Jak německá kancléřka Angela Merkelová podřídila Německo USA

Jak německá kancléřka Angela Merkelová podřídila Německo USA

Werner Ruegemer

25. dubna 2023

© Photo: REUTERS/Tom Brenner

Pro zachování míru, svobody a prosperity je třeba jediné: osvobodit Evropu od USA, píše Werner Rügemer.

(V tomto článku můžete uvidět, jak „slavná a schopná politička“ Merkelová prováděla německou politiku. Na jejím příkladě je dobře vidět, jak probíhala amerikanizace evropských politiků a jejich „instalace“ do funkcí … i u nás. – Pozn.překl.)

Po kancléři zakladateli samostatného státu Spolkové republiky Německo Konradu Adenauerovi a kancléři znovusjednocení Helmutu Kohlovi získala 17. dubna 2023 nejvyšší německé státní vyznamenání Angela Merkelová: Velký kříž Řádu za zásluhy. Tímto způsobem jsou vyznamenáni pouze kancléři Křesťanskodemokratické unie (CDU). Sociálnědemokratičtí kancléři, jako byl Willy Brandt, jsou považováni za disidenty: vyznamenáni být nesmějí.

Příspěvek k “národnímu zájmu USA”

Významné ocenění získala stálá německá kancléřka a předsedkyně CDU, která zastávala úřad v letech 2005-2021, o několik let dříve: v roce 2011 jí americký prezident Barack Obama udělil ve Washingtonu Prezidentskou medaili svobody. Tato americká medaile svobody se uděluje mužům a někdy i ženám za jejich přínos “bezpečnosti a národním zájmům Spojených států”. Jinými slovy, nikoli za přínos k bezpečnosti a národním zájmům například Německa nebo Evropy.

Merkelová se mimo jiné vyznamenala tím, že v roce 2002 za vlády prezidenta George W. Bushe bezvýhradně a vášnivě obhajovala americkou válku proti Iráku. Tehdejší sociálnědemokratický kancléř Schröder/SPD a ministr zahraničí Joseph Fischer/Zelení nevěřili americkému falzu, že irácký prezident Husajn má zbraně hromadného ničení a je připraven je použít, a to i proti Izraeli. Schröder odmítl přímou účast ve válce jménem Německa.

S Ježíšem Kristem za americkou válku v Iráku

Na druhé straně Merkelová jako šéfka parlamentní frakce CDU 13. září 2002 v Bundestagu brojí proti Schröderovi: “Zničil jste mezinárodní důvěru v Německo …. Hrajete na strach a city lidí ….. Tato jednostranná akce poškozuje Německo jako exportní zemi … Německo jako největší země v Evropě má odpovědnost.”

Lháře Bushe naopak Merkelová chválila s odkazem na Ježíšovo kázání na Hoře jako skutečného “mírotvůrce”, jakkoli to bylo zkratkovité. Korporacemi financované strany CDU a FDP však freneticky tleskaly.

V listopadu 2005 se stala kancléřkou a již 13. ledna 2006 se ve Washingtonu poklonila Bushovi a podpořila válku v Iráku. To, že tato válka byla ospravedlněna lží – to pro křesťanskou kazatelku z Hory nic neznamenalo, stejně tak málo jako devastace, mrtví a zkrachovalé státy v Afghánistánu a dalších válkách vedených USA.

Brzezinski: Schäuble a Kohl musí odejít!

Přední poradce prezidenta USA Zbigniew Brzezinski v roce 1997 veřejně zdůvodnil novou fázi globální strategie USA po konci socialismu: “Eurasie je největší kontinent na světě a geopoliticky osový. Táhne se od Lisabonu po Vladivostok. Především Evropa je pro Ameriku nepostradatelným geopolitickým předmostím na euroasijském kontinentu … (proto) se s každým rozšířením působnosti Evropy rozšiřuje i přímá sféra vlivu Spojených států.” A pro ovládnutí Eurasie od Lisabonu po Vladivostok je podle něj klíčovým státem Ukrajina.

Podle Brzezinského však Evropa oslabuje sama sebe svou rozbujelou sociální politikou, “extrémně zatěžujícím sociálním systémem, který oslabuje ekonomickou moc … Ponecháni sami sobě Evropané riskují, že je jejich sociální problémy zcela pohltí. USA to musí změnit,“ řekl Brzezinski.

