Ještě jednou o „Prigožinově vzpouře“ – rozklad podle úrovní složitosti

Red Elephant / ALG

Kamrad ALG, jehož články si na AS vždy rád přečtu, napsal ve svém VK zajímavý článek o “Prigožinově vzpouře”, ale nezveřejnil ho zde.
Soukromě jsem ho požádal, zda by tento článek na AS nezveřejnil, protože přímo navazuje na jeho linii analýz o úrovních složitosti a na linii článků o Prigožinovi.
Odpověděl, že jej na AfterShocku nezveřejní z důvodu nedostatku času.
Rozhodl jsem se tedy, že se o jeho článek podělím s OSTATNÍMI sám.
ALG řekl, že mu to nevadí.
Tak se o něj dělím.

____________

Byl jsem požádán, abych popsal situaci kolem “Prigožinského vzpoury” podle úrovní složitosti světa, které se po mých článcích na Aftershocku staly pro mé pravidelné čtenáře samozřejmostí.

Pro ty, kteří úrovně složitosti neznají, uvádím několik odkazů na své materiály, v nichž je analýza založena na těchto úrovních:

Prvá: https://aftershock.news/?q=node/1230939

Druhá: https://aftershock.news/?q=node/1231794  (здесь в первой части статьи дано более широкое описание собственно этих уровней сложности)

Třetí: https://aftershock.news/?q=node/1233616

Čtvrtá: https://aftershock.news/?q=node/1242650

Články jsou nemalé, takže doporučuji, abyste si naplánovali, že si je v klidu a s rozvahou přečtete, až budete mít čas. Prozatím doporučuji přečíst si pouze druhý odkaz, úvodní část článku, kde o těchto úrovních složitosti světa hovořím trochu šířeji.

Nuže, na úvod vám tradičně připomenu obrázek, který (samozřejmě velmi konvenčně) ilustruje tyto úrovně složitosti světa, kdy se tentýž svět kolem nás začíná jevit stále složitější, s více a více nuancemi a detaily.

Znovu bych chtěl upozornit naše milé čtenáře: svět, který pozorujeme, proud událostí, které sledujeme a analyzujeme, zůstávájí STÁLE STEJNÝMI. Počet detailů, nuancí, aspektů a stránek tohoto proudu událostí se však zvyšuje s tím, jak roste “rozlišovací schopnost” naší mysli, našeho analytického aparátu.

A nyní celkově popíšu případ “Vzpoury Prigožina” na základě následujícího rozvržení, rozvržení úrovní složitosti světa.

Popíšu ho s ohledem na lidi, kteří toto schéma podle úrovní již znají a jsou docela dobře schopni intuitivně chápat významy s minimem slov.

***

První úroveň obtížnosti: “Prigožin je parchant.” To je první úroveň obtížnosti.

To je úroveň oficiální verze toho, co se děje.

Jakmile Putin ve svém ranním projevu 24. června řekl, že jde o “ozbrojené povstání”, stalo se z toho “ozbrojené povstání”.

A pak všechny oficiální zdroje začaly o události mluvit přesně tímto způsobem, všechny prostátní, pro-mocenské hlavní infozdroje také (počínaje V. Solovjovem a konče hlavními blogery, kteří pracují pro pro-mocenskou síť, ačkoli navenek mohou působit nezávisle).

To je normální. Tak by to mělo být.

Takto vypadá oficiální verze, tj. popis prvního stupně složitosti případu (a je zde i mírně rozšířený popis, který uvádí oficiální verzi Prigožinovy motivace).

Je to jednoduché: Prigožin je chamtivý, ambiciózní šílenec, kterého chamtivost dohnala k šílenství, dostal se do “hysterického stavu” a šel po systému.

V podstatě to všechno odpovídá tomu, co říkali Putin a Lukašenko.

Bylo by možné jejich výroky citovat i zde, ale myslím, že si je stejně všichni vyslechli, jen Kartapolovovo prohlášení je čerstvější a jaksi se v něm dělá čára, novinářům se dává stručné shrnutí.

V souladu s tím toto stanovisko otevírá lidem možnost “upustit páru” – ukázat všechny své emoce, které byly během “vzpoury” uvězněny strachem.

