Drulák: Útok na národ a na Evropu. Plíživé změny na školách

16.01.2025 18:18 | Reportáž

Komenský je passé. Nová školská reforma odstraní většinu klasických předmětů. Například dějepis, a zvlášť ten národní, nebude. Místo toho bude třeba téma postavení žen. Důraz bude kladen na odstranění sociálních nerovností, každá škola si bude moci učit, co chce. Už nyní je více než deset procent žáků druhého stupně čtenářskými analfabety. Nikoho to ale nezajímá, naopak. Klasickému učení zvoní hrana. Rozdělování na toho, kdo zná a kdo nezná a chce se učit, bude odstraněno. To zaznělo na besedě v Plzni, které se zúčastnili prof. Petr Drulák a Michal Semín, spoluautoři knihy Vzdělání, nebo indoktrinace.

Salonek Městské knihovny praskal ve švech, desítky lidí zaplnily malý prostor, stálo se u stěn, sedělo se na zemi. Dorazila také řada pedagogů středních let.

Školství je strategické

„Situace českého vzdělávání je velmi pohnutá. Mne toto téma zaujalo z důvodů strategických. Protože když se bavíme o prosperitě, svrchovanosti, tak se vždy nabízí otázka nápravy, jak by se to mělo dělat jinak. Že věci třeba nejdou správným směrem a že je třeba ten směr změnit,“ uvedl na začátku dvouapůlhodinové besedy profesor Drulák.

„Když se zmiňujeme o změně, musí tu být někdo, kdo to udělá. A ten někdo musí být připraven. Otevírá se problém, zda tady ještě budou lidé, kteří budou schopni udělat tu správnou změnu. Proto je školství strategické. Ať mluvíme o zahraniční politice, kultuře, hospodářství, vždy tam musejí být připraveni. Pokud však školství lidi nepřipraví, anebo pokud je dokonce vychová takovým způsobem, že jsou nepřipravitelní, pak ničeho nedosáhneme. Skutečně se vede bitva o školství. To bylo vždy součástí určité ideové kontroly. Tradičně tuto roli v našich evropských končinách plnily církve. Ty si vychovávaly své lidi, a dokonce, i když ti nepokračovali v církevním životě, tak je církve vychovaly. To byl moment, který trval řadu staletí, ba spíše tisíciletí. Pak sekularizací společnosti se této role ujímá stát. To je ta velká bitva o školství v 19. století, která se vede po celé Evropě mezi církvemi a státem a ten stát se tam prosazuje. V nejlepším slova smyslu z dětí vychovává řádné občany, národně uvědomělé patrioty. Když se podíváme na první republiku, tak takový byl étos základního a středního školství,“ konstatoval dále Drulák. 

Do Evropy! Na Západ!

„Tím, jak se mění stát, se mění i povaha školství. Po druhé světové válce je to zase výchova k něčemu jinému. Pokus o výchovu jakéhosi socialistického člověka. Opět tedy společnost a stát připravuje lidi podle svého. Když jsme v roce 1990 začali budovat svobodnou a demokratickou společnost, řada lidí měla představu o tom, že to bude možná i návrat k první republice, protože tento model hrál v devadesátých letech velkou roli. Že budeme zase vyspělí a respektovaní,“ pokračoval profesor.

Ono se to tak ale podle Petra Druláka úplně nenaplnilo. „Možná že tam byly nějaké pokusy, ale střetlo se to s naším návratem do Evropy, přičemž on ale není kompatibilní s nějakou výchovou k patriotismu. S čím tedy kompatibilní je? První myšlenka by byla, že s výchovou evropanství, což samo o sobě by nemusela být nějaká katastrofa. Pokud by směřovala ke kultivování, hrdosti na národ a Evropu, tak by na tom nebylo nic špatného. Takovéto představy určitě existovaly. Ale to, co zažíváme v posledních deseti dvaceti letech, je něco jiného. Je to útok na národ, ale i na Evropu a útok na schopnost se učit.“

„To je, když mluvíme o poslední školské reformě, kdy základní, důležité předměty, jako je dějepis, mají být úplně rozmetány do nějakých tematických diskusí. Je to také útok, a to je opomíjeno, na základní hodnoty disciplíny. Já si myslím, že disciplína je úplně základní moment pro to, aby společnost mohla existovat. A disciplína samozřejmě znamená sebeomezování. Učit se sebeomezování. Jedním z těch témat, která vnímám, je, že se místo disciplíny hovoří o termínu, který lze nazvat jako pohoda. To přece ale nejde. Nemyslím, že by výchova měla spočívat v nějaké metle, ale čas od času bude bolet. A když se zapojí do hry, tak tím lépe. Komenský určitě nemyslel, že si každý bude dělat, co chce. Že se bude nějak volně diskutovat a nikdo nebude vědět víc než ten druhý. Prostě musí být jasná hierarchie, musí být ten, kdo ví a kdo neví, a ten, kdo neví, se musí přizpůsobovat, musí být vychováván. Není to o tom, že si jen tak povídá a shání informace. Toto formování je nutně bolestivým procesem,“ zakončil své úvodní slovo Drulák.

