Ukrajinci na Václavském Václaváku

Na Václavském Václaváků bylo o víkendu moc člověků a tak jsme se i my mimopražští dozvěděli, že na Národním muzeu visí žlutomodrý hadr a před muzeem se sešlo několik „Ukrajinců“ nebo to ani Ukrajinci nebyli, ti pravověrné ukroši přece hrdinně bojují u Artěmovska, přijali chlapské rozhodnutí a nemohli zevlovat v Praze u muzea. Logicky tem tedy stáli čeští svazáci cítící nezvladatelnou potřebu demonstrovat, že neochvějně stojí na slámě u kravína, zítra budou stejně neochvějně stát za duhovou vlajkou a právem přešívat se 2x týdně na libovolné z 76 EU pohlaví nebo se budou někde k něčemu přilepovat ve jménu kdo ví jaké úchylky, která přijde z Brusele nebo USA. Mě to připomnělo jinou situaci a to 21. srpen 1968, tehdy na Václavském Václaváku také bylo hodně člověků a skoro jistě také hodně Ukrajinců.

Ukrajinci roku 1968.

Na venek byl hlavním politickým činovníkem bratrské pomoci první tajemník UVKSSS Leonid Iljič Brežněv, současní svazáci se z něj snaží udělat za každou cenu Rusa. Realita je neúprosná, Leonid Iljič byl Ukrajinec, duší, tělem a hlavně jazykem. Jazyk je dle charty OSN hlavní a určující faktor národnosti. Soudruh Brežněv, nemluvil rusky, mluvil ukrajinským suržykem. Suržyk je taková zparchantělá ukrajinská ruština, která sice používá převážně ruská slova, ale s ukrajinskou gramatikou a výslovností. Výsledkem je sužryk, snížený jazyk, který pozná každý, ruské znělé ”š”, “ž” a “šč” vyslovují šišlavě jako ”chš”, “chž” a “chšč” , místo ruského g často vyslovují h , které ruština vůbec nezná, což je ve výsledku vnímáno jako chroptění a je jedním z důvodů proč Rusové dnes Ukrajincům říkají chocholové,i když si dávno nevyholují hlavy.
Ukrajinskou národnost Leonida Iljiče dokazuje i jeho pas z roku 1947. https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/3/32/Brezhnev_LI_Pasport_1947.jpg
To nejpodstatnější, jak si ukážeme dále Leonid Iljič svou moc opíral o Ukrajince, ukrajinskou komunistickou stranu a ukrajinské aparátčíky.

Tím, kdo ve skutečnosti a o invazi rozhodl bylo Nejvyšší politbyro UVKSSS, k hlasování došlo 18. srpna 1968 v Moskvě, celkem hlasovalo 12 členů z toho bylo 7 ukrajinské národnosti (včetně Leonida Iljiče) všichni hlasovali pro invazi, pro invazi dále hlasoval dle národnosti jeden, Kazachstánec, jeden Bělorus a jeden Kyrgyz. Proti byl etnický Rus a zdržel se Litevec. Schváleno poměrem 10:2 a 7 z tech 10 byli Ukrajinci.

Hlavou sovětského státu v roce 1968 vlastně nebyl Leonid Iljič Brežněv, ten byl hlavou komunistické strany, ale předseda Prezídia Nejvyššího sovětu SSSR Nikolaj Viktorovič Podgornyje. Z hlediska národnosti je to jedno Nikolaj Viktorijevič, byl Ukrajinec a před touto funkcí zastával funkci Prvního tajemníka ÚV KS Ukrajiny.

Ministrem obrany SSSR a tím kdo byl politicky zodpovědný za vojenskou část invaze do Československa byl maršál Sovětského svazu Andrej Antonovič Grečko ano nemýlíte se ani ten jehož fresky 21.srpna 1968 malovali jednotky Kyjevského vojenského okruhu na Národní muzeum nebyl Ruskák, ale pravý nefalšovaný ukrajinský chochol, kterého vytáhli tam kde byla Ukrajinská komunistická strana, kterou ztělesňovali soudruzi Brežněv i Chruščov.

Tím končí politická rovina odpovědnosti a nastává samotná vojenská operace Dunaj.

Hlavním velitelem invazních vojsk byl armádní generál Ivan Grigorjevič Pavlovskij. Ano ani zde se nemýlíte, opět jde o pravověrného Ukrajince z Jihozápadní Ukrajiny, přesněji z Podolí. Ukrajince, s suržykem členstvím v Ukrajinské KS.

To není možné, Jaromír Vomáčka ve své Dobře míněné radě zpívá „Běž domů Ivane čeká tě Nataša“ a lidé v srpnu 1968 na zdi domu jasně psali Zde Ruský okupanti zabili…  https://www.youtube.com/watch?v=Cq4gltPR0ho , přece musíme najít jak Ruské okupanty tak Ivany od Nataš.
Vzduch je naše moře, a tak při invazním „vylodění“ v Československu klíčovou roli hráli letecké síly a parašutisté. V ČSSR šlo hlavně o obsazení Prahy. Tato klíčová část celé operace byla svěřena 7. gardové výsadkové divizi Rudé armády, to budou Putinovi kluci, přímo z Moskvy, skuteční rudí gardisté, rudí námořníci, kteří v ruku v ruce s dělníky revoluce přijeli do Československa rozvinout prapor revoluce. 7. gardová výsadková divize přiletěla z Kaunasu, sakra to není v Rusku to je Litva. Divizi velel generálmajor Lev Nikolajevič Gorelov. Lev Nikolajevič to stejně jako Tolstoj nemůže být nikdo jiný než Rusák, omyl Gorelov byl pravověrný Ukrajinec.