Lidé nyní mohou projevit hněv, agresi, nenávist, pohrdání vůči Prigožinovi, vrhnout na něj všechna nejhnusnější slova a získat spolehlivý kanál pro vylévání svých negativních emocí v nekonečných pomluvách v kuřárnách, lázních, hospodách a kuchyních.

Všichni, kdo měli něco proti Prigožinovi, se konečně mohou zhluboka nadechnout a vyškrtnout si ho z celého svého podvědomí (neboť výraz “od srdce” je zde nesprávný;)).

Všichni, kdo z něj měli strach, se budou mstít.

Každý, kdo mu záviděl, bude se mstít.

Všichni, kdo mu nerozuměli a koho přehrál – ti se budou mstít.

Každý, kdo si z něj udělal modlu a vydělal na něm peníze, se bude mstít.

Takže špíny je hodně a ještě nějakou dobu jí podle všeho bude přibývat, protože za Prigožinem je evidentně hodně nahromaděného (při takovém rozsahu činnosti není možné, aby se “špína” nehromadila – zvlášť u tak složité a monstrózní osobnosti, jakou je Jevgenij Viktorovič Prigožin).

Na té stejné první úrovni – celá vojenská stránka situace, která naprosto jednoznačně říká, že vzpoura neměla čistě vojenské šance (proto mimochodem, když Lukašenko říkal, že Prigožinovi vysvětloval, že je “rozšlapou jako brouka” – je to samozřejmě k smíchu a hříchu, protože Prigožin to i tak stejně chápal, jako to chápe každý člověk starší 15 let :)).

Z vojenského hlediska se Prigožinův “výsadek na Moskvu” samozřejmě mohl rozvalit kdykoli a kdekoli.

Navíc celá Prigožinova skupina mohla být rozmetána hned, jakmile opustila LNR a začala se přesouvat směrem k Rostovu.

NIKDO  A ZA NIC NA SVĚTĚ by takovou vojenskou jednotku do mírového milionového města nepustil, nikdy by jim bez boje nevydali ani celé velitelství Jižního vojenského okruhu!!!

Pokud si představíme skutečnou brutální nekontrolovanou vzpouru, ve fantastickém případě hrozby obsazení velitelství Jižního vojenského okruhu by jej štáb musel sám vyhodit do povětří, aby řídící infrastruktura neskončila v rukou skutečných povstalců.

A boj o toto velitelství by trval několik dní. Sedí tam také reální lidé a ne manekýni, i když jsou to „jen“ štábní důstojníci.

Takže opakuji: tato – první – úroveň pochopení je pro naprostou většinu lidí zcela dostačující. A nepotřebují se pouštět do žádných nesmyslů, to je jen destabilizuje, rozhořčuje a táhne k tabáku, alkoholu a dalším špatným věcem.

***

Druhá úroveň obtížnosti “Prigožin – hráč”.

Pokud je analytická mysl člověka rozvinutější než u výše popsané většiny, tento jednoduchý model dění ho neuspokojí.

Po uvolnění emocí na první úrovni (neboť lidé tohoto typu se dostávají do rozsáhlých hysterických vírů prakticky spolu s výše popsanou většinou, no ovšem tak o jednu dvě hodiny později) se mysl takového člověka neuklidní, jako u výše popsané většiny, ale naopak se náhle “vzruší” a začne si klást otázky, neboť se začnou hojně objevovat nesrovnalosti – počínaje Kartapolovem vysloveným faktem, že o přípravě “vzpoury” se vědělo předem (tj. věděli předem a umožnili Prigožinův vstup nejen do Rostova, ale i dostup téměř do Moskvy.

A pak se člověk ponoří do informační vrstvy druhé úrovně složitosti světa.

Na této úrovni je neuvěřitelně složitá spleť nejrůznějších linií spojených s Prigožinem – s jeho složitou, rozporuplnou osobností.

Patří sem jeho třenice s “petrohradskými lidmi”, třenice s “ministerskými lidmi” a všechny další četné třenice spojené jak s podnikáním, tak s vojenskými záležitostmi.

Je důležité si uvědomit, že Prigožin je od přírody dobrodruh a hazardní hráč. Život bez nepřetržitého adrenalinu je pro něj nudný. Prostě bez toho nedokáže žít.

Riziko, nebezpečí, dobrodružství, moc, nejsložitější plány, do kterých je zapleten, nejsložitější hry, kterých se účastní, obrovské peníze, se kterými hraje – to je jeho život.

