Ten nejlepší televizor

Žili, byli manželé Kučerovi. Jednou, když jim navždy zhasl jejich televizor, objednali si přes internet nový s dodáním až domů.

A tak si manželé Kučerovi koupili novou a televizi s velikou uhlopříčkou. Objednali si ji přes internet s dodáním k nim domů. Všechno se jim líbilo – jak velikost, tak barva, tak design, tak i cena. Televize měla jediné mínus – nezapínala se.

Co jenom nevyzkoušeli bídní manželé, tlačítko pro zapnutí tiskli mnoha způsoby i po různou dobu, ovladačem třásli, kvedlali s ním, bouchali s ním o stolek, všelijak jej nakláněli, měnili baterie v ovladači, „čarovali“ s ním krouživými pohyby, kabel do zásuvky zasouvali všemi možnými způsoby, zkoušeli i jiné zásuvky přes prodlužovačku, i ty měnili a všelijak zkoušeli – a vše fungovalo, jen ta televize se nezapíná.

Nakonec zkusili i pokřtít ji svěcenou vodou, ale ani to nepomohlo. Nezapne se a dost. Zoufale si přející probudit nákup k životu, vzpomněli si nakonec chudáčci, že naproti nich žije starý pan mistr opravář televizí – důchodce Michal Kovaříček, proslulý svou prací po širokém okolí.

–

– Strýčku Michale, zachraňte nás! – div ne s pláčem prosil Kučera, nervně přešlapuje z nohy na nohu na prahu sousedova bytu. – To je jako zlý sen – jsme už dva týdny bez televize, raději kdyby nám vypli vodu nebo plyn, ale my jsme celých čtrnáct dní bez „Ordinace“ a fotbalu!

– Musíte nám pomoc!  – vpadla Kučerova žena. – Už dva týdny jsme neviděli žádný pořad o tom, jak ŽÍT ZDRAVĚ! A TO NENÍ ZDRAVÉ! Odnaučila jsem se v obchodě vybírat ten správný kečup a ani nevím, co se teď nosí. Ani teď nevím, kdo vyhrál ta různá šou!  – vzlykala žena.

– A já už půl měsíce nevím, co si mám myslet, neviděl jsem Moravce, dokážete si to představit? Teď ani nevím kdo za všechno může! Přestal jsem sledovat ceny nafty i kolísání akcií různých firem!

– Zachraňte nás! – unisono prosili zmučeni nehrající televizí manželé.

– Klid! – řekl suše věčně zamračený Kovaříček. – Klid, obrátili jste se na správnou adresu.

Kolikrát již slyšel zkušený mistr podobné nářky. S klidem, beze spěchu se zkušeností svého věku vložil do své brašny nástroje: kladivo, dláto, montážní klíč a, jako mesiáš v doprovodu neklidných a netrpělivých manželů, chtějících vidět zázrak, vešel do bytu naproti.

Tam mistr minutku obcházel neživoucí televizi, prověřuje všechna tlačítka jedno po druhém a přesvědčiv se, že je televize nezvratně mrtvá, řekl manželům:

– Jaká neuvěřitelná věc! Kde jste našli takový poklad?

– Vy se nám vysmíváte, vždyť je tady jen černá obrazovka! – zmateně se divil Kučera.

– Věřte mé zkušenosti, kdyby televize fungovala – černá by se z ní valila proudem.

– Máme ji reklamovat a vrátit zpátky?

– V žádném případě! – vzkřikl mistr opravář. – Chápete-li vůbec, že se vám podařilo koupit tu nejlepší televizi na světě? Podruhé byste nemuseli mít takové štěstí. Jen si spočítejte, kolik má taková televize plusů ve srovnání s jinými.

