Jednou je vyzvali. Pak šli Zelení dolů, i se stromy. Umělecký kovář o Rusku

30.08.2024 21:40 | Rozhovor

Na zkušenou do zahraničí? Jen do prověřených zemí! Tajná kurátorská komise v Plzni kádruje, co je pro město vhodné. Umělecký kovář Jiří Štrunc ze Smědčic u Rokycan varuje – jde o suroviny a Rus neprohraje. Až nám v Praze iskandery srovnají objekt programu Galileo, bude pozdě. Politická hra na ostří nože. Vzpomínky na Azov, Pravý sektor. Luhansk a Doněck plný Ukrajinců? Nedejte se vysmát, jsou to ruská území. Zelení v praxi – rozdíly na Západě a v Rusku. Chcete uměleckou zakázku? Napočítejte si miliony, statisíce nikoho nezajímají.

„Kdysi, když byl František Bláha radním města pro investice a majetek… a on měl ve škole permanentně čtyřku z matiky. A když sem přijel v kravatě, tak mu říkám – teď budou volby, jakej máte jako socani program, řekni mi to a já vás budu volit. A on na to – hodnotnej. Můžu ti říct, že hodnotnej…“ konstatoval za smíchu při této vzpomínce Jiří Štrunc. „On prostě vůbec nevěděl, v jaký je straně.“

Besedy se vytratily

„Já jsem chodil na školy vyprávět o cestách dětem. Když jsme se vrátili v roce 1986 poprvé z Ameriky, tak jsem chodil na besedy se zážitky z cest. A byli tam alespoň čtyři tajní. Pak jsme byli předvoláni k vysvětlení, udělali na nás bububu a my jsme zase chodili dál. Pak jsem chodil do škol, oni mě posílali to třetích tříd, a já na to, že mám zájem o sedmáky a osmáky. Chodil jsem jim vyprávět o Rusku, kde jsem najezdil na 70 tisíc kilometrů, byl jsem tam tři měsíce. A není to zas až tak dlouho. A bavím se, když vidím teď ty boje. Naposledy jsem měl besedu s Pražáky, vysokohorskými turisty.  A oni se ptali, jak ten Gorbačov, jak ho tam berou. Já jim říkal, že tam tam ho každej bere jako vlastizrádce,“ zdůrazňuje kovář.

„Nikdo si neuvědomuje, že to bylo původně Novgorodské knížectví, a to se rozšířilo na Kyjev, na Kyjevskou Rus. Takže jsou to jejich území. To, co bylo za Uralem, to byly čínské chanáty. Car pomocí Jermaka a jeho kozáků, po řekách stavěli tvrze, jenom Vladivostok museli obeplout a postavili tam velikánkou tvrz a z ní dobývaly ty chanáty… Jel jsem fotit gulag Magadan.  A najednou si člověk uvědomí, že jede přes 27 států. Je to složené ze států a je to impérium. A co dělá impérium? Pořád se snaží se rozšířit, žrát ty okolo. A pak zjistíte, že je to tisícileté impérium. Během těch let se mu chtělo dostat na kobylku spousta lidí a států, ale oni to vždy přežili.“

Stalina na milost?

„Nakonec pochopíte i Stalina. To když řeknete, tak jako kdybyste ukázali lidem červenej hadr. On to byl masovej vrah. Ale pak přijedete k Bělomoru, to je kanál, kterej se kopal krumpáčema, a neměli ani kolečka a vynášeli to v plachtách. Je tři tisíce kilometrů dlouhej a nedohlídnete na druhej břeh. Pak si uvědomíte, že Stalin zdědil po carovi evropské Rusko, které jakž takž bylo nějak, ale to, co bylo za Uralem, to bylo totálně v prdeli, a on tam potřeboval udělat cesty a osídlit oblasti. A tak to posílal do gulagů, což byly vlastně pracovní tábory. Nebyly to ty vyhlazovací, co měli Němci… Stalin udělal jednu věc přes válku dobře, a to vlastenectví. Kdo říká, že nemají rádi Putina, tak to není pravda.“

„Víte, já se vlastně nejmenuju Štrunc, ale Příhoda,“ hodnotí své povídání bývalý hasič, cestovatel, za smíchu.