Zároveň je svým způsobem vlastenec, příznivec velkého silného Ruska.

Je to geopolitický hráč. Velmi rád “ohýbá” Západ, přehrávat ho a shazovat – to je pro něj také nesmírně přitažlivé.

Praxe však ukazuje, že život je složitější než vychytralí hazardéři (Berezovskij by nezalhal… byl to skutečný hazardér).

Takoví lidé se často v určitém okamžiku nechají unést. Jejich mysl otupí neustálý adrenalin a začnou dělat chyby. Nebo udělají jednu velkou chybu, která všechno zničí.

A takových fatálních chyb se mohou dopustit i tehdy, když zůstávají v rámci hry, která je koordinována s těmi rozhodovacími centry, s nimiž spolupracují – tomu se, jak známo, říká “herecké excesy”, kdy herec dělá vše podle plánu, ale v procesu realizace tohoto plánu něco pokazí. A někdy to pokazí natolik, že může celý plán zmařit. To není až tak moc vzácné.

Většina současných materiálů na síti se vztahuje právě k této rovině a nabízí různé verze vysvětlující, proč se Prigožin rozhodl k takovému sebevražednému kroku, kterým si podělal celou kariéru, celý byznys i celý život – protože se teď ukázalo, že je dobrým terčem pro všechny strany konfliktu. Ukazuje se, že všichni by měli mít zájem na jeho co nejrychlejší likvidaci.

Rusko – protože toho ví příliš mnoho (a je to rebel a zrádce), a Západ – protože jim ten hajzl převratem podrazil nohy a naopak nahrál Putinovi, když mu poskytl nejrůznější výhody, od objevení obrovského množství „spících“ až po carte blanche pro nejradikálnější reformy ve společnosti (nemluvě o totálním krachu “vlasteneckého Majdanu” – jediné silné západní zápletce pro nadcházející volební období).

Všechny texty zabývající se Prigožinovou osobní motivací – to je druhá úroveň.

Výsledkem tohoto druhého stupně je v podstatě stejná pozice jako na prvním stupni: Prigožin si zahrál a hodně to podělal, což znamená zrůdu, zrůdičku, kozla, zku.vysyna, gangstera a všechny stejné emoce jako na prvním stupni.

Vyšším segmentem druhé úrovně je, když lidé dojdou k závěru, že pokud je Prigožin gambler (a to hráč té úrovně, kdy jeho život zcela splyne s hrou a on s ní může skončit až po smrti – nezapomenutelný Berezovskij by nelhal), hlavní otázka druhé úrovně zní: hrál Prigožin tuto hru vědomě, nebo ji hrál nevědomky?

***

Třetí úroveň složitosti zní: “Prigožin je součástí hry ruského vojensko-politického vedení (VPV)”.

Drtivá většina obyvatel země je s oběma výše popsanými úrovněmi složitosti zcela spokojena.

Vezmeme-li “horizontální vektor”, pak lze každou úroveň popsat a vylíčit “do šířky” tak, že se dá číst celé týdny 🙂

Proto si lidé, kteří zůstanou na první úrovni obtížnosti, mohou být přesvědčeni, že vnímají i desátou úroveň, takže se toho dá hodně vymyslet čistě na první úrovni (například pokud popíšete všechny vojenské detaily případu, pak můžete napsat klidně celou monografii).

Ale přesto ve společnosti vždy existuje malé procento lidí (myslím, že podle nejoptimističtějšího odhadu kolem 3-5 %), kteří se nespokojí s vysvětlením prvních dvou úrovní, a proto jejich mysl zůstává neuspokojena.

Pátrají dál – ve “vertikálním” vektoru, nikoliv “horizontálním”, protože intuitivně cítí přítomnost nějakého velmi jemného scénáře, podle něhož vše proběhlo.

A lidé, kteří mají dostatečně vyvinutý analytický aparát a intuici, začínají nejen cítit znaky scénáristického plánu, ale také o něm přemýšlet.

Na třetí úrovni složitosti máme hru na vojensko-politické vedení (VPV) Ruska.

“Hra”, hned poznamenám, je ve  ve smyslu, v jakém politologové hovoří o politice obecně (a kromě politiků používají stejné termíny i rozvědčíci), tj. v tomto případě by pojem hra neměl být zploštělý a primitivní (typu “aha, tam umírají lidé, jak tomu můžeme říkat hra”).

