Co si nikdo netroufá vyslovit. Tomáš Guttman, 44 km od Gazy. Svědectví

Lidé se budou moci vrátit do svých domovů pouze za situace, že na hranici Izraele nebude vůbec žádný plot – to znamená, že nebude existovat z Gazy žádné nebezpečí. To by bylo možné jen po vyhnání všech Arabů z Gazy do Egypta, což si nikdo netroufá vyslovit. Levicové teorie o mírovém soužití s Araby selhaly. Publicista a přírodovědec českého původu Tomáš Guttmann, žijící 36 let v Izraeli, prožíval vpád Hamásu ve svém bydlišti 44 km od Pásma Gazy. Do Česka vzkazuje: Za žádných okolností nebrat muslimské migranty, a ani nedovolit stavění mešit a zakládání muslimských komunit. Jakkoli malá muslimská komunita je rakovinou normální společnosti. Každý muslim je metastáze.

Kde vás zastihla zpráva o tom, že palestinské hnutí Hamás zahájilo z Gazy masívní útok proti Izraeli?

Bydlím 44 kilometrů od Gazy a v sobotu ráno mě v 6.30 probudily intenzivní otřesy oken, které jsem si vysvětlil jako projevy naší obrany zvané Železná kopule proti raketám z Gazy. Televize hlásila ostřelování země všude od Beer Ševy na jihu až po Tel Aviv, přičemž bylo zároveň podezření na průnik teroristů z Gazy. Brzy začaly přicházet téměř neuvěřitelné zprávy o tom, že davy teroristů obsazují kibucy na hranici s Gazou. V historii státu se vyskytly případy, kdy se objevilo menší komando, co někoho zavraždilo nebo vzalo několik lidí jako rukojmí, ale s obsazením celé usedlosti nepřítelem nikdy nikdo nepočítal – byl to šok, který v průběhu hodin narůstal a ani po pěti dnech nikdo plně nechápe, co se stalo.

Jaké nejčastější reakce na nečekaný vpád do země jste zaznamenal, ať už od lidí z vašeho bezprostředního okolí, z médií či od politiků – strach, vztek, odhodlání?

Byl jsem v Izraeli svědkem už více konfliktů. Například v roce 1991 dopadaly na celou zemi scudy z Iráku a obyvatelstvo bylo varováno, že mohou obsahovat otravné plyny; děti seděly v plynových maskách v diletantsky „utěsněných“ pokojích a všichni čekali, co bude. Ale nebyl vidět strach ani tehdy, a není vidět ani dnes. Spíš vidíme vztek a trochu beznaděj, zvlášť u příbuzných těch, kdo obklíčeni teroristy marně telefonovali o pomoc, a u příbuzných těch, kteří jsou nezvěstní. Frustraci lze vidět u většiny lidí. Po mnohaleté levicové propagandě o výhodách pochybných mírových dohod s Araby, které vždy přinesly zklamání, přichází jeden z největších pogromů vůbec, a to v naší vlastní zemi.

V roce 1982 se Izrael vzdal Sinaje za cár papíru, údajně kvůli míru; Egypt žádné body mírové smlouvy nedodržel; přesunul na Sinaj tanky, které občas „omylem“ vystřelí na izraelské vesnice, a jejich vojáci opakovaně vraždí Izraelce, naposledy den po sobotní invazi Hamásu, kdy zastřelili dva izraelské turisty v Alexandrii. Podobně byl pod levicovým tlakem „v zájmu míru“ v roce 1994 vpuštěn do Izraele Jásir Arafat s jeho Organizací pro osvobození Palestiny, což vedlo k zabití tisíce občanů v letech 2000 až 2005. A jednostranné stažení z Gazy „v zájmu míru“ v roce 2005 vedlo nyní k zabití více než 1200 Izraelců, zranění 3000 a únosu 150. Nikde však není vidět panika. Vedle frustrace je u všech vojáků i občanů vidět velké odhodlání bojovat a zvítězit; nejen napravo, ale i nalevo zaznívají výzvy k úplnému zničení Hamásu a dalších teroristických skupin v Gaze, a to dokonce i v médiích a od politiků.

Čím se dá vysvětlit, že Izrael byl zaskočen a absolutně nepřipraven na něco podobného? Může selhání zpravodajských služeb souviset s politickou roztříštěností v zemi v posledních měsících?