„Takže, dětem jsem na besedách říkal – cestujte, jakmile budete moct. Tím si uděláte svůj vlastní názor, uvidíte svět a už vám tady přes média nikdo nic nenakecá. No, a najednou jsem na ty školy přestal chodit. Už o mě nebyl zájem. To samý v Poraze, když řeknete, jak Rusové berou Gorbačova. Asi tak, jak my jednou budeme brát Havla. Havlismus je v Praze tak zažitej. To je, jak když jsme byli okupováni Ruskem. Dívejte se na to pohledem impéria. Rus v té chvíli, kdy tam padne byť jen kapka krve jeho vojáka, tak už to území nikdy nedá. My jsme měli strašný štěstí na toho chlapa s flekem na hlavě, tedy na Gorbačova, že nás pustil. Putin by nás nikdy nepustil, ten by o nás válčil,“ míní kovář.

„To jsou věci, který si nikdo neuvědomuje. Jak blízko jsme ke třetí světové. Protože nikdo nezná tu jejich zkurvenou povahu. Rus neprohraje. Je když zatlačíte do kouta, že si budeme myslet, že prohraje, tak to sem hodí a radši chcípne. A to vám řeknou i normální lidi. Než aby dali kousek země… a oni to ví, to jsou ty zdroje, že Západ je chce. Tamní ekolog vám řekne – my toho máme pětinu venku a zbytek je v zemi. A víme, kde to je, ale zatím nemáme prostředky, abysme to dostali ven.“

Plná huba demokracie

„Pak sem přijede nějaká blbka z médií a chce se mnou udělat pořad, že jsem tam byl. Začne otázkou – jak se tam dodržuje demokracie. Já jsem se nepohyboval v patrech vysoké politiky, ale mezi normálními lidmi. A řeknu jeden případ demokracie. Byl jsem v Omsku a tam už na plazmových televizích ukazovali Zelené, jak vylezli na tři borovice, které nechtěli, aby je porazili. Četníci s nimi čtyři dny vyjednávali. A viděl jsem to finále. Ti mladí na ně chcali a plivali a byli tam přivázáni řetězi. Jednou je policajti vyzvali, pak přijeli záchranky a hasiči s pilama a porazili ty stromy i s těma přivázanýma protestantama. Hasiči je odřízli od těch řetězů, naházeli je do sanitek a odjeli. A naši novináři na to – to je strašná totalita,“ skoro se pousmává umělec.

„Jenomže… Tady si někdo vyleze na elektrárnu v jižních Čechách, která má tři ploty, na jadernou elektrárnu, blbeček od Zelených, rozvine tam transparent, a vy mu ještě tleskáte. Víte, co by se stalo v Rusku? Hned by ho sestřelili. A ten, kdo to zpunktoval, ten by zmizel a už by ho nikdo v životě neviděl. A ta redaktorka na to – to je ta totalita! Já na to – není to ale pořádek?“

A hned dodává: „Tam se moc Zelení nevyskytujou. Když jsem byl na Bajkalu, tak jsem jel tři dny krajem, kterej sežral kůrovec. Ale už tam rostou nový stromy. Příroda nepotřebuje člověka, aby ji chránil. Ona se zachrání sama. A prej vysychá Bajkal. Nevím. Byl jsem tam 14 dní s rybářem. Normálně jsme z jezera pili, jak tam byla čistá voda. A že je, podle nás, znečištěná… Tam jde do Bajkalu přes 300 řek. Bajkal, to je rybník, kterej je 720 kilometrů dlouhej a 120 kilometrů širokej. My jsme tam chytali jesetery. My je tady chráníme, a tam jsou jich mraky.“

„A ta holčina z televize na to, že se asi nedomluvíme, že měla informaci, že Bajkal vysychá. No, tam když přijde z Evropy blbeček, píchne tam na podzim kůl a udělá si na něm značku, kde je voda. Na jaře tam steče sníh z okolních kopců a tak jde hladina nahoru. Přes léto to má ale odpar jako kráva, no.“

„Jo, a pak novinářka na to – já vás do televize nemůžu pustit, to by se neodvysílalo.“ A Štrunc má utrum…

Stejně se do Ruska vrátíme… a vivat Orbán!

„Do Ruska, až se přestane blbnout, a modlím se za to, tak budeme jezdit si odpočinout. Protože tam, když se vychčiješ na chodníku, tak si na tebe nepřijdou, ale tady už dostaneš pokutu. Já si myslím, že tady jednou přijdou a budeš muset před podzimem ukázat boty, jakej máš vzorek, a když už bude prochozenej, tak si budeš muset koupit nový, a když na to nebudeš mít, tak ti seberou barák. My si tady na sebe sami šijeme bič.