Těm čtenářům, pro které je slovo “hra” zatím neslučitelné s pojmy “oběti” a “mnoho obětí”, doporučuji, aby si tento materiál pozorně přečetli. Není rozsáhlý, ale je velmi důležitý pro pochopení pojmu “hra” v politice a vojenství.

https://vk.com/@aleksei_l_galkin-voennyi-myatezh-prigozhina-eto-igra-ili-eto-vserez

Právě na této úrovni se totiž nachází “mazaný plán”, o němž povrchní lidé (kterých máme na internetu spoustu) mluví s takovým opovržením.

Krátkozrací, povrchní lidé, kteří nejsou schopni vidět hru, ocenit její krásu, podvědomě velmi závidí těm, kteří ji nejen vidí (mnozí ji totiž vidí intuitivně), ale dokonce ji i jasně a srozumitelně popisují.

Vězte, přátelé, že pohrdavý, výsměšný, posměšný postoj k “vychytralosti” je známkou povrchního, povrchního člověka. Běžně se o něm mluví jako o hlupákovi.

A také jasně vězte, že pokud vedení země (a tím spíše vedení Impéria) nemá “mazanou rovinu” – je tato země odsouzena buď k zániku, nebo k podmanění jinými zeměmi.

A nejen to, pokud je “lstivý plán” země “A” VPV méně lstivý než “lstivý plán” země “B” VPV, pak bude země “A” poražena nebo podrobena zemí “B”.

Řekněme, že anglosaský “mazaný plán” se ukázal být mazanější než “mazaný plán” VPV Mikulášského Ruska v letech 1914-1917, a Mikulášské Rusko – se zhroutilo.

A stejně tak se ukázalo, že “mazaný plán” VPV SSSR byl méně mazaný než “mazaný plán” Západu v období 1985-1991, a Gorbačovův SSSR se zhroutil.

I když ve skutečnosti je pravděpodobnější, že Gorbačov a jeho soudruzi (Jakovlev, Ševardnadze atd.) byli prostě zahrnuti do západního “mazaného plánu” – a to je přímá ilustrace toho, co jsem řekl výše: buď máte svůj “mazaný plán”, nebo se nevyhnutelně stanete součástí cizího “mazaného plánu”.

Poznámka: Stalinův Sovětský svaz měl mazanější přístup a proto jeho období tady nenávidí. Proto SSSR té doby přehrál celý „mazaný“ Západ.

Mimochodem, je to stejná situace jako s vojenskou složkou, o které se tak trefně vyjádřil Napoleon: nechcete-li živit svou vlastní armádu, budete ve výsledku živit armádu někoho jiného.

A tak se “mazaná” VPV dnešního Ruska (Putinova) pokaždé ukázala mazanější než Západ, a proto je Krym ruský, ekonomika žije, Ukrajina leží v popelu, Západ se hroutí a celý nezápadní svět se láme do BRICS, kde je Rusko lídrem.

Ano, ano, přátelé, pro ty, kteří to nevědí, Rusko je lídrem v BRICS, protože lídr je nositelem mocenské složky, nikoliv ekonomické.

Tak tomu bylo od pradávna: pokud nemáte moc, pak žádné vaše ekonomické úspěchy nemají zvláštní hodnotu, protože je zcizí silnější protivník. Západořímská říše, zválcovaná barbary, vás nenechá zalhat…

Takže i když je Čína ekonomickým lídrem BRICS, skutečným lídrem BRICS, a tedy i lídrem celého nezápadního světa, je Rusko.

Myslím tedy, že jsme pochopili, že Rusko má vždycky nějaký “mazaný plán”, a záleží na našich analytických schopnostech, intuici, obecné kulturní úrovni a některých dalších subtilních faktorech, zda ho dokážeme prohlédnout, nebo ne.

Poznámka: I když vyhrajete „něco“ svým mazaným plánem, nikde není záruka, že se to „obyčejní hlupáci“ dozvědí. Takový postup se může hodit znova. Podobně tajné služby nerozhlašují ŽÁDNÉ detaily svých nejlepších operací, dokud je neodhadí přímo a jasně nepřítel. Vše se může tak nebo onak hodit …

***

“Mazaný plán” je vždy mazanější, než se nám může zdát

Je důležité si uvědomit, že informace o “mazaném plánu” v oficiálních zdrojích nenajdeme – proto je to “mazaný plán”.