Učitel versus žák? Nikoliv! Ať padnou hranice

Slova se ujal Michal Semín: „Trochu mi to tady připomíná bytové semináře, kdy lidé seděli na zemi…,“ konstatoval s odkazem na předrevoluční dobu.

„Uvedu vás do nového světa, světa dialogu, ve kterém nejsou hranice mezi přednášejícím, vyučujícím a posluchači. Pedagogickým slovníkem opouštíme frontální vyučování. Nejsem tu, abych vás poučil, ale abych naslouchal. Správně bychom měli sedět v kruhu, protože tam jsme si všichni rovni, optimálně držet se za ruce,“ přednášel za smíchu přítomných Semín, „abychom se mohli co nejlépe sdílet. Taková je totiž vize reformy, kterou nám tento týden představil na tiskové konferenci pan ministr Bek. A mně došla chuť na šprýmy. Pojďme do reality, která není vůbec příjemná. Byla nám představena reforma, kterou pan ministr uvedl, že se jedná o nejvýraznější změnu za posledních dvacet let. To je pravda, ale já si myslím, že jde o změnu za mnohem delší období. Ona se připravovala v polo utajení, neznali jsme její obsah. Vychází z dokumentu, který se jmenuje Strategie 20 30 Plus ve vzdělávání. Vznikla v roce 2020 a byla volně k dispozici na stránkách Ministerstva školství. Otevřeně deklarovala úmysl základním způsobem přetvořit český vzdělávací systém. Na tuto strategii se odvolává Bekova reforma. I když… abych nebyl vůči panu ministrovi nespravedlivý. To je reforma, která začala vznikat za ministra Plagy, tedy ministra školství za ANO. Uvádím to záměrně, abychom si nedělali iluze, že po těchto volbách se situace ve školství může nějak zásadně změnit. Protože to byl právě pan ministr Plaga, který položil základy té dnešní reformy, kterou představil pan ministr Bek. A jak víme, on opustil hnutí ANO a v posledních dnech čteme, že se k němu vrací, že se domluvil s předsedou, že by on byl tím, kdo by převzal Ministerstvo školství v nové vládě. Přestože v této vládě má být paní poslankyně Berkovcová, která je kritičkou této reformy. Vypadá to tedy, že se do křesla vrátí Robert Plaga.“ 

Změna bude víc než šokující

„Pan ministr hovořil o dvaceti letech. Tehdy došlo k významnému přelomu v českém školství za paní ministryně Buzkové, kdy byly zrušeny osnovy. Byly zavedeny takzvané rámcové vzdělávací programy. Jednotlivé školy si je pak upravovaly podle svého vlastního prostředí, a to byl takzvaný školní vzdělávací program. Tehdy školy po nocích pracovaly na novém způsobu vyučování, ale vzhledem k tomu, jak to bylo takové chaotické, tak od sebe různě opisovaly nebo tak různě švejkovaly, takže ve skutečnosti tato změna byla polovičatá, kdy si řada škol ponechala ten standardní režim, který si představujeme, kdy učitel něco ví a žáci to ještě nevědí a učitel jim to předává. V tomto módu české školství existuje dodnes. Ale to se má změnit,“ pokračoval Semín, spoluautor zmiňované publikace.

Proč? „Prý jsme v 21. století, a to se od těch předchozích liší, že si nevystačíme jenom se znalostmi, že potřebujeme kompetence. Kompetence potřebovali lidé vždy – od řemesel po jakoukoliv dovednost, tak potřebovali vidět věci v souvislostech. Jenže kompetence bez znalostí jsou ve vzduchoprázdnu. Být v něčem kompetentní bez toho, že by člověk měl nějaké penzum znalostí. Ta reforma staví kompetence a znalosti proti sobě. Říkám, že až dosud bylo školství zaměřeno na získávání znalostí. Ale už nevedlo děti, aby byly kompetentní. Ministerstvo přišlo se seznamem osmi klíčových kompetencí, z nichž pouze jedno se bezprostředně týká učení. Zbývajících sedm jsou kompetence sociální, komunikační, je tam kompetence k udržitelnosti, občanské kompetence, digitální kompetence, ale samotné učení je jen jedna kompetence.“