Od začátku státu má v izraelské politice, školství a v médiích rozhodující vliv levice, která systematicky vychovávala obyvatelstvo k pozitivnímu vztahu k arabským sousedům. Přes volební vítězství pravice si levice pomocí soudů a bezpečnostních špiček svůj vliv stále uchovává. Nejvyšším ideálem mělo být soužití s Araby, jež bylo třeba vykoupit mnohaletou trpělivostí a utrpením Židů, kteří mají Arabům úplně všechno odpouštět, přičemž podle levicových teorií budou Arabové s rostoucí životní úrovní stále podobnější Židům. Jako všechny jejich teorie i tato se ukázala jako naprostá iluze; Arabové a muslimové se všude ve světě i v Izraeli stále více radikalizovali, a navíc s rostoucí životní úrovní se rychleji množili. Stokrát opakovanému přání, aby oni byli stejní jako my, mnozí uvěřili. Každý akt teroru se vysvětloval jako výstřelek zradikalizovaných jedinců. Cenzura potlačovala zprávy o sadistických případech a praktikách. Podcenění jejich sadismu bylo prvním selháním, druhým je podcenění jejich odhodlání technicky se zlepšovat. Třetím a nejhorším selháním bylo zpravodajské přehlédnutí několikaměsíčních příprav na tuto invazi, kterou pravděpodobně připravoval Hamás s podporou Íránu. Pro Írán je to zadostiučinění po letech zpravodajských porážek, kdy Izrael pronikal do jejich skladů, ničil jim centrifugy a zabíjel atomové vědce.

Vnitřní politické spory mezi Židy naše nepřátele příliš nezajímají a asi neměly podstatný vliv na současnou krizi, ke které pravděpodobně víc přispěla snaha Íránu narušit rýsující se smlouvy Izraele se Saúdskou Arábií a dalšími muslimskými státy pomocí svých dvou proxy, Hamásu a Hizballáhu.

Co všechno provázelo dění v Izraeli v prvních hodinách po útoku?

Neustálá sprška raket na oblast Beer Ševy, Aškelonu, Jeruzaléma i Tel Avivu znamenala nutnost zdržovat se v blízkosti krytů pro mě i většinu mých známých a příbuzných. Kdo pracuje v armádě nebo byl mobilizován, odešel hned první den k jednotce. Škola byla zrušena. Problémem bylo sledovat vývoj situace, aniž by děti viděly zprávy o těch nejhorších zvěrstvech. Nečekané obsazení kibuců sadistickými komandy bylo zcela novým prvkem v dlouhé řadě stěží uvěřitelných událostí, které jsem za svých 36 let v Izraeli zažil. V prvních hodinách jsme měli všichni pocit, že to nemůže být pravda, ale s každou další zprávou se pocit neskutečna prohluboval. Snažil jsem se z dostupných drastických střípků na čtyřech izraelských televizních kanálech vydedukovat nějaké logické vysvětlení, a jako všichni moji známí jsem žádné nenašel.

Útok začal v sobotu ráno o svátku zvaném Simchat tóra, při němž jsou odpoledne ze synagog vynášeny svitky tóry, čili Mojžíšových knih, s nimiž náboženští lidé v ulicích tančí. Tanec byl samozřejmě zrušen, a i náboženští vojáci se odebrali na své základny, protože obrana země je nadřazena zákazu jezdit v sobotu i ve svátek. Říkal jsem si, že nám asi chtěli překazit tento svátek, stejně jako když přesně před 50 lety zaútočili na Jom Kipur. Byli jsme trochu zaskočeni, ale jako ve všech krizích i v této lidé reagovali bez paniky, ukázněně a podle instrukcí. Po prvním dnu armáda získala kontrolu nad situací. Vláda slibovala pomstu Hamásu, a nad hlavou nám přelétávala letadla útočící na Gazu. Ovšem i po čtyřech dnech byly hlášeny střety s teroristy, takže na mnoha místech byli obyvatelé vyzýváni, aby se zamkli v bytech.

Jak se od útoku Hamásu situace v blízkosti Pásma Gazy vyvíjela?