A především je podle něj třeba ještě něco změnit: Německo se současným šéfem parlamentní frakce CDU Wolfgangem Schäublem a kancléřem CDU Helmutem Kohlem je “geopolitickou zemí nikoho”: Německo s nimi už není “západní baštou proti Východu”, ale středoevropskou mocností řádu, která se rovnoměrně spojuje s Východem i Západem. Tím by “Evropa ztratila svou funkci euroasijského předmostí pro americkou moc” a její “expanzi na euroasijský kontinent”. Brzezinski proto dospěl k závěru, že “je zapotřebí masivního impulsu ze strany USA”.

Nějakým způsobem přišel “impuls” od několika známých i neznámých kompliců. Například “Zeitung für Deutschland”, nejpřímější americký mediální lobbista z Frankfurtu, poskytl prominentní prostor ctižádostivé Angele Merkelové, odčiňující svůj hřích z mládí východoněmecké

FDJ, aby kritizovala úplatného Kohla, a nechyběl ani úplatný Schäuble. Jinak to FAZ s podnikatelskou permanentní korupcí těchto stran nebral tak vážně. Ale teď se to hodilo. Merkelová se stala předsedkyní CDU, pak předsedkyní parlamentní frakce CDU, pak kancléřkou CDU.

AFRICOM: Zabíjení americkými drony z Německa

Od počátku roku 2000 zintenzivnily USA své vojenské aktivity v Africe pod heslem boje proti terorismu. Vybudovaly několik desítek formálních i neformálních vojenských základen. Jejich součástí byla také americká vojenská logistika, například pro válku v Iráku.

USA chtěly za tímto účelem zřídit v Africe vrchní velitelské středisko. Americký prezident Bush tento projekt prosazoval. Všech 56 afrických států jej však odmítlo. Bush hledal východisko: Která země NATO by mohla velitelské centrum hostit? Všechny vlády to odmítly. Všechny kromě jedné.

V zájmu národní bezpečnosti USA přišla na pomoc Bushova stoupenkyně Merkelová. V roce 2008 bylo velitelství Spojených států pro Afriku (AFRICOM) zřízeno v Německu, ve Stuttgartu-Möhringenu. Součástí jsou také americké vojenské základny v Itálii a Německu.

Toto umístění v Německu bylo stále považováno za provizorní – přihlásila se africká Libérie. Ta však byla pro Velkého bratra příliš malá a nejistá. V roce 2013 rozhodl Bushův nástupce, přátelsky se usmívající Obama, který krátce předtím vyznamenal Merkelovou za její přínos pro národní bezpečnost USA: AFRICOM zůstává ve Stuttgartu. A tak – podle Obamou posílené praxe – z Německa americké bezpilotní letouny zabíjejí lidi bez soudu na jiném kontinentu. Odtud byla Libye zničena a proměněna v nebezpečný zhroucený stát.

Lobbování společnosti BlackRock v kanceláři kancléřky.

Lars-Hendrik Röller byl od roku 2011 až do konce kancléřského mandátu v roce 2021 hlavním ekonomickým a finančním poradcem Merkelové. Syn bývalého šéfa Dresdner Bank nastoupil do úřadu kancléřky jako vedoucí ekonomického a finančního oddělení.

Za Schrödera a jeho programu “rozdělení Deutschland AG” se v Německu kolem roku 2000 aktivizovali američtí soukromí investoři, kteří skupovali nejlepší nekotované německé středně velké společnosti. Mezi nejznámější patřily Siemens Nixdorf, Demag (průmyslové jeřáby) a Grohe (koupelnové vybavení). Řadami “kobylek” byly také zakoupeny statisíce státních bytů, a to za příznivé ceny.

Za Schrödera přišly “kobylky”, za Merkelové a Röllera pak první extraliga amerických investorů. BlackRock, Vanguard, State Street & Co. se staly vedoucími skupinami akcionářů ve společnostech DAX a MDAX, včetně například největší “německé” zbrojařské skupiny Rheinmetall. A BlackRock & Co jsou nyní také vedoucími akcionáři v největších “německých” bytových korporacích: Vonovia, Deutsche Wohnen, LEG atd., což zvyšuje nájemné a náklady na služby. Příliš mnoho sociálního státu je evropskou nemocí, hlásal již Brzezinski.

Vysoké zisky nejvýznamnějších německých podniků, a to i v době krize, jako v době pandemie Covidu, od té doby odtékaly do zahraničí, zejména do USA. S koncem kancléřství Merkelové opustil kancléřství i její poradce Röller – kam se přestěhoval? Samozřejmě do společnosti BlackRock. A BlackRock-Röller radí také političce CDU Ursule von der Leyenové, předsedkyni Evropské komise.

