Konspirační teorie versus spiklenecká praxe

Termín “konspirační teorie” je zavádějící. Ale zavedl se a získal hanlivý smysl. To jej handicapuje a znemožňuje použít jej pro výklad výsledků, které jsou podloženy důkazy a nestranným rozborem. Historie zná spousty skutečných spiknutí, především těch, které vedly k různým převratům, revolucím a válkám.

Trocha teorie nikoho nezabije

Konspirační teorie (spiklenecká teorie, teorie spiknutí) je původně neutrální označení pro jakékoli tvrzení
o kriminálním nebo politickém spiknutí. Termín ale časem nabyl pejorativního významu a je používán téměř výlučně pro odkazování na okrajové teorie, které vysvětlují historické nebo současné události jako výsledek tajného spiknutí skupiny mocných činitelů.

Zastánci konspiračních teorií obvykle tvrdí, že touto skupinou jsou vlády, tajné služby, mocné korporace nebo mezinárodní organizace, tajné spolky, představitelé určitých národů či náboženství nebo i mimozemské civilizace. Definice na Wikipedii připomíná, že použití pojmu „konspirační teorie“ je do jisté míry problematické, protože tento termín používají především skeptici a odpůrci teorií spiknutí v hanlivém smyslu a hodnocení naivního omylu.

Označí-li mluvčí nějaké tvrzení jako „konspirační teorii“, pak tím obvykle dává najevo, že je považuje za smyšlené a nepodložené. Termín bývá tedy používán jako automatické zamítnutí tvrzení, které je považováno za směšné, nesprávné, paranoidní, neopodstatněné, bizarní či iracionální. Zkrátka, termín “konspirační teorie” se dá nalepit na všechno, co se někomu nehodí do ideologického nebo mocenského krámu.

Spiklenecká praxe je označení skrytého či otevřeného jednání, jež je důsledkem spiknutí.
Toto spiknutí, velmi často protizákonného charakteru, má svým účastníkům zpravidla zajistit nějaký ekonomický či mocenský prospěch.
V právnické řeči se pojem spiknutí používá v souvislosti s účastí v organizované zločinecké skupině.

Termíny spiklenecká praxe či spiknutí nejsou v současnosti používány dokonce ani tam, kde je nade všechny pochybnosti prokázáno, že historické/současné události byly/jsou výsledkem tajného spiknutí a jeho účastníci byli odhaleni, či dokonce odsouzeni.

Zastánci/odpůrci spiklenecké praxe se k ní zpravidla nevyjadřují, ale pokud už se tak stane, tak se dříve či později dostanou do velkých problémů, někdy do vězení a jindy dokonce nedobrovolně na onen svět.

Dnes jsme velice často svědky toho, že zřejmá konspirační praxe je označována v lepším případě jako nezamýšlený důsledek jednání aktérů, sled nesouvisejících náhod, či právě jako konspirační teorie.
V tom horším případě je na ni uvaleno informační embargo, takže se o ní široká veřejnost ani nedozví.

Další, mnohem rafinovanější metodou je vytváření hyperbolických bajek spojených s danou spikleneckou praxí, které mají za účel odvést pozornost od skutečných důkazů o jejím konspiračním charakteru.
Zase platí, že pokud jedno procento provádí konspirační praxi, tak je to pro blaho lidstva složeného z těch zbývajících 99 procent.
Ale pokud ji provozuje někdo z této plebejské skupiny, tak je podle tisku vlastněného jedním procentem a provozovaného příslušnými presstituty velmi nebezpečný člověk a může skončit dost špatně.

Termín “konspirační teorie” je zavádějící. Ale zavedl se a získal hanlivý smysl. To jej handicapuje a znemožňuje použít jej pro výklad výsledků, které jsou podloženy důkazy a nestranným rozborem.

Historie zná spousty skutečných spiknutí, především těch, které vedly k různým převratům, revolucím a válkám, od harémového spiknutí organizovaného ve starém Egyptě jednou z manželek Ramesse III. přes Pinochetův převrat v Chile až např. po naši celkem slušně zdokumentovanou kauzu Nagyová-Nečasová,
v níž byli zapojeni vysocí důstojníci českého Vojenského zpravodajství.

