Expert: Zásadní věc. Tuto chybu dělají jen čeští politici. Jediní v EU. A ukrajinská krize to odhalila

27.01.2022 21:55 | Rozhovor

Plyn je politika, to platilo vždy. Ve všech státech s výjimkou České republiky ekonomika řídí politické postoje, u nás je tomu naopak. „Odběratelé plynu u nás zaplatí navíc 80 miliard korun za rok, protože kontrakt s Gazpromem, který mají všechny země, v Česku chybí,“ upozorňuje expert na energetiku Vladimír Štěpán. Člen skupiny Energie není luxusní zboží dále konstatuje, že pokud je politika umění možného a smyslem práce politiků je ochrana národních zájmů, tak čeští politici neplní svoje poslání. Jako jediní z celé Evropské unie.

Některé evropské země se obávají, že by případné sankce vůči Rusku za jeho možný útok na Ukrajinu mohly poškodit jejich ekonomiky, a že by se ruský prezident Vladimir Putin mohl v reakci na sankce rozhodnout zastavit či omezit dodávky plynu do Evropy. Objevily se proto úvahy o možných dodávkách zkapalněného plynu z Kataru. Jak reálné úvahy to jsou?

To je otázka, kterou je možno zodpovědět jen na základě určitých prognóz a dlouhodobých zkušeností z energetiky. Rusko dodávky plynu přes Ukrajinu nepřeruší, pokud je bude možné fyzicky zabezpečovat. V kontraktech má až miliardové penalizace v případě viny z jeho strany. Od roku 1970 k přerušení dodávek nedošlo, výjimkou byly dvě ukrajinské krize na období několika týdnů kvůli ztrátám v ukrajinském tranzitním systému a sporům o cenu plynu. Ukrajina v tu dobu neměla uzavřený kontrakt na odběr plynu.

Dodávky z Kataru by problém přerušení dodávek plynu přes Ukrajinu nevyřešily, už vůbec ne pro Českou republiku, která nemá přístup k terminálům na dovoz plynu. I kdyby smluvně měla, fyzicky by do Česka plyn nedorazil. Volná je ale kapacita plynovodu Jamal přes Bělorusko a Polsko. Pokud by neudeřily velké mrazy, zůstaly by základní dodávky plynu do EU zachovány. Nejvíce zasaženým státem by mohlo být Německo, které zavírá uhelné a jaderné elektrárny. Je proto pravděpodobně, že by došlo ke zprovoznění plynovodu Nord Stream 2, který je již natlačen plynem.

Kdo by na válku na Ukrajině doplatil kromě přímo zainteresovaných zemí?

Válka na Ukrajině by poškodila ekonomiku všech států Evropské unie a dokonce i USA. Již nyní klesá cena akcií, opět výrazně stoupá cena plynu a elektřiny na evropských burzách, výrazně stoupne cena všech surovin vyvážených z Ruska, včetně ropy. To by poškodilo právě ekonomiku USA, největšího globálního odběratele ropy, ceny ropy stoupají už nyní a nárůst by mohl být i dvojnásobný. V EU to nejvíce poškozuje Českou republiku, která nakupuje plyn na burzách, zatímco svoji levně vyrobenou elektřinu zcela nelogicky a zbytečně vyváží a nakupuje drahou elektřinu na burzách. I když legislativa pamatuje na krizové situace, Česko jí nevyužívá.

Dá se navzdory různým energetickým zájmům očekávat jednotný postoj evropských zemí při rozhodování o případných sankcích vůči Rusku?

O jednotný postup by se jednalo pouze teoreticky. Postoj Velké Británie je logický nejtvrdší, podobný postoji USA, ruský plyn fyzicky neodebírá. Německo, Itálie, Francie a Rakousko mají společné podnikatelské aktivity s Ruskem v plynárenských projektech a jsou největším spotřebitelem ruského plynu. Česká republika by se měla snažit co nejvíce přispět k uklidnění situace, protože bude nejvíce postižena zdražením plynu na burzách. Kromě toho by Česko mělo trvat na tom, aby zůstala zachována třetina tranzitní kapacity přes Ukrajinu tak, jak to dohodla kancléřka Merkelová s Ruskem, abychom nebyli závislí jen na jedné trase na dopravu plynu do České republiky. Cílem by mělo být udržet přepravu plynu ze západního i východního směru, stejně jako je tomu u ropy.

