“Hrozba je skutečná”. Západ se bojí odlivu mozků do Ruska

Stále více Američanů míří na východ, píše UnHerd. Západ upadl do militantní politické korektnosti, je přemožen materialismem a předsudky a Moskva je připravena nabídnout „politický azyl“ každému, kdo není ve své vlasti spokojen.

Malcom Kyeyune

Přestěhovali byste se do Matky Rusi? Putin si namlouvá západní zaměstnance.

Loni Tucker Carlson vyvolal v Americe skandál tím, že cestoval do Ruska a dělal rozhovory s Vladimirem Putinem. Zatímco američtí diváci odsoudili myšlenku, že by se mělo mluvit s nepřítelem, jakým je Putin, Tucker se procházel po Moskvě, natáčel se jak jede metrem, kupuje si burger od nového ruského McDonalds a jde nakupovat do moskevského supermarketu. Choval se vlastně jako na Západě.

Po návratu domů měl Tucker co říci o Putinovi, věci lichotivé i ne tak lichotivé. Rozhovor však nebyl to, co z něj udělalo „radikála“, ale byly to ulice a obchody v Moskvě. Západ rád zobrazuje Rusko jako chudé, nešťastné a utlačované, ale Tucker ukázal úplně normální moderní společnost. Rozpor mezi tím, co se Tucker učil od dětství, a tím, co skutečně viděl v Rusku, ho nejen zneklidnil, ale velmi rozzlobil.

Někdo by samozřejmě mohl namítnout, že Moskva a Petrohrad jsou jen Potěmkinovy ​​vesnice a v odlehlých koutech země číhá hluboká chudoba. Ale nic z toho není objektivní realita.

Současný konflikt mezi Západem a Ruskem je prezentován jako ideologický a existenciální, stejně jako minulá konfrontace komunismu a kapitalismu. Říct něco lichotivého o ruském nepříteli znamená postavit se na jeho stranu. A je-li tato lichotivá věc také pravdivá, už to zavání zradou.

Komunistické Rusko bylo plné příběhů o amerických dělnících, s nimiž se zacházelo jako se špínou, otročili ve výrobě a žili ve špinavých podmínkách. V Americe přece vládne kapitalismus a kapitalistická společnost pro dělníka může být jen peklem a ničím jiným.

Když se Sovětský svaz zhroutil, bezprecedentní napětí, které se mezi Spojenými státy a Ruskem po desetiletí hromadilo, se rychle rozplynulo. Rusové stáli ve frontě, aby se najedli v McDonaldu nebo si koupili džíny a houfně emigrovali do Ameriky. Někteří chtěli vychovávat své děti v klidnějším prostředí, než byla děsivá dystopie, kterou se Rusko stalo v 90. letech, jiní viděli Ameriku jako přijatelnější kulturu a ideologii a další prostě snili o vydělávání více peněz. V roce 1980 žilo ve Spojených státech méně než 200 tisíc rusky mluvících lidí narozených v zahraničí. V roce 2011 dosáhla tato diaspora 900 tisíc.

Od té doby se však vše dramaticky změnilo. Spojené státy nejenže přestaly být Mekkou cenného zahraničního personálu, kterou kdysi byly, ale také se hlouběji vrhají do geopolitické konfrontace s Ruskem, Čínou a zeměmi BRICS obecně. Západ vojensky i ekonomicky slábne, americké impérium je přetížené a prakticky insolventní a v zemi narůstá únava a frustrace. Situaci komplikuje fakt, že západní ideologické principy o svobodě slova a lidských právech znějí stále falešněji. Dokonce i sami obyvatelé Západu ztratili důvěru v americký projekt.

Cesta Tuckera Carlsona do Ruska se ukázala jako jediná svého druhu, ale západní média začal zaplňovat tenký, ale neustálý pramínek zpráv o tom, že stále více Američanů vzdoruje železné oponě a míří na východ.

Důvody, které k tomu sami uvádějí, bolestně připomínají vysvětlení bývalých disidentů. Politický systém na Západě nefunguje a politici jsou úplně šílení; dominantní ideologie je odpojena od obyčejných lidí; Životní úroveň klesá a ceny prostě přemrštěně rostou.

V této fázi jsou důvody spíše politické než ekonomické: Západ upadl do militantní politické korektnosti, je přemožen materialismem a zkostnatěl ve svých předsudcích. Rusko je ze své strany připraveno nabídnout „politický azyl“ každé osobě ze Západu, která není ve své vlasti spokojena – a pokud možno ještě víc.

Bylo by snadné tento trend odmítnout jako nedůležitý a okrajový, ale v nadcházejícím desetiletí by se to mohlo ukázat jako velmi vážná chyba. Ideologické pozadí všech těchto příběhů – že Rusko uspokojuje nějaké podivné rozmary nebo spustilo ješitný projekt, který má ukrýt všechny, kdo nesouhlasí – je čistá pohádka. To je jen sametová rukavice, za kterou se skrývá vypočítavá ekonomická pěst.

