Je libo Pohlreichovu polívčičku z Michelinu? Tak zaplať, daňový poplatníku. Komentář Štěpána Chába

Kriste pane na nebesích, jak jsem osudu vděčný, že jsem jen pitomý buran z vesnického hnojiště. Vláda ustoupila požadavku „elitních“ kuchařů, aby jim stát zafinancoval výlet do „exkluzivního“ obsahu zbytečné Michelinské brožurky. Zahraniční vydřiduši z Michelinu dostali z našich laskavých kapes 51,3 milionu korun. Co jsme si za to koupili?

Kuchaři, ke kterým se s nataženou rukou nastylizoval i „pravicově“ smýšlející Zdeněk Pohlreich, v otevřeném dopisu vládě, který byl koncipován jako petice, požadovali, aby stát uhradil poplatek agentuře Michelin Guide. Nejdřív se mluvilo o deseti milionech, nakonec se oslík státní kasy oklepal v době šetření a škrtů, finančním škrcení rodin a seniorů, o poznání víc. Michelinským vydřiduchům přeposlal 51,3 milionu. Konstatuji, že ztráta soudnosti začíná být diagnozou celé společnosti.

Velmi humorná byla věta našich kuchařů v otevřeném dopisu vládě: „Michelin Guide zahrnuje především kvalitní a cenově dostupné restaurace v regionech…,“ píše se v něm. No, tak jsem nakouknul do nabídky hospody Degustation Bohéme Bourgeoise, to je jedna ze dvou hospod v ČR, které od michelinských lichvářů dostali hvězdičku. Oběd: jak z mateřské školky nastylizovaný hrášek, brokolice, máta. Cena lidová, jen 1250 korun českých. Stylizace jako z mateřské školky ve smyslu – šokuju pančelku tím, že do chocholu brokolice napíchám osm kuliček hrášku a celé to opentlím listem máty. A říkám si o hvězdičku od podobných nedospělých výtvarníků z Michelinu. Po spolknutí této umělecké jednohubky zkonstatuju, že mám hlad.

A tak upustím žilou a dám si druhý chod. Rybu. Tam se mi nastylizuje a za pomoci ožužlaných pastelek představí siven, rajské jablko, ředkvička, jak stojí v menu. Cena lidová, jen 1350 korun českých. K tomu je doporučená sklenka červeného za stejně lidových 587 korun českých.

Ne, určitě to bude nějaký omyl. Koukněme tedy do knajpy jménem Field, také na Starém Městě, která jako druhá a poslední sluje do prostoru michelinskou hvězdičkou. Rajče, jahody, bazalka, jogurt, sklenka vína. Cena příznivá, pouhé 4000 korun za to, co byste někde v supermarketu zvládli i v této době do dvou stovek. Ale měli byste to bez omalovánek na talíři.

To jsou dvě jediné hospody pro milovníky abstraktního umění i pokrmu s lichvářskou hvězdičkou na futrech. Obě regionálně pouze ve středu Prahy.

Dokud si takové knajpy jely na vlastní triko, byl to jejich program, který mi byl upřímně ukradený. Jejich prospěšnost společnosti byla mizivá, na takový výlet do muzea jednohubek nemá drtivá většina jak místní populace, tak i drtivá většina turistické populace. Jejich existence je jen důkazem jistého úpadku „elit“, které mají na to si v podobné bohapustě prázdné póze libovat. Ale když se podobný soukromý sektor uživí, nechť se živí. Jenže teď si ty dvě hospody řekly o nášup právě u oné drtivé většiny populace, která jejich dekadentní menu jakživo neochutná, protože na takové frajeřinky nemá peníze. A ze státního, tedy z peněženek obyvatel České republiky, se v jejich prospěch do kanálu vylilo přes 50 milionů.

U nás v kraji kolabuje zdravotnictví. Praktičtí lékaři mizí za kopečky nebo pod hlínu. A zubaři? Nemáme, stále nic. Zrovna před týdnem jsem si udělal další kolečko zadrhnuté desky ze zubařských ordinací – máme plno, nebereme, které jsem si vyslechl za ty roky už po sto tisící. A vedle Šmuclera, který blábolí o vesmírné stomatologii, se teď postavil Zdeněk Pohlreich a pumpnul společnost o padesát melounů, aby mohli s „elitou“ dál hrát svoji pokryteckou hru na duševně vyčpělé snobské pozéry.

Tak prrr, samozřejmě chápu a přijímám, že i takový druh luxusu má své místo ve společnosti. Je známkou blahobytu, že se tu uživí takové vitríny okázalého plýtvání. Jen příspěvkem ze státní kasy ve výši 51,3 milionu se to okázalé plýtvání hodilo na daňového poplatníka, který musí pro své děti kupovat kolínka a sypat je cukrem, protože na víc jídla prostě nemá peníze. A tady jsme narazili do zdi, kde už jako společnost ztrácíme soudnost. Pane Pohlreichu, doposud jste byl zajímavý kašpar z televizní obrazovky, teď jste se stal jen další dotační hyenou, která cizopasí na společnosti. Víte, čím byste Michelinům vytřel zrak? Kdybyste jejich lichvářský požadavek okázale ignoroval, otevřel svou vlastní agenturu a jezdil po světě hospodám oblepovat s použitím tisíce sprosťáren futra svými samolepkami s Ano, šéfe. Ti by se nestačili divit.

Jen by mě zajímalo, když už se to tedy zaplatilo z eráru, jestli vydřiduši z Michelinu přijedou i k nám na hnojiště, aby si místní hospody mohly zasoutěžit o michelinskou hvězdičku. Sice tady kuchaři vaří skutečné jídlo a svou infantilitu výtvarného citu z mateřských škol potratili pokročením do dalšího vzdělávacího stupně, ale… platilo se to z eráru. Očekávám tedy, že ten náš místní smažák s hranolky michelinští gurmáni ochutnají. Nebo jsme jen zaplatili dvěma pražským hospodám dobré píár? A možná pěti, deseti dalším, kterým Michelin laskavě za námi uhrazené výpalné dodá hvězdičku, aby se tam našinec nemohl do budoucna najíst. Protože s hvězdičkou roste chuť navýšit ceny na absurdní úroveň.

To už snad bylo lepších těch 100 milionů na tousťák pro Babiše. Z toho je alespoň ten tousťák. I když s příchutí žebroty chudých miliardářů po dotacích.
Komentář Štěpána Chába
Foto: Hans Štembera:

https://rb.gy/0ayxr

sdílet na