Vítězství se nedělí na části a nepočítá se v procentech

K výsledkům výroční tiskové konference ministra zahraničních věcí Sergeje Lavrova.

Vladimir Pavlenko

Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov uspořádal každoroční závěrečnou tiskovou konferenci pro ruská a zahraniční média. A podrobně se rozpovídal o tom, proč očekávání blížící se inaugurace Donalda Trumpa provází stále znatelnější zhoršování mezinárodní situace.

Vzhledem k tomu, že mj. zazněla i otázka co se čeká od změny moci ve Washingtonu, podotýkám, že leitmotivem byla absence iluzí o možnosti jakéhokoli „oteplení“.

Zde jsou hlavní body:

– že ve Spojených státech existuje rusofobní konsensus dvou stran, jehož pozice je zaznamenána ve strategických dokumentech označením Ruska za „nepřítele“;

– že politika jakékoli administrativy je založena na nepřípustnosti, aby Washington ztratil svou jednoznačnou nadvládu nad všemi zeměmi a sdruženími, včetně EU;

– že Spojené státy ještě nejsou připraveny vnímat realitu multipolárního světa, kterou popírají (dodávám: Trumpův slogan „MAGA“ je přesně ekvivalentem posilování takové dominance);

– že to byla americká strana, která přerušila dialog o širokém spektru otázek války a míru, a na signály k obnovení budeme reagovat, pouze pokud budeme považovat záměry Washingtonu za vážné, atd.

Nejdůležitějším tématem, kterým novináři, kteří se ptali, zahájili tiskovou konferenci, bylo takzvané „příměří“. Všimněme si, že dnes o tom v souvislosti s „druhým příchodem“ Trumpa nemluví jen líní.

Realita je ale v tomto ohledu extrémně vzdálená všem druhům spekulací a provokací. Jejich cílem je zneklidnit Rusko, věřit v „mírovou“ agendu, nechat se vtáhnout do jednání a zabřednout do diskusí o různých detailech a v této dynamice se nechat obehrát, nechat se tahat „za nos“, jak se stalo více než jednou v historii.

Zkušenosti z minulých válek nás učí dvěma věcem.

Zaprvé, není vyjednávání jako vyjednávání, protože jde o dvě věci: zastavení nepřátelství bez konkrétního výsledku, a pak je to pacifistický mluvící obchod. (Obrana je podle V.I. Lenina smrt ozbrojeného povstání a co jiného když ne povstání proti stávajícímu diskriminačnímu světovému řádu je naše Speciální vojenská operace!). A také se vedou jednání o kapitulaci poražené strany, což je také pevně dané v rámci režimu vyjednávání.

Západ nabízí vyjednávání kvůli vyjednávání, ale nás zajímá čistě druhá varianta – o kapitulaci Kyjeva, která je v současné situaci jediná schopná zajistit ruskou bezpečnost.

Navíc mluvíme o kapitulaci nejen Kyjeva, ale i Západu, protože Lavrov jasně nastolil otázku odstranění základních příčin ukrajinské krize, z nichž jedna, a to poslední, je rasistická, rusofobní degenerace ukrajinské politiky. A první, hlavní – je o mnohonásobném rozšíření NATO na Východ, pošlapávání ducha a litery rusko-západních dohod před více než čtvrtstoletím, kdy byl podepsán Zakládající akt Rusko-NATO (1997).

Ministr se zaměřil na „agresivní pohlcení aliancí celého geopolitického prostoru až k našim hranicím“. Připomínám, že je to plně v souladu s geopolitickými koncepcemi Západu, který spojuje dosažení „konečné“ světovlády s nastolením kontroly nad Ruskem – euroasijským „Heartlandem“.

Za druhé, historie učí, že Rusko dosáhne svého cíle pouze tehdy, bude-li stát pevně za principem a odmítne dělat bezpáteřní kompromisy. Pozoruhodným příkladem je, když SSSR doslova donutil spojence v protihitlerovské koalici, aby uznali separátní kapitulaci Třetí říše v Remeši jako „předběžnou“, čímž dosáhl úplné kapitulace v Karlshorstu, ačkoli to Britové a Američané ve skutečnosti nechtěli.

