Chystáme se prožít si třetí ze soudných sester světových?

Doba se mění, lidé v ní jsou neměnní. A ani ty dějiny nepoučí, jen se do zblbnutí opakují. A my, nepoučení a nepoučitelní, si zase sedáme do prohnilé bárky budoucnosti, kde „o nás bez nás“ bude hlavní politika řízení naší země. Americký admirál Rob Bauer vyzval civilisty, aby se připravili na kataklyzmatické konflikty. A já tak nějak nevím, proč. Za co bojovat? Proti jakému konkrétnímu zlu? Přidali se i Němci. Naše věrchuška pak mluví už jen o válce.

Měl jsem k dnešku podivný sen. Vykoukl jsem z okna, do kopce se hnali vojáci, byla válka, vojáci pročesávali domy, zabíjeli. Vnikli oknem i k nám, proběhli domem, atmosféra po nich zbyla otřesná, takový tísnivý pocit násilné smrti. Aby se ji podařilo vyvětrat, povstali tři uměle vypadající lidé s brožurkami v rukou a se slovy – k podvolení je jednoduchá cesta – se začali usmívat. Na brožurkách bylo napsáno AI. Výklad snad není moc přímočarý.

I Německo představilo tajný plán Ruska na budoucí apokalypsu. V létě prý vznikne válka s Ruskem na území Polska a Pobaltí. Teď už se nevysmívám, to americké třeštění od prosince 2021 o tom, že Rusko do toho na Ukrajině práskne, bylo postavené na reálném základu (a je jedno z které a proč strany). Německá „jasnozřivost“ může být postavená na stejné realitě. Už jen proto, kolik se po tomto „úniku“ německých plánů na ruské plány vyrojilo mediálních smrští, které v podstatě třetí světovou válku předpovídají jako jistou samozřejmost, ke které přece logicky směrujeme. Ke které směrovat chceme a těšíme se na to víc než na Ježíška. Och, umírat pro vyšší zájmy, to je naše.

Vlastně se bude jednat o konečné řešení pro slovanské národy. Protože tu následnou řež bychom odstonali všichni. Východní křídlo NATO, jak řekl hlavní řezník naší armády Řehka, by bylo okamžitě na bojišti. To abychom se začali chystat krmit dětmi i sebou samými kanóny. Chřípí se chvěje, cítí krev. Pak, po válce, bude čas na to, psát pokrytecká protiválečná díla a pohoršovat se nad násilnou a tak, tak nesmyslnou smrtí. Ale to až za chechotu mocných poztrácíme při kolektivní ztrátě příčetnosti většinu svých dětí. Teď se po nás chce krvelačnost a volání po válce. Až pak budeme otupěle plakat nad bestialitou člověka.

Nejspíš už bychom si takovou válku neužili pod jistou macešskou ochranou jako nějaký protektorát za druhé světové, ale jako Polsko, zcela bez ochrany a s miliony zavražděných. Jsme přece východní křídlo NATO. A mluví ty naše hlavy v jenerálských čepicích o tom, že budeme v první linii. A Německo tomu teď dalo úřední štempl. Následná mediální smršť ukázala, že tu je na třetí světovou válku objednávka.

A naši rozmilí ve vysokých funkcích jako kdyby se na takovou budoucnost těšili. Pořád ji věští a za slova o diplomacii a míru div nepořádají pouliční soud s následným kamenováním viníka. Stačí nahlédnout pod článek na iDnesu, kde nechali promluvit Matěje Stropnického. Ta nenávist k míru v diskuzi byla odzbrojující. Kdo totiž není pro válku, ale pro jednání, je vinen. Dav si to myslí, dav tím žije. A na vrcholu toho davu mávají ti naši lokální Napoleonci s mindrákem Mnichova i roků 1948 a 1968. A mindráčky se dají léčit různě. I válkou. Izolovat ty dva šílené národy a vyhladovět je? Ne, děkujeme, budeme šlapat na plyn, dokud sami nevjedeme na frontu a nezačne se po nás střílet. Hrubě primitivní jednání, které volá po tom, abychom se začali těšit na pořádný vojenský marš. Na zteč, do boje, bijte je, umírejte pro naši pravdu, za naše byznysové zájmy, za mamon, za nedostatek pokory před existencí jako takovou. Zabít dvacetiletého „vojáka“ odervaného matce z náruče, který křičel, že chce žít.

