Bidenova zahraniční politika na volebním lístku

MUDR.Ivan David

Jeho prezidentství bylo pro svět katastrofou – vedl by si jiný demokratický kandidát lépe?

SEYMOUR HERSH

Předkládám nejnovější článek novinářské legendy v plném znění. Je také k nalezení na Substacku – pro předplatitele.

Obr. prezident Joe Biden se dívá na hodinky, když vystupuje na balkon Bílého domu, aby si prohlédl ohňostroj nad National Mall během akce 4. července minulý čtvrtek. / Foto Samuel Corum/Getty Images.

A nyní co má co říci Seymour Hersh k zahraniční politice Josepha Robinetta Bidena:

Na začátku své reportérské kariéry mě William Shawn, známý redaktor New Yorkeru po třicet šest let, nabádal, abych „používal slova“ místo klišé a vždy se o to snažil. Ale je čas mluvit o zahraničněpolitických slonech v místnosti v současné krizi ohledně politické budoucnosti Joea Bidena, která je také bezprostřední budoucností rozvrácené Demokratické strany.

A jsou to současné katastrofy na Ukrajině, kde vítězí hanobený Vladimir Putin, ruský prezident, a v Gaze, kde Benjamin Netanjahu, izraelský premiér, prohrává vražednou válku s Hamásem a respekt velké části světa. Politika Joea Bidena je v obou případech politickou i humanitární katastrofou.

Biden a jeho zahraničněpolitická cháska, vedená Antonym Blinkenem, jeho ministrem zahraničí, a Jakem Sullivanem, poradcem pro národní bezpečnost, pomohli vyprovokovat válku na Ukrajině a podpořili Netanjahua slovy a spoustou amerických bomb a dalších zbraní v jeho rozhodnutí reagovat na útok Hamásu loni na podzim totální válkou proti Hamásu, která zdevastovala nevinné civilní obyvatelstvo Gazy.

Ano, Putin inicioval válku na Ukrajině, ale ve světě zahraniční politiky je mnoho lidí, kteří věřili, že by to možná neudělal, kdyby Bílý dům dříve pověřil Blinkena, aby Putina ujistil, že Ukrajina se nestane členem Organizace Severoatlantické smlouvy. NATO dnes (psáno 9. června, pozn. překl.) ve Washingtonu zahajuje schůzku k 75. výročí a podle předvídatelného oznámení pro tisk se „zaměří na způsoby, jak ujistit Ukrajinu o trvalé podpoře NATO“.

Navzdory některým brzkým ztrátám Rusko se svou převahou ve vzdušných a pozemních silách nyní dominuje válce a navzdory malému zájmu ve Washingtonu probíhají vážné mírové rozhovory. Vysoký americký úředník mi řekl, že Putin „má, co chce“ na Ukrajině, a odložil totální útok na Charkov, druhé největší ukrajinské město, zatímco se vyjednává o možném urovnání, bez známého přímého zapojení Bílého domu.

Není také jasné, jaká budoucnost čeká Volodymyra Zelenského, údajně zcela deprimovaného prezidenta Ukrajiny. “Nikdo neví, co se stane se Zelenským,” řekl mi úředník. “Jeho řetěz se den ode dne zkracuje.” Neustálé ruské útoky na elektrárny způsobily, že městské oblasti po celé zemi, včetně Kyjeva, mají pouze několik hodin elektřiny denně – což nestačí na to, aby se chlazené potraviny nezkazily. Rusko se podle agentury Reuters začalo v březnu zaměřovat na energetická zařízení po celé Ukrajině; předpokládané náklady na opravu a výměnu jsou ke konci června více než 16 miliard USD. Rusko eskalovalo své raketové útoky na města po celé Ukrajině, přičemž jedna raketa zasáhla velkou dětskou nemocnici v Kyjevě. (Zde Hersh udává – „zabila nejméně třicet šest lidí a zranil 140 dalších. Bezprostředně po útoku nebylo známo, kolik obětí byly děti“. Různé západní zdroje, jak jsem zjistil porovnáváním, udávaly různý počet obětí, pozn. překl.)