Během několika hodin začaly přicházet zprávy o průniku teroristů do mnoha kibuců a usedlostí podél celé 40kilometrové hranice s Gazou, od kibucu Sufa na jihu, přes Magen, Kisufim, Be´eri, Nachal Oz, Kfar Aza, až po severní Ša´ar Hanegev. Většinou šlo o malé usedlosti s několika sty obyvatel, několik kilometrů od hranice. Jedině Sderot na severovýchodním cípu Gazy, jeden kilometr od hranic, má 30 000 obyvatel. Po pár dnech se ukázalo, že proniklo asi 2000 dobře vyzbrojených bojovníků na více než dvaceti místech.

Televize brzy referovala o mnoha lidech zamčených v krytech nebo schovaných ve skříni, slyšících arabský křik v domě, šeptem telefonujících o pomoc. Teroristé v mnoha kibucech chodili dům od domu a zabíjeli celé rodiny, když se jim nepodařilo proniknout k těm, co se zabarikádovali ve sklepích a krytech, zapálili jim dům nad hlavou. V jednom případě schovali rodiče, těsně před příchodem teroristů a před svou smrtí, svá desetiměsíční dvojčata do výklenku, kde je vojáci po mnoha hodinách živé našli. Mnozí lidé byli dlouhé hodiny drženi jako rukojmí, někteří to přežili, největší zajatou skupinou bylo 50 lidí v kibucu Be´er; tento kibuc ze svých 1000 členů nakonec ztratil asi 100. Teroristé na pick-upech, jaké používal ISIS, obklíčili hudební party ve volné přírodě blízko kibucu Re´im; z 3000 účastníků nepřežilo střelbu víc než 260. Jelikož má každý u sebe mobil, viděli příbuzní v přímém přenosu, jak jejich děti nebo sourozenci prchají, jak je zraní střelba, ukrývají se a telefonují o pomoc, a jak někteří nakonec umírají.

Jak po prvotním šoku Izraelci na vpád reagovali?

Kdo měl zbraně, postavil se na odpor. Někde teroristy zahnali, ale jinde přesile podlehli. Předseda místní správy v Ša´ar Hanegev padl v čele odporu proti vetřelcům. Organizátorka dvanáctičlenné domobrany v kibucu Nir Am, Inbar Liebermanová, kibuc ubránila; zabili 24 teroristů a ona sama jich zastřelila 5. Po počátečním zmatku se zapojily do bojů řádné vojenské jednotky, zabito v nich bylo asi 150 vojáků a asi 50 policistů.

Po prvním dnu hledaly stovky lidí své příbuzné, mohli být v nemocnici nebo odvlečeni živí nebo mrtví do Gazy, nebo mohli být mrtví či ranění v terénu nebo v domech. Kolovala videa publikovaná teroristy: V Gaze vytahují polomrtvého vojáka z džípu a dav mu šlape po obličeji, zkrvavená dívka se svázanýma rukama je surově cpána zmatenou skupinou mužů do džípu, staré ženě nasazují posměšný klobouk a odvážejí ji pryč; lůza z Gazy odváží z vydrancovaných domů zboží do Gazy. Většina záběrů se nakonec prokázala jako autentická. Lidé poznávají své příbuzné; například stará žena je poznána jako 85letá přeživší holokaust. V úterý bylo dovoleno západním novinářům vstoupit do kibucu Kfar Aza, když z domů vynášeli asi 100 mrtvých. Reportéři CNN mluví o dětech s useknutou hlavou.

Levicové kruhy se pokusily rozšířit fake, že předseda vlády dostal od Egypta varování o chystané akci, ale ukazuje se, že Egypt naopak do poslední chvíle lhal Izraeli o záměrech Hamásu.

Neukázaly ale tyto události, že Izrael ztrácí schopnost bojovat?

Nad obrázky mrtvých Židů se Arabové a muslimové v celém světě opájeli nadšením ze slavného vítězství. Avšak čísla neukazují na bojové vítězství. Na izraelské straně hranice bylo nakonec překvapivě nalezeno 1500 mrtvých bojovníků Hamásu. Vzhledem k tomu, že našich padlých vojáků a policistů bylo asi 200, tak arabští bojovníci tak úspěšní nebyli. Většina našich mrtvých jsou civilisté včetně žen a dětí. Jejich 1500 po zuby vyzbrojených a Íránem vycvičených teroristů bylo zabito v boji s našimi 200 profesionály a několika desítkami lidí z domobrany. Naši projevili velkou odvahu, a i odhodlání bojovat, a nepřítel měl v boji větší ztráty i přes moment překvapení.