Žádná Čapkova Matka se svým – jdi, bojuj, synu. Není za co, není proč. Kolektivní šílenství války se zase usazuje v hlavách milionů a chystá se prožít si třetí ze soudných sester světových. Nikdo se nesnaží to zastavit. Ta opičí povaha provázená touhou mlátit se po hlavě je v nás pořád. A pořád, bez omezení, nahlodává to, že bychom mohli jako lidstvo dělat něco rozumnějšího, než se zabíjet. Světoví politici by měli usednout před soud, který by vedly matky ve válkách zabitých synů. A tam si vyslechnout svou vinu, i svůj ortel. Bez odpuštění, bez lásky. Stejně jako oni posílají lidi do války. Bez odpuštění, bez lásky, bez lítosti.

K tématu strašení válkou se vyjádřila i naše ministryně Černochová. „Já bych nenaskakovala na nějaké výroky populistů o tom, že někdo straší válkou, protože to bychom si mohli říct, jestli policie neděsí veřejnost, když hovoří o vraždách nebo o autonehodách. To samé hasiči, mohou hovořit o požárech? Nestraší těmi požáry, když to tedy vyčítáme vojákům?“ řekla ministryně Jana Černochová v Partii CNN Prima News. Tady Jana Černochová ovšem vstoupila na trochu nejistý led. Hasiči totiž při ochraně budov před požárem neobchází tytéž budovy a nezalévají je benzinem a pak u nich nepořádají závody v kouření a odhazování špačků. Policisté zase pro krizové situace mají vyjednávače, kteří mají předcházet kritickým situacím a tragickým koncům… mluvit s agresorem a domluvit mu. Politici naopak podporují atmosféru vzniku války, kdy zcela rezignovali na nejdůležitější páku samotné politiky, kterou je diplomacie. Jinak řečeno – krizového vyjednavače poslali ke všem čertům a řvou na agresora – co, ty malej skřečku, ty opice nemytá, nesaháš nám ani po kotníky. 

A ano, ano, až naši politici a média doženou stav do chvíle, kdy budeme muset stanout se zbraní v ruce proti Rusku, až tady budou po ulicích dusat armádní běhny a dělat pouliční divokou mobilizaci jaká se děje na Ukrajině i v Rusku, rvát táty od rodin a syny od matek, také řeknu – jděte – jako ta Čapkova Matka – ale jděte bojovat s vědomím, že nebojujete za spravedlnost, za spravedlivý svět, ale že bojujete za vrchol všeho pokrytectví, že po vás střílí, aby si mocní mohli rozdělovat svět a vás berou jen jako statistické číslo přeživších, nebo spíš obětí. Vztyčí vám pak památník. Žulový kvádr, kde bude vaše jméno, jméno vašeho dítěte. Obětí. V každé vesnici je takový jako pozůstatek první ze sester světových. Nechápu, nechápu, proč se v lidech úderem února 2022 neprobudil naprostý a neovladatelný odpor k tak cynickému a bezbožnému násilí. Jedině takový odpor by zastavil horké hlavy našich politiků, kteří se těší na to, až nás obětují pro vyšší zájmy. Donutit velmoci, aby si z mrtvol lidí přestaly dělat bábovičky jako na pískovišti. Vraždí se tam. Strašlivým způsobem, nepochopitelně. A my tomu tleskáme. Jako hyeny.

Děsím se, děsím, ovšem ne ruské armády, ale našich politiků, našich médií. Rukou společnou a nerozdílnou hnojí válečnou hysterii, vyvolávají tísnivý pocit, že válka je jediné řešení. To jejich étos, jejich dezolátní, a to vpravdě zcela dezolátní směr, nás může dovést na skutečné bojiště a všechno v dohledu dovléct až před polní soud bez spravedlnosti. Ovce už zase bečí po tom, aby mohly být odvlečené na jatka. Pro vyšší zájmy.

Míru zdar, vy zdegenerované „elity” v generálských čepičkách.
https://www.krajskelisty.cz

Zdroje: Novinky, iDnes, Politico,

sdílet na