Argentina: Tragédie společnosti bez státu

Článek z webu amerika21, který převzaly NachDenkSeiten

Brutální ekonomický experiment, do kterého byla Argentina zatažena, nevede pouze k urychlenému zbídačování většiny populace, i když zfalšované oficiální údaje nás mají přimět věřit opaku. Nutí také zavírat mnoho společností, nejen menších, a způsobuje prudký pokles aktivity v odvětvích s nejvyšší pracovní náročností, jako je stavebnictví. Mileiova vláda chce vytvořit podmínky pro nastolení „sociálního tržního darwinismu“, píše Atilio Boron na výše uvedeném webu:

Ve svém ideologickém šílenství se halucinující prorok, který nám vládne, a jeho pomýlení poradci snaží zničit stát. Toto chování ospravedlňují odkazem na výroky některých ekonomů, kterými se žádná vláda ani generální ředitelé velkých společností dotovaných státem nikdy vážně nezabývali. Osvobození od daní a nákupy silného veřejného sektoru (např. zbraní) jsou zárukou superzisků jejich společností a jejich fenomenálních odměn, které dosahují desítek či dokonce stovek milionů dolarů ročně.

Průměrná odměna generálních ředitelů 500 největších společností je podle Standard and Poor’s téměř 18 milionů dolarů ročně, ale u některých privilegovaných osob je to téměř 200 milionů dolarů. Proto se blahosklonně usmívají, když slyší Mileie říkat, že zničí stát, právě ten stát, který zaručuje mimořádné zisky jejich firem a pohádkové platy, kterými jsou odměňováni jejich vedoucí pracovníci.

Extrémní ideologie Mileiova týmu je novinkou i v zemi náchylné k nadsázce, jako je Argentina. „Jsem krtek, který ničí stát zevnitř,“ je jeden z prezidentových výroků, který se zapíše do učebnic ekonomických dějin jako jeden z největších omylů, které kdy ekonom a hlava státu vyslovil.

V rozhovoru pro americký zpravodajský web The Free Press zašel Milei ještě dále do podrobností a řekl: „Je to, jako byste byli infiltrováni do řad nepřítele. Reformu státu musí provést někdo, kdo stát nenávidí a já stát nenávidím natolik, že jsem připraven snášet všemožné lži, pomluvy a urážky o mně a mých blízkých, mé sestře, mých psech a mých rodičích, jen abych mohl zničit stát.”

Znepokojivá věta, protože prozrazuje, že hospodářská politika této země není založena na klidném, racionálním posouzení podmínek, za kterých se argentinská ekonomika vyvíjí, ale na psychickém traumatu občasného obyvatele prezidentského paláce Casa Rosada: jeho nespoutané nenávisti ke státu.

Ani Margaret Thatcherová, ani Ronald Reagan nikdy neřekli nic, co by se, byť jen povrchně, podobalo tomu, co říká Milei. Oba byli konzervativní politici, kteří brali roli státu vážně a věděli, že stát je nepostradatelným nástrojem podpory soukromého podnikání, ekonomického růstu a zajištění stability společenského řádu.

Milei je naproti tomu osvícený muž, který chce přivést k životu svět, který nikdy neexistoval: kapitalismus volných trhů, aniž by státy zasahovaly do jejich pravidel a předpisů. Něco takového existuje pouze v jeho představivosti a představivosti některých jeho následovníků. Nevědomost, kterou v této otázce projevuje, je udivující.

Někdo z jeho blízkých by měl prezidentovi připomenout, že veřejné výdaje jako procento HDP v zemích G7 se pohybují od 42 procent (Japonsko) do 58 procent (Francie).

V Gabonu, jedné z nejchudších zemí Afriky, je toto číslo 23 procent, v Burundi a Jižním Súdánu je to ještě nižší. Právě tam nás zavádí Mileiova politika, ne do rájů, kam bychom se dostali po 35 nebo 40 letech brodění se temným „údolím přechodu“.

