Hodiny soudného dne, které nastavil americký časopis Bulletin of the Atomic Scientists, byly posunuty na 90 sekund do půlnoci.

Hodiny soudného dne, nastavené americkým časopisem Bulletin of the Atomic Scientists, byly posunuty na 90 sekund do půlnoci. 

To je nejblíže k úplné jaderné zkáze, globální katastrofě.

Od roku 2020 byly hodiny nastaveny na 100 sekund. Rada pro vědu a bezpečnost Bulletinu a skupina sponzorů – mezi nimiž je i 10 nositelů Nobelovy ceny – se jako na hlavní důvod zaměřily na “ruskou válku na Ukrajině” (jejich terminologie).

Neobtěžovali se však vysvětlit nepřetržitou americkou rétoriku (USA jsou jedinou zemí, která v případě jaderné konfrontace přijímá “první úder”) a skutečnost, že se jedná o zástupnou válku USA proti Rusku, přičemž Ukrajina je využívána jako potrava pro děla.

Bulletin rovněž přisuzuje zlovolné plány Číně, Íránu a Severní Koreji, přičemž se jen letmo zmiňuje o tom, že “poslední zbývající smlouva o jaderných zbraních mezi Ruskem a Spojenými státy, Nový START, je ohrožena”.

“Pokud obě strany neobnoví jednání a nenajdou základ pro další snížení počtu jaderných zbraní, vyprší platnost smlouvy v únoru 2026.”

Za současného stavu jsou vyhlídky na jednání mezi USA a Ruskem o Nové smlouvě START menší než nulové.

Nyní narážka na ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova, který dává jasně najevo, že válka proti Rusku už není hybridní, ale “téměř” reálná.

“Téměř” ve skutečnosti znamená “90 sekund”.

Proč se to tedy všechno děje?

Matka všech selhání Intelu

Bývalý britský diplomat Alastair Crooke stručně vysvětlil, jak ruská odolnost – podobně jako íránská odolnost v uplynulých čtyřech desetiletích – zcela rozbila předpoklady angloamerických zpravodajských služeb.

Mluvíme o matce všech selhání zpravodajských služeb – ve skutečnosti je to ještě překvapivější než neexistující irácké zbraně hromadného ničení (v době příprav na akci Šok a hrůza v roce 2003 každý, kdo má mozek, věděl, že Bagdád přerušil svůj zbrojní program již v 90. letech).

Nyní se kolektivní Západ “zavázal celou vahou svých finančních zdrojů rozdrtit Rusko (…) všemi myslitelnými způsoby – prostřednictvím finanční, kulturní a psychologické války a s následnou skutečnou vojenskou válkou”.

A přesto se Rusko udrželo na uzdě. A nyní vývoj založený na realitě převažuje nad fikcí. Globální Jih “se odlupuje do samostatného ekonomického modelu, který již není závislý na dolaru, pokud jde o jeho obchodní potřeby”.

A zrychlený kolaps amerického dolaru stále více uvrhává impérium do skutečné existenční krize.

To vše visí nad jihovietnamským scénářem, který se vyvíjí na Ukrajině po neuvážené politické a vojenské čistce vedené vládou. Koksový komediant – jehož jedinou úlohou je nepřetržitě žebrat o pytle peněz a spoustu zbraní – je Američany postupně odsouván na vedlejší kolej (pozor na cestující ředitele CIA).

Hra v Kyjevě podle ruských zdrojů vypadá tak, že Američané přebírají od Britů roli řídících celé operace.

Kokosový komediant zůstává – zatím – v roli ponožkové loutky, zatímco vojenská kontrola nad tím, co na Ukrajině zbylo, je plně v rukou NATO.

Tedy, už byla – ale nyní je Ukrajina formálně prvním faktickým členem NATO na světě, aniž by byla skutečným členem, požívá méně než nulové národní suverenity a je doplněna o NATO-nacistické šturmoviky vyzbrojené americkými a německými tanky ve jménu “demokracie”.

Zasedání kontaktní skupiny pro obranu Ukrajiny – zcela kontrolované USA – na americké letecké základně v Ramsteinu minulý týden upevnilo jakýsi nevkusný remix operace Barbarossa.

A je to tu zase, německé Panzery jsou posílány na Ukrajinu, aby bojovaly proti Rusku.

