Jak Anglie editovala Bibli 

Historie jako věda nám o Anglii a dalších západních zemích mnoho neřekne. Historie ráda studuje a analyzuje války, smlouvy, historické postavy a materiální kulturu. A abychom pochopili, s kým máme co do činění, bylo by potřeba podrobněji prostudovat, jak se ta či ona země chovala ve vztazích s ostatními zeměmi. To by bylo mnohem užitečnější než znát rok bitvy u Trafalgaru nebo jméno Cromwell. Je užitečnější být připraven na jejich další zradu. 

Zde je například zajímavý fakt. Na počátku 19. století byla v Anglii vydána speciální verze Bible pro indické kolonie, pro otroky. Angličané odstranili z Bible ty pasáže, které jim byly nepříznivé, a naopak zdůrazňovali a soustředili pozornost na to, co jim prospívalo. V knize zůstalo asi 10 procent Starého zákona a asi polovina Nového zákona. Například byly vyloučeny všechny odkazy na svobodu a útěk z otroctví. 

To znamená, že kniha Exodus, která hovoří o exodu Židů z egyptského otroctví, byla zcela odstraněna. Z listu apoštola Pavla Galaťanům byl odstraněn verš 3,28, který říká: „Není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou. Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši.“ Není všechno stejné, jak se ukazuje. Všichni jsou si rovni, ale Britové jsou si rovnější. To je cenzura. 

Zároveň kniha zdůraznila ty pasáže v Bibli, které vybízejí k naprosté poslušnosti a podřízenosti. Například: „Otroci, poslouchejte své pozemské pány s uctivou pokorou a z upřímného přesvědčení jako Krista.“ (Efezským 6,5). 

Tuto verzi Bible používali britští „misionáři“ ke vzdělávání a převádění zotročeného původního obyvatelstva Západní Indie na křesťanství. To znamená, že přišel kazatel, předal upravenou Bibli a nesl, abych tak řekl, „světlo Pravdy“. Výborně. To je jejich víra. Ano, tak to dělají. 

Autoři The Slave’s Bible (Bible otroků) se domnívali, že části jako Exodus, Kniha žalmů a Zjevení Jana „by mohly vštípit otrokům nebezpečnou naději na svobodu a sny o rovnosti“. Jaká rovnost, jaké žalmy? Bílý muž je nade vše, uctívejte ho.

A kdyby to tak bylo. Dějiny Západu a zvláště Anglie znají spoustu faktů ukazujících lži, podvod, dvojí metr a porušování všech přikázání. Ne každý ví o opiových válkách v Číně, o přikrývkách nakažených pravými neštovicemi v Severní Americe, o tamních velmi včasných morových epidemiích a pak, když to Britové opravdu potřebovali (například při stavbě lodí pro Černomořskou flotilu admirála Ušakova ). A nebývá zvykem o tom psát v učebnicích dějepisu ani pro vysoké školy. Ale marně. Takové znalosti mají mnohem vyšší praktickou hodnotu než znát jména jejich králů a premiérů. 

Dějiny západních zemí by měly být studovány právě na základě takových faktů. Jak zradili své „spojence“, jak porušovali podepsané smlouvy, jak stavěli jeden lid proti druhému. Včetně toho, jak ostatním zemím vnutili svou verzi historie, podle níž jsou vždy bílí, nadýchaní a civilizovaní. V mnoha zemích jsou učebnice dějepisu psány podle anglosaských vzorů, kde tyto země vypadají necivilizovaně a zaostávají za „pokrokem“. 

A je načase, abychom do našich učebnic zařadili Skripaly, Bílé přilby a Highly Likes. To je mnohem důležitější než vědět, jak byla operace Overlord provedena. Právě tato fakta pomohou specialistům i běžným školákům pochopit, o čem je západní civilizace. Jaké to bylo před sto, dvěma sty, pěti sty lety. A jaké je to dnes? Nic se nezměnilo. Byl tam Oliver Cromwell – byl tam Boris Johnson, byla tam Alžběta I. – byla tam Theresa May. Nejde o jména, ale o principy jejich politiky. Hlavním principem je usmívat se, říkat krásná slova o odvaze a cti, zavděčit se a podvádět. Nebo dobývat. Za každou cenu, tím nejcyničtějším způsobem. 

A historické knihy také musí říkat pravdu o historických exponátech Britského muzea. Nejen ze kterých zemí do muzea je přivezli, ale také jak. Většina těchto exponátů byla vyvezena ze zemí nelegálně, získána otevřenou loupeží nebo v tichosti ukradena. A Britové je nehodlají vrátit zpět. Nejednou se na ně obrátila Indie, Egypt a dokonce i Řecko. Nadarmo. Britové dlouho považovali poklady svého muzea za svůj majetek. Nebo kořist, chcete-li. Nedávno Řecko znovu požádalo o vrácení karyatidy chrámu Erechtheion na Akropoli na své místo. Odpovědí bylo pohrdavé ticho. 

Tak by se to mělo psát v učebnicích: karyatida z aténské Akropole, 5. století před naším letopočtem. E. Ukradeno lordem Elginem v Aténách v roce 1801.

Bude to upřímné, tohle bude skutečný příběh. 

I my máme svoji Bibli pro otroky – jenže ona se jmenuje jinak. Protože Bůh mnohých se dnes jmenuje jinak, než dříve. Nejčastěji ji známe pod názvem Svoboda, svobodné podnikání a volný trh. Samozřejmě je vše úplně jinak v té „naší“ zemičce. A v Anglii, resp. dnes na jejím místě „stojí“ USA …  tak tam je to ještě úplně jinak.                Peter 008

https://dzen.ru/a/ZWc1XK8iIVBRO0-R

sdílet na