Když dnes víme o existenci plánu “Nemyslitelné”*, je těžké si vůbec představit, kde bychom skončili, kdybychom netrvali na svém, a Německo, které by se vzdalo spojencům, by zůstalo ve formálním stavu války se SSSR.

(*Operace Unthinkable. Plán útoku proti Rudé armádě a SSSR, který měl započít 1. července 1945. Churchill na jaře 1945 nařídil vypracovat operaci Unthinkable – Nemyslitelné. Podle plánu operace měly skupiny vytvořené z britských, amerických a zbytků hitlerovských vojsk vyrazit na překvapivou ofenzivu a rozdrtit sovětské vojáky v Německu. Současně s tímto útokem byl plánován útok na Sovětský svaz, masivní bombardování sovětských průmyslových měst, nejspíš i s použitím jaderných zbraní. Cílem byla úplná porážka a zničení SSSR, pozn.red.)

Pokud jde o dnešek, člověk by měl chápat jednoduchou konstantu. Trump není ve svém jednání svobodný, k moci ho přivedla určitá skupina (soustředící se kolem jeho „vice“ – J.D. Vance), s určitou agendou, která je součtem úkolů, které mu byly přiděleny. A prostě nám nemůže nabídnout skutečně spravedlivé mírové podmínky, protože jsou v rozporu s těmito cíli.

Trumpovým úkolem je „prodat“ nám minimum pod rouškou „maxima“ a nedopustit, aby Západ ustoupil byť jen o krok ze svých pozic. Aby pak zahájili novou válku, novou ofenzívu z místa, kde se nyní zastavili, a ne z původních linií západních hranic SSSR.

To vše řekl Lavrov ve vztahu k ozbrojeným silám Ukrajiny, ale všichni chápeme, že oddech potřebuje především Západ, aby zvýšil rozsah vojenské výroby, vyřešil logistiku vojenských dodávek a vybavil Ukrajinu tím, co potřebuje, aby mnohonásobně zvýšil její vojenský potenciál.

Ztráta ukrajinského předmostí proti Rusku – a Rusko, když mluví o zohlednění našich zájmů, má na mysli přesně to – je pro Západ nepřijatelná. Neboť to bude JEJICH kapitulace v plánech zasadit NÁM „strategickou porážku“.

Lavrov také řekl, že Západ o rámci nové reality ve vztahu k tématu globální multipolarity prostě neuvažuje:

Multipolární svět předpokládá účast našich západních kolegů v těchto procesech. Z naší planety nikam nezmizí. Ale do jaké pozice se postaví, jak přežijí tak těžkou psychickou ztrátu dominance, které se těšili půl tisíciletí, závisí na jejich politické kultuře, pochopení jejich skutečného místa v současném životě a schopnosti jednat v souladu s tímto reálným místem při respektování oprávněných zájmů a úspěchů jiných zemí…

Existuje mnoho náznaků, že Západ ve své současné podobě je schopen odplížit se do své arény a uznat právo ostatních na suverenitu pouze pod vlivem tak vážné porážky, která vyvolá pocit bezmoci a beznaděje.

A i když se Západ skutečně odplazí, bude „skřípat zuby“ a bude se snažit využít jakoukoli příležitost k pomstě, a více než jedna generace bude posedlá myšlenkou o této pomstě. Střelný prach budeme muset ještě dlouho udržovat v suchu.

Je také důležité, že průběh a výsledek ukrajinské konfrontace mezi Ruskem a NATO bedlivě sledují desítky a stovky lidí a zemí a jakýkoli ústup Západu budou vnímat jako „král je nahý!“

Nezapomeňme.

