Ještě jednou o Kachovské hydroelektrárně, nádrži a kanálu na Krym

Stručná historie Kachovské hydroelektrárny

Na Krymu je dlouhodobě nedostatek sladké pitné vody kvůli relativně nízkým srážkám a špatné říční síti. Po suchu v roce 1833 navrhl zakladatel Nikitské botanické zahrady Christian Steven vybudovat kanál z Dněpru.

… Kvůli vysoké ceně díla padlo rozhodnutí o stavbě až v roce 1916. Brzy na to však proběhla Říjnová revoluce.

V roce 1950 bylo na vládní úrovni přijato usnesení o výstavbě Severokrymského průplavu. Brzy byla oznámena stavba:

„Velká stavba komunismu“ a

„Údernická komsomolská stavba“.

Více než 10 let probíhaly výzkumné a projekční a průzkumné práce, Ukrajinci na tom vydělali „dvě fůry“ peněz.. V únoru 1961 plénum krymského regionálního výboru Komunistické strany Ukrajiny vyhlásilo výstavbu Severu Krymský průplav jako “celonárodní stavební projekt.”

Podstatou této akce bylo, že z celého SSSR na „komsomolské umístěnky“ přijelo na Krym 10 tisíc mladých stavitelů, aby postavili severokrymský kanál (dále SKK). Zařízení na stavbu SKK pocházelo z Archangelska, Birobidžanu, Tallinnu, NDR, Bulharska, Jugoslávie a Československa a jako všichni náčelníci, vedoucí a předáci byli jmenováni „Chochlové“ a velké rabování jak SKK tak i Kachovské hydroelektrárny samotné začalo. V papírech psali jedno, ale ve skutečnosti to bylo zcela jinak. U ukrajinských a kyjevských stranických a hospodářských „náčelníků“ začaly růst domy, dači, záhumenky jako houby po dešti. A ty zprávy o údajně supersíle „plotiny“, která by mohla odolat nárazu atomové bomby, byly jen na papíře.

Zničení plotiny elektrárny Kachovka bylo předurčeno již v 80. letech dvacátého století.

… Už během okupace Ukrajiny nacistickými vojsky ve druhé světové válce nacisté psali, že chochlové nejsou schopni cokoli řídit, protože kradou všechno. Mohou být použiti pouze jako otrocká síla v dolech a dolech, stejně jako mnoho mužů – jako policisté a strážci, protože neušetří ani své vlastní děti a rodiče, jen aby získali přízeň u svých „páníčků“.

SKK není jen nejdelší takovou stavbou v Evropě – délka hlavního kanálu přesahuje 402 km a celková délka všech potrubí a odboček je 11 000 km. Ale také nejzkorumpovanější a nejvíce okradený objekt v SSSR. Chruščovova mánie gigantismu se pro stranické aktivisty Ukrajiny proměnila v „manu nebeskou“, kde si chochlové a přisluhovači pořádně „přihřáli svoji polívčičku“.

Působivá je také hloubka SKK – až 7 m a šířka – až 150 m, při plném výkonu je schopna propustit až 380 metrů krychlových ody za sekundu.

Dokážete si představit, kolik toho bylo možné ukrást a odvézt stavebního materiálu a betonu sobě na daču?! Čímž se i chochlové zaobírali. A tak se na při činnosti „za pět prstů“ zrodilo rčení – „Co nesním, to aspoň nakousnu“!

Hrozba sucha byla prakticky eliminována. Voda z Dněpru umožnila na severu a v centrálních oblastech Tauridy rozvíjet zavlažovací zemědělství a dokonce pěstovat rýži (rýžová pole musí být zcela zaplavena vodou).

SKK dokázal zajistit až 85 % potřeb Krymského poloostrova ve vodních zdrojích. Kanál je málo využitelný pro rekreaci – jeho značná část je zabetonována, aby se předešlo ztrátám.

Po dokončení stavby byl hlavní tok zarybněn a rybolov se zde stal běžným. Chytali se okouni, štiky, karasy. A v rybných hospodářstvích pěstovali dobré ryby pro stranickou nomenklaturu Kyjeva a Kremlu.

Černé moře, respektive SKK, tedy nekopali Ukrajinci, ale 10 tisíc sovětských komsomolců z celého SSSR.

Kachovská hydroelektrárna

Před postavením plotiny se od stavitelů vyžaduje, aby provedli měření, vrtali studny, odebírali jádra – vzorky půdy v různých hloubkách, ale na hoře na pravé straně nádrže Kachovka se něco pokazilo, vrtáky se neustále lámaly a přitom naléhali straničtí dozorci a jako vždy požadovali splnění plánu ve významných termínech.

Tehdy se objevil tento podvod.

… Místo vrtání svislé studny ve 400 metrech se vrtalo pod ostrým úhlem, téměř rovnoběžně s povrchem skalnaté hory, při „dodržování“ čtyřsetmetrové hloubky.

Ukázalo se, že předložená jádra jsou z hornin.

