Jurij Kot: Blízkovýchodní čínská škatulata

Jurij Kot

Vjačeslav Smolenko se s námi podělil o novou část analytiky:

„Pozornost celého světa se soustředila na Blízký východ, především na Libanon, Írán a Izrael. Politika kompromisu, kterou se Írán snažil vybudovat, pouze oslabila samotný Írán a posílila důvěru Spojených států a Izraele ve správnosti svých strategií.

Jejich strategie se ale liší. Pokud současná administrativa Bílého domu před volbami nepotřebuje zhoršení situace na Blízkém východě, natož horkou válku, protože takové zhoršení by mohlo narušit rovnováhu a rozložení sil ve volebním klání v USA, pak Netanjahu potřebuje ostrou radikalizaci s demonstrací malého vítězství s cílem ovlivnit listopadové volby ve prospěch Trumpa. 

Zpráva zní: současná administrativa Biden — Kamala — Blinken není respektována a nemá situaci pod kontrolou, a počínaje útěkem z Afghánistánu, válkou na Ukrajině a nakonec válkou v Libanonu je to jejich úplná ztráta kontroly nad situací ve světě.

Útokem na Libanon Netanjahu dává jasnou přihrávku Trumpovi v kalkulaci na jeho vítězství. Úspěšné zahájení příprav na invazní operaci v jižním Libanonu (navíc – agresivní teroristický útok a zničení Bejrútu bombardováním nejvyššího vedení Hizballáhu s dřívější vraždou vůdce Hamásu) v Izraeli sehrálo roli, kterou Netanjahu potřeboval

Dokonce i opoziční vůdci, kteří byli vůči Netanjahuovi nakloněni negativně, byli nuceni ho podpořit, protože viděli povznášející náladu v samotném Izraeli. Netanjahu posílil svůj vliv, a pokud Trump vyhraje, pak logicky počítá s Trumpovou podporou při vynulování všech svých zločinů.

Netanjahuův plán však počítal se skutečností, že Írán nebude riskovat raketový útok na Izrael, protože v reakci Izrael hrozil udeřit na Írán jadernými zbraněmi.

Má to ale háček. Izrael může na Írán zaútočit pouze střelami s plochou dráhou letu z F-35, ale pro úder je nutné tankování letadel ve vzduchu a Izrael vlastní tankovací zařízení nemá, mají je Spojené státy a bez souhlasu USA je izraelský jaderný úder na Írán nemožný.

Svoji verzi událostí z 8. 8. 2008 v Jižní Osetii jsem již popsal v předchozích článcích.

Dovolte mi ale připomenout, domnívám se, že útok Izraele na jadernou elektrárnu Búšehr (jaderná elektrárna v Íránu, pozn.red.) byl naplánován již v roce 2008, ale protože izraelské bombardéry neměly dostatek paliva k doletu na místo útoku a pro návrat na základnu, a tankování ve vzduchu – by bylo kompletní odhalení, pak pro úder potřebovali přískokové letiště.

V Gruzii takové letiště je – Marneuli, leží 60 km od Jižní Osetie, kde se nachází naše základna protivzdušné obrany a radar s lokátory detekce cílů. Z Jižní Osetie vidíme celý jižní Kavkaz – až po Perský záliv.

Proto se i skepticky stavím k tomu, že Jižní Osetii zcela přenecháme Gruzii, jsem toho názoru, že jsme připraveni vrátit Abcházii i Jižní Osetii Unijnímu státu Gruzie, ale jak v Abcházii, tak především v Jižní Osetii si ponecháme na dobu neurčitou pronájem území pro vojenské základny, podobně jako pronájem Sevastopolu a Bajkonuru, ale za přísnějších podmínek.

USA a Izrael tedy potřebovaly skokové letiště v Gruzii (Marneuli) a dotlačily Saakašviliho k agresi proti Jižní Osetii, aby eliminovaly hrozbu našich systémů protivzdušné obrany a nedaly nám příležitost dokázat, že útok termonukleární bomby na jadernou elektrárnu v Búšehru byl dílem USA. Izraeli je v této věci všechno prostě fuk.