(Právě tady můžete pochopit to prohlašované stěhování německého průmyslu do USA. Skuteční vlastníci nejsou ani Němci ani Evropany … pozn.překl.)

Ženy v Německu kancléřky Merkelové: chudoba těch pracujících a chudoba důchodů

Spolkový prezident Steinmeier ocenil udělení Záslužného kříže: Merkelová učinila “ženskou sílu” samozřejmostí.

Čeho však Merkelová jako mocná žena svou “ženskou silou” dosáhla? Většinu žen v Německu učinila chudšími. Prohloubila pracovní nespravedlnost uzákoněnou čtyřmi Hartzovými zákony. Ještě více zvětšila Schröderův “největší sektor nízkých mezd v Evropě” v Německu. A musela vyhovět Brzezinského kritice geostrategicky ochromujícího, předimenzovaného sociálního státu.

Na ženy se stále častěji přenášely špatně placené drobné práce, nedobrovolné a nucené částečné i dočasné úvazky, jakož i subdodavatelské práce. Za tímto účelem bylo a je zneužíváno jejich obtížné situace matek a samoživitelek. Za vlády kancléřky Merkelové byla zákonem stanovená minimální mzda, proti návrhům odborů a levice, co nejdéle odkládána, a to i ve srovnání s EU, a byla zavedena až v roce 2015. Byla stanovena na nízké úrovni a v milionech případů není vyplácena nebo je podhodnocena kvůli nedostatečné kontrole. To se týká také zejména žen. A to pokračuje i v oblasti důchodů. Německo Merkelové: Jedná se o chudobu  jak pracujících, tak i důchodovou chudobu pro většinu žen, a to více než kdy dříve.

Podpora žen: Pouze těch na vedoucích pozicích

Ale ženy ve vedoucích pozicích – to je to, co Merkelová obhajovala. Ráda ukázovala své patriarchálně chráněné miliardářské přítelkyně Friede Springerovou (největší německá mediální skupina Springer) a Liz Mohnovou (největší evropská televizní a poradenská skupina Bertessmann). Stejně tak se na summitu Women20 v Berlíně připojila ke Christine Lagardeové (šéfce Evropské centrální banky) a Ivance Trumpové (dceři amerického prezidenta Trumpa), které propagovaly vzestup žen jako podnikatelek. Kancléřka se s potěšením nechala pochválit přední mediálně vybavenou německou feministkou Alicí Schwarzerovou jako dobrá “ženská síla”, která nyní v Německu konečně existuje.

Za (dlouhé) vlády Angely Merkelové byly přijaty dva zákony na podporu žen v zaměstnání. To se však týká pouze žen na vedoucích pozicích.

Od roku 2016 platí zákon o rovném zastoupení žen a mužů v řídících funkcích v soukromém a veřejném sektoru: cílem je zajistit, aby kvóta žen v dozorčích radách činila alespoň 30 procent. Zákon se však vztahuje pouze na 105 velkých společností. Jinými slovy, zákon se nevztahuje na 99,99 procenta všech společností.

V roce 2021 byl přijat zákon o jiných vedoucích pozicích: V představenstvech společností kótovaných na burze a společností podléhajících spolurozhodování s více než 2 000 zaměstnanci by také měla být alespoň jedna žena v tříčlenném představenstvu. Kromě toho bude těmto ženám umožněno vzít si po narození dítěte mateřskou. Zákon se však vztahuje pouze na 66 společností.

Pracovní migrace v celé Evropské unii

Když šlo o likvidaci sociálního státu a zvýšení soukromých zisků, podkopávala horlivá vzorová Evropanka Merkelová požadavky EU i pod mírným tlakem BDI, BDA a své hospodářské rady CDU.

EU například stanoví: Dočasní pracovníci musí být odměňováni stejně – stejnou mzdou. Ale většina Merkelové rozhodla: stejnou mzdu lze zrušit kolektivní smlouvou s (povětšinou “křesťanskými”) odbory. A v prvních devíti měsících zaměstnání rovná mzda také neplatí. Ženy a zejména migrantky se s tím nedobrovolně smířily. Německo kancléřky Merkelové je v EU v čele nespravedlnosti, pokud jde o nespravedlivé, nízké odměňování žen.