Která z událostí toho dramatického dění od sobotního útoku Hamásu vás osobně nejcitelněji zasáhla?

Bylo toho postupně víc. Nejdřív to byla videa. Video vojáka, kterému dav Arabů šlape po obličeji s výkřiky Allahu Akbar. Videa zkrvavených žen. A pak video rodiny s dvěma dětmi v rukou teroristů, kde se dítě mámy ptá: „Proč nás chtějí zabít?“ a máma ho uklidňuje. Moje kolegyně z práce, která bydlela v Kfar Aza, napsala v sobotu ráno na WhatsApp, že slyší arabské hlasy a že se schovala do skříně. Již se nepodařilo s ní navázat kontakt a zmizela. Buď ji unesli do Gazy, nebo byla jednou z oněch sto zabitých. Celkem bylo také zraněno 3000 lidí, ale ona mezi nimi není.

Co je teď nejaktuálnějším cílem Izraele a co od vedení země a armády obyvatelstvo očekává směrem k Palestincům a k Pásmu Gazy?

Nejaktuálnější je zlomit útočnou sílu Hamásu. Od vedení země a armády se všeobecně očekává mohutná pozemní akce, během níž Izrael získá naprostou kontrolu nad celým územím Gazy, která by ideálně umožnila pozabíjet co nejvíc bojovníků Hamásu a Džihádu a zcela zničit všechny jejich rakety. Nikomu ale není jasné, zda Hamás svrhnout a kdo by měl v Gaze po svržení Hamásu vládnout. Předtím tam vládl Arafatův Fatah, jehož představitele tam Hamás zabil. Není jasné, která z oněch dvou organizací je „sympatičtější“.

Po očekávané akci by neměly již padat z Gazy na Izrael žádné rakety, a nikdo by se neměl bát bydlet v kibucech blízko Gazy. Velká část Izraelců z polovyvražděných a vydrancovaných kibuců utekla. V televizi zazněl názor, že lidé se budou moct vrátit pouze za situace, že na hranici nebude vůbec žádný plot – to znamená, že nebude existovat z Gazy žádné nebezpečí. To by bylo možné jen po vyhnání všech Arabů z Gazy do Egypta, což si nikdo netroufá vyslovit.

Z čeho mají v tuto chvíli obyvatelé Izraele největší obavy?

Lidé se bojí, že až pomine první šok ze zvěrstev Hamásu, vše se vrátí do předchozího stavu. Pozemní akce si vyžádá životy našich vojáků a asi i některých našich rukojmích, ale levicová média brzy dojmou svět vhodně prezentovanými obrázky palestinského utrpení a tlak světa nás donutí k ústupkům. Ať bude v Gaze vládnout kdokoli, svět mu bude platit miliardy „na rekonstrukci“, z nichž se bude stavět útočný arzenál a vily pro vládce. Dále poroste množství palestinského obyvatelstva i jeho nenávist k Izraeli, stejně jako výčitky světa vůči Izraeli. A klid nebude nikdy.

Co si z této tragické události může vzít Česko?

Za žádných okolností nebrat muslimské migranty, a ani nedovolit stavění mešit a zakládání muslimských komunit. Jakkoli malá muslimská komunita je rakovinou normální společnosti. Každý muslim je metastáze.

https://www.parlamentnilisty.cz

---

Vědec českého původu Tomáš Guttmann: O přemnožené Africe mlčí. Nás obětují. Házení peněz z okna? Pravda o „oteplení“

Klimatická kampaň působí největší škody tím, že odvádí pozornost od skutečné ekologické katastrofy, ve které se Země nachází kvůli přemnožení obyvatelstva v rozvojových zemích. „Žádat Afriku o snížení porodnosti je politicky nekorektní. Dnes je správné dovážet Afričany do Evropy a bojovat proti klimatu,“ upozorňuje v Izraeli žijící vědec českého původu Tomáš Guttmann. Tak je to v souladu s novým náboženstvím sebeobětování za udržení teploty. I když ve skutečnosti kněží tohoto hnutí neobětují sebe, ale své země. „Klimatická“ opatření považuje za házení peněz z okna.

Na jakou stranu se stavíte ve vyhraněné diskusi o oteplování planety?