Článek pokračuje:

Politická situace v Izraeli je stejně ponurá, protože izraelská vláda – která je Bidenovou administrativou každodenně zásobována americkými 2 000librovými bombami – pokračuje ve své stále neúspěšnější válce proti Hamásu. IDF nebyla 7. října schopna zabránit Hamásu v zajetí stovek rukojmích. Nálada úzkosti a strachu potemněla, což zvýšilo Netanjahuovu politickou kontrolu nad mnohými, když trval na tom, že Izrael zůstane v Gaze, dokud nebude dosaženo vítězství nad Hamásem.

Pro Netanjahua to je namáhavé období, vzhledem k jasným důkazům, že Izrael se nepřiblížil k vítězství ve válce proti Hamásu, navzdory neustálému bombardování a ostřelování tanky a slibům vítězství. Nedávno IDF zinscenovala masivní útok v takzvaném tunelovém komplexu na jihu Gazy, údajně poslední pevnosti Yahya Sinwara, vojenského vůdce Hamásu, který je všeobecně považován za strůjce loňského útoku. Nejméně dva prapory byly koncem května vyslány do tunelového komplexu v doprovodu ženijních jednotek, jejichž vojáci mají speciální výcvik v používání výbušnin.

Při této operaci nebyly nalezeny žádné známky po Sinwarovi ani rukojmích, a od IDF ani z úřadu premiéra nepřišlo žádné vyúčtování bojových úmrtí nebo zranění. Rozhovory o příměří mezi Izraelem a vedením Hamásu probíhají nepravidelně už měsíce – naposledy v Káhiře – a v různých dobách se na nich podíleli Blinken, Sullivan a William Burns, ředitel CIA, ale nic nenasvědčuje tomu, že by se rýsovala dohoda. Americký úředník, se kterým jsem diskutoval o jednání, důsledně vysvětloval, že věří, že Netanjahu nikdy nebude souhlasit s propuštěním vězňů výměnou za izraelský ústup z Gazy, protože by to byla porážka a Hamás by měl stále navrch.

Počet izraelských zajatců, o nichž se oficiálně uvádí, že jsou v zajetí Hamásu, je 116, zatímco padesát rukojmích údajně zemřelo nebo bylo zabito v zajetí. Ve svých zprávách jsem našel konzistentní skepticismus ohledně těchto čísel. Existují informovaní Američané, kteří věří, že jen velmi málo rukojmích, kteří byli v tunelovém systému Hamasu, přežilo, ale nevědí, kolik rukojmích mohlo být umístěno v civilních bytech a domech patřících Hamásu po celé Gaze.

Nedávno popsal New York Times problém jednoduchými slovy. Netanjahu „přísahal, že zničí Hamás a svrhne jeho vládu“ v Gaze, uvedl list, a Hamás „doufá, že trvalé příměří mu umožní držet se u moci“.

Mezitím izraelské bombardování a pozemní útoky pokračují, protože Hamás nejenže nápor přežil, ale je známo, že kontroluje velkou část toku potravin a dalšího zboží do Gazy. Korupce je stále na denním pořádku, protože Hamás a pašeráci si údajně neustále přivlastňují dodané zboží a buď zboží sami prodávají, nebo ho dodávají prostředníkům na černém trhu po celé Gaze.

Počet mrtvých v Gaze při izraelských bombových útocích a dalších útocích byl oficiálně stanoven v polovině června ministerstvem zdravotnictví Gazy na více než 37 000, přičemž významné procento z nich prý byli členové Hamásu. Oznámil jsem to před dvěma týdny a poznamenal jsem, že skutečný počet mrtvých je nemožné odhadnout, vzhledem k tomu, že mnoho Gazanů, kteří to počítali, bylo zabito izraelským bombardováním.

