2. UBÍJENÍ LIDSTVA INTERNETEM

Jurij Ignatěvič Muchin

Vsuvka: Proč článek o tom, jak internet pomáhá oblbovat lidi? Protože drtivá většina lidí jej nevyužívá tak, jak by mohla. Internet – i v té „zoufalé verzi“ – která je, totiž, že nemůžete jen tak poslat druhému knihu nebo obrázek, či video, bez toho abyste se nebáli o narušení nějakých práv, protože  …

Ale co, jinak. Když jsem před lety zařizoval internet u sebe, nebylo to kvůli mně. Ale kvůli tomu, aby vnuci přijížděli aspoň nějak pravidelně za svou babičkou. No samozřejmě, že sám jsem se na internetový „prostor“ podíval. Zadával jsem do vyhledávače to, co mne zajímalo, nebojsem třeba chtěl znát. Předtím mnozí si pochvalovali, jak mi nadšeně vysvětlovali jakej jsem vůl, že nemám internet, jak jim ten rozšířil obzory, jak tam teď všechno snadno najdou, pravda, byla to ještě doba, kdy se nezasahovalo do uložených souborů, které se snadno sdíleli (a došlo to dnes až k zákazu ULOZ.TO!). Jenže s každou debatou jsem zjišťoval, že to říkali ne proto, že by to byla pravda, ale říkali to v okamžiku, kdy zjišťovali, že ještě nemám internet … 

Mně stačilo cca půl roku a měl jsem již zajištěn okruh těch stránek, o které jsem tak či onak mohl mít zájem. A je to – byl to již tehdy – dost široký okruh. Pak při debatách jsem zjišťzoval, jak málo ve skutečnosti ti, co jak sami tvrdili, předtím nadšeně využívali internet, jak jej málo využívali. A vůbec nešlo o nedostatek času.

Když říkám, a nejen já, že mobily jsou hračka, tak je to pro to, že v drtivé většině jej lidé používají ne jako prostředek komunikace a vyhledávání skutečně potřebných informací, ale jako prostředku k zabíjení času. Volného času. Vždy mne dokáže dnes od někoho odpudit to, jak za soustředěného rozhovoru, každou chvíli ten naproti sáhne po mobilu a klidně, automaticky zkontroluje, jestli se „něco nezměnilo“ a to i bez těch třeba upozorňovacích „vibrací“, či vyzvánění.

O hraní her na mobilu nemá snad ani cenu mluvit, jako o zabijáku času, nebo jo?

A aby nebylo omylu. Měl jsem mobil, nebo prostě tehdy ještě skutečně „jen“ mobilní telefon, jako jeden z mála v celé Praze, natož státu. V dobách, kdy o tom většina lidí ještě ani nesnila. Ale od té doby, co jsem se ho VĚDOMĚ zbavil, je můj život mnohem klidnější a – snad – smysluplnější.  Ovšem fanatik mobilu, a těch je dnes mnoho, tohle nikdy nepochopí.

A ještě poznámka – na takových příkladech jako z článku je dobře vidět, jak je život u nás a „tam někde“ sobě podobný. Ale ani v dobách mobilů si toho drtivá většina lidí nevšimne, právě proto, že mobil ve skutečnosti používá ne jako prostředek, ale jako hračku, pro zabíjení času. Když si hraje dítě (ale ne na mobilu), je to jeho hlavní náplň času, jeho „zaměstnání“, na kterém ale závisí do značné míry možnost rozvití v dospělosti. Ale když si takhle NADMÍRU hraje dospělý, stává se ten „dospělý“ jen a pouze infantilním člověkem, velkým sice, ale ve skutečnosti stále dítětem, bez skutečné zvědavosti! Protože ta zvědavost, ta by měla být cílem té hry …

Bez obrazů v mysli nelze skutečně myslet

Předchozí díl jsem zakončil otázkou: co přesně člověk potřebuje, aby měl schopnost fantazie a podle toho i schopnost předvídat?

Stejný příklad jsem uvedl mnohokrát. Od 70. let jsem byl velmi často v Moskvě jak tranzitem, tak na služebních cestách. A ze začátku mne nesmírně udivili Moskvané v metru – všichni něco četli (alespoň noviny). Když pak za jejich aktivní účasti došlo ke zničení SSSR, Moskvané v metru začali luštit křížovky, teď všichni koukají na něco do telefonu, buď si v něm něco čtou, buď si hrají, nebo píšou SMS. Ale už tehdy, za starých časů, vyvstala přede mnou otázka pro Moskvany – a kdy vy vlastně přemýšlíte? Kdy se pokoušíte sami něco předvídat?