Pan Kovaříček jim je vypočítával na prstech:

– Teď budete mít více volného času. Nebudou z vás dělat zombi, nebudou vás moci klamat, otupovat, strašit, dráždit, nebudou vám ničit náladu, navazovat svoje názory. U vás doma se nebude střílet, nebude tu reklama, nebudou vyřvávat pederasti, nebudou tu násilníci, placení propagandisté, zrádci tu nebudou stejně jako klauni, rozvračeči, lháři, maniaci, monstra, prostitutky … – strýčkovi Michalovi už dávno nestačily prsty. – Seriály nevysají a nesežerou váš život. Masakry, primitivnost a nemravnost se nebudou nalévat každý den do vašich hlav.

– Nic nechápu, – pokrčil rameny zmučený Kučera, – tak opravíte nám televizi nebo ne?!

– No, pochopte, televizi lze opravit snadno. Ale kdo potom opraví televizního diváka?

– Ale vždyť jsme za něj zaplatili takové peníze! – rozčílil se domácí pán.

–  Copak peníze … ale kolik stojí vaše zdraví a nervy? Spočítejte si, kolik vám všude ušetří: elektřinu nežere, za kabelovku nemusíte platit, a nevidět Fialu, Babiše, Moravce, a všelijaké ty „jako herce a jako politiky“ – to je vůbec štěstí.     

Manželé začali zvědavě jakoby z nového úhlu obhlížet navždy pohaslou obrazovku, a strýček Michal pokračoval:

– A teď si představte, kolik ušetříte na tom, že nebudete kupovat nepotřebné věci podle reklamy, a kolik neuděláte chyb, když se nebudete řídit médii! Nefunkční televizor – to je ještě navíc i skvělá investice do budoucnosti! Jestli ho předáte jako dědictví synovi, on se může vyvarovat mnoha problémů: infantilismu, agresi, alkoholu, rozvracení, vulgarity. On mu pomůže v učení. Vychová v něm osobnost.

– Ano, to je potřebná věc, – souhlasil Kučera, – ale co řeknou lidi?

– Závidět budou. A co byste dělali, jestli by se – nedej Bože – televize zapnula? Koukali byste na fotbal nebo na nějaké to tupé šou. Tak jako většina nešťastných diváků. Každý den jedno a to samé. Pch! Teď jste se zbavili televizních pout, před vámi se otevírají všechny cesty, chcete-li procházejte se, čtěte, můžete si zahrát se synem, učte se s ním třeba domácí úkoly, učte se cizí jazyky, navštěvujte rodiče. Vidíte kolik užitku vám dává tento zázračný aparát?!

– Pravda, – potvrdila Kučerová, – jak nám stará televize vyhořela, tak jsme celé dva týdny četli knihy, povídali jsme si příhody a i pohádky, i na ulici jsme na procházku vycházeli. Ale co teď máme dělat se dvěma nefunkčními televizemi?

– A já jeden z nich dám mámě! – řekl radostně muž. – Ať se i u ní život naladí, vždyť propadla svým seriálům. I na vlastního vnuka zapomněla!

– Já bych vůbec všechny televize zdokonalila kladívkem, – přesvědčivým tónem uchvátila téma žena. – Kolik hoře z nic jde! Samé drby, pletichy a hloupost. Proč jsem to sama  dříve tak neviděla? Ach ano … neměla jsem na to čas, pořád jsem na něco koukala. Jak je dobře, že nám náš nový televizor nepřinese žádnou škodu.

– Necháme si ho, – přijal řešení muž. – Ať si stojí v koutě jako němý památník naší  nevědomosti. Jako připomínka toho, kolik času a možností lidstva je pochováno v tom černém televizním náhrobku.

– No, rád jsem vám pomohl! – pousmál se poprvé u nich Kovaříček.

– Děkujeme!!! – naráz vzkřikli šťastní manželé Kučerovi.

A starý Pan mistr televizní opravář, vzal svůj kufřík s nářadím a spěchal k východu.

– Jdu. Mám dnes ještě dvě výzvy k opravě. Tolik práce, tolik práce …

Na motivy povídky Tocha Cha převyprávěl Peter 008

https://whatisgood.ru/raznoe/samyiy-luchshiy-v-mire-televizor/

sdílet na