Pokud jde o sankce, je otázkou, zda by více poškodily Rusko, nebo EU. Evropská unie přeceňuje význam svých sankcí. Rusko výrazně snížilo svoji závislost na dopravě plynu do střední Evropy, a bude ji dále snižovat. Kdyby tedy na základě sankcí a dalších postihů opravdu přerušilo dopravu plynu do střední Evropy, tak Rusko díky vysokým cenám plynu a ropy ekonomicky přežije, což není jisté například v případě Německa a Rakouska, ale i Polska a Česka se Slovenskem.

Zatímco Česko se podle ministryně obrany Jany Černochové chystá darovat Ukrajině dělostřeleckou munici, jiné země – především Německo a Rakousko – jsou vůči Rusku vstřícnější. Jak moc jsou energetika a politika provázané a je Česko tak silné v kramflecích, aby si mohlo dovolit podobná gesta, nebo si někteří tuzemští politici nevidí na špičku nosu?

Tato otázka je zásadní, a je přínosem PL, že jí zformulovaly a poprvé se v tomto kontextu řeší. Plyn je politika, to platilo vždy. Zajímavé je pozorovat propojení politiky a ekonomiky v USA – Evropě – státech V4 a ČR. To je naprosto zásadní pro pochopení toho, jak se které státy vyjadřují k Rusku a Ukrajině.

Prvním závěrem je, že ve všech státech s výjimkou České republiky ekonomika řídí politické postoje, u nás je tomu naopak. Česká republika nebere dopady vyjádření svých politiků na ekonomiku a odběratele v úvahu.

Lze tohle doložit na konkrétních příkladech z energetické krize?

Spojené státy vyvážejí zkapalněný plyn dle jediného kritéria, za nejvyšší cenu, nejvíce Číně. Bez ohledu na to, že v Evropě je nedostatek plynu. Napětí na rusko-ukrajinských hranicích zvyšuje cenu plynu v EU, a tím i cenu amerického zkapalněného plynu. Při vývozu přes 100 miliard m3 zkapalněného plynu a zvýšení ceny plynu o 10 Kč za m3 představuje zisk 1 bilion korun za rok.

Německo zdvojnásobí dovoz ruského plynu až na 110 miliard m3 od roku 2022 bez ohledu na Energiewende, německé firmy na oplátku za dovoz ruského plynu vyvezou německé zboží do Ruska. Německo pak vyveze plynovodem Jamal i levný ruský plyn do Polska a na Ukrajinu, a vydělá na tom stamiliardy korun za rok. V zimě je vysoký odběr plynu a vysoké ceny na burze, Německo odkládá schválení plynovodu Nord Stream 2 až na léto 2022.

Prezident Biden oznámil, že USA nemají dost plynu pro Evropu, ale že plyn do Evropy dodá Katar. Katar se k tomuto příslibu nehlásí, ale Německo a Rakousko okamžitě upravily svůj názor na Rusko s tím, že Rusko nepředstavuje hrozbu pro Evropu, ruský plyn je a bude potřeba, a plynovod Nord Stream 2 by neměl být předmětem sankcí a musí být zprovozněn.

Co dělá Česko špatně?

Stejně jako pro Německo, je i pro Českou republiku zásadní otázkou dosažení co nejnižších nákupních cen plynu. Odběratelé u nás zaplatí navíc 80 miliard korun za rok, protože tento kontrakt s Gazpromem, který mají všechny země, v Česku chybí. Česká republika přesto zatím neudělala žádný krok pro vyřešení tohoto problému kritického pro naši ekonomiku. Pokud je politika umění možného a smyslem práce politiků je ochrana národních zájmů, tak čeští politici neplní svoje poslání. Jako jediní z celé Evropské unie. Česká republika je asi jediný stát, který nemá uzavřen dlouhodobý přímý kontrakt na dovoz plynu, tak jako například Německo, Slovensko, Maďarsko a mnoho jiných. Naopak naši politici zvažují úplný zákaz dovozu ruského plynu. Avizovaný dovoz plynu ze Západu bude o desítky miliard korun dražší. Je to přesně naopak, záruka samostatnosti a rovnoprávného postavení České republiky v Evropě je uzavření tohoto kontraktu spíše než dovoz plynu z Německa po vzoru Ukrajiny.

A jak si v tomto směru počínají naši kolegové z Visegrádské skupiny?

V ostatních státech V4 převládá „pozitivní nacionalismus“. Ekonomické zájmy státu řídí politiku. Ve společnosti je v tomto ohledu shoda, podporu národních zájmů vyjadřují celkem jednotně obyvatelstvo i jednotliví politici. Proto také tyto státy privatizovaly energetické společnosti opatrně, resp. v případě Maďarska stát koupil od zahraničních společností jejich podíly zpět. V případě ČR je nyní zásadní otázkou národního zájmu, aby koupila zpět od společnosti RWE zásobníky na skladování plynu. Zamezilo by se tak spekulaci s cenami plynu, snížila by se cena plynu a krachy obchodníků by se výrazně snížily.