V této třicet let staré diskusi jde o názor, že Země se nebezpečně otepluje kvůli oxidu uhličitému z fosilních paliv, a proto musí obyvatelstvo demokratických zemí od základu a co nejrychleji změnit svůj život a tak dát příklad i lidem v ostatních zemích. Argumenty pro antropogenní oteplování se během let měnily a zahrnovaly například bezprecedentní růst hladiny oceánů, potápějící se Maledivy, mizení ledních medvědů, růst počtu hurikánů, šíření pouští, hrozba zvýšené nemocnosti, hrozba zvýšení teploty o 6 °C a konsensus 97 procent všech vědců ohledně těchto argumentů.

Od počátku této diskuse jsem si všímal toho, že argumenty zastánců hypotézy antropogenního oteplování nejsou přesné. Například, každý si může zjistit, že hladina oceánů roste ročně jen o 3 milimetry, což je růst pomalejší než za minulých 14 tisíc let, kdy se oceán zvedal v průměru o 9 milimetrů ročně; plocha Malediv se v posledních letech celkově zvýšila; počet ledních medvědů vzrostl za posledních 50 let třikrát; počet hurikánů se za posledních 150 let nezměnil; družicové snímky ukazují, že zeleň se na povrchu Země v posledních letech zvětšuje; je známo, že pouště se šíří při poklesech teploty, a ne při jejich růstu; je známo, že lidská nemocnost klesá s rostoucí teplotou; ani nejhorší scénáře OSN již nemluví o růstu 6 °C. A konsensus 97 procent je mýtus pocházející z chybné publikace z roku 2004, jejíž závěry byly vyvráceny, nemluvě o tisících špičkových vědcích, kteří se veřejně proti argumentům klimatických aktivistů vyjádřili.

Co vás vedlo k tomu, že jste ke zmíněným argumentům, kterými je veřejnost dlouhodobě živena, přistupoval s nedůvěrou?

Já sám jsem vystudoval fyzikální chemii, a proto k mé skepsi od počátku přispíval fakt, že v kampani proti rostoucí teplotě se angažují politikové a herci, zatímco špičkoví vědci jako například matematik Freeman Dyson, klimatolog Richard Lindzen či astronom Nir Shaviv se vyjádřili proti této kampani. Poslední z nich ukázal, že pozorované změny teploty korelují se změnami kosmického záření více než s koncentrací oxidu uhličitého v atmosféře.

V této diskusi jde dnes vlastně více o monolog než o diskusi. Jde o monolog západních elit, v jejichž čele stojí média, umělci a oportunističtí politikové. Tento monolog se mění v nové náboženství, jehož církví je Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC) při OSN. Tato nová církev vydává encykliky ve formě pravidelných Hlášení (Assessment Report), v nichž se nenápadně mění předešlé chybné úvahy a vytyčují se nové cíle v boji proti „oteplování“, které se během let dokonce nenápadně proměnilo ve „změnu klimatu“, čímž si bojovníci proti oteplování chtějí zajistit vedoucí pozice i pro případ eventuálního snížení teploty.

Názory odporující platným směrnicím jsou brány jako kacířství. Vědci se bojí mluvit, aby nebyli ostrakizováni a nepřišli o místo. Nelze si nevzpomenout na potíže, které před více než 400 lety měli Giordano Bruno a Galileo Galilei, když se vyjadřovali proti tehdejšímu konsensu.

Je něco špatného na snahách o omezení uhlíku, které by mohlo vést k čisté atmosféře, i kdyby teorie oteplování nebyla správná?

To je klíčová otázka. Hypotéza antropogenního oteplovaní říká, že lidmi uvolněný oxid uhličitý, a v menší míře metan, způsobily růst teploty asi o 1 °C od začátku moderní průmyslové éry začínající kolem roku 1880 a že bez navržených opatření do konce 21. století vzroste o další 2 až 3 °C. Hypotéza je všeobecně vydávána za hotová fakta, ale dokázáno z ní není nic. Jako argument pro důležitost oxidu uhličitého pro růst teploty na Zemi byla svého času vydávána korelace mezi teplotou a koncentrací oxidu uhličitého během ledových dob, ale ukázalo se, že změny teploty nastávaly několik set let před změnami oxidu, takže změna teploty byla příčinou, a ne následkem. S rostoucí teplotou se totiž uvolňuje oxid uhličitý z oceánů. Kdyby rostoucí oxid uhličitý byl příčinou růstu teploty od roku 1880, pak by se obtížně vysvětlilo, proč teplota v letech 1940 až 1980 přestala růst. Ohledně předpovědí IPCC, získaných z komplexních modelů, nejsou vědci zajedno.

