Zákaz bezdomovectví, velmi kuriózní návrh. Komentář Štěpána Chába

Bezdomovectví jako styl života. Zdeňku Hrabovi se nelíbí. Nelíbí se mnoha usedlým lidem. Ani mně se nelíbí. Není to styl podle mého gusta. Senátor Zdeněk Hraba, hrdina posledních senátních voleb, protože Českou republiku ochránil před ostudou Dominika Haška v lavicích horní komory, s takovým stylem života chce rázně zatočit. Jenže protiústavně a tak nějak po socialisticku.

Zdeněk Hraba správně řekl, že je potřeba s bezdomovectvím pohnout. Koukl jsem na statistiky OECD a i v tom bezdomovectví jsme na výherní listině. Třetí nejlepší v počtu bezdomovců (předběhla nás jen Anglie a Francie) a nejlepší ze všech, co se počtu bezdomovců bydlících na ulici týká (tam nás nepředběhl nikdo). Tedy, nejlepší… nejhorší, samozřejmě. Máme přes 25 bezdomovců na 10 tisíc lidí. Podle OECD tedy máme kolem 30 tisíc bezdomovců. V roce 2016 udělalo MPSV průzkum podle vlastní metodiky a došlo k trochu jinému číslu. Bezdomovců podle něho máme 68 tisíc, hlásily Novinky. Čert aby se v tom vyznal. Rozhodně ale platí, že premianty v tom dobrém slova smyslu nejsme.

Co Zdeněk Hraba nabízí ve svém čtyřbodovém programu?

První bod – zákaz žití na ulici.

Druhý bod – donucení k opuštění veřejného prostoru za současné nabídky sociální pomoci.

Třetí bod – nerespektování zákona bude znamenat okamžitý trest. V ideálním případě by to byly veřejně prospěšné práce na financování ubytování. Nepomůže-li to, bude muset nutně následovat odnětí svobody.

Čtvrtý bod – nutné posílení jak finanční, tak personální stránky sociální pomoci, aby se těm, kteří se svojí situací chtějí něco dělat, mohlo skutečně a reálně včas pomoci.

Takhle pěkně to senátor Zdeněk Hraba vyjmenoval ve svém videu na síti X.

Plním program, se kterým jsem dostal vaši důvěru: problémy s bezdomovectvím musíme řešit, ne před nimi strkat hlavu do písku. ✅

Začal jsem pracovat na návrhu, který nabídne pomocnou ruku těm, kteří ji chtěji, a naopak vykáže z veřejného prostoru ty, pro které je ohrožování… pic.twitter.com/KAsWeWHioP— Zdeněk Hraba (@hraba_z) November 27, 2024

Tak se na to podívejme.

Bod první, zákaz žití na ulici. Co se tím vyřeší? Nic. Problematické osoby se jen přesunou na periferii a začnou dělat bordel tam.

Bod druhý, stejný jako první, jen přibyla nabídka sociální pomoci. Ta je nabízena už nyní.

Bod třetí, absurdní. V Ústavě České republiky po právu stojí, že člověk nesmí být nucen do práce. Jakýsi pamětní bod na dobu socialismu, kdy byla povinnost pracovat a člověk musel mít razítko v občance. Kdo jej neměl, hrozil mu kriminál za příživnictví. Ono to na první pohled vypadá sympaticky – donutíme tu hrozbu smradlavou se umýt, slušně obléknout a chodit do práce. Ale jde to proti principům svobodné společnosti. A tam bych být námi vůbec nelezl. Protože to, co dopadne na sice početnou, ale jinak marginální skupinu bezdomovců, to brzy bude muset naplňovat i zbytek společnosti. A jistě se najde nějaký ten nebojsa z vlády, který bude prosazovat vylepšení konceptu trestání bezdomovectví na trestání dalších skupin lidí. 

Bod čtvrtý, nemám námitek.

Dodal bych bod pátý. Stát není chůva. Stát má stanovovat podmínky pro život, podnikání a práci, tak, abychom se všichni propracovávali se svobodou po pravici a demokracií po levici k prosperitě, spokojenosti, bezpečí a běžně dostupné možnosti neskončit na ulici jako bezdomovec. Vždycky tady ovšem bude skupina lidí, kteří budou žít asociálně i s možností asociálně nežít. Navíc žijeme v systému české verze kapitalismu, která generuje chudé, nevšímá si nespravedlnosti, manipulací, vykořisťování a ničení lidí. Pak se nemůžeme divit, že negeneruje prosperitu, ale rostoucí počet asociálních lidí, kteří jsou ke své asociálnosti často dotlačení macešskou podstatou systému.

To, co navrhuje senátor Hraba, je pokračování onoho generování chudých, zavádění nespravedlnosti, manipulací, vykořisťování a ničení lidí. Chce zavádět restrikce a zákazy a postihy tam, kde má stát pracovat dlouhodobě na zcela jiném přístupu. Co vyjde z rodin, které desítky let trýzní exekutoři? Co vyjde z rodin, kterým stát nedá úlevy a žene je do chudoby? Dovolím si jeden citát. „Člověk má právo na osamělost, výstřednost, rebelii, genialitu; člověk je nadřazen lidstvu,“ napsal spisovatel Anthony Burgess. Je to nosná myšlenka, v které je zahrnutý celý koncept svobody, ke kterému bychom měli spět.