5. července The Lancet, 200 let starý lékařský časopis vydávaný týdně v Londýně, publikoval online výzkumnou práci – neprošla recenzním řízením – uvádí, že počet nepřímých úmrtí na hlášená úmrtí v bojové zóně, jako je Gaza, by to mohlo být až čtyři ku jedné, což znamená, že skutečný celkový počet úmrtí v Gaze by mohl dosáhnout až 186 000 úmrtí nebo až 9 procent populace.

Zeptal jsem se starého izraelského přítele s mnoha bojovými medailemi, který má operační znalosti o tom, co se děje uvnitř Gazy, proč Izrael se všemi svými bombami a tanky nebyl schopen vyhrát válku. Mluvil jako velitel bitevního pole, kterým kdysi byl. „IDF,“ řekl, „zničila vojenskou strukturu Hamásu a zatlačila je zpět, aby se stali tou teroristickou skupinou v hadrech a sandálech, kterou byli předtím. Jejich zásobovací vedení z Íránu do Egypta přes 30 tunelů pod Gazou „bylo přerušeno“ bombardováním IDF a pozemními útoky. Navzdory tomu, dodal, zůstává „podzemní město“ Hamásu do jisté míry funkční.

Skutečným problémem je podle něj to, že vedení Hamásu – hlavně Sinwar – a izraelské vedení – hlavně Bibi – sdílejí alespoň jednu věc: „Nestarají se o své lidi“, ale „starají se pouze o své vlastní politické přežití. Z tohoto důvodu Bibi nedovolí, aby se navrhovaná dohoda o rukojmích uskutečnila, protože pak ztratí svou koalici. Bibimu se podařilo, a já mu za to dávám uznání, udělat z problému rukojmí spíše politické než morální a humanitární téma a vylíčit všechny odpůrce své politiky, zejména levičáky, jako nejhorší prokletí současnosti.

“Bez ohledu na to, co Bibi dělá,” dodal důstojník ve výslužbě, “byli jsme poraženi bandou v sandálech hlavně kvůli naší sveřepé nevědomosti a aroganci.“

Ať už bude konečný výsledek jakýkoli, hybnou silou v nedávném kole jednání mezi Izraelem a Hamásem nebyl Joe Biden. Opakovaně nabídl svou podporu Izraeli americkými zbraněmi a nesoustředil se na katastrofické izraelské bombardování Gazy a jeho důsledky, k zoufalství mnoha, zejména mladých lidí, v Americe a ve světě. Jeho zahraničněpolitičtí poradci, především Blinken, strávili měsíce cestováním na Blízký východ kvůli podpoře komplikovaných mírových rozhovorů, které neskýtaly žádný náznak prezidentovy aktivity nebo jiné formy jeho přímého zapojení. Americký velvyslanec při OSN, jasně na pokyn Bílého domu, důsledně chránil Izrael před sankcemi Rady bezpečnosti, často jako jediný národ podporující Izrael. Koncem května prezident učinil narychlo domluvené televizní prohlášení z Bílého domu, ve kterém nabídl třístupňový mírový návrh, o kterém nesprávně tvrdil, že pochází od Izraelců. Návrh byl základem pro pokračující rozhovory mezi Izraelem a Hamásem, často prostřednictvím třetích stran, kterým se nepodařilo dosáhnout urovnání. Ale jinak se prezident nezúčastnil rozhovorů, které nyní na Blízkém východě probíhají, ani nebyl žádným způsobem přímým účastníkem sporných mírových rozhovorů mezi Ukrajinou a Ruskem. Jeho primární rolí bylo úspěšně obhajovat na veřejnosti a v Kongresu mnoho miliard na podporu zbraní a vojenského zboží pro Ukrajinu.

Argumenty proti pokračování v prezidentství Joea Bidena a jeho nahrazení jiným demokratickým kandidátem jdou daleko za hranice otázky jeho zdravotní a duševní bystrosti. Mluvil o míru na Ukrajině a na Blízkém východě, ale rozhodl se nebýt pro ně hlasem veřejným.

Ať už jsou Bidenovy nedostatky způsobeny nedostatkem charakteru nebo popíranou nemocí – nebo jen stářím – Amerika a svět potřebují od prezidenta víc, mnohem víc.

sdílet na