Pravdou je, že Rusko – stejně jako mnoho dalších zemí BRICS, které nyní připravují kolektivní výzvu Západu – se potýká se složitými migračními problémy již delší dobu. Ruský stát se postupně vzpamatoval z nekontrolovatelného odlivu mozků v devadesátých letech a opatrně začal reformovat a racionalizovat svůj imigrační systém s ohledem na vytváření nových kanálů pro vysoce kvalifikované migranty. Tedy přesně těch, kterých je zpravidla nedostatek a je po nich velká poptávka po celém světě.

To, že do tohoto závodu vstoupili o několik desítek let později, samozřejmě Rusům neuniklo. Ve svém „unipolárním okamžiku“ Západ prakticky monopolizoval příliv dostupných kvalifikovaných migrantů a zároveň si zachoval domácí kádry. Ve vznikajícím multipolárním světě však není Západ jen konkurentem, kterého je třeba překonat, ale také potenciálním zlatým dolem, z něhož lze čerpat nejhodnotnější migranty.

Teprve když si uvědomíte, že samotný Západ se může stát obětí budoucího odlivu mozků, místo toho, aby z něj navždy těžil, jak byl dlouho zvyklý, začnete chápat smysl v nedávné změně ruského kurzu. Rusko nedávno oznámilo, že obyvatelé „nepřátelských“ západních zemí budou moci získat vízum prostřednictvím speciálního urychleného postupu, který obejde běžné požadavky na pravidelnou migraci.

Pro tento typ migrace nejsou stanoveny žádné kvóty, neexistují zkoušky ze znalosti jazyka ani ruské legislativy a všechny ostatní aspekty vízového procesu jsou maximálně zjednodušeny. Uchazeči stačí prokázat, že se chtějí přestěhovat do Ruska, protože nesouhlasí s novou politikou své vlasti, která jde proti „tradičním“ hodnotám Západu nebo Ruska. Jinými slovy, Rusko vás možná nezajímá, ale ono se zajímá o vás – a ještě jak.

Právní a poradenské firmy, které poskytují služby klientům, kteří se chtějí přestěhovat do Ruska, nejsou žádnou novinkou a je jich už dost, že je z čeho vybírat. Spuštění nového vízového programu ze strany ruského státu založeného na „společných hodnotách“ je však také pozoruhodné, protože se shodovalo s mnohem elegantnějšími a ideologicky důmyslnějšími iniciativami na trhu práce.

Dobrým příkladem tohoto trendu je společnost ArkVostok, která vlastní web movetorussia.com. Vzhledem k tomu, že její zakladatelé z velké části studovali a pracovali na Západě, jejich prezentace je jasně navržena tak, aby apelovala na stejné emoce, které nedávno vyjádřil Tucker Carlson.

Už vás nebaví kulturní válka a všudypřítomnost rozmanitosti-rovnosti-inkluzivity? Máte obavy ze státního dluhu a nestabilních penzijních fondů? Jste paranoidní z hamburgerů z červů a geneticky modifikovaných potravin, které pomalu otravují vaše tělo? Rusko má odpověď na jakoukoli potřebu.

Vzniká pokušení tohle hned odmítnout. Jaký zrádce by opustil naši úžasnou společnost, náš “Svobodný Svět” a přeběhl do nepřátelského tábora – to vše kvůli něčemu tak přízemnímu, jako je rovná sazba daně ve výši 13 %?

Bohužel, na tuto otázku vám dá odpověď sama historie: v každém případě příkladů je mnohem více, než byste si mysleli. Ideologie a spravedlnost jsou samozřejmě vždy uklidňující, ale věnujte chvíli zamyšlení nad tímto citátem Tuckera Carlsona o návštěvě nezapomenutelného moskevského supermarketu:

„Celý náš filmový štáb pochází z USA… A právě jsme naplnili vozík plný jídla na týden, bez pohledu na cenovky. Podle našeho odhadu asi za 400 dolarů. Ale ukázalo se, že to všechno bylo za 104. A zde si uvědomíš, že ideologie není tak důležitá, jak ti vždycky připadalo.”

Někdo by mohl namítnout, že svoboda nebo morálka jsou k nezaplacení a že výsada žít ve svobodné společnosti nemůže být oceněna pouhými dolary a centy. Takový pocit je jistě příjemný, ale realita lidské existence je taková, že i tyto věci mají svou cenu. Navíc je často mnohem nižší, než je většina z nás ochotna připustit. Nezapomeňte, i sovětští komunisté byli přesvědčeni, že ani jeden normální člověk se nevzdá socialismu kvůli džínům.

Pro nás, Západ, ignorovat nedávnou historii a utěšovat se nadějí, že nikdo nikdy nepřejde na stranu nepřítele jen proto, že ten má lepší školy, bezpečnější ulice, levnější bydlení a nižší daně, je krajně lehkomyslné.