Za vlády Merkelové se rozšířilo a zintenzivnilo vykořisťování migrujících pracovníků z východní Evropy. Masný podnik Tönnies se tak stal největším v Evropě. Masné koncerny z Dánska a Nizozemska si v Merkelové Německu zřídily pobočky. Na stavební práce, sklizeň chřestu, péči o domácnost, nákladní dopravu, bezpečnostní služby dojížděly a stále dojíždějí do Německa miliony nízkopříjmových pracovníků z chudých východoevropských států EU, legálně i nelegálně, mimochodem také ze států mimo EU, z Gruzie a Ukrajiny.

Německo: “Bordel Evropy”

V roce 2002 Schröderova-Fischerova vláda zákonem o prostituci poměrně moderně uznala a liberalizovala sexuální práci jako normální zaměstnání. Většina sexuálních pracovníků, včetně sexuálních pracovnic, však zůstala v ilegalitě: obchod s lidmi, mafiánské struktury, nucená prostituce s většinou chudými mladými ženami z chudých nových zemí EU, jako je Rumunsko, Bulharsko, a také zvenčí, například z Kosova a Ukrajiny, stále častěji také s uprchlíky. Německo se stalo ústředním místem (levné) prostituce v Evropě.

V roce 2017 byl za vlády kancléřky Merkelové konečně přijat zákon na ochranu prostitutek: Nevěstince musí mít licenci, prostitutky se musí registrovat: Vše zůstalo prakticky bez jakéhokoliv efektu.

V posledním roce před pandemií bylo zaregistrováno 40 000 prostitutek – v nelegálním temném světě Německa Merkelové se prostituci nadále věnovalo nejméně půl milionu lidí, a to nelegálně. Nevěstince a další provozovatelé prostituce pak samozřejmě dostávali podporu za Covidu: Systémově relevantní.

Multinásobné populistické “My Němci se máme všichni dobře”.

To vše a další poškozování bezpečnosti, suverenity, svobody, prosperity Německa a zejména přímo pracujícího obyvatelstva Merkelová v žádném případě nechtěla.

Chtěli a tlačili to jiní: Vláda USA, NATO, neustále bobtnající počet převážně amerických vládních poradců pod vedením Merkelové (McKinsey, Accenture, Freshfields, Price Waterhouse Coopers, Scholz & Friends a mnoho dalších), přední američtí akcionáři velkých korporací a v neposlední řadě americké zpravodajské služby, kterými se kancléřka sama také nechala bez odporu vést.

Merkelová se vydávala za kancléřku se zájmem o životní prostředí. Po havárii ve Fukušimě vedla kampaň za odstavení jaderných elektráren – ale potřebnou náhradní energii se jí nepodařilo získat. V Evropské unii prosadila obzvláště vysoké emise škodlivin jako přípustné pro své oblíbence, výrobce luxusních SUV. Podobně tomu bylo s proudy uprchlíků způsobenými americkými válkami z Afghánistánu, Iráku a Sýrie: Merkelová se chovala jako dobrodějka a po telefonickém rozhovoru se svým přítelem Obamou uprchlíky pustila dovnitř – ale potřebná trvalá opatření nebyla přijata. Takže špatní uprchlíci se mohou utopit v moři, ale dobří uprchlíci jsou pozváni a je o ně postaráno.

Nudging

Prezident Steinmeier Merkelovou pochválil a řekl, že se vyšvihla bez jakýchkoli vzorů a politických sítí. Toto vystoupení bylo užitečné. Pravdou je však pravý opak.

Úkolem Merkelové bylo realizovat rozhodnutí připravená ostatními v rámci CDU a vládní politiky, a to jako silná žena a sama, s pomocí donekonečna omílaného modlitebního „kolečka“ “V Německu se nám všem daří dobře”. To bylo a je pro kapitalisty mnohem příznivější než přímočarost konkurenta Merkelové Friedricha Merze s jeho otevřeným heslem (v té době ostatně už ne): “Odvažte se pro více kapitalismu”. Merz se stal přímo placeným lobbistou BlackRock – ale provazolezec Merkelové byl v úřadu kancléře, který se za Merkelové neustále personálně rozšiřoval. Tiše a neviditelně pustil BlackRock do Německa prostřednictvím úřadu kancléřky.

Její neviditelná síť zahrnovala také poradce americké vlády. Ti pracovali na otázce pro Obamu: Jak nenápadně nasměrovat možná znepokojené voliče?