Neumět není hendikep

Poté šokoval přítomné: „Kdo před dvaceti lety očekával, že tato změna, tehdy ještě polovičatá, ale již viditelná, přinese zlepšení a zkvalitnění výuky, musel být zklamán. Pokud se na vzdělání díváme optikou znalostí a začteme se do výroční zprávy České školní inspekce, tak nám spadne čelist. Protože v té předposlední z roku 2022–2023 se deklaruje nedostatečná úroveň znalostí u více než poloviny žáků. A to ze všech předmětů, které mají exaktní povahu, jako jsou přírodověda, fyzika, chemie. V chemii devátý ročník opouští 64 procent žáků, kteří mají nedostatečnou úroveň. V přírodopise je to 55 procent, v zeměpise 50 procent, v dějepise 57 procent. Konstatuje se zcela nedostatečná čtenářská gramotnost. První stupeň základní školy opouští 23 procent dětí, které nevykazují jakoukoliv čtenářskou gramotnost. Druhý stupeň ZŠ 16 procent. To jsou v podstatě negramotní lidé. A to je výsledek reformy z roku 2004, 2005. Páni ministři se asi vzhlédli ve sloganu, že co nejde silou, musí jít ještě větší silou. A tak tendenci ke snížení laťky požadavků na děti ještě zesílili a prohloubili.“

„Zmíněná strategie chce potlačit důraz na znalosti, a naopak posílit kompetence. Druhým cílem je snížení sociálních nerovností. A bude se vycházet z doporučení Rady EU…,“ konstatoval Semín a z auditoria se ozvalo: „Ty jo!“ a nechyběl smích.

Reforma? Nikoliv! Umíráček českého školství

„Jinými slovy, to není česká reforma školství. A je to destrukce našeho školství, která vůbec nenavazuje na naše pedagogické tradice od Komenského po Příhodu a velikány a pedagogy dvacátého století, ale inspiruje se direktivami z Bruselu. A protože patříme na Západ, tak my všechny ty progresivistické ideály jenom přejímáme a aplikujeme pro naše prostředí. Mluví se otevřeně o tom, že potřebujeme redukovat učivo,“ pokračoval Michal Semín za hluku v sále. „Oni používají termín provzdušnit,“ opět zazněl smích. „Původní návrh byl o padesát procent!“ Přítomní byli v šoku. „Nyní se nedá říci, o kolik procent to je. Když si přečtete revize rámcových vzdělávacích programů a čekáte od toho, že se dozvíte, co se děti mají učit, tak se to nedozvíte. To není obsahem revize. Tam není výčet požadovaných znalostí. To jsou jen nápady, podněty a co se očekává, co by mohlo být vedeno, aby mohlo přemýšlet. Včetně exaktních věd, jako je matematika. Tam, když si do vyhledávače zadáte rovnice, tak přestože tento dokument má stovky stránek, tak vám tento filtr najde jen jednu. Rovnice a nerovnice je tam uvedeno jen jedenkrát. Nejde tedy o osnovy. Co očekávat, co se bude učit v sedmém ročníku? Tam se bude očekávat, že tak nějak spontánně budou s materiálem komunitně pracovat,“ uvedl dále Semín za smíchu auditoria. 

„Vize Pedagogického institutu, který toto všechno připravoval, je, že se frontální vyučování zcela odbourá. Oni jsou si vědomi toho, že pedagogický sbor je ještě většinou navyklý na tu tradiční výuku, takže není možné hned zavést změny. Cílový stav ale je zrušení této výuky a zavedení projektového a integrovaného vyučování. Tím se v zásadě myslí zrušení předmětů.“

„Ty vole!“ znělo sálem. Klelo se od středního věku až po důchodce.

„Takže nějak jsme zvyklí na dějepis, na mezioborové vztahy, kdy do dějepisu učitel dokázal vnést třeba zeměpis, předměty měly jasné hranice. Teď už ale nebudou žádné hranice. Děti se povedou k tomu, že budou dělat projekt o vodě nebo o postavení žen. A budou brát prvky z těch předmětů a z toho se bude komunitně něco skládat.“

Zatočit s nerovností!

Druhý deklarovaný cíl strategie a revize je podle Semína snížení a odstranění sociálních nerovností, „… aby se umožnilo všem dětem ze všech sociálních skupin rozvinout svoje schopnosti. Už reforma z roku 2005 vedla opačným směrem. Ukázalo se, že rozdíly mezi školami spíše narůstají. Důvodů je více. Jeden z problémů, který řeší rodiny, jež se stěhují, je, že když zapíšou děti do jiné školy v novém místě bydliště, tak přestože dítě nezměnilo ročník, tak se tam učí něco úplně jiného. To je zkušenost mnoha rodin, protože školy si mohou upravovat obsah vzdělávání podle svých představ. Takže jsou některá témata, která se tam vůbec neprobírají. Přijde tedy dítě z jiné školy a chybí kontinuita, nemá na co navázat, setká se s látkou, která se na jeho škole vůbec neprobírala.“

„Tady v novém pojetí je to znásobeno, takže každá škola si bude moci dělat, co bude chtít, pokud bude dodržovat rámcové plány, které jsou však nesmírně gumové a vágní,“ ohodnotil situaci Semín.

Parlamentní listy
Michal Semín a Petr Drulák na besedě v Plzni přilákali plný sál posluchačů. Foto: Václav Fiala

sdílet na