Já tuším, že senátor Hraba to myslí dobře. V posledních dvou letech je ulice trochu rozjívená. Bezpečnostní situace je nahnutá. Ano, i já četl o Plzni a jejích problémech. A je strašná ostuda, že jsme to nechali dojít až do takového stavu. Ale kde je příčina? Tamní primátor Roman Zarzycký uvedl dva důvody. Agenturní námezdní síla, která v Plzni zůstala, i když jejich práce už nebyla potřeba. Druhým důvodem byli rozjívení ukrajinští mladíci. A teď si položme otázku – skutečně tento problém vyřeší čtyři Hrabovy body? Nevyřeší. Problém se jen z ulic přelije do „podzemí“. Bude tam stále. A bude bobtnat.

Dovolím si ještě jeden citát. „Drogovou závislostí bude lidská společnost trpět pořád, pokud život bez drog nezačne být pro všechny, koho se to týká, přitažlivější,“ napsal spisovatel Gene Brewer.

To je práce, skutečná práce politika. Nemá vymýšlet ozvěny socialistického režimu se zákazy a restrikcemi, ale má pracovat na tom, aby lidé chtěli žít ve své zemi, ve svém městě a ve své ulici rádi.

Troufnu si popsat trochu osobní pohled na Českou republiku. Česká republika se pomalu mění. Každá země má svého ducha, své jakési fluidum, něco takového, co nejde chytit do ruky a ukázat na to, ale co nás spojuje do jednoho chumlu jako malta. Řekněme třeba duch národa? Zkuste zavřít oči a představit si takového ducha národa. Jak vypadá? Jaké má rysy? Jaké má oči? Co to žmoulá v kapse? Ne, něco tam určitě má. Představujete si to? Já vidím strhanou ženu středního věku, vypoulené oči urputnou snahou, aby nepropadla do ztracena, do jakéhosi nebytí, oblečená slušně, ale ošuntěle. Usmívá se takovým tím křečovitým úsměvem z donucení. Chce udělat dojem, ale potřebuje jen odpočinek, strašně moc potřebuje odpočinek, protože úsměv se mění na škleb. A ona to ví. Ví, že začíná vypadat děsivě. Možná si zaběhne za roh přepudrovat nos a přežene to s rtěnkou, aby nebylo nic poznat. O to víc to poznat je. V kapse žmoulá vzkaz. Na papírku napsaný. Zítra už si pro tebe přijdou. Je jedno kdo, zkrátka někdo děsivý. V očích má bezradnost a propukající paniku. Ve vlasech se jí třpytí sponka, na které visí potrhaná česká trikolora.

Vím, je to malinko abstraktní, ale co už s tím. Jen mi připadá, že na onom papírku v kapse se objevil další vzkaz – zítra začneme dál šlapat po svobodě. I asociálnost je svoboda.

Pan senátor Hraba má pracovat na tom, aby se ona vyděšená žena zastavila, aby se rozhlédla, aby zjistila, že není proč propadat panice. Senátor Hraba má za úkol zajistit, aby se žena dobře a pohodlně oblékla, aby přestala běžet o život, ale aby běžela pro radost. Aby tu paniku v očích vystřídal odvážný pohled dopředu, aby se v nich objevila naděje a láska. Ne aby z kapsy vyndala vzkaz – chystáme ti další restrikce. Podepsán senátor Hraba.

Protože úkolem politika je budovat pro zemi takové podmínky, aby co nejméně lidí muselo (nebo chtělo) skončit na ulici a stát se sociálním nebo bezpečnostním břemenem.

Nynější stav je důsledkem. Kauzalita se tomu říká. To, co politika zničila za posledních třicet let, nese teď své ovoce. Uvedu na jednoduchém příkladu poslední doby.

Česká kultura byla odedávna hospodská, sousedská, seděla u piva, dala si do držky a pak se objímala v záplavě společné lásky (?), ale jo, lásky, takové té české lásky, ne té z vyprázdněného hollywoodského filmu. A v hospodě byla sranda, která tvarovala člověka, vytvářela v něm dimenze. Jenže v hospodách se zakázalo kouřit, protože musíme jít s dobou, v hospodách se natolik zdražilo pivo, až se hospody staly lidem, Čechům, nepřátelské. Česká verze kapitalismu pak ducha národa změnila na uhoněného wokoholika z donucení. Politika zabíjí českého ducha, českou hospodskou kulturu, český humor. Protože ji pod diktátem západní korektnosti normalizuje.

Jedeme dál, slovo kauzalita je výborné. Se zabitím českých hospod a tedy fakticky české kultury jako takové, umírá to české. Hospoda se změnila na dražší jídelnu, na líheň impotentního hipsterismu. Mladí nemají kam jít a nasát svou českou kulturu, vylévají se do ulic a jsou „bezpečnostním ohrožením“, „problémem“, který je třeba řešit. A nejlépe zákazy a postihy. Nevidí pan senátor Hraba, že napomáhá tomu, aby tu zbídačenou ženu už definitivně uštval? Musí to vidět, vždyť doposud se jevil jako to lepší, co Senát nabízí.

Pan senátor Hraba, a s ním celá ta plejáda politiků napříč republikou, musí nastartovat kauzalitu jiného druhu. Ne kauzalitu, která vede k úpadku, ke kterému se řítíme teď a jsme skoro u cíle, ale kauzalitu, kde mladí budou mít kde nasát českou hospodskou kulturu, českou srandu, českou lásku a české přes držku. Zákazy a restrikce jsou cestou do pekla. Vytvoří jinou kauzalitu. Takovou tu, po jejíchž stopách jde teď západní společnost. Tam má hlavní slovo vykořeněnost, neosobní přístup, falešná láska a tedy propukající nenávist a epidemie duševní asociálnosti. A tam bychom neměli směrovat. Tam ne. 
https://www.krajskelisty.cz

sdílet na