Jednička na trhu “konspiračních teorií”

Zmatení pojmů a vytváření falešných konspiračních teorií, které mají zamést stopy, je obzvláště patrné
na události, která změnila dějiny 21. století a bývá označována jako Teroristické útoky z 11. září.
Pokud dáme do kontextu vše, co bylo o této události zveřejněno, dospějeme k těmto závěrům:

• Nevíme, jak se celá věc opravdu stala a kdo jsou její skuteční viníci, ale můžeme s jistotou říci, že tak, jak to líčily oficiální zdroje, se odehrát nemohla.
  Důležitá zpráva Keanovy komise je v naprostém rozporu s fyzikálními zákony i předchozími zkušenostmi z podobných katastrof.
  Volný pád letadlem nezasažené budovy WTC7 do půdorysu byl odborníky na demolice a architekty označen za… řízenou demolici.
  Způsob, jakým padala “dvojčata”, také neodpovídal žádnému z postupně zveřejňovaných vysvětlení (viz neudržitelná teorie palačinkového efektu později nahrazená stejně neudržitelnou teorií průhybu pláště).

• Chování americké vlády po 11. září bylo v naprostém rozporu se zjištěnými skutečnostmi i se závěry vyšetřovací komise.
  Podle ní atentáty spáchalo pod vedením Egypťana Muhammada Atty 15 občanů Saúdské Arábie, dva občané Spojených arabských emirátů a jeden občan Libanonu, za hlavního sponzora a organizátora byl označen další saúdský občan Usáma bin Ládin, přesto jimi Spojené státy zdůvodnily napadení Afghánistánu a Iráku.
  Navíc se chystají odškodnit oběti z majetku zabaveného Íránu, hlavního regionálního rivala Saúdské Arábie, přestože ani Národní komise pro teroristické útoky na Spojené státy přes veškerou snahu nenašla žádné důkazy o zapojení Iráku, natož Íránu do přípravy útoků z 11. září.

• Útoky z 11. září byly zneužity k bezprecedentnímu rozšíření pravomocí bezpečnostních složek a nastavení nejrozsáhlejšího fízlovacího systému nejen v dějinách USA, ale i v dějinách světa.

• Spousta na první pohled absurdních konspiračních hypotéz, které se v souvislosti s 11. září vyrojily má podle mého názoru pouze odvádět pozornost od naprosto nekonzistentní a nelogické konstrukce oficiální verze.

Konspirační praxe barevných revolucí

Barevné revoluce od zemí bývalé Jugoslávie přes země bývalého Sovětského svazu až po tzv. Arabské jaro jsou všechny dělány jako podle kopíráku.
Základem byla vysoce koordinovaná práce opozičních organizací a západních velvyslanectví.

Barvy se měnily, ale symboly, hesla, metody pouličního boje, používání snajprů střílejících do nevinných demonstrantů, zakrvácené dívky v bílých šatech, zahraniční politici a umělci řečnící na tribunách a rozdávající sladkosti demonstrantům, to vše se naopak opakovalo jako podle jedné šablony.
Podívejte se na náš starší článek Po Ukrajině se šíří stejné paramilitantní plakáty jako byly v Egyptě.
A tomu odpovídal i příslušný pohádkový příběh (odborně řečeno: narativ) vytvářený propagandisty v západních tiskových agenturách a masmédiích.

Výsledkem těchto revolucí pak nebylo nic z proklamovaných cílů, ale v lepším případě zvýšená míra korupce, zadlužení a bídy, v tom horším rozvrácená země, krvavé nepokoje, občanská válka, statisíce mrtvých a miliony lidí na útěku.
O tom, jaké byly a jsou skutečné cíle organizátorů barevných revolucí, se můžeme jen domýšlet, ale o tom, že se v drtivé většině z nich jednalo o konspirační praxi v téměř krystalické podobě, není nejmenších pochyb.

Izrael – náš konspirační vzor

Lze si jen stěží představit, že by za mediálním obrazem Izraele v ČR nebyla široce založená konspirace. Vzdálená země s naprosto odlišnou kulturou, v níž žije pouze několik set občanů českého původu a jejíž obrat zahraničního obchodu s ČR je naprosto marginální (1,31 mld. USD, necelá 4 promile celkového objemu), je nám prezentována jako jediná demokracie na Blízkém východě a náš nejlepší spojenec.

Naše a izraelská vláda společně opakovaně zasedají (ZDE a ZDE) a naše země patří k těm, které na mezinárodních fórech téměř bezvýhradně podporuje izraelskou vládu ve všem, co činí, i kdyby proti ní a jejím apartheidním praktikám hlasitě protestoval zbytek světa.

Ještě horší je situace ve Spojených státech. Na ICH k tomu píšou:
Je ironií, že vyšetřování Roberta Muellera o nějaké tajné dohodě mezi ruskou vládou a volební kampaní Donalda Trumpa nic nepřineslo, zatímco důkazy o vměšování Izraele do amerického politického systému, které se neustále objevují, nepobuřují ani média, ani americké politiky.

