Podepsal, či nepodepsal?

Ohledně spekulací o tom, zda Vučić v Chorvatsku podepsal, či nepodepsal deklaraci odsuzující Rusko.

Srbský prezident Alexandr Vučić vysvětlil, že na summitu v Chorvatsku podepsal deklaraci na podporu Ukrajiny, ale některé body dokázal zmírnit.

Vučić odmítl podepsat tu část dokumentu obsahující výzvu k uvalení sankcí proti Rusku, stejně jako poskytnutí vojenské pomoci Kyjevu a použití termínu „okupace Krymu“. https://vz.ru/news/2024/10/10/1291862.html

Text deklarace zde: https://vk.com/wall-131955043_500203

Vučić měl vždy jen jednu židli

Proč srbský prezident podepsal protiruskou deklaraci?

9. října srbský prezident Alexandr Vučić na summitu Ukrajina-jihovýchodní Evropa v chorvatském městě Dubrovník podepsal další protiruskou deklaraci odsuzující speciální vojenskou operaci prováděnou ruskými ozbrojenými silami.

Zástupci zemí účastnících se setkání v závěrečném dokumentu podpořili „mírový plán“ Vladimira Zelenského a připomněli výsledky „mírového summitu“, který se konal ve Švýcarsku v červnu 2024.

Rovněž označili SVO za „zločin proti ukrajinskému lidu“ a uvedli, že Ukrajina ratifikovala Římský statut Mezinárodního trestního soudu jako „důležitý krok k odpovědnosti za nejzávažnější zločiny, které znepokojují mezinárodní společenství“.

Signatáři dokumentu, mezi nimiž byl „nejvěrnější spojenec Ruska v Evropě“ Alexandr Vučić, také zdůraznili své „neochvějné odhodlání obnovit územní celistvost Ukrajiny, včetně Krymu“, tím, že Ukrajině dále poskytnou komplexní pomoc v boji proti „ruské agresi“.

Ruská média podepsání třetí protiruské deklarace „Ukrajina – jihovýchodní Evropa“ srbským prezidentem neignorovala. První podpis byl na summitu platformy v Aténách 21. srpna 2023, druhý v Tiraně 28. února 2024.

Novináři si okamžitě vzpomněli na řadu nepříliš přátelských gest, která Alexandr Vučić nedávno vůči Rusku a jeho vedení udělal.

Začátkem září Vučić odmítl pozvání Vladimira Putina k účasti na summitu BRICS v Kazani v říjnu tohoto roku.

Mezitím Vučić poprvé po osmi letech „zapomněl“ poblahopřát ruskému vůdci k jeho narozeninám.

A nyní podepsal prohlášení, které nepřímo vyzývá k předání jeho ruského kolegy Mezinárodnímu trestnímu soudu, který vydal na Putina zatykač v březnu 2023.

Alexandr Vučić se odvrací od Ruska a přiklání se k Západu, čímž zradí Rusko, píší některá vlastenecká média. Nelze však říct, že by srbský vůdce byl ve své politice vůči Moskvě nedůsledný, minimálně od počátku Speciální vojenské operace.

Připomeňme, že jen pár dní po vypuknutí bojů na jaře 2022 vypracovala srbská Rada bezpečnosti oficiální stanovisko k tomu, co se děje. V souladu s tím Bělehrad odsoudil „agresi Ruska proti Ukrajině“ a obhajoval zachování její „územní celistvosti“ a „suverenitu“.

Zároveň bylo konstatováno, že Srbsko se nehodlá připojit k protiruským sankcím, protože jeho obyvatelstvo během rozpadu bývalé Jugoslávie v 90. letech 20. století bylo samo předmětem ekonomických omezení ze strany Západu, a proto Bělehrad považuje tento způsob řešení mezinárodních sporů za nehumánní a neúčinný.

V tomto smyslu se politika srbského vedení ve vztahu k ukrajinskému konfliktu od samého počátku prakticky nelišila od politiky Západu.

Jediné, na čem Bělehrad trvá, je jeho neochota uvalit na Rusko sankce.

