„Základním úkolem ozbrojených sil je připravovat se k obraně České republiky a bránit ji proti vnějšímu napadení“

Jaroslav Štefec

Je hezké vidět jistou snahu o objektivní popis situace skupiny státem uznávaných ozbrojenců, čistě z nostalgie označované jako „Armáda České republiky“. Z nostalgie proto, že se skutečnou armádou, splňující ustanovení zákona 219/199 Sb., o ozbrojených silách České republiky, § 9, odstavec (1) „Základním úkolem ozbrojených sil je připravovat se k obraně České republiky a bránit ji proti vnějšímu napadení“, nemá její současná česká verze vůbec nic společného. A pokud bude i nadále „rozvíjena“ podle fantazijních představ jejího nejvyššího šéfa Řehky, že sice je něco špatně, protože „AČR byla budovaná pro expediční operace“, takže je třeba ji změnit na „armádu pro přímý konflikt vysoké intenzity a kolektivní obranu“, nikdy ani mít nic společného nebude.

Zatímco generál Řehka nejspíš sní o tom, jak, podoben Janu Žižkovi, potáhne v čele českého kontingentu v sestavě armád EU na Rusa, aby zachránil Evropu, politici vyjednávají další a další nesmyslné stamiliardové nákupy. Tu „nových“ tanků Leopard 2A4, pocházejících při dobré vůli z konce 80. let, tu téměř 20 let „nových“, superletadlech F-35 se spolehlivostí na úrovni zboží z vietnamské tržnice, která lze navíc kdykoliv vypnout dle úvahy americké administrativy, nebo helikoptér, které kromě americké námořní pěchoty má ještě armáda Kataru. Pro české vojáky chystají také nový nášup Pandurů, operetních strojů, které na Ukrajině totálně propadly, dávno už zaplacený a dosud nedodaný další ukrajinský propadák, francouzská děla CAESAR, nebo bojová vozidla CV90, švédské „supernovinky“ z počátku 90. let.

Nakupované systémy a vybavení jsou samozřejmě dva- až pětkrát předraženy oproti cenám, za které stejnou techniku pořizují jiné armády Aliance. Jsou navýšeny o provize a „odměny“, plynoucí do kapes „zainteresovaných“ na MO a GŠ, do „kampeliček“ a na účty finančních šíbrů v politických stranách, a samozřejmě do pokladen firem lobbistů, kteří tyto nehorázné ceny dokáží na MO domluvit a prosadit jejich bezproblémové zaplacení českým státem. Tedy námi, lidmi, kteří tu žijeme. To vše jakoby zcela mimo pozornost zpravodajských služeb, policie i „hlídacích psů demokracie“, jak se ráda nazývají mainstreamová média. A pokud se přece jen něco provalí, efekt je zhruba stejný, jako výstřel do pytle peří. Zasmrdí to, zavíří pár mediálních pírek, ale jinak panuje jen ticho a všeobjímající pravda a láska. Vyšetřování skončilo, zapomeňte.

V souvislosti s nákupy staronového armádního „supervybavení“ by mě zajímalo, jak hodlají generál Řehka a jeho blonďatá šéfová řešit jeden skutečně kardinální problém. Kde pro novou techniku seženou obsluhy, řidiče, nebo piloty a především kde seženou vojáky, ochotné zemřít pro svou vlast, které by mělo její nasazení na bojišti podporovat. „Děláme vše, co můžeme v rámci stávajícího systému a snažíme se odstranit problémy na naší straně. Pravda ale je, že na nové cíle budeme potřebovat asi o 7 500 lidí více. To znamená, že při současné naplněnosti se musí armáda posílit asi o 14 000 lidí, což je téměř 60 procent současných hodnot,“ říká k tomu Řehka, aniž by tušil, jak nesmyslná jeho slova jsou.

Nepřemýšlí totiž o armádě, schopné bránit území našeho státu a chránit občany. Žije stále v zajetí představy Armády České republiky jako malé skupiny za žold sloužících vojáků z povolání, přísahajících sice věrnost ČR, ale podřízených velení NATO a schopných zapojení do misí podobných afghánské, nebo do útočné války, vedené proti jiné zemi. Armády, neschopné v žádném případě ubránit ČR proti útoku pár desítek tisíc motivovaných, dobře vycvičených, lehce vyzbrojených a vysoce mobilních militantů, kteří dokázali za dva týdny dobýt celou Sýrii. O ochraně občanů před řáděním band, podobných tlupám řezníků, nemilosrdně vraždících v Sýrii po tisících Alawity, křesťany i své sunnitské souvěrce ani nemluvě. Měla by totiž problém ubránit samu sebe. Syrská armáda představovala 150.000 bojeschopných mužů. Česká tzv. “armáda” jich dnes má s bídou 5.000. Dobytí Sýrie je pro některé síly v Evropě velkým vzorem a může se kdykoliv opakovat. Kdekoliv. Naše republika a její “armáda” na to připravené rozhodně nejsou.

A jak je to s těmi výdaji na platy vojáků, které nelze údajně zvýšit, aniž by byla „ohrožena modernizace AČR“ dvacet let starou technikou? V roce 2024 šlo z rozpočtu MO ve výši 151,2 miliardy Kč na mandatorní výdaje 42,6 miliardy Kč (cca 28 %). Z toho na platy, pojistné a FKSP šlo jen 29,5 miliardy Kč, tj. cca 19,5 % z rozpočtu MO. Z toho na platy příslušníků bojových útvarů a jednotek (těch nejdůležitějších příslušníků armády), šlo jen 12,5-14,5 %., tedy cca 5-6 miliard Kč (včetně pojistného). Což je směšných 3,3 % rozpočtu MO. Na důchody vysloužilých vojáků, výsluhy a sociální dávky šlo 9,5 miliardy Kč, na stabilizační příspěvky a příspěvky na bydlení pro vojáky 3,6 miliardy Kč. Zbytek „padl“ na byrokratický armádní aparát.

Takže takhle to vypadá s úctou k potenciálním obráncům vlasti v tržním prostředí ČR. Nástupní platy jako v Amazonu, a „sociální výhody“ rovněž na zhruba stejné úrovni. Co s tím? Radikálně změnit způsob, jakým resort obrany nakupuje, platit jen skutečně tržní ceny a složení nakupované techniky přizpůsobit skutečným hrozbám, vzešlým z jejich analýzy, a ne fantaziím vojáků na GŠ. Zaplatit lidi a motivovat je k obraně sebe, svých blízkých a své země. A konečně znovu posílit civilní kontrolu armády. Všechno jde, když se chce a je politická podpora. Mám s tím své zkušenosti.

sdílet na