Kráčí svět se zavázanýma očima vstříc jaderné válce?

Prof. Rodrigue Tremblay

Uvolněním atomové energie přivedla naše generace na svět nejrevolučnější energii od doby, kdy pravěký člověk objevil oheň. Tuto základní sílu vesmíru nelze vměstnat do zastaralého pojetí úzkých nacionalismů.“  Prohlášení Mimořádného výboru atomových vědců, kterému předsedal Albert Einstein, 22. ledna 1947.

„Nevím, jakými zbraněmi bude vedena třetí světová válka, ale čtvrtá světová válka bude vedena klacky a kameny.“ Albert Einstein (1879-1955), teoretický fyzik německého původu, (v rozhovoru pro časopis „Liberal Judaism“, duben-květen 1949)

„Při obraně vlastních životních zájmů musí jaderné mocnosti zabránit takovým konfrontacím, které protivníka přivedou k volbě buď ponižujícího ústupu, nebo jaderné války. Přijmout takový postup v jaderném věku by bylo jen důkazem naprostého krachu naší politiky – nebo kolektivním přáním smrti pro svět.“ John F. Kennedy (1917-1963), 35. prezident USA v letech 1961-1963, (v projevu při nástupu do úřadu s názvem „Strategie míru“, který přednesl na Americké univerzitě ve Washingtonu v pondělí 10. června 1963).

Úvod
V osudném roce 2024 byla pozornost světa rozptýlena nejprve probíhající a rozšiřující se válkou USA a NATO na Ukrajině proti Rusku, „aby oslabily Rusko“, dixit ministra obrany generála Lloyda Austina, zástupnou válkou plánovanou již dávno, v roce 1991, po rozpadu Sovětského svazu.

Ve skutečnosti šlo od počátku o zástupnou válku mezi Spojenými státy a Ruskem, kterou prosazovali američtí neoconi. Je to válka, která oficiálně začala tím, že americká vláda v únoru 2014 financovala násilné svržení zvolené proruské vlády prezidenta Viktora Janukovyče.

Za druhé je to probíhající konflikt mezi Izraelem a Palestinci v Gaze, který začal útokem Hamásu v říjnu 2023. Po něm izraelská Netanjahuova vláda zabila více než 40 000 Palestinců. Takto rozsáhlý masakr civilistů a ničení zanechaly tisíce dětí sirotky, šokovaly historiky genocidy a zahanbily svědomí celého světa. Přesto se zdá, že novodobý masakr palestinského lidu nemá konce.

Na druhou stranu jsme letos byli také svědky konání velkolepých letních olympijských her v Paříži. Po této velké oslavě míru mezi národy následovala politická sága v americké prezidentské volební kampani, kdy byl dosavadní demokratický prezident Joe Biden pod tlakem odvolán ze své kandidatury ve prospěch viceprezidentky Kamaly Harrisové.

Ve stínu se však odehrávaly další děsivější události. List New York Times totiž v úterý 20. srpna odhalil, že loni v březnu prezident Joe Biden v rámci nebezpečného projevu brinkmanshipu tajně schválil novou koordinovanou americkou jadernou strategii. Jde o plán současné jaderné konfrontace Spojených států s Ruskem, Čínou a Severní Koreou.

To, že takový plán existuje, není příliš uklidňující, uvážíme-li, že Spojené státy byly první a jedinou zemí, která v srpnu 1945 svrhla jaderné bomby na města Hirošimu a Nagasaki, což mělo za následek statisíce mrtvých.

Skutečnost, že by světová jaderná válka v dnešní době mohla být považována za možnou, dokonce pravděpodobnou, je neuvěřitelná, je šokující. Jak dokládá výše uvedený citát z projevu prezidenta Johna F. Kennedyho z června 1963, „přijetí takového postupu v jaderném věku by bylo jen důkazem naprostého krachu naší politiky – nebo absurdní kolektivní touhy smrti pro svět“.

Děsivé důsledky příprav zemí na jadernou válku
Výdaje na jaderné zbraně ve třech největších jaderných mocnostech – Číně, Rusku a Spojených státech – hrozí vyvolat závody v jaderném zbrojení ve třech směrech, protože se hroutí světová architektura kontroly zbrojení. Rusko a Čína rozšiřují své jaderné kapacity a ve Washingtonu sílí tlak, zejména mezi stoupenci amerického vojensko-průmyslového komplexu (MIC), aby Spojené státy odpověděly stejnou měrou.

