Charkovská změna hry

Pepe Escobar,
strojový překlad

Války se nevyhrávají pomocí psyops. Zeptejte se nacistického Německa. Přesto bylo slyšet kvílení, jak se média NATOstánu v souvislosti s Charkovem unisono škodolibě baví o “úderu kladivem, který vyřadí Putina”, “Rusové jsou v průšvihu” v problémech.

Fakta: Ruské síly se stáhly z území Charkova na levý břeh řeky Oskol, kde jsou nyní zakopány. Linie Charkov-Doněck-Luhansk zdá být stabilní. Krasnyj Liman je ohrožen, obléhán přesilou ukrajinských sil, ale ne smrtelně.

Nikdo – dokonce ani Maria Zacharovová, současná ženská obdoba Herma, posla bohů – neví, co má ruský generální štáb (RGS) v tomto i všech ostatních případech v plánu a pokud tvrdí, že ano, lže.

Za současného stavu lze s přiměřenou mírou jistoty usuzovat, že linie – Svjatogorsk-Krasnyj Liman-Jampol-Bělogorovka – může se současnými posádkami vydržet dostatečně dlouho, dokud nebudou moci vtrhnout čerstvé ruské síly a zatlačit Ukrajince zpět za linii Severský Doněc.

Proč se stalo to, co se stalo v Charkově a rozpoutalo prakticky peklo. Lidové republiky a Rusko nikdy neměly dostatek mužů na obranu 1000 km dlouhé fronty. Všimly si toho všechny zpravodajské kapacity NATO – a profitovaly z toho.

V těchto osadách nebyly žádné ruské ozbrojené síly, pouze Rosgvardie, a ty nejsou vycvičené k boji s vojenskými silami. Kyjev zaútočil s převahou asi 5:1. Spojenecké síly ustoupily, aby se vyhnuly obklíčení. Neexistují žádné ztráty ruských vojáků, protože v oblasti nebyly žádné ruské jednotky.

Pravděpodobně se mohlo jednat o jednorázovou akci. Kyjevské síly pod vedením NATO prostě nemohou udělat reparát nikde v Donbasu, ani v Chersonu, ani v Mariupolu. Ty všechny jsou chráněny silnými, pravidelnými jednotkami ruské armády.

Je prakticky jisté, že pokud Ukrajinci zůstanou v okolí Charkova a Izumu, budou rozprášeni mohutným ruským dělostřelectvem. Vojenský analytik Konstantin Sivkov tvrdí, že “většina bojeschopných útvarů ozbrojených sil Ukrajiny je nyní uzemněna (…) podařilo se nám je vylákat na otevřené prostranství a nyní je systematicky ničíme”.

Ukrajinské síly řízené NATO a přeplněné žoldáky NATO, strávily půl roku hromaděním techniky a rezervováním vycvičených prostředků právě pro tento charkovský okamžik, zatímco jednorázově vycvičené posílají do masivního mlýnku na maso.

Příští dny ukážou, zda jsou Charkov a Izjum spojeny s mnohem větším tlakem NATO. Nálada v EU ovládané NATO se blíží Řádění zoufalství. Existuje velká pravděpodobnost, že tato protiofenzíva znamená, že NATO nadobro vstupuje do války, přičemž projevuje dosti chabé věrohodné popírání: jejich závoj – falešného – utajení nemůže zakrýt přítomnost “poradců” a žoldáků v celém spektru.

Dekomunizace jako deenergizace

Speciální vojenská operace (SMO) se koncepčně netýká dobývání území jako takového: jde, nebo dosud šlo, o ochranu ruskojazyčných občanů na okupovaných územích, tedy o demilitarizaci a denacifikaci.

Tato koncepce bude možná brzy upravena. A právě do toho zapadá torzovitá a ošemetná debata o mobilizaci Ruska. Přesto ani částečná mobilizace nemusí být nutná: to, co je potřeba, jsou rezervy, které spojeneckým silám řádně umožní krýt týlové/obranné linie. Tvrdí bojovníci typu Kadyrovova kontingentu by nadále hráli útočnou roli.

Je nepopiratelné, že ruské jednotky ztratily strategicky důležitý uzel v Izyumu. Bez něj je úplné osvobození Donbasu podstatně těžší.

Jenže pro kolektivní Západ, jehož mršina se hrbí v obrovské simulakrové bublině, je mnohem důležitější pysop, než drobný vojenský pokrok a proto ta škodolibost nad tím, že Ukrajina dokázala vyhnat Rusy z celého Charkova za pouhé čtyři dny – zatímco na osvobození Donbasu měla šest měsíců, a neudělala to.

Na celém Západě tedy panuje názor – horečně podněcovaný experty na psyops – že ruská armáda dostala tento “úder kladivem” a jen těžko se z něj vzpamatuje.

