Bezpečnostní problém pro ČR. Jan Schneider odhaluje. Příslušná místa mlčí

„Potravinová bezpečnost, respektive závislost, může být až fatálním bezpečnostním problémem,“ říká bezpečnostní analytik Jan Schneider a vysvětluje, kdy a proč se cítí „jak v protektorátu“. Prozradil také, jak dopadlo pozvání prezidenta Agrární komory Jana Doležala na setkání Klubu 2019, kde už dříve byl hostem například exprezident Václav Klaus, docent Ševčík nebo diplomat Hynek Kmoníček či ekonomka Ilona Švihlíková. Zmínil „rozstřesené brslenky“ a vysvětlil, o čem chtěli členové klubu s prezidentem AK mluvit.

Vím, že to není Váš obor, ale jste dlouhodobým členem Klubu 2019, který sdružuje především odborníky z řad zemědělců a potravinářů, a tak se Vás zeptám, jak vidíte situaci v českém zemědělství a potravinářství? Třeba i jen z pohledu spotřebitele…

Z hlediska spotřebitele se cítím trochu provinile, když přes nákup v obchodním řetězci posílám zbytečně peníze do zahraničí, cítím se jak v protektorátu. Proto rád nakupuji na trhu české potraviny. A strašně lituji, že se naši podnikatelé nebyli schopni dohodnout na vytvoření českého obchodního řetězce, který by preferoval české potraviny, a měl daňový domicil zde.

Jsem trochu zděšen, když vidím to plýtvání potravinami, které musí ovšem zákazníci zaplatit. Říkám si, že sice občasné fronty a nedostatek za minulého režimu nebyly nic příjemného, ale z hlediska úspor (a tedy té ekologie, jindy vládními ústy tak bezmyšlenkovitě vzývané) to bylo hospodářství k přírodě mnohem šetrnější.

Vyrostli jsme i bez exotických potravin, naše strava byla tvořena převážně domácími produkty, a nejenže jsme to přežili, ale ukazuje se, že pro člověka je mnohem zdravější konzumovat to, co vyrostlo v zeměpisných lokalitách, kde žije – než to, co se nezralé naprosto neekologicky dováží přes půl zeměkoule, přičemž dodržování hygienických norem je při takovémto obchodování velmi iluzorní!

A teď z Vašeho pohledu bezpečnostního analytika, co říci k naší současné potravinové bezpečnosti? A jak komentovat její vývoj od roku 1989?

Potravinová bezpečnost, respektive závislost může být až fatálním bezpečnostním problémem. Propaganda viděná zpoza železné opony vedla za minulého režimu mnohé lidi k iluzím (největším hříchem předchozího režimu bylo to, že se lidé nemohli na vlastní kůži přesvědčit o tom, že i v zahraničí je chleba o dvou kůrkách, jak zní přísloví). Po uvolnění železné opony to vedlo k bezstarostnému a neodpovědnému nárůstu někdy až hrůzostrašných spotřebitelských návyků, k rozmařilosti, plýtvání – a najednou jsme zjistili, že ve stále větší míře jsme závislí na cizí produkci! Bezskrupulózní exportní dumping zemí, jejichž zemědělství a potravinářství vyhledává a agresivně obsazuje nová odbytiště, přičemž likviduje domácí producenty a výrobce, se v podstatě rovná nekrvavé formě okupace. Výsledným stavem je pak zásadní potravinová závislost. Umocníte-li ji závislostí zbrojní (máte-li výzbroj původem pouze z jedné cizí země, jste absolutně závislí na cizí zbrojní logistice), dospějete k reálnému omezení suverenity země, zejména přidáme-li k tomu ještě onu šílenou energetickou šlamastyku, do níž nás uvrhla tato vlastizrádná vláda. A to vytváří situaci, která se dá zvrátit těžko – přesto to ale budeme muset tak jako tak dokázat.

Proto je třeba legislativně definovat základní výměr potravinové bezpečnosti, a zabezpečit ho reálně v rámci takzvané kritické infrastruktury. Ta je navržená tak, aby v případě krize, kdy třeba cizí země bude preferovat zajištění svých zájmů před exportem do cizích zemí (jak se ukázalo v celé nahotě například v době covidové), kritická infrastruktura umožnila státu a jeho obyvatelům přežít.

Vy jste spolu s hercem Ivanem Vyskočilem a profesorem Janem Žaloudíkem prý nedávno poslali prezidentovi Agrární komory Doležalovi dopis, kde jste ho pozvali na setkání Klubu 2019. Jak toto pozvání dopadlo?

Ano, takový dopis jsme skutečně poslali e-mailem v pondělí 12. srpna 2024 na sekretariát Agrární komory. Celý týden se nic nedělo, a tak jsem v sobotu 17. srpna tamtéž poslal urgenci – celé pozvání znovu, s tím, že jsem nedostal ani zpětnou informaci o převzetí mého mailu, natož potvrzení, že byl vzkaz předán adresátovi.

V pondělí 19. srpna 2024 nám přišlo ze Sekretariátu Agrární komory ČR poděkování za zaslání a zároveň na pokyn pana prezidenta omluva jeho účasti.