Nedostatek důvěry a ochoty kontrolovat a omezovat výrobu jaderných zbraní může být předzvěstí nové éry vývoje nových jaderných zbraní, včetně nasazení útočných jaderných zbraní mezikontinentálního doletu. To znamená, že hlavní jaderné mocnosti by mohly rozšířit vývoj nových jaderných zbraní právě v době, kdy se geopolitické napětí stále zvyšuje. To jistě ohrozí bezpečnost všech národů. Hodiny soudného dne lidstva se stále více blíží půlnoci

V lednu 2023  vědci nastavili hodiny  na 90 sekund do půlnoci. Na tomto nejvyšším bodě byl udržován i v lednu 2024, protože lidstvo stále čelí vysokému stupni ohrožení ve třech hlavních oblastech: největšímu riziku jaderné války, pokračujícím negativním důsledkům klimatických změn a nové hrozbě umělé inteligence.

V červenci 1991, na konci studené války, podepsaly Spojené státy (prezident George H. W. Bush) a Sovětský svaz/Rusko (prezident Mikail S. Gorbačov) dvoustrannou Smlouvu o omezení strategických zbraní (START I), jejímž cílem bylo podpořit jaderné odzbrojení.

Obě strany se v ní zavázaly snížit svůj arzenál strategických útočných jaderných zbraní. Hodiny soudného dne atomových vědců pak byly nastaveny na 17 minut do půlnoci. (Poznámka: START I byl úspěšný. Jeho důsledkem bylo odstranění přibližně 80 % všech tehdy existujících strategických jaderných zbraní, když byla koncem roku 2001 dokončena jeho konečná realizace.)

Dnes, kdy je svět vržen do nové druhé studené války a kdy se zvyšuje geopolitické napětí mezi USA, EU a NATO na jedné straně a Ruskem, Čínou, Severní Koreou a Íránem na straně druhé, je však riziko velkého globálního jaderného kataklyzmatu velmi vysoké.

Od START I většina dohod o kontrole zbraní selhala
Po úspěchu smlouvy START I byly mezi USA a Ruskem podepsány dvě další smlouvy o dalším snížení zásob jaderných zbraní. Obě selhaly.

Nejprve v lednu 1993 podepsali americký prezident George Bush a ruský prezident Boris Jelcin novou smlouvu o omezení strategických zbraní nazvanou START II, která měla rozšířit to, čeho dosáhla smlouva START I. V roce 2006 byla podepsána nová smlouva o omezení strategických zbraní nazvaná START II. Tato nová smlouva však nikdy nevstoupila v platnost.

Důvodem bylo rozhodnutí administrativy George W. Bushe v červnu 2002 odstoupit od Smlouvy o protiraketové obraně (ABM), která mezi USA a SSSR platila od roku 1972 a která byla jednou z podmínek pro uskutečnění START II.

Mnozí pozorovatelé považovali americké odstoupení od smlouvy ABM za první krok k opuštění účinných právních omezení šíření jaderných zbraní.

Za druhé, prezident Barack Obama se pokusil oživit vzájemné omezování útočných jaderných zbraní v zájmu zajištění bezpečnějšího světa, když v dubnu 2010 podepsal s tehdejším prezidentem Ruské federace Dmitrijem Medveděvem novou smlouvu START. Mezi některými americkými republikánskými senátory a washingtonskými think-tanky, jako je Heritage Foundation, však vůči snižování jaderných zbraní sílila nedůvěra.

Smlouva New START měla trvat deset let s možností prodloužení až o pět let po dohodě obou stran.

V únoru 2017 však tehdejší prezident Donald Trump sdělil ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi, že od smlouvy New START odstupuje, a vyjádřil názor, že je pro Rusko příliš výhodná a že se jedná o „špatnou dohodu vyjednanou Obamovou administrativou“.

Veškeré pokusy Trumpa a Putina o vypracování náhrady smlouvy New START před vypršením její platnosti v roce 2021 ztroskotaly. Rusko zašlo tak daleko, že obvinilo Trumpovu administrativu z „úmyslné a záměrné“ demontáže mezinárodních dohod o kontrole zbrojení a zmínilo její „kontraproduktivní a otevřeně agresivní“ přístup při jednáních.