Čím především by se dalo podepřít tvrzení, že na změny teploty nemá až takový vliv koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře?

Výše zmíněný izraelský fyzik Nir Šaviv přesvědčivě ukázal, že změny teplot na Zemi více závisí na změnách kosmického záření než na změnách oxidu uhličitého, a to nejen pro období před 500 miliony lety, ale i pro období posledních 150 let. Hezkým příkladem této závislosti je pozorování Williama Herschela, objevitele planety Uran, který v roce 1801 popsal korelaci mezi vyššími cenami obilí na burze a nižším počtem slunečních skvrn. Méně skvrn totiž ukazuje nižší sluneční aktivitu, méně aktivní slunce vede ke slabší ochraně před vysokoenergetickým kosmickým zářením, toto kosmické záření vede k vyšší oblačnosti, a ta snižuje teplotu, což vede k menší úrodě obilí a jeho vyšší ceně.

Hypotéza IPCC tedy pravděpodobně správná není a oxid uhličitý nemá předpokládaný vliv. Tento oxid však není špínou, ale je nejdůležitější potravou pro fotosyntetizující rostliny a nepřímo tak i pro všechna zvířata. Spalování fosilních paliv vede samozřejmě i k tvorbě nežádoucích zplodin, jako jsou aerosoly nebo oxidy dusíku a síry. Tyto zplodiny však již byly omezeny na minimum jak v moderních spalovacích motorech, tak v moderních elektrárnách. Fosilními palivy by se samozřejmě plýtvat nemělo, protože jejich množství je omezené. Násilné omezení uhlíku by ale nic pozitivního nepřineslo; naopak, náhradní zelené technologie, jakými jsou přidávání oleje do nafty nebo stavění větrných elektráren vedou k nesmírným ekonomickým i ekologickým škodám.

Boj za zelenější a uhlíkově neutrální svět se stal dlouhodobě hlavní náplní Evropské komise, která tvrdě razí zavádění ekologických daní. Jaký postoj k ochraně klimatu zaujímá Izrael?

Ekologické problémy v Izraeli nechybí, je málo vody a vzácné háje jsou systematicky likvidovány požáry. V případě požárů jde výhradně o žhářství ze strany Arabů a Izrael mu čelí vysazováním nových stromů. Nedostatek vody Izrael vyřešil odsolováním mořské vody pomocí reverzní osmózy, čímž se stal nezávislý na deštích. Sluneční ohřívače vody v Izraeli máme všichni a byly běžné ještě před kampaní o změnách klimatu.

Na pařížské klimatické konferenci v roce 2015 vyhlásil Izrael za svůj cíl snížit produkci skleníkových plynů na 8,8 tun na hlavu v roce 2025, k čemuž má mimo jiné sloužit náhrada uhlí zemním plynem. To by neměl být problém, jelikož již v roce 2017 se produkovalo jen 9 tun plynů na hlavu, a Izrael náhodou objevil obrovské zásoby zemního plynu ve svých výsostných vodách. Sluneční panely jsou podporovány a lze je vidět na každém kroku, například jako autonomní zdroje na stanicích autobusů, nebo na střechách soukromých domů. Blízko Beer Ševy byla postavena jedinečná solární 120 megawattová elektrárna, ve které 50 tisíc počítačem řízených zrcadel odráží světlo do teplotního absorbentu umístěného na 260 metrů vysoké věži. Celkově však lze konstatovat, že ochrana klimatu naštěstí zatím nepatří v Izraeli mezi vládní priority.

Na jednání hlav států a předsedů vlád zemí EU přišla předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová s tím, že celoevropské zavedení uhlíkové daně je nutným řešením. Co si o tomto návrhu myslíte a jaké důsledky to uvalení společné uhlíkové daně může mít?

Jestliže nevěřím v nutnost bojovat proti uhlíku, nevěřím tedy ani v nutnost uhlíkové daně. Důsledky samozřejmě závisí na velikosti daně. Vysoké ceny emisních povolenek by mohly vést k růstu cen paliv až o 100 procent. V roce 2018 vedlo daleko menší zvýšení cen paliv ve Francii k povstání žlutých vest.

