Srovnání západní a východní duchovní tradice a kultury

Nejprve předešlu, že úplný rozbor a pochopení západní a východní ideologie (světonázoru) je otázka nastudování příslušných textů. Tedy zde uvedu některé související závěry a na čtenáři ponechávám,
zda se odhodlá prostudovat uvedené odkazy v článku.

Západní duchovní a kulturní tradicí je zde myšlena anglosaská kultura resp. kultura západní Evropy a její současný ideový pilíř ve formě židokřesťanství.
Na druhé straně stojí duchovní a kulturní tradice slovanských resp. indoevropských národů.

Před příchodem západní kultury bylo u slovanských národů vyznáváno západní indoevropské náboženství, založené na dosažení tzv. „Dokonalého Člověka“, spočívající v Úplném Světlu poznání.

U všech Indoevropanů se toto duchovní dědictví udržovalo coby kult Slunečného Boha – tj. „Dárce“ světla vědění a života, symbolicky proto znázorňovaného buďto s bleskem v ruce (např. Zeus u Řeků) anebo
se štěpící zbraní (sekerou nebo mečem u Slovanů, kdy je Bůh – Dárce nazýván Perun, Svarog či Svantovit).

Přímým pokračovatelem původního slovanského duchova bylo v Evropě rané gnostické křesťanství. 
Zdůrazňoval se princip možnosti přímého poznání (v antickém raném křesťanství tzv. Gnose), které bylo velmi blízké slovanskému světonázoru.

Západní kulturní tradice je založena na židokřesťanství a tzv. biblickém křesťanství, tj. na vypracování souboru biblických knih obsažených, které se nazývají biblický kánon a byl přijat na sněmu biskupů (synoda) v roce 382.

Židokřesťansví je původní židovskou náboženskou tradicí, která formálně napodobila původní gnostické křesťanství, do kterého se postupně slily ve Středomoří na konci antiky všechny tradičně zde kvetoucí chthonické kulty Země, Velké Matky („Paní zvířat“), Hada či Vládce podsvětí (Hádes).

Za příklad posunu původního duchovního symbolu do hmotné materialistické roviny uvádíme následující srovnání:

• Kult „Světla Poznání“ a obrana vnitřních hodnot člověka dle gnoze; v židokřesťanství jsou tyto hodnoty odmítány ve prospěch kultu nabývání světské moci, rozvoje těla bez ducha, církevních dogmat a hmotného bohatství.

• „Kristus“ – v gnozi vykřesané Světlo úplného poznání, které se nezadržitelně šíří do všech stran; v židokřesťanství hmotně pojatý spasitel židovského původu, trpící a umírající na fyzickém kříži.

• „Aura“ – v gnozi zářící kruh vítěze, obklopující hlavu Krista; v židokřesťanství „trnový věnec“ krvavého beránka.

• „Kříž“ – v gnozi symbol rozbřesku světla, šířícího se do všech stran; v židokřesťanství do dřeva materializovaný gnostický symbol vykřesaného světla, na kterém je mučen člověk poznání.

• „Zmrtvýchvstání“ – gnostické probuzení člověka poznáním; v židokřesťanství skutečné fyzické zmrtvýchvstání těla tři dny po smrti.

• „Oběť“ – v gnozi třikrát denně recitované svaté slovo, nabízené bohům; v židokřesťanství zabití „beránka“ a prolévání krve za účelem výživy spodního božstva Země.

• „maria“ – v gnozi védsky „ten jdoucí za světlem“, „čistá mysl“ rodící světlo poznání, „Krista“; …………. v židokřesťanství – fyzicky chápaná „panna“, která „porodila děťátko“.

• „nazara“ – v gnozi aramejsky „zření“, meditace vedoucí k úplnosti poznání; v židokřesťanství hmotně pochopené a dodatečně též vystavěné domnělé rodiště židovského spasitele Krista vesnice Nazareth.

• „slepec“ – v gnozi ten, který nevidí duchovní hodnoty, hmotný či „hylický“ člověk, materialista; ……. v židokřesťanství skutečný fyzický slepec, kterému nefungují oči.

• „životadárná voda“ – v gnozi oživující proudy světla poznání, sestupující na meditujícího gnostika; v židokřesťanství krev oběti, ze které žije spodní božstvo a jeho síly.

• „prvotnost duchovní myšlenky“ – jako počátek stvoření vesmíru, odpovídající védské duchovní škole; v židokřesťanství se naopak zdůrazňuje původ veškerého života z hmotného černého bodu.

Jinak řečeno Starý a Nový zákon je dílem židovských křesťanů a je velmi šikovným kompilátem dostupné moudrosti, ke které v této době měli Židé přístup.
Přičemž do obou těchto zákonů zakomponovali i svůj kult Hada.
Oproti slovanskému principu světla vědění, je ve Starém a Novém zákonu zakomponován kult Hada jako uctívání spodních síl Země ve formě jak krvavé oběti nebo jen symbolické (beránka božího) ve prospěch krvavého zemského božstva.

Tedy židovská evangelia Starý a Nový zákon jsou poměrně nesourodým kompilátem tehdejší dostupné moudrosti, pocházející od různých národů a tradic.
Proto při kritickém rozboru těchto děl zde najdeme jak texty čistého gnostického poznání, tak i texty kultu Hada a z něho vycházející velebení materialismu v různých formách.

Tento kult materialismu či Země (Velké Černé Matky) či židovského božstva musí logicky již ze své podstaty velebit a uctívat všechno spodní a nízké a ničit vnitřního Člověka.
Vždyť spásu vidí židokřesťanství v „oběti těla“ a v liturgickém „pojídání beránka“, nikoliv v přijímání Světla poznání – náš slovanský „strom poznání“ je židovským bohem v Bibli zakázán.
Židovský bůh je ve hmotě (v Jákobově „pomazaném kameni“), je to bůh spodních světů, a nikoliv „nahoře“,
tj. v duchu (v dokonalém Člověku).

Přímé pokračování obou světonázorů, západního a východního, nalézáme v současných událostech světové i evropské politiky. Pokud dobře rozkryjeme historické pozadí prolínání a konfrontace obou světonázorů a kultur, okamžitě chápeme význam a cíle současných politických událostí. 

Dravý agresivní přístup převládá v „zaoceánské“ a anglosaské kultuře, jež stále útočí na východoevropskou slovanskou kulturu a smýšlení.

Nejsou pouze jediná řešení, která nám předkládají prozápadně ladění politici.
Jsou i velmi konstruktivní a všeobecně výhodná řešení, jež je schopno předložit pouze východní tradiční smýšlení, reprezentované politikou současných slovanských národů, zejména ruského.

Bylo by záhodno, aby se Slované probudili z okupace západní kulturou, a navrátili se ke svým slovanským kořenům a důstojně spolupracovali na mírotvorné politice se spřáteleným ruským národem.

http://www.slovanskakosile.cz/o-slovanskych-dejinach/srovnani-zapadni-a-vychodni-duchovni-tradice-a-kultury/

sdílet na