Rusové měli pomocí 50 twitterových a 470 facebookových účtů podpořených 50 tisíci dolarů vynaložených na politickou reklamu ovlivnit americké prezidentské volby, na něž lobbisté vynakládají v souhrnu miliardu dolarů. Podobné tvrzení je analogické tvrzení, že někdo potopil jadernou ponorku pomocí dětského praku.

O ovlivňování voleb ze strany Izraele prostřednictvím AIPAC toho sice bylo v odborných politologických kruzích napsáno mnoho, ale masmédia tomu, na rozdíl od “ruské stopy”, žádnou pozornost nevěnují.

V této souvislosti pozorujeme zajímavou anomálii:

• Čím větší je v ČR podpora TOP09 na Twitteru a Facebooku, tím nižší je její reálný volební výsledek.
  

Ve Spojených státech je však všechno naopak:

• Rusové manipulací sociálních sítí protlačili Trumpa. Zkrátka, jeden lže stejně, jako druhý tvítuje.

Saúdská Arábie – konspirace mlčením

Lze si jen stěží představit despotičtější, agresivnější a arogantnější zemi, než je Saúdská Arábie.
Přesto je nám našimi masmédii prodávána jako spojenec bojující proti terorismu a země, v níž fakticky vládne mladý reformátor, který dokonce povolil ženám řídit auta.
To, že jiné ženy jsou bičovány za porušování přísných náboženských předpisů a další odsuzovány k smrti za kritiku vládnoucí monarchie, je pro naše masmédia a lidskoprávní neziskovky tabu.

Stejně tak je tabu saúdská invaze do Jemenu a krutá válka, kterou saúdští šejkové vedou proti svému chudému sousedovi. Petrodolary, které Saúdové investovali na obou stranách Atlantiku do západních korporací, a reklamy, jež si zaplatili ve velkých světových médiích, s tím zcela jistě nemají nic společného.

Závěr

Na téma konspirační praxe by se toho dalo napsat ještě spousta, od ukrajinské krize, přes sestřelení MH17 až po kauzu Skripalových a 120denní (sic!) hladovku Olega Sencova, takže vše ukončím příslibem dalších článků na toto téma a jeho shrnutím v několika bodech:

• Pokud lidé v diskusích či v alternativních médiích vyjádří názor, který je v rozporu s názory vládnoucích elit, bude velmi pravděpodobně označen za fake news či za konspirační teorii.

• Pokud vrcholný představitel západní mocnosti bude v souladu se zájmy vládnoucích elit lhát, až se mu bude od huby prášit, bude to vydáváno za nezpochybnitelnou pravdu až do chvíle, kdy už s následky lhaní nepůjde nic udělat (viz lež o ZHN v Iráku).

• Zavádějící interpretace pojmu konspirační teorie brání tomu, aby skutečné dění mohlo být podrobeno důkladnému kritickému zkoumání a tím usnadňuje konspirační praxi.

• Západní elity se v posledních letech už ani nenamáhají tím, aby jejich tajné operace měly dostatečné krytí a jejich obvinění vůči jiným zemím byla vnitřně konzistentní.

Černou práci v tomto směru za ně odvádějí nekritická a zkorumpovaná masmédia.

Přesto všechno se blýská na lepší časy a pravda a láska jsou stále blíže k tomu, aby zvítězily nad lží a nenávistí.

A tak skončeme citací našeho článku Mediální manipulace z pohledu neomarxismu (I.)

„…veřejnost neví, co se děje, a ani neví, že to neví.“
(Noam Chomsky)

Žijeme v systému, který je schopen manipulovat lidmi víc, než kterýkoli jiný systém v minulosti.
Parlamentní metody jsou za těchto okolností jen nesmyslnou vitrínou na udržování ideologické iluze,
že existuje účinná lidová kontrola tvorby státní politiky.
Ve skutečnosti jde o politiku prosazování soukromých ekonomických zájmů a stát plní v tomto procesu především tři imanentní funkce, které jsou podle neomarxisty Jamese O’Connora odvozené od požadavků výrobního procesu:
1) udržování pořádku;
2) podpora akumulace kapitálu;
3) utváření zdání legitimity.

A máte jasná kritéria k tomu, kdo je hlavní konspirátor a kdo potřebuje vytvářet mediální iluzi konspiračních teorií. (Autor: Stanislav Blaha)

https://e-republika.cz/article4053-Konspira%C4%8Dni-teorie-versus-spiklenecka-praxe#Trocha_teorie_nikoho_nezabije

sdílet na