A na co by měli myslet? Co předvídat? Přemýšlíte o tom, co bude s Ruskem – domovem pro vaše děti? Takže Putin to naznačí a nebo to v televizi řekne buď Navalnyj, nebo Dud? Co se stane, když nebudete nosit roušky nebo se necháte očkovat? Takže bude tak, jak si to doktoři promyslí a řeknou ti co a jak?

Bez obrazných představ o detailech společenských či vědeckotechnických aspektech života si občané z velké části sami dokážou obrazně představit jen to, čím žijí – každodenní život. Svou práci neznají, respektive znají jen „od – do“, proto práci nenávidí, nemohou proto tvořit ani v práci, a proto si o práci mohou obrazně představit jen to, co nenávidí. A pokud nejsou velké problémy v práci a v běžném životě – ve známém prostředí – pak člověka omrzí přemýšlet o tom všem!

Ale bdělý mozek nemůže nepracovat a musí být něčím zatížen. Takže oni si zatěžují mozek čímkoli – dokonce i křížovkami! Zpravidla se však nabíjejí produkcí spisovatelů, kteří prakticky bez výjimky popisují ty nejprimitivnější situace – situace, které si každý člověk může obrazně představit. Čili ty nejprimitivnější.

Poznámka překl.: Autor pozapomněl pro tuto chvíli na televizi, zřejmě měl na mysli jen především to, co lidé dělají venku „na ulici“. 

Každý den navštěvuji různé zábavné weby, abych pochopil, „čím žijí lidé“. Materiály, které jsou na nich umístěny, vybírá jakoby většina (nějakou skupinou stálých návštěvníků nebo majitelů stránek) a jsou extrémně primitivní. Zajímavé jsou ale nejen publikované články, ale i komentáře k nim. I když se tedy objeví nějaký materiál, který se v nejmenší míře liší od obvyklých záležitostí, je jasně vidět, že tento materiál je jen tupě zkopírovaný a autor svoji četbu nedoprovázel obrazy toho, o čem čte, a občas i pokusy pochopit, co znamenají použitá slova. Publikují to, aniž by tušili co.

Kromě toho jsou témata frapantní. Kolem nás je prostě ohromující pokrok v technologii, metodách a vědách. Všechny inovace mají své autory, ale ani tito autoři, ani to, jak vyřešili své problémy a učinili objevy a vynálezy, není pro masy zajímavé.

Jeden za druhým tam vycházejí články, někdy velmi podrobné, avšak téměř výhradně o zločincích. Proč? Proč je tato spodina společnosti pro běžného čtenáře zajímavější než skuteční vynálezci? Z prostého důvodu: popis práce vynálezců nebude v myslích mas vyvolávat žádné obrazy – bude sice číst známá, ale pro něj nesrozumitelná slova, a to bez ohledu na to, jak sofistikované budou, tyto popisy nebudou pro masy zajímavé. Ale to, co zločinci dělají, ve větší míře v masách vyvolává obrazy, a proto se o to masy zajímají. A to i bez naplnění snu o zbohatnutí „zadarmo, či za pět prstů“. Ze stejného důvodu si člověk davu, který vypne telefon, zatíží mozek stejně primitivními drby z opileckých rozhovorů s přáteli.

Nemyslící interpreti

Lidé hloupnou a hloupnou, ale oni sami to nevidí, za prvé proto, že jsou neustále v kruhu těch samých jako oni – stejných lidí se stejnými ubohými zájmy. A když je upozorníte na jejich hloupost, nechápou, co po nich vlastně chcete? Proč urážíš? Ostatně všichni ostatní kolem je nepovažují za hloupé. A nejen to, když jim ukážete, co přesně je třeba udělat, pak to udělají. V ukázaném objemu.

Již před více než 15 lety jsem stáhl tento příběh z internetu:

„Najal jsem dívku na prodej přes personální agenturu. Hezká, 26 let,  vysokoškolské vzdělání, plynulá angličtina, dobrý životopis. Zpovídal jsem ji přes hodinu. Při rozhovoru se chovala velmi zodpovědně. Kompetentně, moderním obchodním jazykem představila historii své pracovní činnosti. Jasně formulovala své funkce, přání, požadavky atd. Důvod odchodu z předchozího zaměstnání přesvědčivě vysvětlila. Podezření, že tady není něco v pořádku, mě ale neopustilo. Nechápal jsem ale co právě. Nebyl důvod ji odmítnout. Probíhá třítýdenní zkušební doba. Studuje nábytek, nenuceně přijímá faxy, komunikuje s klienty, zapojila se do týmu. Vše je v pořádku. Pak jsem ji náhodou požádal o výpočet potřebné délky konferenčního stolu pro 16 osob. Přináší výpočet, na pohled vidím – něco není v pořádku, ptám se, jak jsi to počítala? A pak ona říká:

– V metru je 60 centimetrů a vynásobila jsem …
– Kolik?

