P.C.Roberts: Naděje zrazena: francouzské volby

Zajímalo by mě, jestli je Putin z výsledku francouzských voleb zklamán stejně jako já. První kolo voleb poskytlo velký náskok francouzské nacionalistické straně Marine Le Penové. Doufal jsem, že to takto proběhne i v kole druhém. Viděl jsem naději v myšlence, že evropské národy, unavené dlouhou nadvládou Washingtonu nad jejich politikou, se začínají osvobozovat.

Bohužel to nebylo nic jiného než sen. Co se tak dramaticky změnilo mezi prvním a druhým kolem hlasování, že francouští nacionalisté v konečném výsledku propadli z prvního místa na místo třetí? Byly volby ukradené jako poslední dvě národní volby v USA?

Nebo bylo první kolo jen hlasováním protestním a tudíž nikoliv indikátorem návratu k francouzskému nacionalismu, který Francie naposledy zažila během 10 letého předsednictví Charlese De Gaulla?

Le Penova nacionalistická strana dnes slouží jako jakési odkladiště, na které voliči umisťují své protesty proti stranám vládnoucím. A třebaže jsou proměnou Francie v Babylonskou věž pobouřeni, byli již předtím Američany a EU úspěšně indokrinováni v tom smyslu, aby nacionalisms považovali za nacismus. Volí tedy francouzský nacionalismus pouze jako protest, nikoli jako řešení pokračujícího postupného mizení francouzského národa.

Anebo byl neuspokojivý výsledek druhého kola voleb důsledkem toho, že se Macronova establishmentová strana spojila s francouzskou levicí, aby zabránila vítězství francouzského etnika? Strana Le Penové je médií označována za„krajní pravici“. V celé Evropě a Spojeném království nastala ta zvláštní situace, že každá strana, která reprezentuje etnický základ země – Britové, Francouzi, Němci, Italové, Nizozemci atd., je označena za „krajní pravici“.

Po celá desetiletí propagandisté ​​ztotožňovali etnické nacionalisty s nacisty. Evropané jsou do tohoto způsobu myšlení indoktrinováni a nikdo tedy nechce „volit jako nacista“. Nu a v důsledku toho etnické národnosti, které tvoří evropské země, nejsou ochotny volit stranu, která je zastupuje.

Francouzské volby přinesly tedy změnu jen v tom, že francouzská levice vytlačila Macronovu stranu establishmentu jako stranu s největším počtem hlasů. Vládnoucí koalici vytvoří tedy Macronova establishmentová strana s francouzskou levicí. Sám Macron v ohrožení není. Co se změní, budou ministři. Nu a francouzská levice je k imigrantským vetřelcům stejně vstřícná jako strana Macronova

Snad mě francouzští čtenáři budou informovat, kde stojí francouzská levice ve válce s Ruskem. Mám podezření, že peníze a pozice, které Washington rozdá prodejným francouzským levičákům, budou stačit k rozdrcení jakýchkoli revolučních záměrů. Být povýšen do důvěry Washingtonu je cenné. Francouzská levice bude utišena sníženým ekonomickým útokem na francouzskou dělnickou třídu. Jak napsal Giuseppe di Lampedusa ve svém klasickém románu Leopard, „věci se musí změnit, aby mohly zůstat stejné“.

Jedna otázka zůstává i tak nezodpovězena. Nyní, když byly naděje na obnovení evropského nacionalismu indoktrinovanými francouzskými voliči poraženy, byly tím poraženy i Putinovy ​​naděje na rozumnější Evropu?. Kolik dalších takových zmarněných nadějí musí Putin ještě zažít, než mu nezbude jiná možnost, než jednat v zájmu obrany Ruska?

Jakou podobu bude mít tato obrana?

Jde o otázky, které kupodivu nejsou součástí amerických prezidentských voleb. Washington, údajně velmoc, ale myslím, že křehká, rozhoduje o válce bez pochopení jeích pravděpodobných důsledků.

Když srovnám dnešní americké vedení ve vládě, v korporacích, médiích a univerzitách s vedením před lety, vidím bezduchost. Bezduchost je ovšem v rozporu s tím, že jsme velmocí.

Překlad: Lubomír Man

sdílet na