Proto říkám – zlatej Orbán! Ti extrémisti, jak je jim spíláno. To jsou pro mě normální lidi, který stojej nohama na zemi. Orbán byl bezvadnej, když sem začali jezdit migranti. Ten natáhl hned drát a vykašlal se na to, že o něm říkali, že je fašoun. Díky tomu tam nemá nikoho. My jsme to taky dělali dobře, než se toho chytli tady ti blbci z vlády. My jsme migranty vítali, vzali jsme je, dali jsme je do záchytnýho místa, sebrali jim mobily, dostali příděl jídla, a to se jim nelíbilo. Oni radši do Německa. Takže když dostali mobily zpátky, tak zavolali příbuzným, že Česko ne. Takže jsme to dělali v podstatě dobře. V tom zařízení jsme jim sebrali mobily i peníze,“ chválí Štrunc někdejší přístup Česka.

„Pravda je, že toto je z mýho hlediska cílené. Kdyby nechtěli, aby sem z tý Afriky přijeli, tak tam pošlou vojenskou loď, ta prostřílí prvních deset člunů, lidi nechají utopit, a v životě by sem už nic neplavalo. Jenže, tam si řáděj neziskovky, kterým někdo ‚musí‘ dávat peníze na vybavení, na lodě a tak dále.“

„Já jsem byl jednou v životě v Africe, v Angole, a zařekl jsem se, že tam už nikdy nepojedu. V každý vesnici tam každý měsíc zemřelo tak deset dětí. Na hladomor. Ale oni si zas udělají další. Když se jim nehodilo, tak je hodili přes plot, kde to sežrali lvi,“ šokuje kovář. „Holanďani, Belgičani, Angličani, ti všichni je vysávali. My nic. Jestli chcete spravedlnost, tak kolik jste tam toho nakradli, tak si vezměte tolik migrantů. Jestliže jste Angličani, ti tam kradli celou dobu, tak si je všechny vezměte. Belgičani, Němci. Všichni tihle.“

„Místní jsou tam šťastní, dokud nejsou mobily. Pak si je pořídí a zjistí, že je někde líp. Ale nezapomeňme, že v historii lidstva bylo několikrát stěhování národů!“

Umění v uvozovkách, aneb nejdražší je nejlepší?

„O tom, jak funguje umění, se radši vůbec nebudeme bavit, protože chceme ještě něco postavit. U nemocnice chceme postavit Panu Marii Prosící, protože z nemocnice odcházejí lidi s hlavou ve velkým chaosu. My bysme tam nejradši postavili kapli. Ale na to nemáme koule ani prostředky. Na to už musíte mít tým lidí. Máme představu, že bysme udělali půlkulatou skleněnou třímetrovou, deset centimetrů silnou desku. A je zajímavý, že sklárnu máme ne na severu, ale v Říčanech u Prahy. Tam je jedna z největších skláren u nás. Sklo by symbolizovalo čistotu, a tam by byla Panna Maria Prosící. My chceme věci pro lidi, aby tady něco zůstalo,“ plánuje Štrunc.

„My jsme ty křídla, o který byla taková diskuse, postavili za 350 tisíc korun. To nám dali na to lidi. Pomník Miladě Horákové, brabec, kterej sedí na mikrofonu, s jedním pultíkem, což bysme udělali za dva dny, tak stál půl miliónu! Soukupova autokaple u dálnice stála 27 miliónů. Mně pak architekt napsal, že se k mýmu umění dlouhodobě nevyjadřuje, ale Bůh se píše s velkým B. Já mu napsal, že jsem primitivní člověk, mám chyby v pravopisu, ale mám Pána Boha v srdci, protože jsem ho našel v Rusku. Vy tam ale máte jenom mamon,“ vysílá vrcholným politikům signál rokycanský kovář.  

„Viděl jsem spoustu autokaplí ve Švýcarsku, kde si člověk opravdu odpočine, protože je to tam příjemný. Tady se v životě  nikdo nezastaví, a dokonce i ptáci, když letěj, si na tom neodpočinou, protože to je tak příšerný, že se na to bojej  sednout. Takhle se dělají nepřátelé…“

Ha! Anonymní komise!

„Z toho městskýho hnoje, kterým se člověk musel patlat, když sháněl potřebný věci a povolení, tak najednou vyplavala taková jakási kurátorská komise. To je úžasnej spolek, kterej se schází jednou za čtvrt roku a rozhoduje o tom, co je, a co není umění, a jestli se to pro město hodí, nebo ne. A je naprosto anonymní. Takže nevíte, kdo je předseda, nemůžete s nima vést diskusi. Ta kurátorská komise nám stavbu zamítla – a to si člověk myslí, že čte Dikobraz – že prej kopec slouží paraglidistům a je nebezpečí, že když ta moje skulptura má špičatý křídla, že by se poranili. Já měl z toho představu, že tam na podzim přiletí paraglidista, chytne se, zapíchne se až do jara a vrány ho oklofaj a bude z něj kostřička. Tak jsem si to představoval.