A zejména nikdo nikdy nepozná “mazaný plán” v případě, kdy realizace nebyla bezchybná, kdy umírali lidé – jako v případě, kterým se zabýváme.

Proto pro nás rozpoznání “mazaného plánu” není ničím jiným než tréninkem našich analytických schopností, tréninkem naší intuice, obecně – prvkem seberozvoje.

Vrátíme-li se přímo k “Prigožinově vzpouře”, řekněme si nejprve, že hlavní obtíž při rozpoznávání “šibala” v tomto případě spočívá v tom, že pro nás, vnější pozorovatele, kteří nejsme součástí ruské VPV, je nyní nemožné přesně vědět: zda Prigožin hrál roli vědomě, nebo byl “zahrán načerno – nevědomky”.

Jak jsem již napsal výše, nyní se objevuje tolik různých detailů Prigožinovy činnosti, vytahuje se tolik “špinavého prádla” a vylévá se na něj tolik špíny, že je téměř nemožné ubránit se rozhodnutí, že byl “využit jako bílý kůň”.

Přitom lidé neustále zapomínají, že síla Impéria je založena na tom, že se do společné věci zapojují nejen ti nejchytřejší, nejčistší a nejkulturnější lidé, ale i ty největší monstra.

A to že aby všichni pracovali na blaho Impéria.

Současné VPV Ruska to umí. A proto i taková monstra jako Prigožin pracují pro dobro Ruska.

Jenže momentálně to Prigožin podělal (s těmi sestřelenými piloty), a proto je teď on tím člověkem, na kterého se vyvalí všechno, co se vyvalit dá, vypustí se všechna pára, která se v lidech nahromadila. Proto je nyní hlavní verzí “mazaného plánu” pouze “hra Prigožina na bílého koně“.

A když taková spolehlivá “osciloskopická šipka” oficiální informačně-programové služby, jako je Oleg Matvejčev, vlastně rovnou řekla, že Prigožin “hraje Bílého koně”, je téměř nemožné tuto verzi “setřást”.

Každý, kdo se pokusí prozkoumat možnost vědomé hry v současném klimatu, se okamžitě dostane pod palbu ze všech stran a je okamžitě obviněn, že “chrání Prigožina”, “pracuje pro Prigožina”, “slouží Prigožinovi” a tak dále.

Oleg Matvejčev podal, dalo by se říci, “oficiální verzi podrazáka”, která zní, že v zájmu minimalizace škod byl Prigožin od samého počátku “veden” (neboť věděli totiž o chystané vzpouře) a postupně usměrňovali jeho kroky správným směrem.

Jinými slovy, podle tohoto obrazu zůstává Prigožin totálním šmejdem, šílencem, dobrodruhem, hlavní příčinou “vzpoury”, ale díky moudrosti naší VPV (do níž v tomto případě patří i Lukašenko) byl přehrán, a proto je nyní Prigožin totální břídil, odstrčený na okraj dějin.

A co teprve zprávy o tom, že do Běloruska je už několik dní dodávána těžká technika a že se tam Wagner stěhuje právě s technikou – to jsou jen … drobnosti … Prigožin s tím nemá nic společného … široká veřejnost tomu zatím nemusí věnovat pozornost 🙂

A ještě v Bělorusku cosi co probíhá:

A jak je vidět, Anglosasové mají velké problémy …

Podotýkám, že „Wagnera“ Prigožinovi zatím nikdo neodebral.

“Wagner je stále ta stejná PMC, jejímž vlastníkem je “had Prigožin”.

Osobně jsem s takovou verzí “mazaného plánu” docela spokojen a popisuji ji v tomto článku: https://aftershock.news/?q=node/1248460  

Zde je citát (neboť se ukázal být zčásti prorocký)

“… v tomto případě máme situaci, kdy ne Prigožin hraje dohodnutou roli, ale Prigožin hraje současně politickou hru!

Jinak řečeno, s Prigožinem hrají jako s „bílým koněm“…

Naštěstí s tím má naše VPV dostatek zkušeností.

Přesně takto byl zahrán Navalnyj. Přesně tak se hraje se Strelkovem. Přesně takhle se hraje s Prilepinem.

Přesně takhle hrají naši řemeslníci v “APešce”:).

