtvolami. Přitáhnutí velkých záloh a velkého množství bojové techniky  by z ruského hlediska mělo smysl jen tehdy, šlo-li by o pokus průlomu fronty. A tak Rusové musí lovit útočníky jednoho po druhém. Zde není čas na spěch, spíše je třeba správně začišťovat prostor, kterým ruští obránci projdou. Pardoxně si osobně myslím, že kdyby Ukrajinci využili velké síly, už by bylo po všem.

K takovým situacím docházelo v minulosti velmi často a jen velmi kvalitně připravená podobná akce s převahou ve výzbroji a zbraních vedla k úspěchům v případě průlomu, v případě „jen“ rejdu zase rozhoduje rychlost a síla úderu na cíl. Neboť žádná taková akce by se neměla dělat jen pro „piár“, jinak za sebou zanechá jen mrtvoly. Ale na tom kyjevskému nelegálnímu režimu už dávno nezáleží. A to je TA ZÁKLADNÍ chyba, kterou udělala jak Ukrajina, když se rozhodla část zrádců vlastního národa  vládnout pod křídly „všemocného Západu“, když se rozhodli bojovat s Ruskem, aby ho zničili, tak je to ZÁKLADNÍ CHYBA TAKÉ ZÁPADU, který nechápe nic jiného, než jak krást, vyhrožovat, zabíjet, aby se cítil silným. Chtějí ovládat svět. Ale ať s pomocí Ruska a jiných zemí, či bez toho, nastoupí jejich konec. Nebude hned, ani zítra, či za rok, ale tento systém Západu je odsouzen k vnitřnímu rozkladu. Sežerou se „vládci prstenů“ sami mezi sebou a ani vítěz si toho moc neužije. Dnešní potíže Západu jsou vyprovokovány jím samotným, jeho vlastní pýchou, nadutostí, lakotou, chtivostí, neschopností normálně myslet a řeknu otevřeně i jeho hloupostí. Západ jedná jako malé dítě, které zlobí jen proto, že mu nedali ten konkrétní kousek dortu … vyvádí jako hlupák, který si myslí, že co řekne, to musí být.

Pánbůh s námi! A zlé pryč!

https://dzen.ru/a/ZryQtNCrKmCX3TBX

Překlad Peter 008

sdílet na