Spojené národy, předobraz OSN, vzešel z Deklarace 26 států, podepsané ve Washingtonu 1. ledna 1942. Stalo se tak na pozadí vítězné protiofenzívy Rudé armády u Moskvy, která zničila mýtus o neporazitelnosti hitlerovské invazní armády. Kdyby nebylo tohoto moskevského vítězství místo washingtonského dokumentu bychom dostali druhou frontu na Dálném východě a možná třetí v Zakavkazsku. Všichni čekali na jedno – rozuzlení u Moskvy, a když se tak stalo v náš prospěch, světová situace se změnila. Tak je to i v našem případě: jedině zhroucení mýtu o „nepřemožitelnosti“ Západu změní rovnováhu globálních sil nejen na bojišti, ale i v hlavách.

Konečně se naše diplomacie začala vyslovovat jasně a zřetelně formulovat skutečný obsah toho, čemu se říká „mezinárodní právo“, které po desetiletí bylo předmětem nestydaté manipulace světové menšiny nad světovou většinou. Například, že princip územní celistvosti v Chartě OSN je neoddělitelný od principu sebeurčení a nevztahuje se na vlády, které sebeurčení porušují. Že politická izolace Ruska je nedosažitelná, jak přiznal po odchodu z úřadu bývalý kazatel „evropských rajských zahrad“ Josep Borrell. Nebo že otázka legitimity kyjevského režimu je druhořadá ve srovnání s prvotními příčinami krize, a bez ohledu na to, jaký vyjednávací tým západní páni Kyjevu určí, bez odstranění těchto prvotních příčin nedojde k žádným dohodám.

To nejdůležitější, o čem se domnívám, že mohlo a mělo být ještě více zdůrazněno, ale je velmi dobře, že to bylo řečeno alespoň takto, je, že kolaps euroatlantického systému světové bezpečnosti, který nastoupil s odchodem Ruska z tohoto systému, je důsledkem dvojího jednání a bezzásadového sebevědomí Západu ve vlastní beztrestnost.

Ukrajinská krize, jak vyplývá z těchto slov ministra, byla odstartována důslednou profanací svých závazků Západem. A za sebe dodám, že tato profanace byla produktem přesvědčení, že jelikož „držitelem“ tohoto bezpečnostního systému jsou USA a NATO, jsou v něm všechno – vyšetřovatel, žalobce, soudce, stráž a dozorce.

Červnový projev ruského prezidenta Vladimira Putina zmiňovaný Lavrovem v této otázce vytečkoval všechna “i”, a to velmi jasně, což podle našeho názoru odborná komunita zcela neocenila.

Na světě již neexistuje jediný jednotný bezpečnostní systém se středem v severním Atlantiku. Byl a odplaval! Co tam je? Existuje, stejně jako v době studené války, konkurence dvou systémů – euroatlantického, který zúžil své parametry bez Ruska na velikost geografického Západu, a euroasijského bezpečnostního systému, který je co do velikosti podstatně větší a dokonce již předčil konkurenta ve vojensko-ekonomickém potenciálu. A nikdy nebude řeč o nějakém návratu Ruska do Euroatlantiku, a ten bez Ruska nikdy nezvýší svůj vliv na svou předchozí velikost.

Velmi dobře chápeme, že Rusko a Čína (toto je široce uznáváno) skutečně představují stabilizační faktor v mezinárodních vztazích.

Tato slova Lavrova jsou tématem dneška. Vždyť ještě, když ne včera, tak předevčírem, bylo uznání americko-evropské, NATO osy kolektivního Západu jako globálního stabilizačního faktoru v odborné komunitě považováno za konstantu. A ani jsme si nevšimli, jak se časy změnily!

Mnohem více zaznělo během ministerské tiskové konference. A velmi důležitého. Ale pro nás zůstává ukrajinské téma tím hlavním v současných reáliích. Protože Vítězství se nedělí na části a nepočítá se v procentech.

Buď existuje, nebo ne, a svět kolem nás bude muset s tímto pochopením počítat, bez ohledu na to, zda se mu to líbí nebo ne. Rusko dnes řeší své vlastní, bez nadsázky, velké geohistorické úkoly.

Tak se nám nemotejte pod nohama!

Vladimir Pavlenko

https://iarex.ru/articles/143573.html

sdílet na