– Oh, ne, 180. Nebo jsou to stupně? Jen 80?
– !!!!!!!!!!?
– Á, METR DVACET!

A ani stín rozpaků, jako by hádala atomovou hmotnost plutonia. Šel jsem si zakouřit, abych se přestal smát. Pak jsem se vrátil a provedl bleskový průzkum. Ukázalo se, že nevěděla: kolik je kilogramů na tunu, při jaké teplotě se voda vaří, kolik stupňů je pravý úhel, jaká je plocha čtverce o straně 1 metr a kolik váží alespoň přibližně litr vody. Po 15 minutách předávaje jí obálku na rozloučenou taktně vysvětluji, že existuje určitý soubor znalostí o základu vesmíru, jejichž absence je neslučitelná s prací v naší firmě, a ona se zcela vážně ptá:

– Myslíte si, že pro další úspěšné hledání práce bych se tohle všechno měla DOUČIT?

Metr je slovo, tuna je slovo a tato dívka zná všechna tato slova, ale nevidí jejich obraz ani v primitivní podobě – ve formě čísel a segmentů.

Dnes jsou všechny druhy škol a odborného výcviku z 90-95% zredukovány na memorování slovíček (čísla jsem bral ze vzduchu, ale obávám se, že se nepletu, to učení silně připomíná tupé zaučování slovíček cizího jazyka – JM). Nebudu polemizovat, protože nevím, jak se to ve skutečnosti děje, ale logicky usuzuji, že když člověk říká hodně slov (zejména cizích), tak se mu zdá, že je s jeho rozumovými schopnostmi vše v pořádku, i když pokud v něm tato slova nevyvolávají žádné obrazy – i když jim tedy nerozumí. 

(Genialita a dokonalá znalost se vždy projevuje v jednoduchosti a prostotě vyjádření problémů a jejich řešení. Jen si vzpomeňte, jak v oficiálních médiích se neustále – během pandemie – odborníci vyjadřovali a pokud něco neznali, použili „nepřeložitelný“ – ve skutečnosti nesrozumitelný popis – „vědeckým jazykem“ nebo použili „jen“ de facto sprostou urážku oponentů – pozn.překl.)

Nenávidí vlastní život, protože tento člověk má prostě „smůlu“ – jeho šéfové jsou blázni a darebáci a neměl štěstí ani na ženu a nemá žádné vyhlídky, a co je nejdůležitější, sám se sebou se velice nudí. A proto ho to táhne odpoutat se od reality svého života prostřednictvím her, pomluv, stupidním žvanění o čemkoli s napůl opilými kamarády, i za pomoci drog.

Pokud jde o veřejný život, „není blázen“ – takový člověk chápe, že ve věcech veřejného života by se mělo jednat podle mustru „jako všichni ostatní“ nebo jako autority, nebo podle příkazů šéfa.

Moc žvanilů

Intelektuálně se tak lidé spustili na úroveň zvířat, ale opakuji, oni si toho ani nevšímají. A začalo to za mých časů (autor se narodil 22. března 1949 – pozn.překl.), protože tato moje generace pro možnost ukořistit si „zadara“ další „zbytečnosti“, pro nebeské potěšení z „odměny“ (byla taková reklama) zradila své děti a zbavila je státu pro „důstojný život“.

I když v mém dětství a mládí to bylo ještě jinak. Učitelé se dobývali toho, abyste rozuměli tomu, co učí – jak nyní chápu, byla to věc jejich cti. Moje středoškolská učitelka matematiky ronila slzy, když se dozvěděla, že jsem napoprvé nepostoupil na vysokou školu. Byli jsme pořád na ulici a od malička jsme znali celé okolí, kromě toho se bez naší účasti nic zajímavého nedělo: svařují roury, jsme přímo tam a pak pláčeme od “králíčků v očích”, řidič opravuje auto – ale, je to vůbec možné opravit bez nás?