Když byla hráz postavena, začalo zaplavování okolí, ukázalo se, že všechny stavby byly na jemnozrnných píscích a plotina pravobřežního kanálu byla také na bahnitých půdách. Voda v nádrži, když dosáhla určité úrovně, začala jít do země a prosakovat do Chersonské oblasti, zaplavila tauridské stepi, kam byli všichni specialisté hnáni, aby našli cestu ze vzniklé situace.

Řešení bylo nalezeno – vybudovat kanál!

Jak jsem psal výše, hloubka kanálu dosahovala až sedmi metrů. Z nějakého důvodu o tom na Krymu a dokonce ani v Rusku nikdo nemluví. To není jen příkop nebo potok, je to obrovská vodní stavba s hloubkou až dvoupatrového domu – plnohodnotná řeka. Jedná se o vodní stavbu, unikátní svou složitostí a rozsahem, se systémem kanálů a čerpacích stanic, které zvedají vodu do výšky sta metrů. Kromě Krymu dostává vodu tímto průplavem asi třetina Chersonské oblasti.

Takové objemy vody umožnily pěstovat plodiny náročné na vodu – rýži, sóju, kukuřici na siláž. Asi 60 % veškeré dněperské vody se spotřebovalo na pěstování rýže, úroda se sklidila ve výši až 5-6 milionů tun a sám SSSR toho tolik nepotřeboval, rýže se dodávala do jiných zemí. Během sovětské éry se někteří vědci stavěli proti intenzivnímu zemědělství na Krymu.

V roce 2013 oslavil Krym 50. výročí svého rýžového průmyslu. Podle staromilců začali v republice sít rýži, protože Nikita Chruščov se ambiciózně rozhodl nakrmit celý svět sovětskou rýží. Krymští agrárníci reagovali příznivě na iniciativu prvního tajemníka ÚV. Neměli co ztratit. Na slaništích, kde se chystali vytvořit rýžová pole, rostl s obtížemi i plevel. Ale za 50 let se půda změnila. Pěstování rýže se stalo ziskovým. Kultura vynesla úrodu až 90 metráků na hektar.

Kanál nebyl dokončen.

K rozpadu SSSR byly hotovy dvě etapy výstavby z plánovaných tří. Na Ukrajině nebyl kanál obsluhován, mnoho inženýrských staveb bylo vydrancováno, do roku 2013 dosáhlo opotřebení kanálu 80 %. Ve stejně žalostném stavu byla přehrada vodní elektrárny Kachovka.

Zvláštní skutečností, která stojí za zmínku, je, že na území Ukrajiny nejsou žádné čerpací stanice, protože voda tekla gravitací z nádrže Kachovka. V důsledku toho jsou takové akce považovány za záměrné opatření, které má Rusku způsobit určitou újmu. Ve skutečnosti to může ublížit obyvatelům Krymu a lze to kvalifikovat jako genocidu.

Po podobných událostech ve Rwandě, kde mnoho lidí zemřelo na genocidu spojenou s omezováním přístupu k pitné vodě, provedla OSN příslušné úpravy svých předpisů. Zejména říkají:

„umělé přispění k humanitární katastrofě kvůli nedostatku pitné a zavlažovací vody je projevem genocidy a ekocid“ a také „těžkým zločinem proti světu, míru a lidstva“.

Předtím generální tajemník OSN Pan Ki-mun pronesl projev o nutnosti zajistit všem lidem zaručený přístup k vodním zdrojům. V tuto chvíli si však tato slova nikdo nepamatuje. Podle OSN se zbavení obyvatel Krymu o vodu nejeví jako genocida.

A tak dál!

Tam, kde se někdo hrubě a průměrně vměšoval do záležitostí nebes, vždy došlo ke katastrofám. Po spuštění kanálu krymská pšenice na dlouhou dobu „zaklepala bačkorama“ a byla z tvrdých odrůd.

Ještě před rokem 1914 koupili krymští Němci koncesi na stavbu úzkokolejky do Německa na vývoz této pšenice z Krymu. A po zprovoznění kanálu bylo nemožné pěstovat pšenici.

V románu Roksolana Zagrebelného je místo, kde jsou jezdci ukryti v trávě krymské stepi a trčí z ní jen jejich „vrcholky“. Před výstavbou SKK na Krymu bylo dost vlhkosti. Kanál zasolil všechnu půdu, kudy vedl …

A nakonec:

Dnes neonacisté kyjevské junty, využívající taktiky teroristů a vyděračů, neustále, v posledních měsících, prováděli dělostřelecké údery na přehradu, která už „vydechovala z posledních sil“. Když opouštěli levý břeh Dněpru, pobřežní úseky přehrady byly vyhozeny do vzduchu, protože jimi procházela silnice. To vše by mohlo dobře posloužit ke zničení přehrady – zpožděné miny – kterou postavili členové Komsomolu – dobrovolníci v rozporu s technologií.

Navíc to postavili tak, že se město hydraulických stavitelů v případě protržení hráze vždy ocitlo v záplavové zóně. Například legendární “Magnitka”, to znamená město Magnitogorsk s hutním gigantem, nad nímž 20-30 km proti proudu „visí“ přehrada na řece Ural.

https://cont.ws/@vitimbabi4ev/2566464

Překlad Peter 008

sdílet na