Změny geopolitického paradigmatu a vyrovnávání se s psychopaty: Rozhovor s profesorem Sergejem A. Karaganovem

Al Mayadeen. Tariq Marzbaan a Nora Hoppeová vedou rozhovor s profesorem Karaganovem z přední ruské organizace pro veřejnou zahraniční politiku a hovoří s ním o řadě problémů, včetně západní eskalace proti Rusku, války na Ukrajině, kolonialismu a genocidy v Gaze.

Je jasné, že anglosaský průmyslově-vojensko-mediální komplex si s pomocí svých vazalů hodlá za každou cenu uchovat svou globální hegemonii a své kolonialistické výboje. Hegemon nemůže přijmout změnu paradigmatu vznikajícího multipolárního světa. Jakákoli diskuse o míru, diplomacii nebo jednání o válkách, které začal, nepřichází v úvahu.

Západní populace, jejichž mysl je kontaminována neoliberalismem a rusofobií, se v současnosti děsí „bezprostřední ruské invaze“… Masové delirium brání ROZUMU v návratu na Západ. Jak se může zbytek světa vyrovnat s tímto šílenstvím? A v co může zbytek světa doufat?

Obracíme se na profesora Sergeje A. Karaganova* – čestného předsedu Rady pro zahraniční a obrannou politiku (přední ruská organizace pro veřejnou zahraniční politiku) a akademického ředitele Fakulty světové ekonomiky a světové politiky Vysoké školy ekonomické Národní výzkumné univerzity v Moskvě – protože již dlouho nabízí zasvěcené názory na taková témata, jako je použití jaderného odstrašování jako budíček pro Západ k obnovení zdravého rozumu, nebo potřebného odklonu Ruska od Západu na Východ.

* * *

Varování Západu před eskalací

Otázka: Jako jeden ze způsobů, jak varovat Západ před eskalací války na Ukrajině a rostoucí agresí vůči Rusku, jste obhajoval jaderné odstrašování… Věříte, že západní lídři, z nichž většina působí dojmem naprosto iracionálních lidí, mohou brát takové hrozby vážně?

Profesor Karaganov: Mnoho západních elit už nemá smysl pro historii a ztratilo smysl pro sebezáchovu. Tomuto stavu říkám „strategický parazitismus“.

Totéž platí pro velkou část západní populace, která se spokojila s mírem, který jim byl z velké části zaručen jaderným odstrašováním – čemuž nerozumí.

Intelektuální úroveň většiny elit navíc prudce klesla v důsledku změn morálních standardů a zhoršování jejich systému vysokoškolského vzdělávání – zejména v Evropě.

Je tedy opravdu velmi málo těch, kteří těmto problémům rozumí.

O něco lepší je situace ve Spojených státech, které si podle všeho zachovaly alespoň zbytky strategicky smýšlející politické třídy, ale očividně to nejsou ony, kdo řídí. Někteří z nich jsou však stále blízko moci a někdy mohou ovlivnit ty, kteří jsou u moci. V každém případě je tamní stav značně znepokojivý. Jen příklad: jak prezident Biden, tak jeho ministr zahraničí Blinken nedávno prohlásili, že globální oteplování je stejně špatné nebo horší než jaderná válka. Byl jsem docela v šoku. To je prostě šílené.

– Západní populace, která byla po desetiletí zvyklá na výkladní skříň, prosperitu a masovou spotřebu, se zdá být paralyzována a nepostaví se, aby zastavila a oslabila válečnou lobby. Diplomacie už taky nefunguje. Co si myslíte, že stojí za touto západní samolibostí? Nedostatek představivosti o tom, jaká by mohla být válka na jejich vlastní půdě? Případ kognitivní poruchy, patologické bludy, arogance, jejich neznalost historie? Zástěrka jejich zoufalství a úzkosti z vlastní existence? Nebo by to mohla být jen fasáda pro nějakou chladně vypočítanou strategii z jejich strany?

Roli hrají všechny faktory, které jste zmínil. I když věřím, že největším faktorem je jejich neschopnost a neochota čelit realitě. Lidé si na ty blikající obrázky na svých obrazovkách tak zvykli, že je berou jako realitu. To je problém pro všechny národy, ale zejména pro ty, které jsou nejvíce zasaženy digitální technologií.

Ve vládnoucích kruzích Západu – ve Spojených státech, ale především v Evropě – jsou lidé, kteří ztrácejí schopnost vládnout svým národům kvůli rostoucím problémům, se kterými se nedokážou vypořádat nebo jim dokonce čelit… jako je narůstající sociální nerovnost, migrace, dokonce i klimatické problémy. Samozřejmě bych mohl pokračovat dál a dál…

Moderní kapitalismus je naprosto neadekvátní systém. Je založen na nekonečném růstu spotřeby, který v konečném důsledku zabíjí Zemi. Místo toho, aby se snažily omezit spotřebu, současné západní politické třídy se snaží přenést břemeno boje proti znečištění a dokonce obviňovat ze změny klimatu výrobce – z nichž většina je v „rozvojovém“ světě, ale ne spotřebitele – z nichž většina je v takzvaném „vyspělém“ světě.

Seznam nevyřešených problémů a výzev je velmi dlouhý. Vládnoucí kruhy se snaží odpoutat pozornost svých občanů od těchto problémů vytvářením nepřítele. Tentokrát je to Rusko… Snadný cíl kvůli jejich již tak převládající hluboce zakořeněné rusofobii, ale také proto, že Rusko je z hlediska své ekonomiky relativně „malé“ a ztráta Ruska jako ekonomického partnera je levnější než ztráta Číny. (Ale protičínské nálady jsou také na vzestupu, zejména ve Spojených státech.)