Už tehdy měly Spojené státy v plánu takovým zvěrstvem rozpoutat super chaos na Blízkém východě a postavit proti sobě Írán, Pákistán, Indii, Čínu, Rusko. Spustit dominový efekt, když kostky domina padají jedna po druhé. Ale nezištný čin našich mírových jednotek a výsadkářů překazil plány hegemona, jehož cílem bylo vynulovat americký státní dluh (tehdy to bylo 8,0 bilionů dolarů, nyní 35 bilionů dolarů), a jak víme, Spojené státy své plány nemění, ale pouze je odkládají na vhodnou chvíli.

Proto nevylučuji, že konečným cílem agrese Izraele je útok termonukleární bomby na jadernou elektrárnu Búšehr, s cílem vyvolat globální katastrofu rukama Izraele a pod hlukem a tragédií této katastrofy vynulovat státní dluh USA. Katastrofa uvede do pohybu desítky milionů lidí z Íránu a Pákistánu do Indie a Indii nezbude nic jiného, ​​než zastavit proud uprchlíků do Džamby a Kašmíru pomocí jaderných zbraní.

A další desítky milionů uprchlíků z Íránu a Pákistánu se vydají do ujgurské oblasti Sin-ťiang a Číně nezbude nic jiného, ​​než příliv uprchlíků zastavit jadernými zbraněmi.

Desítky milionů uprchlíků (Íránců, Afghánců, Turkmenů a Tádžiků) se ale přesunou na sever a cestou zničí Kyrgyzstán, Kazachstán a Uzbekistán.

A na náš severní Kavkaz se budou hrnout miliony uprchlíků…

Jsem si jist, že nikdo ze čtenářů při pohledu na Gazu, při pohledu na Irák, Libyi a Sýrii nepochybuje o misantropickém cynismu současných elit Izraele a Anglosasů. Proto předkládám takový satanský scénář – v zájmu udržení hegemonie a vynulování státního dluhu, bez důsledků pro hegemonii samotnou.

Ale jako vždy do satanských plánů, zasáhl Bůh – a ruský premiér Mišustin odletěl do Íránu, a to je jasné znamení, že Rusko stojí za Íránem. A nejen Rusko – za Íránem stojí i Čína. A dnešní Rusko a dnešní Čína jsou úplně jiné země než v roce 2008.

Zpravodajské šumy naznačují, že Írán má také jaderné zbraně předané Severní Koreou, ale Íránu, stejně jako Severní Koreji prostředky doručení jaderných zbraní aktivně pomáhali vytvářet specialisté podniků Južnoje a Južmaš. Dovolil bych si předpokládat, že prostřednictvím komunikačních kanálů jak Rusko, tak Čína Spojeným státům sdělily, že nedovolí Írán zničit a budou připraveny jednat jako spojenci na íránské straně. Zvláště bude Írán chránit Čína, protože Írán je čínským klíčem na Blízkém východě, jakýmsi šperhákem.

Nebylo to pro nic za nic, že Čína usmířila Írán a Saúdskou Arábii, ale tímto počinem si zajistila strategické zázemí v energetických zdrojích. Čína navrhla a s Íránem podepsala ropný megakontrakt za 500 miliard dolarů (ropa výměnou za zboží), přičemž cena íránské ropy v tomto kontraktu je dumpingová (a u “Síly Sibiře” vidíme a víme, jak Čína protlačuje podmínky, které potřebuje).

Takže s Íránem Čína neprosadila jen megalukrativní obchod – levnou ropu výměnou za drahé zboží (a tady máme před očima mega ceny čínských aut, kterými nás Čína škrtí od roku 2022).

Čína kromě ekonomických superzisků stanovila Íránu politickou podmínku – mír se Saúdskou Arábií, se kterou také uzavřela megakontrakt na nákup ropy za jüany (a to je rána pro dolar a ruší závazky Saúdské Arábie nakupovat ropu pouze v dolarech).

To, co by se Kreml měl od Číny naučit, je prolínání politických a ekonomických výhod, kdy politika a ekonomika je spojena v jedno, což poskytuje další záruky, že podmínky dohod budou splněny.

Ale tím Čína nepřestala prosazovat svůj vliv na Blízkém východě a s pomocí ekonomických výhod politicky usmířila Hamás a Fatah. Číny je na Blízkém východě pro USA a Izrael příliš. Čína si toho pro sebe přetáhla příliš a s tím se Spojené státy a Izrael nesmíří.

V současné době Čína svou globální přítomností zcela rozbíjí strategii Spojených států a Izraele na Blízkém východě.