Nudging se jmenovala metoda, k níž dozrál zejména Cass Sunstein: nemluvit pravdu, nenazývat kapitalisty jménem, ale zůstat milý a obecný, tu a tam nenápadně oškubané volební osly jemně pošťouchnout a přitom se usmívat. Jako žena, která nenuceně využila svých povahových rysů, příznivě formovaných v křesťanském patriarchátu, mohla Merkelová svou “ženskou moc” pošťuchováním ještě zvýšit. Tím posloužila modernizovanému patriarchátu Bushe, Obamy a generálního ředitele společnosti BlackRock Laurence Finka & spol. Doma to dokázala dobře zahrát například proti konzumně-korupčnímu předchůdci patriarchy Helmuta Kohla.

Feministická zahraniční politika

Merkelová se tedy naučila nejen feministické domácí politice se systémovým zbídačováním většiny žen a důchodců. Merkelová praktikovala feministickou zahraniční politiku také mnohem dříve než současná německá ministryně zahraničí Annalena Baerbocková/Zelení. A ta je, jak známo, organicky slučitelná s podporou pravicových sil a oligarchů po celém světě.

Nejen proto, že Merkelová obdržela přátelský sponzorský grant Světového ekonomického fóra téměř 20 let před Baerbockovou. Ideologové v Davosu si vypěstovali dobrý nos: Kdo by mohl pracovat pro nás a s námi? Úspěch se dostavil v obou případech zcela nezávisle na sobě a samozřejmě nejen proto.

Merkelová se stala schopnou vládnout s mladou “ženskou silou” pro kapitalismus vedený USA, a to i v globálním a vojenském rozměru. Který ministr “obrany” ve státech EU ještě není ženou? Která šéfka Evropské centrální banky, Evropské komise ještě nepatří k oné Steinmeierem tolik vychvalované “ženské síle”?

Expanze na východ mimo EU a NATO

Merkelová jako “nejmocnější žena v Evropě”, chválená zejména ve Spojených státech, prosazovala současné rozšiřování EU a NATO na východ. Podporovala pravicové, dokonce ultrapravicové, nacionalistické a fundamentalistické vlády jako v pobaltských státech, v Maďarsku, v Polsku a v Chorvatsku: Byly stejně vstřícné vůči západním korporacím jako vůči protiruským postojům a agitaci. Staly se většinovými členy Evropské lidové strany vedené Merkelovou a CDU, stejně jako italský pravicový populista Berlusconi.

Od roku 2009 tak Merkelová po konzultaci s americkým prezidentem Obamou a s Evropskou komisí iniciovala “Východní partnerství”: To zahrnovalo šest států, které dříve patřily k Sovětskému svazu a nyní se zdály být obzvláště vhodné pro protiruské strategie. Tyto země nebyly a dosud nejsou členy EU a NATO. Ale měly a mají být nyní jemnými pošťouchnutími pomalu, ale zároveň již otevřeny západním korporacím a pokud možno i pro společné manévry s NATO, k oběma přiblíženy.

Mezi tyto státy patřily a patří Moldavsko, Gruzie a v neposlední řadě Ukrajina. Jak je známo, Nadace Konrada Adenauera, která je hodně dotována Merkelovou, se na Ukrajině silně angažuje přinejmenším od převratu na Majdanu v roce 2014, i když v podřízené pozici. Její poslední významnou službou “národním zájmům USA” byla, jak známo, Minská dohoda – Merkelová jako hlavní postava -, která umožnila Amerikou sponzorované Ukrajině vyzbrojit se v největší armádu v Evropě.

Od Adenauera k Merkelové

Adenauer zajistil a zastřešil samostatný stát SRN jako novou baštu USA v Evropě proti “Rusku” s protiruským a antikomunistickým potenciálem zděděným po nacistickém režimu.

Kohl zajistil a kryl převzetí bývalé NDR do SRN s pomocí amerických poradců v agentuře Treuhand.

Merkelová zajistila a kryla rozšířenou globální strategii USA, zejména proti Rusku.

Americká doktrína prvního jaderného úderu, kterou přijal Adenauer a obnovil Obama, umožňuje vést jadernou válku – v Evropě.

USA po 2. světové válce prosazovaly názor, že osvobodily Evropu od fašismu. Pro zachování míru, svobody a prosperity je však nyní zapotřebí nejpozději jedno: osvobodit Evropu od USA.

How German Chancellor Angela Merkel Subjected Germany to the U.S.

Překlad Peter 008

sdílet na