Pro názornost to popíšu takto:

“… 

Probíhá operace Bachmut. Prigožin se zbláznil a začal brojit proti ministerstvu obrany, brojit proti nadřízenému vojenskému vedení a vůbec vynášet všechny ty sračky, které začal vynášet právě v průběhu Bachmutské operace, Dmitrij Utkin (“Wagner”) nebo někdo z dalších vůdců “Wagnera” – právě ti Válečníci, Rytíři, Služebníci, Kšatrievové – zavolá svému kurátorovi z GRU a řekne: Váš generál, Viktorovič se tady posral. Plácá nesmysly a nereaguje na pokyny, aby nepral špinavé prádlo na veřejnosti. Jsme připraveni ho zavřít. Hrdinská smrt nepřátelskou kulkou. Možnosti tak a tak a tak.

Kurátor odpoví něco jako: “Počkej, Dimo, promyslíme to a dáme ti rozhodnutí“.

Jejich kurátor se hlásí vyšší instanci, oni si situaci prostudují a po nějaké době se ozve Wagnerovi: Dimo, nerušte Viktoroviče, nechte ho být zrůdou. Pokud bude nutné zařídit jeho “hrdinskou smrt”, dám ti vědět …”.

Zhruba tak to vypadá, pokud to Prigožin myslí s ruským vojensko-průmyslovým komplexem vážně a vážně připravuje “turbopatriotický Majdan”.

A pak bude svůj plán realizovat pod dohledem těch správných lidí, a pokud Prigožin překročí hranice vymezené jeho “dohlížiteli”, buď “hrdinně zemře”, nebo bude z něčeho obviněn, zatčen, souzen a uvězněn.

Z věcného hlediska tedy není rozdíl: Prigožin je vědomě ve hře, nebo Prigožin hraje „bílého koně“.
Výsledek bude stejný: “turbo-patriotické hnutí”, předvolební nárůst nejrůznějších vášní ze série “Majdan se blíží” a pak klidné volby a vyvanutí všech těchto vášní.

Je sice možné, že se někteří “nadšenci” pokusí někde udělat nějaký kravál a možná si i trochu zastřílet – ale to vše bude velmi rychle a velmi technicky potlačeno.

V takovém případě bude Prigožin buď zabit, nebo uvězněn.

Nebo si snad někdo myslí, že Putin může v této hře prohrát?

A to všechno znamená, že Prigožin je LŮZR.

To znamená, že v květnu 2023 je již poraženým. Poražený, který poté, co strategicky prohrál, se snaží něco urvat ve svém nejnovějším plánu, ve svém ‘turné na rozloučenou’ …”

Takže verze, že s Prigožinem se hrálo “na černo”, kterou jsem vyslovil už dávno, je nyní potvrzena Matvejčevem a je hlavní verzí pro třetí úroveň, úroveň “vychytralosti”.

Tento druh “lstivého plánu” navíc plně zapadá do Putinova proslulého talentu – právě onoho “geopolitického juda” (či “geopolitického aikida”), kdy se energie nepřítele využívá proti nepříteli samotnému.

V tomto případě byla Prigožinova vzpurná energie převedena směrem, který je pro Rusko výhodný.

Zde jsou například výsledky této informačně-psychologické operace, které jsem zafixoval již večer 24. června:

Do této chvíle se těchto pozitivních výsledků nashromáždilo ještě více – na mé zdi v Kontaktech je těchto materiálů dost – můžete si je vyhledat.

Kromě toho dodám jednu zajímavost: žádný “vlastenecký Majdan” teď v Rusku nebude, protože hlavní (a jediná) síla schopná stát v centru Majdanu – Prigožin – je mimo hru.

Proč bylo rozhodnuto aktivovat již připravené schéma “vlasteneckého Majdanu”, je samo o sobě velmi zajímavou otázkou.

Myslel jsem si, že něco podobného budeme mít až k volbám (jen si představte, že by současný Putinův vzestup autority proběhl v období před volbami!:)), ale z nějakých příčin toto schéma aktivizovali teď.

Úplně prvním předpokladem je, že v blízké budoucnosti dojde k nějakým významným událostem na frontě.

Předpokladů je tu vlastně celá řada, ale o tom teď nebudu spekulovat a omezím se na jeden pozitivnější důsledek IP-operace z 24. června – znemožnění “vlasteneckého Majdanu”.

A zpět k aktuální případové studii.