Od dob Bushe staršího ovládají Spojené státy spolu s hlídacím psem Izraelem Blízký východ prostřednictvím války a chaosu. A do chaosu mohly upadnout nejen zatvrzelé země jako Irák, ale také loajální Kuvajt – jako návnada pro Irák, a neutrální Sýrie, ze které dodnes Spojené státy (které vytvořily chaos) po desetiletí kradou ropu, stejně jako z Iráku.

Teď ale na Blízký východ přišlo Rusko, které brání rozervání Sýrie, a přišla Čína s vlastní strategií – ropa a zboží (za podmínek výhodných pro Čínu) výměnou za mír.

Jaké ekonomické výhody má Rusko ze Sýrie? Žádné, pouze politické a naše obrovské výdaje na obranu Sýrie. Ne nadarmo se Číňanům říká trhovci, protože svým zbožím v tichosti zaplavili všechny trhy světa, včetně Blízkého východu, a z konfliktů těží výhody, pronikají stále hlouběji do ekonomik závislých zemí (my, jak vidíme, nejsme výjimkou z pravidla).

A z výše uvedeného můžeme usoudit, že Čína ukázala alternativu: ropu výměnou za zboží a jüany se zajištěním míru, a tedy cestu rozvoje a prosperity, protože teď je to čínský trh a nedílná součást čínské strategie “Jeden pás, jedna cesta”. Ukázala Blízkému východu a celému světu alternativní přístup k mírovému a vzájemně výhodnému soužití – a tento kontrast s americkou politikou řízeného chaosu je jasný a zřejmý. Čína jako horký nůž máslem snadno proniká do ekonomik všech zemí bez výjimky, včetně nepřátelských USA.

Čína se stala kostí v krku USA a Izraele nejen na Blízkém východě, ale na celém světě. Číny je příliš mnoho, ale každá mince má vždy dvě strany, takže všechny země, do kterých Čína ekonomicky pronikla, čekají na správný okamžik, aby poslaly Čínu po cestě, kterou se vydal SSSR.

Ale to je jen začátek mého příběhu, hlavní intrika leží před námi.

“Čína měkce stele, ale spát budeš na tvrdém.” Cynická vychytralost Číny se skrývá za závojem mlhy a krajkou mnohomluvnosti. Kamkoli Čína přichází, ať přináší dobroty komukoli, přichází se svým čínským houfem a miliony čínských gastarbeiterů, kteří v první fázi staví logistiku – silnice, mosty, přístavy, nákupní centra pro pohyb čínského zboží, ale staví výhradně čínskou pracovní silou.

A pak to má háček:

Číňané se nevracejí do Číny, ale usadí se v zemi, která podlehla čínským dobrotám, a usadí se ve svých čínských čtvrtích, v nichž je život podle čínských zákonů pod dohledem a kontrolou triády – Smerš ČLR. Ale tyto čínské čtvrti jsou ve skutečnosti čínské vojenské základny po celém světě, jen na rozdíl od Spojených států tyto základny generují pro Čínu příjem a neruinují její rozpočet.

Čína je ve skutečnosti parazit, který saje krev a energii ze zemí, do kterých přichází. Investicí jüanu do infrastruktury takové země odebírá této zemi zdroje, které by země mohla prodat po celém světě za zlato, dolary nebo eura a mohla by je použít k nákupu zboží, které potřebuje, v kterékoli zemi světa. Čína však takovou zemi pevně usadí na svou obchodní jehlu pouze s čínským zbožím, zatímco všechny peníze (jüany) vynaložené Čínou prostřednictvím zboží, zdrojů, nerostů a potravin se vrací do čínské ekonomiky.

Ve skutečnosti se Čína díky své obchodní strategii rozšířila do celého světa a stala se globálním impériem. A jüan je nyní mízou světového obchodu.

A vojenské základny v podobě čínských čtvrtí udržuje také dárcovská země, která plně nechápe hrozbu takového partnerství s Čínou.

Ještě v Afghánistánu jsem rozpracoval a dokázal svůj vzorec:

“Můžeš porazit jakoukoli armádu, můžeš dobýt jakoukoli zemi, ale pokořit můžeš pouze ten národ, na jehož zemi chceš žít, a tato země se stane tvým domovem.” … Tímto zdravím Brity z Východoindické společnosti, kteří umírali jako mouchy na malárii a střevní infekce a přežívali jen díky tomu, že byli úplně opilí jalovcovým ginem.