A já jsem ve srandě řekl, že jsme tu žádost, kterou jste mi zamítli, dali do Prahy, kde vznikla nová katedra srovnávacích bezvýznamností a že můj známej tam dělá šéfa katedry. My jsme jim to dali, a oni, i když sice nedávají závazný stanoviska, ale hlediska, a oni zjistili, že toto zamítnutí je právně napadnutelné. Protože to neodpovídá přímé demokracii – paní na to vyjely oči pomalu půl metru z hlavy. A druhý hledisko je, že komise není přístupná demokratické diskusi. A komise se nakonec ještě na to podívala – a my jsme po těch peripetiích měli věc schválenou. No jo, úředník se sám o sobě nemění. Měněj se figury ve vládě, ale úřednickej aparát je tam pořád,“ vysvětluje Štrunc.

Ruský medvěd raději zahyne, než by prohrál

„Jeden profesor z Chabarovska mi říkal, že Rusové dávají na obranu až 80 procent HDP. Že ve světě dojdou zdroje a kapitál, a světový řád je bude chtít. A to je podstata války na Ukrajině. Byl jsem v Mariupolu, chtěl jsem se podívat na Azovstal. To je, jako když dáte dohromady třináct Škodovek. Východní Ukrajina až k Charkovu, to jsou samí Rusové. Sem tam Ukrajinec, ale jinak vše Rusové. A říkali mi, nechoď to tý fabriky, protože neumíš ukrajinsky. Přijdeš, zeptáš se na ulici, protože tam má Pravý sektor hlavní stan. Jen se zeptáš kudy dál, rusky, a on tě střelí do kolena nebo do ramene a zmrzačí tě. To ti za to nestojí. A to lidi neví, jak se tam kolem roku 2016 chovali,“ vzpomíná Štrunc. 

„Když jsem se vracel z Ázerbájdžánu, a nejkratší to bylo přes Ukrajinu, a jel jsem na Luhansk. To bylo v roce 2015, zavřenej už byl od roku 2014. Před celnicí byla velká značka zákaz vjezdu. Vjel jsem tam, vylezl odrbanej kapitán a říkal, že by mě mohl klidně zastřelit. A já na to, mám rozbitý auto, potřeboval bych se dostat přes Ukrajinu domů. A on na to, že mě pustí, ale Ukrajinci že mě rozstřílej. Udělal mi kafe a ptá se, odkud jedu. Já na to, že ze Sachalinu, a on reagoval, že tam odtud pochází. Ptal jsem se ho, kolik dostává peněz, že sem jede bojovat. A on na to – my nedostáváme zaplaceno. Vlast řekla, že nás potřebuje. A oni tam šli jako vlastenci.

Mně kdyby řekl někdo, abych šel bojovat za Prahu, tak ani náhodou, protože z toho hnízda jde všechno špatně. Rusové jim dají zbraně. Ale jinak tam byli dobrovolně. A mluvil jsem s nějakým muslimem, ten mi ukazoval v mobilu fotky. Ti dobrovolníci se Ukrajinců dost bojí. Prej když je zmasakrujou, tak narazí jejich hlavu na kůl jako někde v Africe,“ šokuje kovář.

„Já jsem čekal, že se to sekne, jako u nás Slovensko a Česko. Na Ukrajině se bavíte s lidma, kteří říkaj, že mají kořeny stovky let, a teď na ně dělají nájezdy, aby je vyhnali. Luhansk, Doněck, tam je uhlí, že to nespálí celý Rusko. A léta Putin říká – nelezte k nám. Tady se říká, že je musíme porazit a rozparcelovat. My si hrajeme, jako kdybysme neměli tajný služby, jako kdybysme nevěděli o tý jejich nátuře. Vy si koledujete, že jak je Galileo v Praze, tak nám tam prásknou iskander a začne atomová válka a my se všichni z toho posereme. Mně je 72, já chcípnu, ale jsou tady mladý lidi. To je břit nože, po kterým se jde,“ obává se na závěr umělecký kovář Jiří Štrunc.

Zdroj : Parlamentní  Listy

sdílet na