***

Nuance “excesů vykonavatele”

Hovoříme-li o tomto rozsáhlém IPSO, nelze si nevšimnout následujícího jemného momentu: kdyby se toto IPSO odehrálo bez doprovodných ztrát v podobě našich pilotů, bylo by současné uspořádání Prigožinova statusu zcela jiné.

Prostě by na něj na chvíli zapomněli s tím, že to přehnal a dostal se do hry, to se při takových stresech stává. A pak by se znovu objevil v hnutí, které by bylo pro naše nepřátele kostí v krku.

A on by pokračoval ve své činnosti ve stejné roli “nezvladatelného rebela-povstalce-strašného monstra”:) A tak by se to stalo.

Ale přítomnost “vedlejších škod”, které se nedaly utajit (i když se zpočátku zjevně snažili palčivý problém vyřešit), přinutila vedení, aby tyto ztráty odčinilo tím, že na někoho svalí vinu a označí viníka.

A tím viníkem může být samozřejmě jen Prigožin, protože jen on je zodpovědný za své lidi.

A za to, že někteří jeho lidé sedící na komplexech VPO zešíleli a stříleli po všem, co letělo kolem, může opravdu jenom Prigožin.

***

“Exces vykonavatele” vždycky visí na samotném vykonavateli.

V souladu s tím, protože se nepodařilo provést operaci vůbec beze ztrát, padá nyní veškerá vina na Prigožina, všichni psi jsou do něj zakousnuti a veškerá odpovědnost je na něj přenesena.

V souladu s tím, pokud Prigožinovi skutečně hráli “do noty” a on je skutečně takový cucák, který, žel, přišel o všechno – i o byznys, i o kariéru, i o celoruskou slávu, i o hromadu přátel, i o hromadu fanoušků, i o hromadu spolupracovníků, a možná i o vlastní život – je možné, že bude skutečně odstraněn a odhozen na stranu dějin.

Pro člověka jeho ražení (o němž jsem psal výše) by to bylo neuvěřitelně trýznivé. Téměř smrt.

Pokud je verze, kterou Prigožin hrál jako „bílý kůň“, jen krycí, pak i přes takovéto jeho současné deptání uvidíme Prigožina za chvíli opět ve hře.

A opět udělá něco divného, skandálního, šokujícího, šokujícího, opět na sebe upozorní, lidé ho budou rozebírat (stejně jako rozebírali všechny jeho, pardon, “sračky”, jako je rozebírali během a po “Bachmutově masomlýnku” – psal jsem o tom velmi brutálně a barvitě zde:

https://vk.com/@aleksei_l_galkin-novaya-istericheskaya-voronka-ot-prigozhina-reakciya-naroda

A všechno to bude stejný druh “diverzní operace” nebo “dezinformační operace”, jakými ve skutečnosti byly “hlad po nábojích” a “boj s MO”.

***

Kompromisní varianta

Je zde ještě jeden zajímavý bod.

Předpokládáme-li, že Prigožin byl až dosud hrán v roli „koně“ jako cucák, využívající svou energii ve prospěch SVO a Ruska obecně, pak nyní, poté, co na něj bylo nasazeno tolik psů, poté, co se stal tak opovrhovaným ztroskotancem, bude připraven hrát zcela podle těch pravidel, v těch rámcích, které mu nasadí ruská VPV (do níž v tomto případě bude patřit i Lukašenko, který je mimochodem dost možná součástí ruské VPV tak jako tak, jen s tím, že hraje zvláštní roli).

Alternativa pro Prigožina, jak jsem ji popsal výše, je hrozná.

Být pro něj jako pro megahráče mezinárodní úrovně na vedlejší koleji života je jako pro úplného narkomana být bez přístupu k droze. Hotové peklo.

V souladu s tím, když vidí, že přišel o všechno, bude nevyhnutelně ochoten přijmout jakékoli podmínky ze strany ruského VPV – jen aby zůstal ve hře, aby nebyl obyčejným důchodcem, na kterého všichni zapomněli a kterým všichni opovrhují (protože teď je v očích všech Rusů zodpovědný za smrt ruských pilotů, to není žádná selanka).

Což znamená, že pokud Prigožina v blízké budoucnosti “náhodou” nezabijí, pak ho opět po nějaké době uvidíme zpět ve hře.