V Evropské unii funguje systém obchodování s emisními povolenkami už od roku 2005, zatím se však omezuje jen na oblast energií, průmyslu a letectví. Šéfka Evropské komise se nyní vyjádřila pro celoevropské zdanění emisí uhlíku z dopravy a z budov, což podporuje také německá kancléřka Angela Merkelová. Tento krok by nutně hnal nahoru ceny benzínu i nemovitostí. Je namístě obava, že by se mobilita mohla zvrhnout v luxus, který nebude dostupný každému?

Emisní povolenky připomínají středověké odpustky. Kdybychom věřili, že spalování benzínu škodí a je hřích, bylo by správné zcela zakázat soukromou dopravu a bylo by nesprávné někomu za peníze emisi povolit. I kdybychom chápali zlost chudých, pro které by se auto stalo luxusem, nebyl by to argument proti dani, stejně jako rozbíjení strojů na počátku industrializace nebylo argumentem proti pokroku. Ale když si nejsme jisti, že uhlík škodí, nebudeme si jisti ani tím, že nové domy a nová auta si zaslouží jenom ti, kdo kampaně proti uhlíku organizují.

Objevují se varování, že tato daň dopadne právě jen na ty nejchudší, například domácnosti, které stále topí uhlím. V zemích, kde už uhlíkovou daň zavedli, dochází ke ztrátě pracovních míst a nárůstu zadlužení. Čím by se dopady na sociálně slabší daly kompenzovat především v těch chudších členských státech EU? Dá se na toto téma čekat střet mezi bohatými a chudými členy?

Ztráty pracovních míst v důsledku uvedené daně se dále zvyšují ztrátou míst v důsledku korony. Vlády reagují různými podporami a kompenzacemi, což vede k růstu socialistické ekonomiky. Jakékoli vyrovnání mezi státy EU závisí jen na odhodlání a agresivitě jejich představitelů hájit zájmy svých občanů. Fanatické sledování zelené stezky v bohatších státech, jako je Německo, by mohlo vést k ústupkům chudším státům, odhodlaným se bránit, podobně jako ustupuje celá Evropa největším asijským producentům skleníkových plynů.

Proti tomu, aby náklady nesli jednotlivci a rodiny, se vyslovil maďarský premiér Viktor Orbán. Dokonce odhadl i cenu, kterou by průměrná maďarská rodina platila za boj s klimatickými změnami. Jedná se údajně o 20 tisíc forintů měsíčně, tedy přibližně 1 464 korun. To považuje za nepřijatelné. Podle něj by měly za znečišťování platit velké společnosti. Copak je ale myslitelné, že by si uhlíkovou daň nedaly do nákladů nebo nepřišly s jiným fíglem, jímž by tento náklad přenesly na spotřebitele?

Jestliže věříme, že zaplacením 1 464 korun odvrátíme skutečnou katastrofu, pak to není tolik peněz, ale jestli jde o hození peněz do kanálu, pak ano. Ani velké společnosti by neměly házet peníze do kanálu. Samozřejmě jde hodně o předstírání. Málokdo opravdu věří v teplotní katastrofu, každý se snaží přežít tu kampaň a co nejméně tratit, podobně jako jsme to znali v době reálného socialismu.

Máte pravdu, že velké společnosti jsou lépe vybavené na to, aby ztráty převedly na malé spotřebitele. Pomocí kamarádů ve státním aparátu mohou získat úlevy a podpory, mohou snížit platy a jejich odbočky mohou podle potřeby propouštět nebo zkrachovat.

Bude mít na Českou republiku zásadnější vliv, jestli ve volbách zvítězí Pirátská strana, která má velice blízko k německým Zeleným a klade na ekologii mnohem větší důraz než ostatní strany, nebo vzhledem k členství v EU je z tohoto pohledu skoro jedno, kdo bude u nás v nejbližších letech u moci?

Slovně kladou Piráti na ochranu klimatu důraz, ale vládnoucí populisté tu ochranu klimatu provozují v praxi. Kdo obarvil českou krajinu žlutými řepkovými lány? Nebyli to Piráti. Takže i populisté a bývalí komunisté se v nové Evropě hezky zabydleli. Ať bude u moci v Česku kdokoli, proti vnější síle se asi nikdo nepostaví.

Co může další chystaný klimatický balíček pro Evropskou unii v příštích letech ekonomicky znamenat ve světle toho, že v ostatních částech světa boj proti zhoršování klimatu zdaleka nedosahuje horlivosti EU?