Z mainstreamových médií, a především z České televize by člověk mohl nabýt dojmu, že evropské země postihla energetická krize víceméně stejně nebo alespoň podobně. Nevymyká se tedy situace v České republice z toho, jak se vyvíjejí ceny energií i jinde?

ČR má o 50 procent vyšší ceny elektřiny a plynu než Slovensko, Polsko i Maďarsko. V Česku se zvýšily ceny energií o 300 procent, v ostatních státech o 30 procent. Je pravdou, že toto Česká televize ani jiná mainstreamová média dosud nezjistila.

Psali jsme:

• Expert: 300% nárůst energií v ČR, jinde 30%. Lžou. Zde je řešení

Posledně jste upozorňoval, že společnost Innogy prodává v České republice domácnostem plyn dvakrát dráž než na Slovensku. Od března zvýší ceny o dalších 20 procent. Ale v už tak drahém Česku! Čím to?

To je otázka pro Energetický regulační úřad a Ministerstvo průmyslu a obchodu, tyto úřady se tím nezabývají, je otázkou, jestli to vůbec ERÚ ví. Asi nemá opět kompetence. Jsem si jistý, že v jiných státech už by se problém dávno řešil. Podle našeho propočtu Innogy opravdu prodává plyn odběratelům v Česku dvakrát dráž než na Slovensku, odběratel v Česku zaplatí při ročním odběru plynu 1500 m3 o deset tisíc korun více. V České republice je dvakrát vyšší cena proto, že na Slovensku je cena regulovaná, zatímco u nás ne. Je ale otázkou, zda nemůže být regulovaná jako na Slovensku, když pět největších obchodníků má v České republice podíl na trhu 90 procent. Názory se liší, podle názoru skupiny Energie není luxusní zboží lze ceny regulovat. Přesto není žádný důvod pro to, aby Innogy v ČR prodávalo plyn dvakrát dráž než na Slovensku.

Proč za tohoto stavu nekoná Fialova vláda? Nebo její nápad se sociální podporou na bydlení považujete za adekvátní způsob řešení krize, která přitom postihuje celou společnost, nejenom ty, co dosáhnou na příspěvky na bydlení?

Z už řečeného vyplývá, že do energetické chudoby nespadne milion, ale může to být až 5 milionů lidí koncem roku 2022, resp. v první polovině roku 2023, a velká část energeticky náročného průmyslu a služeb může být zničena. V situaci, kdy Česká republika platí o desítky procent vyšší ceny energie než ostatní státy Evropské unie, a bude tomu tak i v roce 2023, jsme jediným státem v EU, který řeší energetickou krizi jen sociálními opatřeními, tj. dalším zadlužováním státu a zvyšováním daní pro odběratele, kteří to nezavinili.

Sociální podpora obyvatelstvu nestačí i z toho důvodu, že důsledkem energetické krize v České republice je inflace téměř 10 procent, dvakrát vyšší než 5procentní inflace v EU. Tím dochází i k rekordnímu zdražování zboží v ČR, jakož i rekordnímu znehodnocení úspor uložených v bankách. Český tisk situaci komentuje slovy: úroky jako v Rusku, recese na krku.

Co lze čekat v nejbližších měsících, až domácnostem a firmám přijdou faktury za energie v úplně jiných částkách, než na jaké byly až dosud zvyklé?

Je známo, že zálohy na energie jsou v Česku někdy i vyšší než důchody. U průmyslových podniků se zálohy zvýšily i o statisíce korun měsíčně za přihlížení státu. A když se snížily, tak se budou muset zaplatit při roční fakturaci. Zpočátku se problém týkal cca 900 tisíc odběratelů Bohemia Energy. Po ukončení činnosti Bohemia Energy ukončovali činnost další obchodníci, a navíc se nákupní ceny plynu a elektřiny v průběhu roku 2021 postupně zvyšovaly až na extrémní úroveň do konce prosince 2021. Faktury placené v první polovině roku 2022 by kromě bývalých odběratelů neměly obsahovat výrazné doplatky, faktury za druhé pololetí 2022 už mohou obsahovat doplatky i za desetitisíce korun u obyvatelstva a malých odběratelů.
https://bit.ly/3AC38ZW

sdílet na