Na to jsem téhož dne reagoval s tím, že mi je taková odpověď nejasná, že se prezident AK nemá z čeho omlouvat, protože žádné datum setkání nebylo stanoveno, neboť návrh vhodného termínu jsme ponechali právě na panu prezidentovi AK. Mohl tedy pouze zcela odmítnout naše pozvání, což však nevzkázal.

Na to už jsem žádnou reakci ze sekretariátu Agrární komory nedostal.

Jak si vysvětlujete takový přístup?

Časovou vytížeností prezidenta AK to není, protože jsme volbu data setkání ponechali na něm, právě proto, aby se nemohl vymluvit z časových důvodů. Jediné vysvětlení, které zbývá, je tedy nechuť či neochota či snad obavy z takového setkání. To je však divné, protože prezident AK by měl být silný v kramflecích, když byl do této funkce zvolen. Tento ale zřejmě má roztřesené brslenky (brslenky = krátké selské kožené kalhoty, dle slovníku spisovného jazyka českého).

Proč se vlastně Klub 2019 chtěl setkat s prezidentem Agrární komory? Vím, že většina členů klubu s činností komory teď příliš spokojená není.

Oslovili jsme ho coby členové “Klubu 2019”, kteří se pravidelně setkáváme se zemědělskými odborníky, abychom se jako laici povzdělali v problematice potravinové bezpečnosti, protože patří mezi klíčové znaky státní suverenity, na níž nám velmi záleží. Naším zájmem je nikoliv prohlubovat rozpory, ale naopak přispět ke stabilitě a rozvoji zemědělství a potravinářství, neboť bez pozitivního vývoje v těchto oblastech je ohrožena i demokracie a fungování našeho státu. A právě vzhledem k mnoha různicím, panujícím mezi vládou, Agrární komorou, zemědělci a potravináři, bychom rádi přímo a nezprostředkovaně slyšeli páně prezidentovy názory v přímé polemice s jeho předchůdci ve funkci.

Mimochodem, když se podíváme na činnost Klubu 2019, mezi hosty, kteří za roky, co klub funguje, pozvání k diskuzi přijali, byl například exprezident Klaus, docent Ševčík… Kdo další?

Domnívám se, že „Klub 2019“ již má mezi odborníky jistou prestiž. Ano, pan prezident Václav Klaus byl již několikráte naším hostem. Myslím, že velmi významně přispěl k formování diskuse svým odmítnutím pojmu „potravinová soběstačnost“, kterou u země naší velikosti a výkonu pokládá za iluzorní, a naopak důrazem na „potravinovou bezpečnost“, což celou problematiku posouvá do reality.

Hostem byl též ekonom Miroslav Ševčík, bezpečnostní analytik Miloš Balabán, europoslanec Ivan David (člen zemědělského výboru europarlamentu), ombudsman Stanislav Křeček, politolog Petr Drulák, ekonomka Ilona Švihlíková, politolog Oskar Krejčí, odborníci na energetiku Vladimír Štěpán a Ivan Noveský, lékař a politik Jan Žaloudík (se zajímavým tématem „Rakovina v demokracii“), ekonom Petr Blahynka, politička Jarmila Balaštíková, ekonomové Vítězslav Pilmaier a Jan Mládek, stíhací pilot Václav Vašek, odborář Bohumír Dufek, politik Ivo Strejček, komentátor Vidlák, diplomat Hynek Kmoníček, novinářka Jana Bobošíková a ekonomka Hana Lipovská.

Z výčtu je zřejmé, že členové Klubu 2019 rádi vyslechnou názory ve skutečně velmi široce rozevřeném spektru.

Na závěr se ještě vrátíme k Agrární komoře. Podle Vás, plní Agrární komora svou roli? Je oporou pro české zemědělce a potravináře? Co Vy byste vedení Agrární komory v tomto vzkázal?

Na webové stránce Agrární komory jsem se dočetl, že prý sdružuje většinu podnikatelů v zemědělství, lesnictví a potravinářství, prosazuje a obhajuje zájmy svých členů, kterým poskytuje poradenství a informační služby na celém území ČR, pomáhá zachovat tradiční kvalitu českého zemědělství a rozvoji zemědělství a venkova České republiky.

Skutečně si nejsem jist, že AK obhajuje zájmy svých členů, protože různé organizace přestávají platit členské příspěvky, jiné pak z AK přímo vystupují. O tom jsme chtěli s prezidentem AK mluvit. A nejen o tom, ale i o problematice dovozů z Ukrajiny, které například Poláci (a Slováci též) odmítají nejen z hygienických důvodů, ale především proto, že pomáhají chránit tamní zemědělství jako takové.

Tím více nás mrzí, že prezident AK Jan Doležal nenašel dostatek odvahy k chlapskému posezení.

Poučení? Asi je na místě přemýšlet o někom, kdo by na této pozici měl více sebevědomí, odvahy, razance a odpovědnosti. Ale to není problém jen Agrární komory.

https://www.parlamentnilisty.cz/

sdílet na