Evropa je kreatura Američanů? Financovali ji, a vybrali si k tomu své lidi, píše francouzský esejista
Kdo založil po válce Evropské společenství?
Byli to Američané a lidé jako Jean Monnet nebo Robert Schumann, kteří dříve pracovali pro kolaborantské režimy, a dokonce bojovali za Hitlera, jako Walter Hallstein, první tajemník Komise evropských společenství. Smyslem této organizace bylo zničit Evropu, píše francouzský konzervativní politik Philippe de Villiers ve své poslední knize. Je v poslední době skoro všude: vystupuje v rádiu i v televizi.
Nechybí na C8, Europe 1, BFMTV…Francouzský konzervativní politik, bývalý vysoký státní úředník a provokativní esejista Philippe de Villiers, vydal uplynulý týden knihu, o které všichni mluví.
Někteří ji označují za komplotistickou.
Sám autor se tomuto označení brání: „Jsou to jenom fakta!”
Konzervativní francouzský list Le Figaro knihu označil v duchu Zolova slavného pamfletu:
J´accuse! (Obviňuji!) Jmenuje se: J’ai tiré sur le fil du mensonge et tout est venu (Zatáhl jsem za nit lži, a všechno přišlo), vydalo ji nakladatelství Fayard.
„Otcové Evropy” byli jen loutkami Američanů!
De Villiers v knize detailně popisuje, na základě archivů, které navštívil ve Stanfordu, Berlíně, ale i v Moskvě,
jak došlo ke vzniku evropské konstrukce, respektive Evropských společenství (CEE), jejichž dědicem je nynější Evropská unie (EU).
Nedávno odtajněné a důvěrné dokumenty přinášejí podle De Villierse „zneklidňující tajemství”.
V jeho knize se objevuje „rub Evropy”, který jsme nechtěli po dlouhá léta vidět.
„To není vůbec nic, co se nám říkalo,” píše autor. Philippe de Villiers knihu představuje jako „odhlení velké Lži”. A právě tato „lež” stála u základů toho, co čerstvě publikoval.
Jaká jsou ta základní „zneklidňující tajemství”?
Esejista de Villiers například píše, že jeden ze zakladatelů Evropy, Jean Monnet, se nechal platit Američany, totiž americkou zpravodajskou službou CIA, a byl fakticky v jejich rukou jako „loutka”.
Politik, jehož de Villiers přezdívá „Mister Monnet of Cognac” pracoval dlouhá léta jako obchodník s likéry, posléze se během 2. světové války stal bankéřem ve Spojených státech amerických – a oženil se s italskou malířkou Sylvií de Bondiniovou v Moskvě.
Když Jean Monnet, který byl během války v kontaktu jak s Winstonem Churchillem, tak generálem Charlesem de Gaullem, psal v roce 1976 své Paměti, jednalo se ve svém výsledku o pohled, který typickým způsobem „rekonstruuje minulost ve světle přišedších dějin”, napsal již dříve historik Antonin Cohen, kterého de Villers několikrát cituje.
I když bylo již dříve známo, že Robert Schumann se narodil jako Němec (a jako takový byl povolán ve válce do zbraně), autor knihy ho popisuje jako „kosmopolitního pacifistu” a člověka, jenž byl vůči Francii indiferentní. Schumann, jenž se narodil v Lotrinsku, v části zabrané po roce 1871 Německou říší, neměl podle de Villierse žádný vztah. Jak již dříve konstatoval historik François Roth, „cítil se být doma v celém lotrinském prostoru (…) Nacionalismus, který posuzoval jako smrtelné riziko, mu byl cizí”.
Podle de Villierse byl Schumann, který se narodil v Lucembursku, dlouho přesvědčen o „nesvrhnutelnosti anexe Alsasko-Moselska (německou) Říší”. Francouzem se stal až ve svých 32 letech, jeho rodina ale v letech 1872 i v roce 1914 zvolila oproti tomu národnost německou.
On sám jako ministr v kolaborantské vládě maršále Pétaina, nejenže „volil plnou moc” jeho režimu, ale odmítl
i „aktivní odboj”, a skrýval se po celou dobu v klášterech. Po skončení války zbaven „národní cti”.
Tohoto ostudného verdiktu ho zbavil po svém návratu do Francie de Gaulle.
Nejtvrdšího odsudku se dostává Walteru Hallsteinovi, rodákovi z Mohuče, který působil v letech 1933-1937 jako člen nacionálně-socialistických organizací, od roku 1942 ve Wehrmachtu jako nadporučík dělostřelectva,
v červnu 1944 se dostal do amerického zajetí během bitvy o Cherbourg. Od 50. let se stal poradcem německého kancléře Konrada Adenauera pro zahraniční politiku, a od roku 1958 až 1967 byl po dvě funkční období předsedou Komise Evropského společenství.
Zkrátka a dobře:
Evropská unie (EU) je tajným projektem CIA a „prodloužením hitlerovské vize” Evropy, jak ji formulovali
za 2. světové války. Prostředky, které k tomu Američané volili, byly především finanční (Fordova nadace), ale i vlivných skupin, z nichž největším trnem v oku de Villiersovi je Nadace Bilderberg.
Ale kdo to zaplatí? Zase Američané…
Fordova nadace podporovala dlouhodobě „evropské federalisty” a zejména Akční komité pro Spojené státy evropské. Podobně jako v případě Mashallova plánu, šlo o pokus jak pomoci „ekonomické rekonstrukci”, ale i v boji proti „komunistické hrozbě”. Bilderberg nadace je pro de Villierse cosi jako nejvlivnější lobbistickou skupinou, když cituje bývalého francouzského premiéra Françoise Fillona.
Když se ho de Villers ptal, proč tyto lidi přijímá, Fillon mu měl odpověď:
„Protože nemáme na výběr: tito lidé nám vládnou!”
Pocítil to sám na sobě, když v lednu 2017 zjistil, že to není on, ale Emmanuel Macron, koho si vybrali:
„Vybrali si Macrona, který mnohem lépe odpovídal jejich globálnímu profilu.”
Mezi těmi, které obviňuje z dnešní manipulace je rovněž George Soros, o němž píše jako o Monnetově „duchovním synu”.
„Pohleďte na peníze George Sorose: na všechna ta velká politická
a společenská hnutí, která dnes destabilizují svět:
supranacionalismus, střet s Ruskem, drogy – Soros je velkým podporovatelem legalizace konopí – homosexualismus, transsexualismus, gendérismus, eutanazie a samozřejmě imigrace a usmíření s islámem. “
Philippe de Villiers vypráví v knize i o své návštěvě Viktora Orbána loni v prosinci.
Mezi dvěma „malomocnými” (odkaz na vzorec Emmanuela Macrona na „populistické malomocenství”)
byla konverzace velmi „svobodná”.
„Otřes civilizace … migrace … globalizace, všechno naprogramovali,” říká de Villers maďarskému premiérovi.
Kniha končí dopisem Philippa de Villiers americkému prezidentu Donaldu Trumpovi, ve kterém bývalý prezident Generální předseda rady Vendée žádá amerického prezidenta o snížení počtu klasifikovaných národních archivů týkajících se jednoho z „otců Evropy” Waltera Hallsteina, „Ve jménu práva Evropanů na historickou pravdu…”