ČR jako de facto první stát na světě totiž dala Ukrajině písemně, že bude podporovat její vstup do NATO, a tím fakticky i zahájení třetí světové války.

Z mého pohledu každá válka jednou skončí. Někdy drtivým vítězstvím jedné strany, někdy patovým “uválčením se” dvou nebo několika stran ať už lidským, ekonomickým nebo kombinovaným, někdy genocidou, jindy zbabělým útěkem, nebo politickým konsensem mocných. Že válka už dále není výhodná a je čas ji skončit. Dříve nebo později tak diplomaté (skoro) všech zúčastněných stran zasednou ke stolům a řeší poválečné uspořádání toho, co zbylo. S jedinou výjimkou.

Vize budoucnosti, přinášející naději, že vše zlé jednou skončí a bude zase lépe, je pasé v okamžiku, kdy strategické rakety s termonukleárními hlavicemi vyrazí po svých předem naprogramovaných a přísně utajovaných trajektoriích k cílům na území protivníka a do vzduchu se vznesou strategické bombardéry, nesoucí střely s jadernými náložemi. Tím končí normalita, končí vše, co jsme dosud znali a čemu jsme si zvykli říkat „náš svět“.

Skupina politických amatérů a diplomatických neandrtálců, kteří se považují za českou vládu, jasně ukázala, že dělá vše pro to, aby tato výjimka z až dosud vždy platného pravidla skutečně nastala. Pokud možno co nejdříve. Výsledky neočekávané cesty do Kyjeva, kterou podnikla pod vedením svého principála, jsou toho jednoznačným důkazem.

ČR jako de facto první stát na světě totiž dala Ukrajině písemně, že bude podporovat její vstup do NATO, a tím fakticky i zahájení třetí světové války. To, spolu s vlajkovým paskvilem, vyvěšeným za peníze českých daňových poplatníků v rozporu nejen s českými zákony, ale i se zdravým rozumem panem Rakušanem na budově MV, nebo se schvalováním teroristického činu, majícího za následek smrt mladé ruské novinářky dámou, která se domnívá být českou ministryní obrany, ukazuje na absolutní nekompetentnost lidí, kteří o sobě tvrdí, že řídí český stát, a jejich nekonečnou servilitu vůči zájmům, které jsou v diametrálním rozporu se zájmy nás, lidí, kteří zde žijeme.

Fialova „výprava“ byla od samého počátku provázena řadou nejasností, improvizací a až arogantní hloupostí. Už samotný přesun podstatné části vlády do válečné zóny nejprve letecky a poté vlakem stojí za pozornost. Ukazuje to mimo jiné na flagrantní selhaní českých bezpečnostních služeb, které nedokázaly zorganizovat cestu tak, aby bylo minimální riziko likvidace kabinetu jako celku podobně, jako se to stalo Polákům u Smolenska v roce 2010. Stačil by jediný přímý zásah, ať už úmyslný, nebo náhodný, a nový kabinet mohl začít úřadovat podstatně dříve, než doufali i ti největší optimisté.

Nevím přesně (a je otázka, zda to ví on sám), zda Petr Fiala vyrazil na tuto misi z vůle EU, NATO, nebo USA. Rozhodně ji ale ani při nejlepší vůli nelze označit za výsledek nějakého smysluplného politického rozhodnutí vlády, nebo dokonce za diplomatickou misi českého státu. A co vlastně přinesla? Kromě mlhavého oficiálního sdělení o ujištění ukrajinského prezidenta nehynoucí věrností politického vedení ČR věci Ukrajiny a pokračujícím posílání peněz a zbraní na úkor českých občanů je její skutečný účel nejasný.

Podle dostupných informací přislíbila vláda ČR (!), že bude řešit vývoz ukrajinského obilí jinými cestami, než po vodě. Tu vodní variantu totiž Rusko po zkušenostech s nedodržováním smlouvy o vývozu obilnin nejspíše velmi brzy uzavře likvidací skladů a jeřábového vybavení v Oděse. Je ovšem otázkou, jestli bude fungovat (jediná) další možná cesta, po železnici. Ukrajině totiž budou velmi brzy kromě přístavních zařízení v Oděse chybět i elektřina a nafta pro pohon lokomotiv. Možná tak dojde na oživení polozapomenuté parní trakce, k velké radosti jejích fanoušků.

Zlé jazyky také tvrdí, že Fiala byl na Ukrajinu vykopnut coby předsedající Rady EU i proto, aby ujistil Zelenského, že EU mu ráda dodá plyn i elektřinu, tedy komodity, které budou Ukrajině tuto zimu setsakramentsky chybět. Zelenskij je totiž minulý týden začal po EU vymáhat stejně arogantně, jako dosud vymáhal peníze a zbraně. Jaksi se ale pozapomnělo, že přesně to jsou energetické zdroje, které budou tuto zimu chybět i mnoha evropským zemím. Jestli je to pravda a jak by takové jednání dopadlo nevím, ale určitě ne „ke spokojenosti všech zúčastněných stran“.

Abych to shrnul. Zelenskému se dostalo ujištění, že EU udělá vše pro to, aby zajistila jiné cesty pro vývoz ukrajinského obilí (otázka zní komu, kam a za kolik) a dovoz zbraní. Fialova vláda ho ujistila, že ČR není žádné žebrácké Švýcarsko, takže od nás svoje peníze a zbraně dostane. Navíc mu Fiala dal písemně, na smluvní bázi, že my, hrdinná ČR, Ukrajině podepíšeme vstup do NATO, jakmile o něj požádá. A možná mu také nasliboval dostatek plynu a elektřiny na zimu.

Jediní, pro koho tak vyznívá bilance Fialovy cesty naprosto negativně po všech stránkách, jsme jako obvykle my, obyvatelé ČR. Ale možná to vidím až moc černě. Jak prohlásil v telefonickém rozhovoru jeden můj kamarád – „… hele, třeba je to jako s tím Kaliningradem! To byl sice fór, ale třeba tam jel fakt vyjednat připojení části Ukrajiny k ČR! Ukrajince už máme tady, naše zbraně máme tam, tak se to dá dohromady, a je to!“ Na moji námitku, že v cestě tomuto plánu stojí Slovensko, odpověděl: „Tak ho Ukrajinci, až půjdou s těmi zbraněmi zase k nám, prostě jen vezmou s sebou!“ A bylo.

sdílet na