Nicméně v lednu 2001 nově zvolená Bidenova administrativa přece jen přijala ruský návrh na prodloužení smlouvy New START o snížení počtu jaderných zbraní o pět let, tj. do roku 2026.

To byl poslední pokus Spojených států a Ruska o zvýšení vzájemné jaderné bezpečnosti prostřednictvím dvoustranných jednání.

Historický precedens
Politické vztahy mezi Spojenými státy a Ruskem jsou stále napjatější, zejména poté, co Rusko v únoru 2022 napadlo sousední Ukrajinu.

Ruská vláda evokovala dva hlavní důvody svého kroku: ochránit ukrajinskou ruskojazyčnou menšinu před excesy Kyjeva a zabránit vstupu této země do NATO, což by znamenalo rozmístění amerických raket s jadernými zbraněmi u ruských hranic.

Tato válka měla za následek obrovské množství destrukce, utrpení a mnoho mrtvých. Je to válka, které bylo možné předejít s minimem dobré vůle, diplomacie a několika ústupky.

Tento konflikt připomíná kubánskou raketovou krizi z roku 1962. Sovětský svaz umístil na Kubě, 90 mil od pobřeží USA, rakety s jadernými zbraněmi v reakci na rozmístění amerických raket s jadernými zbraněmi v Itálii a Turecku. Mezi prezidentem Kennedym a prezidentem Chruščovem bylo nakonec dosaženo kompromisu: sovětská vláda demontovala své útočné zbraně na Kubě a americká vláda tajně akceptovala demontáž všech útočných zbraní, které rozmístila v Turecku.

Závěry
Současný svět, v němž se k moci dostali naprosto od reality odtržení politici,  se stává stále chaotičtějším, nepředvídatelnějším a nebezpečnějším místem pro obyvatele této planety.

To má na svědomí současný stav neexistence dohod o jaderném odstrašování mezi hlavními jadernými velmocemi.
Pokud by v takovém ovzduší nedůvěry jedna jaderná země zahájila útok jadernou zbraní, mohlo by to znamenat existenční hrozbu pro miliardy obyvatel planety.

Zničující jaderná válka by měla nejen tragické lidské, ale i ekonomické důsledky. Znamenala by obrovské plýtvání zdroji, ale způsobí rovněž  jadernou zimu se zničujícím dopadem  na pěstování plodin, což povede na jednotlivých kontinentech  k hladomorům, kde rozhodujícím faktorem by bylo dlouhodobé znečištění ovzduší, které bude mít za následek strádání dalších miliard lidí, kdy tento sekundární stav může znamenat tragické dopady přeživších.

Jaderná válka je žádoucí pouze z hlediska „poslední dividendy“ pro akcionáře společností  amerického vojensko-průmyslového komplexu.  Důsledky  jaderné války a dopady na globální ekonomiku,  by znamenaly naprostý chaos. Stěží si lze předvídat stav a zničující důsledky pro „post jadernou“  globální ekonomiku, pokud něco takového vůbec bude existovat  v prostředí , kde klacky a kameny budou tím co lidem zůstanou, jak tu budoucnost viděl geniální  Albert Einstein.

Pokud budou představitelé zemí s jadernými zbraněmi i nadále zlehčovat hrozbu plnohodnotné jaderné války a fantazírovat o tom, že mohou jadernou válku „vyhrát“, může lidstvo směřovat přímo k planetární existenční katastrofě.

Proto je povinností všech, světových lídrů i občanů, usilovat o zrušení všech válek, které určitě neposouvají lidstvo kupředu, ale naopak ho vrací zpět (…do doby kamenné.?).Dr. Rodrigue Tremblay je ekonom a je autorem knihy o morálce „Kodex globální etiky, deset humanistických zásad“ knihy o geopolitice „Nové americké impérium“ a nedávno vydané knihy ve francouzštině „La régression tranquille du Québec, 1980-2018“. Byl ministrem obchodu a průmyslu (1976-79) v Lévesqueově vládě. Získal doktorát v oboru mezinárodních financí na Stanfordově univerzitě.

Global Research, 08. září 2024

zpracoval a přeložil: GeHa

sdílet na