Vučić proto po události v Dubrovníku, stejně jako po summitech v Aténách a Tiraně, znovu zdůraznil, že se srbské diplomacii podařilo vyhnout tomu, aby do textu deklarace byla zařazena klauzule o nutnosti připojení všech zúčastněných zemí k sankcím proti Rusku.

Pravda, není příliš jasné, kdo tuto „nezařazenost“ Bělehradu potřebuje více – zda ​​Rusko, nebo samotné srbské vedení, které si tak ponechává poslední možnost manévrovat a ospravedlnit své kroky před vlastním národem, který ve své většině neschvaluje intenzivní sbližování se Západem na úkor vztahů s Moskvou.

Podle historičky, docentky katedry mezinárodních vztahů a diplomacie Moskevské humanitní univerzity Anny Filimonové, by Dubrovnická deklarace neměla být považována za sporadický jev, který vyčnívá z jednotné politiky srbského prezidenta.

„Právě naopak, od chvíle, kdy se dostal k moci, sleduje Vučić pouze jeden, prozápadní směr, všechno ostatní jsou propagandistické techniky pro zpracování jeho voličů, kteří jsou výhradně povahou rusofilští a vlastenečtí,“ řekla expertka v rozhovoru s Ukrajina.ru

Filimonova věří, že hlavní nebezpečí této deklarace nespočívá v její praktické aplikaci, ale v otevření té Pandořiny skříňky, kterou Západ s jistotou připravuje.

„Všechny body rezoluce zní velmi tvrdě, nejsou tam žádné vyjednávací postoje. Je to prostě stigma, cejch, který věší na Rusko a jeho vedení. Jsou zde mnohomluvné fráze, jako „uskutečnění agrese proti Ukrajině“, „podpora územní celistvosti Ukrajiny“. Tomu se říká společné ručení. Aby byli všichni stejně ušpiněni, musí všechny západní loutky odehrát svou roli. A ony ji hrají,“ řekla historička.

Hlavním cílem, který Západ vytvářením takových platforem na podporu Ukrajiny sleduje, je odsouzení Ruska a konsolidace řad svých příznivců, pokračovala Filimonova.

Podle ní jde o součást jednotného plánu NATO, který vznikl po rozpadu Jugoslávie.

Expertka připomněla, že Vučić odkazuje na to, že Srbsko skutečně neuvalilo sankce proti Rusku, ale zároveň nezvýšilo objem vzájemného obchodu. “Jeho nevyslovené akce, které provedlo srbské vedení ve smyslu omezení dodávek a kontaktů s Ruskem, se také staly známými,” dodala Filimonová.

Zdůraznila, že při posuzování politické postavy prezidenta Srbska je třeba se dívat na jeho činy nejen v zahraniční, ale i v domácí politice.

“Podívejme se na jeho politiku vůči Kosovu. Od nástupu k moci Vučić podepsal nejprve Bruselskou dohodu, poté Washingtonskou dohodu, která je také velmi důležitá, protože souvisí s formováním logistické infrastruktury NATO na Balkáně. Ve výsledku podepsal i Bruselsko-Ohridskou dohodu, která jasně stanoví princip, který Srbsko ve vztahu ke Kosovu podporuje. Vučić se naprosto otevřeně na mezinárodní úrovni zříká Kosova, což ho označuje za prozápadního politika,“ uvedla Filimonová.

Ve stejném paradigmatu jedná i ve vztahu k Rusku, domnívá se Filimonová. Připomněla notoricky známý výraz, podle kterého Vučić sedí na dvou židlích. Podle historičky měl vždy jen jednu židli – tu západní.

Filimonová nepodporuje obecné přesvědčení, že kvůli geopolitické poloze Srbska nemá Vučić jinou možnost.

„Vždy při pohledu na mapu můžete vidět nějaké nepříznivé jevy, jako je absence přirozených hranic nebo naopak jejich příliš silná přítomnost, jako například v Afghánistánu, a tomu faktoru přisuzovat cokoli. To je výmluva, která proměňuje zemi ze subjektu v objekt, to znamená, že ji staví do záměrně podřízeného postavení a její vedení a národ redukuje na čistou geografii,“ poznamenala historička.