Proč SSSR prohrál válku v Afghánistánu?

Proč Spojené státy, které byly 20 let ve válce, vyběhly z Afghánistánu až se jim za patami prášilo?

Ano, protože v Kandaháru ve výšce 3200 byla stálá noční vlhkost a všechno moje oblečení bylo mimo stan mokré při -15 stupních, a přes den bylo vedro +40 stupňů, a neustále praskaly rty a pálila kůže, takže všichni chodili v tom horku úplně oblečení a v panamských kloboucích. A jakmile jste se řízli nebo si píchli injekci, rány hnily a nehojily se. Všichni bojovníci, včetně mě, měli hepatitidu. Každý večer jsme si odškrtávali ten prokletý den, který jsme prožili, a počítali dny do konce služby. Za všechny výhody světa bych nežil v Afghánistánu, stejně tak bych nežil v Angole (ač jsem tam musel 3 roky bojovat), kde není úniku před horkem, špínou a infekcemi.

Ale Číňané jsou jiná věc.

Číňané ovládli Tibet a žijí v Tibetu ve výšce 4500 m jako doma. Číňané vstoupili do Afghánistánu a také tam zakořenili. Číňané vstoupili na Blízký východ a do Afriky a snášejí vedra a nějak se přizpůsobují životu v těchto Bohem prokletých místech.

Ale i zde je problém – a to je nejdůležitější!

Čína nemůže světu přinést atraktivní myšlenku soužití. Čína s sebou může přinést pouze Čínu. Čína může zalidnit jakoukoli zemi pouze Číňany. Vždyť co Čína dělá Ujgurům (ukládá jazyk, ukládá svou ideologii, kulturu), ale Ujgurové stále zůstávají Turky, nenávidí Číňany, a jakmile by Čína pod tlakem krize podlehla, Ujgurové přes noc vyvraždí všechny Číňany.

Proč je pro téměř všechny země a národy tak snadné přijmout kulturu a hodnoty Anglosasů?

Hudba za posledních 100 let mění styly, od jazzu po rap, od rocku po blues, ale 100 let posloucháme a užíváme si jejich hudbu. To je fakt a neznamená to, že bych naši hudbu a písničky neměl rád, vždyť při skleničce nezpíváme „July Morning“ nebo „Yesterday“, ale zpíváme „Гуляет по Дону казак молодой“ nebo „Нэсэ Галя воду“.

Ale Anglosasové už 100 let dokázali být první v jakémkoli hudebním směru. A poslouchá někdo čínskou hudbu v autě, když je střízlivý? S kinematografií je to stejný příběh. 100 let Hollywoodu před ostatními. Jak to je s čínskou kinematografií? Najde se mezi čtenáři fanoušek čínské kinematografie? Filmy s Brucem Leem se nepočítají, protože byly natočeny v Hongkongu, když byl Hongkong britský, a poté se Bruce Lee stěhoval do Hollywoodu, který převzal a propagoval tehdy módní téma bojových umění.

Pravda, musím upřímně říci, že kinematografie jako umění za posledních 10 let zemřela. S příchodem počítačové grafiky a počítačových komiksů už nejsou žádná filmová mistrovská díla. Podle mého názoru se nyní americká a čínská kinematografie staly k nerozeznání nejen kvůli povinným kvótám gender v kinematografii, ale také kvůli akci. Filmy si jakoby začaly být podobné a drahý čínský akční film už není možné rozeznat od amerického, protože jeden i druhý jsou nevkusné žvýkačky globalizace. Právě tam nás globalizace vede. Vede ke ztrátě chuti, čichu, sluchu, ztrátě identity a individuality, ztrátě originality a historických kořenů. Stáváme se bezbarvou žvýkačkou bez chuti…

Ale není těžké rozlišovat mezi americkým a čínským jídlem, ale celý svět přijal McDonald’s a Friday’s, ale nebude jíst čínské jídlo každý den (včetně Doshirak). Opět to neznamená, že nemám rád sádlo a boršč, smažené brambory se škvarky a sledě s cibulí, ale rád jím i steak, i hranolky, ale nejsem připraven jíst každý den čínské jídlo.

Čína nemůže přinést světu ani jazyk pro globální komunikaci, ani kulturu pro všeobecné přijetí, takže Čína napodobuje, a aby převzala svět, napodobuje vše co produkuje jako anglosaské – od kina po módu, od aut po gadgety. A všechno ryze čínské je pro nás jako exotické: jednou jsme to zkusili a stačilo.