Charkov byl drahocenně načasován – protože generálská zima je za rohem a Ukrajiny už trpěla únavou veřejného mínění a propagandistická mašinérie potřebovala impuls na zbrojení.

Přesto Charkov možná donutil Moskvu zvýšit ciferník bolesti. Stalo se tak prostřednictvím několika dobře umístěných mistrů Kinžal (Kinzhal)  kteří opustily Černé a Kaspické moře, aby předložily své vizitky největším tepelným elektrárnám na severovýchodě a ve středu Ukrajiny (většina energetické infrastruktury se nachází na jihovýchodě).

Polovina Ukrajiny náhle přišla o elektřinu a vodu. Zastavily se vlaky. Pokud se Moskva rozhodne vyřadit všechny hlavní ukrajinské rozvodny najednou, stačí několik raket a ukrajinská energetická síť bude zcela rozbita – a “dekomunizace” získá nový význam: deenergetizace.

Podle expertní analýzy “pokud budou poškozeny transformátory 110-330 kV, pak je téměř nikdy nebude možné uvést do provozu (…) A pokud se to stane alespoň u 5 rozvoden najednou, pak je vše kaput. Doba kamenná navždy.”

Ruský vládní úředník Marat Baširov byl mnohem barvitější: “Ukrajina se řítí do 19. století. Pokud nebude energetický systém, nebude ani ukrajinská armáda. Jde o to, že do války přišel generál Volt a po něm generál Moroz (“mráz”).

A tak se možná konečně dostáváme na území “skutečné války” – jako ve známém Putinově výroku, že “ještě jsme nic nezačali”.

Definitivní odpověď přijde od RSG v nejbližších dnech.

Opět se rozhoří vášnivá debata o tom, co bude Rusko dělat dál (RSG je koneckonců nevyzpytatelná, až na Jodu Patruševa).

RGS se může rozhodnout pro vážný strategický úder typu dekapitace, jako při změně tématu k horšímu (pro NATO).

Může se rozhodnout pro vyslání většího počtu vojáků na ochranu frontové linie (bez částečné mobilizace).

A především může rozšířit mandát SMO – přejít k totálnímu zničení ukrajinské dopravní/energetické infrastruktury, od plynových polí po tepelné elektrárny, rozvodny a odstavení jaderných elektráren.

No, vždycky to může být kombinace všeho výše uvedeného: ruská verze Šok a hrůza – generující bezprecedentní socioekonomickou katastrofu. To už Moskva telegrafovala: Můžeme vás kdykoli a během několika hodin vrátit do doby kamenné. Vaše města přivítají generála Zimu s nulovým vytápěním, ledovou vodou, výpadky elektřiny a s žádným spojením.

Protiteroristická operace

Všichni sledují, zda “centra rozhodování” – jako v Kyjevě – brzy nenavštíví Kinžal. To by znamenalo, že Moskva už toho má dost. Silovikům určitě ano. Ale ještě tam nejsme – zatím. Protože pro eminentně diplomatického Putina se skutečná hra točí kolem oněch dodávek plynu do EU, té mrňavé hříčky americké zahraniční politiky.

Putin si je jistě vědom, že vnitřní fronta je pod určitým tlakem. Odmítá dokonce i částečnou mobilizaci. Dokonalým ukazatelem toho, co se může stát v zimě, jsou referenda na osvobozených územích. Mezním datem je 4. listopad – Den národní jednoty, památka zavedená v roce 2004, aby nahradila oslavy Říjnové revoluce (existovala už za carských časů).

Po připojení těchto území k Rusku by se případná ukrajinská protiofenzíva kvalifikovala jako válečný akt proti regionům začleněným do Ruské federace. Každý ví, co to znamená.

Nyní může být bolestně zřejmé, že když proti vám kolektivní Západ vede válku – hybridní a kinetickou, se vším všudy, od masivních zpravodajských informací po satelitní data a hordy žoldáků – a vy trváte na vedení mlhavě definované speciální vojenské operace (SMO), můžete se dočkat nepříjemných překvapení.

Status SMO se tedy možná brzy změní: určitě se z ní stane protiteroristická operace.

Jedná se o existenční válku. Záležitost “bojuj, nebo zemřeš”. Americkým geopolitickým/geoekonomickým cílem je, řečeno na rovinu, zničit ruskou jednotu, nastolit změnu režimu a uloupit všechny ty obrovské přírodní zdroje. Ukrajinci nejsou nic jiného než potrava pro děla: v jakémsi zvráceném remaku Historie jsou moderní obdobou pyramidy lebek, kterou Timur zabetonoval do 120 věží, když v roce 1401 srovnal se zemí Bagdád.

Možná bude potřeba “úder kladivem”, aby se RSG probudila. Spíše dříve než později budou sametové rukavice. Konec SMO. Vstupte do války.
https://bit.ly/3xr1n1i

sdílet na