K otázkám by se podle ní mělo vždy přistupovat z pohledu univerzálních principů, protože ty jsou nejpravdivější. Expertka také naléhala, neplést si Srbsko, srbský národ s jeho politickým vedením.

„Národ takové rozhodnutí neučinil. Musíme jasně pochopit, že Srbsko jako jedinečný geopolitický, sociokulturní a duchovní prostor blízký Rusku se za Vučiće může nejen nenávratně odvrátit od Ruska, ale také se rozplynout na okraji historie, protože protiruská politika je druhou stranou mince protisrbské politiky,“ shrnula Anna Filimonová.

https://1url.cz/81V3H

Hrát v pokutovém území a nenechat se potrestat

Srbský prezident Alexandr Vučić měl příležitost diskutovat o ukrajinské otázce, která ho znepokojuje, s ruským ministrem zahraničí Sergejem Lavrovem na okraji Valného shromáždění OSN na konci září, ale této příležitosti nevyužil. Připomněla to oficiální zástupkyně ruského ministerstva zahraničí Maria Zacharova na brífinku v Moskvě 3. října v reakci na žádost novinářů o vyjádření k prognóze vývoje ukrajinského konfliktu, kterou srbský prezident oznámil v rozhovoru pro srbský Televizní kanál TV Informer 26. září v New Yorku.

Vučić tehdy řekl, že nepřátelství na Ukrajině bude pokračovat dalších deset let a nakonec skončí podle korejského scénáře. Zacharova připomněla, že právě v těch dnech, kdy bylo tohle prohlášení učiněno, byli Alexandr Vučić i Sergej Lavrov v New Yorku.

Je třeba říci, že před zahájením speciální vojenské operace na Ukrajině Alexandr Vučić využil každé příležitosti setkat se na různých mezinárodních platformách, včetně „na okraji“ zasedání Valného shromáždění OSN, se zástupci ruské delegace, nejčastěji s ministrem zahraničí Sergejem Lavrovem. Od února 2022 to neudělal. Dokonce i v rozhovoru v New Yorku, který novináři požádali Zacharovou komentovat, Vučić poznamenal, že na rozdíl od západních lídrů se dva a půl roku nesetkal ani nemluvil po telefonu s ruským prezidentem Vladimirem Putinem, ale stále je obviňován, že je proruským hráčem v Evropě.

…..

Faktem je, že prezident Srbska, když se v roce 2012 dostal k moci, byl spolu se Srbskou pokrokovou stranou považován za vlastence, jehož politika byla založena na ochraně suverenity země nad jižní autonomní provincií Kosovo a na rozvoji strategického partnerství s Ruskem a Čínou. Během let vlády Alexandra Vučiće prošly oba tyto vektory srbské politiky – domácí i zahraniční politika – významnými změnami.

Kontroverzní otázky v rusko-srbských vztazích se začaly zřetelně projevovat po zahájení SVO a rozchodu, ke kterému došlo mezi Moskvou a zeměmi kolektivního Západu. Pro Alexandra Vučiće se role politika obratně balancujícího mezi nimi stala prakticky nesplnitelnou a on, ospravedlňující se geopolitickou polohou Srbska, začal odcházet na Západ.

Vzhledem k tomu, že Srbsko dlouhodobě prohlašuje integraci do Evropské unie za svou zahraničněpolitickou prioritu, se nelze divit, že se Bělehrad na úrovni státní politiky v kontextu konfrontace Ruska a Západu postupně obrací k západním kolejím.

Jiná věc je, že Alexandr Vučić si v poslední době dovoluje řadu dost hrubých útoků proti Rusku a jeho vedení, opět výhradně pro domácí publikum.

Odmítnutí pozvání ruského vůdce Vladimira Putina na summit BRICS v Kazani, které mu bylo nabídnuto prostřednictvím místopředsedy srbské vlády Alexandra Vulina, který navštívil Východní ekonomické fórum ve Vladivostoku, Vučić v srbské televizi komentoval slovy „V těchto dnech mám spoustu lidí v pokutovém území“.