21.8.1968 v čase 01:36 přistáli na Ruzyni dva speciály An-12, přivezli velení 7.gardové výsadkové divize a výsadkovou útočnou rotu.  Během 15 minut ovládají celé letiště a z věže řídí přistávání hlavních sil. Přistávalo jedno letadlo každých 30 sekund. Během cca 4 hodil měla 7. gardová v Praze přes 12000 výsadkářů s obrněnými vozidly, samohybnými děli ASU-85, ASU-57. Měli pod kontrolu Pražský hrad, úřad vlády, ústřední výbor KSČ, rozhlas televizi a vlastně celou Prahu. Pro porovnání celá armáda ČR dnes nedokáže nasadit ani polovinu z tohoto počtu vojáků.
Podle ruských historiků 21.srpna 1968 v centru Prahy operovali jednotky druhé tankové brigády, tuto informaci nedokáži ověřit ani nevím kdo této jednotce v dané době velel, ale organizačně spadala pod Kyjevský vojenský okruh, což je ta pravá Ukrajina, do které se dnes jezdí modlit delegace z EU a USA. 
Ona prostě většina vojenských sil SSSR použitých při invazi byla z Ukrajiny, 14. letecká armáda, tj. hlavní letecká část invazních sil patřila pod Přikarpatský vojenský okruh, který měl velitelství ve Lvově.   17.letecká armáda patřila pro změnu pod Kyjevský vojenský okruh s velitelstvím v Kyjevě. Výsadkáři byli z Litvy, něco málo dalších sil z Běloruska a nesmíme zapomínat na Poláky.
Ano nesmíme zapomínat na Polsko, soudruh Władysław Gomułka byl ten, kdo Brežněva o zásah v ČR opakovaně žádal, a tak trochu k němu Leonida Iljiče přemluvil. Polsky generál Florian Siwicki do ČSSR vpadl s polskou druhou armádou čítající 24000 vojáků.

Nic z výše uvedeného jsem osobně nezažil, ale ukrajinská stopa se táhne celým dočasným pobytem sovětských vojsk a občas je až dadaisticky absurdní. V roce 1980 od ČSSR, přesněji do Mimoně přijíždí rodina ukrajinského vojenského pilota kapitána Vladimira Rodionovče Klička. Jak můžeme vidět na fotografii Vitalij kličko je tou dobou vzorný devítiletý sovětský pionýr připravený hájit Sovětský svaz světového míru hráz. Rok se s rokem sešel a milá nezvaná ukrajinská návštěva rodiny Kličků v ČSSR končí, píše se rok 1985, Vitaliji je 14 let. V roce 2014 Vitalij prozře, z agilního sovětského pionýra se stává ukrajinský nácíček jedna z tváří USA organizovaného a placeného Maidanu.  Jelikož se Vitalij osvědčil Fuck you EU!  Victoria Nulandová z něj udělala starostu Kyjeva. Toho Kyjeva, který k nám v roce 1968 poslal své tankisty, letce a paragány. Vitalij se osvědčil a již v letech 2016 a 2017 přejmenoval ulice Moskevská a Generála Vatutina na ulice Stepana Banderi a Romana Šucheviče, což jsou oba nacističtí zločinci a masový vrazi.

Každá invaze má svého Jidáše, za rok 1968 byla role zrádce přidělena Vasilu Biľakovi, jen tak mimochodem Vasil v kolonce národnost uváděl ukrajinská.  Kdo získá roli Jidáše v současné ukrajinské invazi zatím není rozhodnuto, kandidátů je hodně. Z hlediska Národního muzea má slušně nakročeno ředitel muzea Michal Lukeš. V roce 1968 byl ředitelem Národního muzea Vladimír Denkstein, což byl celkem zapálený komunista, ale také pán historik, a tak neměl na rozdíl od celoživotního ředitele Lukeše potřebu věšet na Národní muzeum jiné než Československé vlajky.

Nám ostatním nezbývá než doufat, že muzeum zůstane Národním muzeem národa českého tak jak ho koncipovali jeho zakladatelé a donátoři Jan Palacký, hrabě Šternberk, hrabě z Kolovrat či hrabě Jan Dětmar z Nostic, Jan Evangelista Purkyně a další. Pro začátek by neškodilo držet se myšlenky, že na tyto budovy nepatří nejen hadry od kravína, ale ani vlajky buzerantských legii či jiných spolku sexuálních deviantů, ani říšské vlajky at už jde o vlajky III. Říše nebo IV. EU říše.

zdroj: email Frenkie

sdílet na