Ale „krtek“ není jediná fráze, která vyjadřuje intelektuální a politické barbarství současné vládnoucí kasty.

Deregulační křižák Federico Sturzenegger vytvořil další frázi pro historii nesmyslů, když řekl, že „pro každou potřebu bude existovat trh“. Věta, která je ve světle světových ekonomických dějin naprosto chybná a kterou Milei přesto označil za „geniální“.

Navíc toto prohlášení odhaluje neodpustitelnou nemorálnost tím, že přeměňuje lidské potřeby – zdraví, vzdělání, přístřeší, blahobyt – na komodity, s nimiž se obchoduje na trhu.

Pokud měl Sturzenegger pravdu, proč v této kruté anarchokapitalistické Argentině nevznikl trh, který by včas dodával onkologické léky desítkám zemřelých na rakovinu?

A proč, když vláda drasticky omezila bezplatnou distribuci léků, farmaceutické laboratoře – zdaleka si nekonkurující na trhu – konspirují, aby zvýšily své ceny, jak varoval Adam Smith v The Wealth of Nations?

Je zřejmé, že tyto teoretické extravagance nejsou bez postranních úmyslů. Nevěřím, že Milei nebo Sturzenegger jsou tak nevědomí, že by nevěděli, co se učí v prvních hodinách jakéhokoli kurzu ekonomické historie.

Ve skutečnosti tyto pseudoteoretické absurdity slouží k ospravedlnění dvojího drancování, které třída kapitalistů provádí na argentinské společnosti.

Bylo by naivní se domnívat, že jsme v debatě v oblasti idejí. Octavio Paz varoval, že je nutné odlišovat ideje – tedy precizně zpracované intelektuální konstrukce založené na zkušenostech – od pouhých výroků, které mohou vytrysknout z mysli nově konvertity nebo publicisty ve službách nereprezentovatelné věci.

Destrukce státu a magie trhů jsou myšlenky, které ospravedlňují politiku upřednostňující velký kapitál a uvrhující drtivou většinu společnosti do bídy a sociálního vyloučení.

Stát, který Milei ničí s chutí a nezodpovědností vůči realitě rozvinutého kapitalismu, je ten, který vzdoruje soudnímu příkazu ministerstva pro lidské zdroje dodávat jídlo do vývařoven a sociálních kuchyní.

Krutost tváří v tvář metle chudoby a naprosté nezodpovědnosti vlády, protože tam, kde stát ustoupí, zničený pomstychtivým krtkem, obchod s drogami nabízí to, co úřady tvrdošíjně zadržují.

Tento jev je již patrný na některých místech v samotném městě Buenos Aires a v metropolitní oblasti Buenos Aires. To znamená, že sociální situace těchto sektorů se ještě více zhoršuje, protože musí nejen bojovat s chudobou, ale také vytlačovat obchodníky s drogami.

Prohlášení, jako jsou výše zmíněná, jsou alibistická, aby zakryla rozhodně protilidovou, až rasistickou povahu projektu nejkoncentrovanějšího kapitálu v této zemi a jejích zahraničních partnerů, který zahájila vláda strany La Libertad Avanza.

Jsou to proradná hesla kulturní války, jejímž cílem je vytvořit podmínky pro nastolení „sociálního tržního darwinismu“, který předpokládá přežití nejschopnějších a zotročení chudých a slabých. Média a sociální sítě, řízené velkým byznysem, a jejich zástupci ve vládě to ideologicky zneškodňují.

Vítězové nerovného boje, který se odehrává, když stát upustí od své role prostředníka, nejsou nikdy ti nejlepší, nejslušnější, nejvlastenečtější a nejrozumnější. Jsou to spíše ti, kteří jsou ochotni spáchat jakýkoli zločin nebo se dopustit jakéhokoli trestného činu, aby si „nacpali kapsy“. To je přesně to, na co se „systém Milei“ snaží cílit.

https://www.nachdenkseiten.de/?gastautor=amerika21

sdílet na