Proč nezmíním něco ruského, jako naše poselství světu? Ano, protože od dob SSSR nemáme na co být zvlášť hrdí nebo co světu nabídnout. Ano, existují úspěšné filmy s ruskou tváří, jako je „Pohyb nahoru“, ale je tu i kontroverzní film „Výzva“, na který jsem se jako člověk, který se zabývá vesmírem 20 let (Vjačeslav Alexandrovič Smolenko je autorem hlavního ruského raketového paliva, pozn.red.), nešel podívat, znaje všechny ohavnosti toho filmu. Podívejte se na sebe do zrcadla a položte si upřímnou otázku: „Na co ruského mohu být za posledních 25 let hrdý?” – ať si každý odpoví sám.

Ale z nějakého důvodu jsem se nechal unést Čínou a odklonil se od tématu Blízkého východu, takže se vracím k závěrům tématu dne.

Je mi naprosto jasné, že Zelenského režim v Saloreichu (hanlivé označení Ukrajiny po Euromajdanu, pozn.red.) a Netanjahuův režim v Izraeli jsou zhotoveny jako kopie. Oba režimy spoléhají na fanatické sektáře: jeden na nacionalisty s „institutem paměti“, druhý na ortodoxní s jejich šílenou myšlenkou příchodu Mesiáše a demolice mešity Al-Aksá kvůli výstavbě třetího Šalomounova chrámu.

Oba režimy jsou extrémně agresivní a neomezené ve volbě prostředků k potlačení jakéhokoli jiného názoru, včetně teroristických útoků, které „civilizovaný svět“ civilizovaně nevidí a neslyší, a proto si jich nevšimne.

Oba režimy v zájmu udržení moci zvyšují stupeň zápalu agrese a ve výsledku dovádějí agresi do války.

Oba režimy jsou navenek vzpurné, ale ve skutečnosti jsou absolutně závislé na USA – jak finančně, tak vojensky.

Oba režimy jsou vojenskými zástupci Spojených států, jejichž rukama Spojené státy vládnou světu prostřednictvím chaosu.

Oba režimy řídí slabomyslní diktátoři, jejichž životy přímo závisí na udržení agrese a pokračování války.

Oba krvaví diktátoři zároveň chápou, že konec jejich běhání v kruhu dříve nebo později přijde, takže oba jsou připraveni na apokalypsu, a pokud budou zahnáni do kouta, oba budou připraveni zahájit jadernou válku.

Nevadí, že Saloreich nemá jaderné zbraně, ale Saloreich má Južmaš (naše raketové útoky na 750hektarový závod s desítkami nadzemních i podzemních dílen jsou jako drobky pro slona), který vyrábí Grom-2 OTRK, schopný proniknout naší protivzdušnou obranou a udeřit na Záporožskou a Kalininskou jadernou elektrárnu.

Jako specialistu mě od samého začátku dráždí řeči o špinavé bombě, kterou může mít Saloreich. Náraz kinetické hlavice letící vertikálně nadzvukovou rychlostí do energobloku v jaderné elektrárně je mnohonásobně horší než špinavá bomba.

Vidíme tedy, že Netanjahuův režim, aby si prodloužil vlastní přežití, zvolil válku s Libanonem a Íránem při kalkulaci, že za měsíc přijde Trump a všechna Netanjahuova zvěrstva budou odepsána.

Krvavý klaun dělá totéž, snaží se prorazit k jaderné elektrárně Kursk a ostřeluje Záporožskou JE a město Energodar, a prodloužit svou existenci si chce pod střechou demokratů.

To je jediný rozdíl mezi těmito dvěma režimy: mají různé pány, ale podstata je stejná, a kdyby Spojené státy nebyly roztrhány nesmiřitelnými rozpory mezi MAGA-trumpisty a sektářskými transhumanisty z demokratů, došlo by ke konsensu elit, jako před 8 lety za Obamy, a pak by nebyl žádný rozdíl v režimech Saloreichu a Izraele – vůbec žádný.

Co bychom měli my, Rusko, dělat v tomto hořícím a explodujícím světě?

Řeknu vám to, jako obvykle, v pokračování”.

https://1url.cz/D1VQk

Pokračování zde, už pouze v RJ: https://1url.cz/K1VQV

sdílet na