Zatímco v Evropě klesla spotřeba uhlí na polovinu, celosvětově vzrostla o 75 procent. Zatímco EU snížila emise o 1 miliardu tun mezi lety 2006 a 2019, Čína za stejnou dobu emise zvýšila o 3,8 miliard tun. Nepřátelé Západu samozřejmě těží z proti-klimatického boje, stejně jako z politické korektnosti a z koronové epidemie. Evropa bude klesat, doufejme, že pomaleji než volným pádem. Mimoevropské země prodělají vůči Číně a Rusku o to méně, o kolik lépe se jim podaří ubránit se proti zmíněným moderním trendům.

Považujete za pravděpodobné, že by do deseti či patnácti let EU od opatření směřujících k zelenějšímu a uhlíkově neutrálnímu světu začala couvat, pokud se k ní ostatní svět a především Čína nepřidají? Nebo už je toto uvažování v Evropě tak silně zakořeněné, že cesta zpátky nevede?

Nevidím sílu, která by přiměla Čínu přidat se k sebedestruktivním opatřením, Čína bude maximálně něco předstírat. Německo, které zavleklo Evropu do dvou tragédií v minulém století, se však zdá ztracené. Vezměme například absurdní bionaftu, kterou se Evropa naštěstí rozhodla v roce 2018 omezit. Německo bylo v jejím použití na prvním místě, v roce 2007 se spotřebou třikrát vyšší než druhá Francie a devětkrát vyšší než třetí Rakousko. Navíc se Německo rozhodlo zrušit uhlíkově neutrální jaderné elektrárny.

Snad lze doufat, že v jiných státech se vyskytnou lidé, kteří Evropu nebo alespoň svůj vlastní stát zastaví před pádem do propasti. Vědci zklamali, ale snad se nějací iniciativní politikové odváží odvolat k selskému rozumu a obrátit kormidlo. Je jasné, že nosorožci, tygři, asijští sloni a orangutani nejsou na vyhynutí kvůli zvýšení teploty o jeden stupeň. Vždyť denní změny teploty bývají někde až 40 °C a roční změny někde až 60 °C. Avšak zmíněná zvířata žijí na Sumatře, kde pod tlakem evropských směrnic vykáceli pralesy a zavedli pěstování palmového olej. Olej byl přidáván do nafty, ale ukázalo se, že bionafta vyprodukuje více skleníkových plynů než nafta bez oleje. Proto byla bionafta nenápadně do budoucna zrušena, ale zvířata již nikdo nezachrání.

Jedna cesta, která nepomáhala, ale škodila, evidentně Evropě jako poučení nestačila. Na úrovni EU se přijímají další nesmyslná opatření. Co k tomu říci závěrem?

Z oceánů mizí tuleni, želvy, delfíni a žraloci. Stavy ryb v oceánech klesly na polovinu. Neděje se tak kvůli jednomu stupni Celsia. Teploty oceánů se na Zemi pohybují mezi -2 °C a 30 °C, takže změna o jeden stupeň nemůže žádnou populaci ohrozit. Vše živé mizí kvůli přemnoženému obyvatelstvu v rozvojových zemích, které je třeba nakrmit. Zatímco v Evropě vzrostl počet lidí za 50 let jen o 15 procent, v Africe to bylo o 250 procent.

Žádat Afriku o snížení porodnosti je politicky nekorektní. Dnes je správné dovážet Afričany do Evropy a bojovat proti klimatu. Tak je to v souladu s novým náboženstvím sebeobětování za udržení teploty. I když ve skutečnosti kněží tohoto hnutí neobětují sebe, ale své země. Největší škody působí klimatická kampaň tím, že odvádí pozornost od skutečné ekologické katastrofy, ve které se Země nachází kvůli přemnožení obyvatelstva v rozvojových zemích. Součást dnešní politicko-korektní ideologie je zesměšňování obav z populační exploze.

Tipnul bych si, že Evropa sama cestu zpět nenalezne. Chtěl bych věřit, že by to opět mohla být Amerika, která Evropu zachrání, ale po nástupu Demokratů v USA jsou dnes šance nevelké.

Vědec českého původu Tomáš Guttmann: O přemnožené Africe mlčí. Nás obětují. Házení peněz z okna? Pravda o „oteplení“

sdílet na