Kam se valej, vždyť sou malej.

Komentář Štěpána Chába

Poválečná obnova Ukrajiny, zlatý důl pro české firmy, které si na rekonstrukci rozbombardovaného státu udělají jméno i základ svého jmění, které se bude nebes dotýkat. Tak zněly plány Petra Fialy. Obnova Ukrajiny je velká příležitost. „Budeme dělat všechno pro to, aby české firmy byly do toho zapojeny,” řekl Fiala v červenci před odletem na konferenci do Švýcarska. Plná nadějí byla i předsedkyně Evropské komise Uršula Leyenová. A výsledek? Nula. My budeme platit, Američané na tom budou vydělávat.

Že ne? O své sousto na válkou zničené zemi se hlásí americká korporace BlackRock. S tou se Zelenskyj, nynější hlava Ukrajiny, dohodl, že to ona bude nad obnovou držet ochranou ruku, jak informuje ECHO 24. To znamená jediné. Do Ameriky potečou prakticky veškeré výhody z rekonstrukce rozbombardované země. No není to báječné? Ještě báječnější je reakce našich politiků, kteří se poslední půlrok předháněli v tom, jak místní firmy budou na obnově vydělávat a získávat si renomé. Už jsme si Ukrajinu i porcovali. ČR měla dohlédnout nad rekonstrukcí Luhanské oblasti. Reakce našich politiků? Upřímné a všeříkající ticho. Takové to – tvé vůli se podrobujeme, můj pane. (Nejde si nevzpomenout na Nohavicovu tolik proklínanou písničku „Počkáme, co řekne“, vždyť on tím vyzpívává jen a jen realitu našich dní. A my se na něj za to máme snad i povinně zlobit. Ale huš).

Ovšem dominantní postavení americké korporace při obnově Ukrajiny s sebou nese i jisté nediplomatické obtíže. Zase se na Ukrajině bude rozmáhat Amerika. Což Rusko bude nutně brát jako ohrožení vlastní bezpečnosti. A situace bude nadále nádherně napjatá a výbušná. Diplomacie jako víno. Ale to je jedno, Rusko je Třetí říše, ať si tam ti mužici dupou nožičkama. Co je nám do nich. Zbrojaři takovou diplomacii musí milovat. Skutečně milovat.

Při boji mezi kolektivním Západem a Ruskem o ruskou předzahrádku se nám samotná předzahrádka trochu poškozuje. Ty tam jsou silnice, železnice, jako z udělání mizí provázanost elektřinou, školy mizí v závalu prachu, civilní domy už nejsou ani pro dobytek. Prostě paráda se vší humanitou, ke které jsme byli schopni za celý vývoj lidské civilizace dospět. Poplácejme se po ramenou. Válka je krásná. Nádherná. Nobelovu cenu míru budou letos sklízet ti, kteří nejvíc křičeli – zabijte je. Stejně jako ji získal Barack Obama, který rozjel kolik, sedm válek? A doteď se z nich hrabeme, protože celá imigrace z Blízkého východu jde na účet tomuto mírovému Šemíkovi. Nobelovky tu nejsou od toho, aby oceňovaly ty nejlepší, ale ty nejužitečnější.

(Pro příklad: Obama před prvními prezidentskými volbami a těsně před získáním nobelovky sliboval, že zavře věznici Guantánamo. Dokonce to potom za pomoci svých mediálních výkřiků z Bílého domu i zkusil. Následně podepsal zákon Defense Authorization Bill, kterým sám sobě zakázal věznici zavřít. Pro věznici se ujalo označení „Gulag 21. století“ a stojí dodnes. Laureát Nobelovy ceny za mír provozoval gulag. No kdo by to byl v tomhle kouzelném světě plném oxymóronů řekl. Chyťte zloděje, křičí zloděj. Zabijte vraha, křičí vrah. Užíváme si tu naši lidskoprávní faleš, jak to jen jde.)

Ale jsou tu takové proudy, kterých si komise pro udělování Nobelovy ceny za mír ani nevšimne. Matěj Stropnický sehnal na kupu 50 osobností, aby se mu podepsaly pod štvavou výzvu k vyhlášení míru na ruské předzahrádce. (Ruská předzahrádka, Kriste, jaký já jsem proruský gauner. Kulové, na Ukrajině se pere Západ s Ruskem, Ukrajina je jen vedlejší produkt toho jejich ubohého přeměřování ega. Demagog Rakušan v rozhovoru řekl, že takové věci říkat můžu, tak co bych se žinýroval). Svou výzvu Matěj Stropnický sepsal zdvořile.

Rozhněval se nad hloupostí války, nad nesmyslností toho, že svou hysterickou rétorikou nás naši politici nahnali do pasti dluhů, chudoby. Rozhněval se nad celou tou hloupou situací, kterou nikdo neřeší jinak, než dalšími dodávkami zbraní a urážek. Diplomacie je mrtvá. Stejně jako ve své době Bůh. Není jiná alternativa, než rozbombardovat Rusko. Na atomy ty ožralé mužiky rozšvihat. Toť politika dneška. Za tu je dobré žít i zemřít. No ne? Ale jistě že ano. Měli bychom se složit na další tank. Ten je pro mír jako dělaný. A do tanku dát trička s nějakým diplomaticky promyšleným nápisem a večer se po večerníčku těšit, že se v něm oběti kolektivního šílenství na Ukrajině vyfotí a pošlou vzkaz do submisivní České republiky, který nám jako hlavní zprávu dne ukáže ČT.

Kde jsou ty doby americké vysoké diplomacie (nemluvě o té československé, která měla schopnosti ovlivňovat světové dění, nikoliv být jen v zápřahu), kdy se za stolem rozhodovalo o tom, že nebudou umírat statisíce lidí v nesmyslných válkách, ač ty byly na spadnutí. Dnes už je diplomacie jen součástí kořistnických choutek. Ze všech stan.

Podepsat Stropnického taneček kolem míru můžete ZDE (a pro vyváženost – na tank můžete přispět ZDE). Ale vězte, že u moci není Stropnický a jemu podobní, ale korporace jako BlackRock a zbrojaři napříč glóbem. A těm se podobné přeměřování ega náramně hodí do krámu. Vybuchla někde bomba? Ne, plakat nebudeme, jen to torzo zabitého člověka vystavíme v novinách a řekneme – zabíjet je potřeba. Jsem bytostně přesvědčen, že válka je důsledek naprostého selhání diplomacie na všech stranách konfliktu. Na všech, ne pouze na té ruské. Však jak pravila Angela Merkelová – Minské dohody měly jen Ukrajině získat čas na konečný válečný střet. Co je tohle jiného, než naprostý debakl diplomacie? Připravovali se na to všichni ti pokrytci u kormidel. Lze tedy skromně konstatovat, že vlády jsou prostě výborně organizované zločinné organizace, které nepracují ve prospěch lidstva obecně. 
https://www.krajskelisty.cz

sdílet na