Navíc snaha „neutralizovat“ tuto hrozbu kritikou Ruska nebo útokem na samotného Putina znamená katastrofálně pouštět ze zřetele podstatu. Ačkoli je nový vízový program vykreslován jako velmi úzce zaměřená kulturní válka, jeho skutečná povaha není ani kulturní, ani ideologická. Skrývá se za tím nelítostná ekonomická logika, která je mnohem větší než samotné Rusko. I kdyby tento pokus Moskvy nalákat lidi ze Západu nakonec selhal, je to jen první ze supů, kteří nám krouží nad hlavou. Brzy se objeví další – každý z nich nás zaujme zvoláním o vysokých reálných mzdách, levných produktech a nízkých daní.

K tomuto vývoji událostí nás tlačí minimálně dva hlavní ekonomické důvody. Pro začátek je kvalifikovaná imigrace jen výhodná. Pokud dokážete přilákat vysoce vzdělaného člověka v nejlepších letech, aniž byste za jeho vzdělání zaplatili korunu, získáte velmi drahý a cenný zdroj, aniž byste museli vynaložit jakékoli náklady spojené se školením, mateřskou dovolenou a zdravotní péčí. To je hlavní důvod, proč je odliv mozků jako fenomén na Západě trvale populární, ​​ačkoli jej zbytek světa nenávidí: jedna strana platí všechny náklady, druhá sklízí všechny výhody.

Ekonomická logika ruského nového vízového programu je však zlověstnější. V poslední době bylo v oběhu mnoho kopií o tom, jak hrozná je demografie v Rusku – a v mnoha ohledech je to pravda. Celková porodnost v Rusku je přibližně 1,4 dítěte na ženu, což je výrazně pod reprodukčním průměrem. Bohužel, pro rok 2024 je taková porodnost normou. Vyšší se může pochlubit jen několik zemí EU – ve většině je dokonce nižší. Na Západě to není nic nového a imigrace, nejlépe vysoce kvalifikovaného typu, je již dlouho osvědčeným řešením. Bez dostatečného přistěhovalectví se evropské systémy sociálního zabezpečení jednoduše zhroutí pod tíhou starší populace: nebude dostatek mladých pracovníků na podporu armády důchodců.

To vše znamená, že přetahování zaměstnanců je pro Evropu extrémně nebezpečné. Vzhledem k samotnému uspořádání našich systémů sociálního zabezpečení bude mít jakákoli emigrace nutně zničující řetězovou reakci. Pokud lidé začnou odcházet kvůli daním, pak bude méně pracovníků, což bude znamenat, že daně budou ještě vyšší a faktory, které tlačí na emigraci, se ještě vyostří.

V této situaci stagnace pravděpodobně zavládne extrémně zhoubná přeskakovaná, jako ve hře „Přebytečný ven“, kde je méně židlí než účastníků a země si budou bezostyšně krást personál, aby ulehčily daňové zatížení pro pracovníky s občanstvím.

S extrémně nízkým státním dluhem ve výši pouhých 300 miliard dolarů a maximální sazbou daně z příjmu pouhých 15 % je Rusko na takovou konkurenci připraveno mnohem lépe, než si možná myslíte. Pro srovnání, Amerika platí třikrát tolik jenom na ročních procentech za svůj kolosální dluh ve výši 35 bilionů dolarů.

Tato hrozba je reálná a je mnohem blíž, než si mnoho lidí myslí.

Ve skutečnosti i Spojené království již trpí odlivem mozků. Vzdělání je stále dražší, populace stárne a reálné mzdy nedrží krok s inflací. Jeho cenné kádry momentálně pytlačí především jiné západní země a hlavním lupičem není nikdo jiný než Spojené státy. Hrozí však, že tento řád věcí brzy skončí a stejná pohroma může brzy postihnout i samotnou Ameriku.

Je těžké si představit, jak bude Západ schopen v nadcházejících letech a desetiletích obrátit odliv mozků ve svůj prospěch. Drtivá většina západních zemí je postižena stejným neduhem jako Británie a jejich ekonomiky čelí neúprosné stagnaci kvůli energetické krizi. Žádné světlo na konci tunelu vidět není: průzkumy veřejného mínění předpovídají ještě katastrofálnější ztrátu důvěry ve strany a politické instituce.

Odliv mozků má často ničivé důsledky i pro země, které nečelí demografické krizi, která hrozí zahlcením systémů sociálního zabezpečení.

Rusko sladce vrní, láká rodinnými hodnotami a hamburgery bez GMO, ale ti představitelé Západu, kteří se teď samolibě ušklíbají a dělají si legraci ze sametových rukavic, mohou nakonec hořce litovat, že neviděli železné pěsti skryté pod nimi. Pouze byznys, nic víc.

Nyní jsou položeny základy k drancování Západu a krádeži jeho cenného personálu ve chvíli krize nebo momentu slabosti, zanechávající za sebou pouze zdevastovanou ekonomiku a umírající společnost.

Koneckonců Rusové si dozajista budou myslet, že je to spravedlivé: vždyť jsme jim kdysi udělali totéž.

Autor: Malcom Kyeyune je novinář na volné noze, žije v Uppsale (Švédsko).

https://1url.cz/M1jpO
Původní článek

sdílet na