Až teď jsem si vzpomněl, že olše není strom typický pro Ukrajinu (Autor skutečně pochází z Ukrajiny – pozn.překl.), ale bylo mi asi 11 let, když babička potřebovala olšové dřevo na uzení, vzal jsem pilku ocasku a vyběhl jsem do známého lesíka mezi vysokými železničními náspy 3 kilometry od domu, nařezal a odtáhl jsem babičce dřevo olše. Teď jsem sám překvapen, že jsem věděl, jak olše vypadá, kde ji najít a jak ji pokácet. Za našich časů se v našich hlavách prakticky vůbec nenacházela slova, abychom nevěděli, jak to vypadá. Možná pár slov ze školy. A nenudili jsme se sami se sebou – uměli jsme si hrát sami a bez hraček, v naší představě byly hole nebo klacíky čímkoli – od kulometů po letadla – byli jsme snílci. Nejen to, od dětství jsme byli v týmu, kolektivu mezi ostatními, pro nás pojmy „přítel“, „kámoš“, „kamarádi“, „láska“, „nenávist“, „hádka“, „boj“, „pomoc“ nebyla jen slova – všechna byla hmatatelná – pokud jsme je neviděli, cítili jsme je. Pak jsme pracovali v továrnách a na polích, ale jak udělat něco hmotného, a nevědět, jak to všechno vypadá,  z čeho to je a jak se to dělá?

Ale zároveň se množil počet občanů, výsledkem jejichž činnosti nebyl ani chléb ani ocel, ale slova.

„Neoráme, nesejeme, nestavíme –
my hrdíme se sociálním systémem.
My papíroví, důležití lidé,
my byli jsme, jsme a budem.”

První generace takových specialistů, včetně hord vědců, si stále představovaly, co se za slovy skrývá, ale pak přišli ti, pro které se slova stala pouze „chytrými“ zvuky, a byli to právě tito chytráci, kteří se vyšplhali do vrcholků vědy a k moci a určili svými hloupostmi a podlostmi vědeckotechnický pokrok a budoucnost státu.

Kdysi mi poslali odkaz na řeč jistého doktora biologie. Útulně seděl ve stínu pod stromem u stolu se samovarem a karafou se skleničkou, doktor „přednášel lavinu moudrostí“ o viru SARS-CoV-2 „chytrými slovy“ a primitivními obrázky, zcela ignorující skutečnost že tento notoricky známý SARS-CoV-2 předtím (a ani dosud) stále nebyl vydělen. To znamená, že žvanil o ničem! Takových “mluvících hlav”, které jsou líné i napsat, o čem mluví, je spousta, ale zaráží kolik je komentářů, kterých bylo, na tuto ztrátu času, skoro 1400, vždyť strávili čas posloucháním tupých nesmyslů tohoto doktora, přičemž bylo celkem více než 80 tisíc návštěv. Začal jsem je procházet a všechny komentáře byly nadšené:

– Profesore – Skvělé!!! Mimochodem, jako vždy! Hluboká poklona tobě – Člověče!!!
– Jsme velcí milovníci vašich odborných znalostí, děkujeme.
– miluji inteligentního a laskavého, pokud možno, člověka. Děkuji za informaci.

Často jsem citoval dvě přednášky fyziologa I.P. Pavlova, kterou četl ve vzdáleném roce 1918, nazval tyto přednášky „O ruské mysli“. A v těchto přednáškách Pavlov zaznamenal následující rys:

„Ruský člověk, nevím proč, se nesnaží porozumět tomu, co vidí. On nepokládá otázky proto, aby učivo zvládl, což cizinec si nikdy nedovolí … Pamatuji si, že v jedné vědecké společnosti byl zajímavý doklad. Při odchodu se ozývalo mnoho hlasů: “Geniální.” A jeden nadšenec přímo křičel: “Geniální, brilantní, i když jsem ničemu nerozuměl!” Jako by mlhovina byla geniální.”

Poznámka překl.: Copak by asi Pavlov říkal dnes, kdy onen pomyslný cizinec – především  ze „západní civilizace“ – to učivo nezvládá ani tak, jak by „po staru“ měl a navíc když je to úmyslem?

Uplynulo století, ale nic se nezměnilo, tím spíše byla inteligence před 30 lety stejná. Ostatně jako tohoto doktora u samovaru, na konci 80. let obdivovali žvatlání Gajdara, Buniče, Korotiče, Čubajse a dalších géniů perestrojky ti, kteří svou hloupostí rozbili SSSR a pomáhali zavádět zločinný systém devadesátých let v Rusku. (Pro nás stačí jména jen zaměnit a máme svoje Čubajse a další potvory … pozn.překl.)

Když jsme tehdy v továrně viděli Jelcina mluvit na sjezdu v televizi, byli jsme překvapeni a rozhořčeni tím, jak se tento očividný beran mohl dostat do politbyra?! Ale v Moskvě a po celé zemi byl Borka intelektuálním vůdcem revolučních mas perestrojky. To je fakt.

Obvykle na obvinění z neznalosti určitých znalostí z různých oblastí vědění současný člověk hrdě odpovídá, že „nemůžete přece vědět všechno“, ale je to tak? Více o tom v pokračování.

(pokračování příště)

Zdroj  http://ymuhin.ru/node/2434/2-ubiystvo-chelovechestva-internetom

Přeložil Peter 008

sdílet na