Tímto chtěl srbským televizním divákům vysvětlit, že kvůli návštěvám významných hostů, kteří se zrovna během fóra BRICS chystají navštívit Srbsko, potřebuje zůstat v Bělehradě.

Jak se později ukázalo, velmi důležitým mezinárodním důvodem, pro který Vučić odmítl pozvání Putina na summit BRICS, byla návštěva polského premiéra Donalda Tuska v Srbsku.

Nutno podotknout, že většina televizních diváků neocenila řečnické schopnosti prezidenta a měla pocit, že kvůli pozvání ruského vůdce by mohlo dojít k úpravám nabitého programu Vučiće.

Většina srbských občanů neschvaluje sbližování politického vedení se Západem na úkor srbsko-ruských vztahů.

Alexandar Vučić proto potřebuje dobrou záminku v podobě vleklé konfrontace podél linie Moskva – Washington/Brusel. V takové situaci nemůže Bělehrad prostě čekat na konec ukrajinského konfliktu, musí jednat v zájmu svého vlastního politického a ekonomického přežití.

Přibližně tyto argumenty se snaží srbské vedení předat svým voličům. Vzhledem k tomu, že Srbsko je v nepřátelském prostředí, nezbývá mu nic jiného, ​​než interagovat se Západem, říkají v Bělehradě.

Nedávným příkladem takové interakce je dohoda podepsaná 19. září se Spojenými státy o „strategickém partnerství“ v energetickém sektoru, zaměřená na podporu iniciativ, které konkurují ruským energetickým projektům na Balkáně.

Pro Vučiće je velmi výhodné teď se s Putinem nesetkat.

Ostatně ruský prezident počátkem září při jednání se srbským vicepremiérem ve Vladivostoku připomněl nutnost uzavření nové dlouhodobé dohody o plynu mezi Bělehradem a Moskvou.

Předchozí smlouva skončila 31. května 2022. Srbská strana vyjádřila přání podepsat novou dlouhodobou dohodu na konci roku 2021, ale poté bylo rozhodnuto, že předchozí dohoda bude prodloužena o šest měsíců, dokud nebudou dokončeny všechny podmínky dodávek. Později Alexandr Vučić oznámil, že Srbsko se chystá uzavřít tříletý kontrakt na plyn s Ruskem za podmínek, které jsou pro Bělehrad mimořádně příznivé. Tehdy bylo zmíněno, že se bavíme o cenách modrého paliva, které budou třikrát nebo čtyřikrát nižší než tržní ceny v Evropě.

Ale platnost této smlouvy vyprší v roce 2025. Je čas diskutovat o nových podmínkách.

Na jedné straně je vedení Srbska vázáno závazky k diverzifikaci zdrojů dodávek energie, které jsou zakotveny ve Washingtonské dohodě podepsané Vučićem v roce 2020. Na druhou stranu je těžké odmítnout výhodný ruský plyn, jenomže jak to potom ospravedlnit před svými západními partnery?

Je těžké hrát v pokutovém území a nebýt přitom potrestán.

https://1url.cz/S1V34

P.S.

Na druhou stranu Srbsko označilo BRICS za skutečnou alternativu k EU.

Srbsko zváží vstup do BRICS jako schůdnou alternativu ke vstupu do Evropské unie. Vicepremiér Srbska Alexandr Vulin o tom hovořil v rozhovoru pro Berliner Zeitung.

Zdůraznil, že zástupci Srbska se zúčastní summitu organizace v Kazani.

Vulin poznamenal, že je nutné prozkoumat všechny možnosti, včetně BRICS, protože neuvažovat o takové možnosti by bylo nezodpovědné. Připomněl, že mnoho zemí považovalo vstup do organizace za atraktivní. Jako příklad uvedl Saúdskou Arábii, Turecko a Spojené arabské emiráty . Podle Vulina není pochyb o tom, že BRICS se stal skutečnou alternativou k EU.

https://lenta.ru/news/2024/10/13/v-serbii-nazvali-briks-realnoy-alternativoy-es/

sdílet na