A to bude znamenat, že verze “mazaného plánu” ozvučená váženým Olegem Matvejčevem je krycí verzí.

Každopádně – ať už je to jakkoli, velkolepá informačně-psychologická operace nazvaná “Prigožinova vzpoura” Rusku vyšla a ti ruští vojáci, kteří během této speciální operace padli, jsou stejně hrdinní jako všichni ostatní bojovníci, kteří padli při jakékoli vojenské operaci v zóně SVO.

Prostě, když na bojišti zahynou naši bojovníci “přátelskou palbou” (bez níž se bohužel žádný vojenský konflikt neobejde), nedostane se to k nám do médií, a tady smrt pilotů z “přátelské palby” natočilo mnoho ruských kamer, a proto se o podrobnostech jejich smrti nedalo mlčet.

Válka je válka. Každý voják, který se jí účastní, může zemřít. Nezáleží na tom, kde a jak zemřel, protože zemřel za svou vlast, a proto je posvátný.

***

Podtrženo a sečteno

Je důležité si uvědomit, že popisy situace na jednotlivých úrovních si neodporují!

To, co je o situaci popsáno na první úrovni, nepopírá to, co je o ní napsáno na druhé a třetí úrovni!

Je to jako s matrjoškou: na pohled vypadá pevně, a pokud člověk nikdy neviděl matrjošku a neví, že ji lze otevřít a podívat se dovnitř – pak pro něj vnitřní matrjoška neexistuje!

I když tam ve skutečnosti jsou.

Stejné je to s úrovněmi: pro mnoho lidí neexistuje ani druhá, ani třetí úroveň, protože prostě nevědí, že jakákoli situace, jakýkoli případ, který je v tomto článku analyzován, takovou “matrjoškou” je a nebo může být.

Drtivé většině lidí stačí informace o první a druhé úrovni k tomu, aby se jejich mysl uklidnila, emoce se normalizovaly a vrátili se k normální práci.

Mimochodem, pro takové lidi obraz světa, který se otevírá na vyšších úrovních, často vyvolává diskonfort.

Proto tuto informaci buď ignorují (nejharmoničtější varianta), nebo ji odmítají jako blouznění (rovněž harmonická varianta), nebo jsou agresivní a začnou s tímto obrazem hystericky bojovat (to je disharmonická varianta, podmíněná nějakými problémy v psychice tohoto konkrétního člověka).

Takže, milí přátelé, pokud je pro vás vše, co je popsáno na třetí úrovni, zcela zřejmé, nebuďte zklamaní, když zjistíte, že drtivá většina těch, s nimiž se o tento materiál hodláte podělit, jej nepřijme.

Pokud to nepřijmou, děkujte Bohu. Znamená to, že se již rozhodli a vrátili se k běžným životním aktivitám, k práci, tvorbě, odpočinku a radosti ze života.

Úkolem jakýchkoli mentálních modelů (nebo jakýchkoli forem “popisu světa”) je právě zklidnit mysl, zklidnit emoce a vrátit se k činnosti, v níž se člověk realizuje a skrze niž prospívá společnosti.

Cílem tohoto textu je také rozvinout hluboké pochopení toho, co se stalo, zejména pochopení toho, že v “Prigožinově vzpouře” nebyla žádná “spontánnost”, “nekontrolovatelnost” nebo “neovladatelnost”.

Vše základní a rozhodující bylo pod kontrolou. Nebýt tragicky zabitých pilotů, mohli bychom říci, že tato informační a psychologická operace byla bezchybná.

A nyní můžeme říci, že bezchybná nebyla.

Ale její výsledky, které byly pro Rusko velmi přínosné, tím vůbec nejsou znehodnoceny.

Tato operace nás nepřibližuje k vítězství o nic méně než jakákoli vojenská operace přímo na bojišti, nebo jakákoli ekonomická operace, kde má Rusko v rukou novou ekonomickou sílu, nebo jakákoli geopolitická operace (jako práce na de-dolarizaci a rozšiřování BRICS).

Až se vylije všechno současné bahno, opadnou vášně a prostá pravda, že ve válce má každá operace své oběti, už nebude vytlačována z povědomí emocemi, jako je tomu nyní, pak budou velkolepé výsledky operace 24. června lidmi vnímány mnohem lépe než nyní.

https://aftershock.news/?q=node/1262032

Překlad Peter 008

sdílet na