Přesto se zdá, že tanková koalice ztroskotala ještě dříve, než začala. Německo jich pošle 14, Portugalsko 2, Belgie 0 (omlouvám se, nemám je). Pak je tu Litva, jejíž ministr obrany poznamenal: “Ano, nemáme tanky, ale máme na tanky názor.” To je pravda.

Nikdo nikdy neobvinil německou ministryni zahraničí Annalenu Baerbockovou, že je bystřejší než žárovka. Nakonec to prozradila, a to na zasedání Rady Evropy ve Štrasburku:

“Rozhodující je, abychom to dělali společně a abychom v Evropě nedělali hru na obviňování, protože vedeme válku proti Rusku.”

Baerbock tedy s Lavrovem souhlasí. Jen se jí neptejte, co znamenají hodiny soudného dne. Nebo co se stalo po neúspěchu operace Barbarossa.

“Zahrada” NATO-EU

Kombinace EU-NATO posouvá věci na zcela novou úroveň. EU byla v podstatě redukována na status PR odnože NATO.

Vše je popsáno v jejich společném prohlášení z 10. ledna.

Společné poslání NATO a EU spočívá v tom, že využijí všechny ekonomické, politické a vojenské prostředky k tomu, aby se “džungle” vždy chovala podle “mezinárodního řádu založeného na pravidlech” a souhlasila s tím, aby ji “kvetoucí zahrada” donekonečna drancovala.

Podíváme-li se na Velký obraz, od 11. září se v americkém vojenském/intelovém aparátu nezměnilo vůbec nic: je to dvoustranná záležitost a znamená to plnospektrální dominanci USA i NATO. Žádný nesouhlas není vůbec povolen. A žádné myšlení mimo rámec.

Plán A se dělí na dvě části.

1. Vojenská intervence v duté skořápce zástupného státu (viz Afghánistán a Ukrajina).

2. Nevyhnutelná, ponižující vojenská porážka (viz Afghánistán a brzy i Ukrajina). Varianty zahrnují vybudování pustiny a její nazvání “mírem” (Libye) a prodlouženou zástupnou válku vedoucí k budoucímu ponižujícímu vyhnání (Sýrie).

Plán B neexistuje.

Nebo snad ano? 90 sekund do půlnoci?

Mackinderem posedlé impérium bojovalo v první a druhé světové válce o kontrolu nad euroasijskou pevninou, protože ta představovala kontrolu nad světem.

Později varoval Zbigniew “Velká šachovnice” Brzezinski: “Potenciálně nejnebezpečnějším scénářem by byla velká koalice mezi Ruskem, Čínou a Íránem”.

Přeskočme do běsnících dvacátých let, kdy si USA vynutily ukončení vývozu ruského zemního plynu do Německa (a EU) prostřednictvím plynovodů Nord Stream 1 a 2.

Opět Mackinderova opozice vůči velké alianci na euroasijské pevnině složené z Německa, Ruska a Číny.

Straussovští neokonzervativci a neoliberálně-konzervativní psychopati v čele zahraniční politiky USA by dokázali vstřebat i strategické spojenectví Ruska a Číny – jakkoli bolestivé by to mohlo být. Nikoli však Rusko, Čína a Německo.

Po krachu JCPOA je nyní Írán znovu zaměřen s maximálním nepřátelstvím. Pokud by však Teherán začal hrát tvrdou hru, americké námořnictvo nebo armáda by nikdy nedokázaly udržet Hormuzský průliv otevřený – jak přiznává sbor náčelníků štábů USA.

Cena ropy by v takovém případě podle odborníků na ropné deriváty Goldman Sachs stoupla možná až na tisíce dolarů za barel – a to by způsobilo krach celé světové ekonomiky.

To je pravděpodobně hlavní Achillova pata NATO. Téměř bez jediného výstřelu by rusko-íránské spojenectví mohlo rozbít NATO na kusy a svrhnout různé vlády EU, protože na celém kolektivním Západě by se rozmohl socioekonomický chaos.

Mezitím, abychom citovali Dylana, tma stále svítá za poledne. Straussovští neokonzervativci a neoliberálně-konzervativní psychopati budou hodiny soudného dne posouvat stále blíže k půlnoci.

Pepe Escobar je geopolitický analytik a spisovatel působící v celé Eurasii. Jeho poslední kniha se jmenuje Zuřivá dvacátá léta.

sdílet na