Mezi západními elitami přibývá vrstev, které začaly připravovat své občany na válku. Západní vůdci mezitím zcela přerušili veškeré vazby mezi svými občany a Rusy a samotným Ruskem. Obchod a dokonce jakýkoli diskurz s Rusy je víceméně zakázán a ti, kdo Rusko navštíví, jsou nakonec vyslýcháni policií nebo bezpečnostními službami. To je příznačné pro přípravu na válku – tohle budování nepřátelství. Už se jim podařilo z většiny Ukrajinců udělat stádo haterů, kteří všichni poslušně míří na jatka. Další na řadě jsou některé evropské národy.

To vše je docela zlověstné. Pozorně to sledujeme a jsme si vědomi toho, že některé dnešní politické třídy nebo vládnoucí třídy na Západě jsou tak zoufalé, že se uchylují k podněcování válek, aby zakryly svou neschopnost a/nebo své zločiny.

Sedící kachny Západu

– Mnozí jasně zaznamenali nezájem ze strany Německa a EU o vyšetřování zničení ropovodů Nord Stream… Pak následoval uniklý rozhovor o raketách „Taurus“, ve kterém bylo možné poprvé slyšet německé vojenské důstojníky, jak diskutují o útocích na Krym s americkými důstojníky, čtyři měsíce předtím, než se Scholz a Pistorius o těchto plánech dozvěděli.

Švédsko a Finsko nedávno skoncovaly s neutralitou svých států a nyní vítají na svých územích základny NATO, o kterých věří, že jim zajistí větší bezpečnost. Co podle vás stojí za takovým chováním? Proč dovolují stát se prvními sedícími kachnami (návnadami) v horké válce proti Rusku? Proč tito lidé obětují své vlastní země americkému Deep State? Komu vlastně slouží? Je to jejich věrnost jinému subjektu a ne jejich vlastním zemím?

Úroveň intelektu a smyslu pro odpovědnost se u většiny vládnoucích tříd – zejména v Evropě – skutečně výrazně zhoršila. Spojené státy – kterým musím v tomto případě téměř zatleskat – vytvořily v Evropě obrovskou třídu kompradorů… takovou, která má na srdci zájmy USA a příkazy, které jim dávají, upřednostňují mnohem více než zájmy jejich vlastních zemí a národů.

Americký Deep State nemá základ jen ve Spojených státech… jeho rozšíření lze nalézt i v Evropě. Skládá se z toho, co by se dalo nazvat „globální imperialistickou liberální třídou“, jejímž cílem je sloužit „společným zájmům“. Ale Evropané jsou v tom ještě horší než Američané, protože otevřeně obětují zájmy svých národů.

Jsou zcela evidentně zrádci své vlasti… A proto kryli takové zločiny, jako je vyprovokování války na Ukrajině, vyhození Nord Streamu do povětří… proto jsou dokonce ochotni riskovat, že Ukrajině poskytnou zbraně dlouhého doletu. (Je zajímavé, že Američané otevřeně neposkytují zbraně s tak dlouhým dosahem, protože chápou, že by to mohlo vést k eskalaci, dokonce i k jaderné eskalaci.)

Američané tedy Evropany prostě obětují. Už používají Ukrajinu jako potravu pro děla… a vypadá to, že se chystají použít také své evropské spojence jako potravu pro děla.

Tento vývoj sledujeme s velkým znepokojením a uvědomujeme si, že v Evropě bohužel nemáme téměř žádné rozumné partnery. Připravujeme se tak na nejhorší scénář. Nicméně doufáme, že zintenzivněním naší praxe jaderného odstrašování dokážeme vystřízlivět některé lidi v Evropě a ve Spojených státech. Pokud se to nepodaří, četné krize sužující svět skončí eskalací ve třetí světovou válku.

Narůstající globální krize

Tyto narůstající globální krize jsou výsledkem tektonických posunů v současném světovém řádu, který byl v podstatě založen na pětisetleté dominanci Západu, z velké části založené na jeho vojenské převaze. Střelný prach a děla byly vynalezeny v Číně. Ale neustále válčící Evropané je lépe využívali a měli lepší systém organizace své armády. Na základě toho začali kolonizovat zbytek světa, potlačili a dokonce zničili některé civilizace (Aztékové, Inkové), vytěžili nejprve koloniální, pak neokoloniální rentu. Ale tento základ začal podkopávat bývalý Sovětský svaz, když dosáhl jaderné parity, a nyní vzkříšené Rusko. Posun celého tohoto systému vyvolal mnoho krizí a konfliktů. Ale především to pomohlo osvobodit „zbytek“, „globální jih“ nebo lépe „globální většinu“.

Otázkou nyní není jen to, jak zastavit Západ – ale také jak zastavit stoupající vlny vojenských konfliktů po celém světě. Tím, že jsme se postarali o naše základní bezpečnostní zájmy, jsme současně osvobodili zbytek světa od západního jha a podkopali schopnost Západu odsávat bohatství jiných zemí.

Západ je nyní ve stavu zoufalství. Abychom jim vštípili zdravý rozum, potřebujeme obnovit „zdravý strach“ – to znamená, že musíme obnovit platnost jaderného odstrašování. Bohužel v této chvíli nevidím jinou cestu. Protože se zdá, že mnoho lidí, zejména na Západě, ztratilo rozum a smysl pro zodpovědnost. 

Probíhající genocida…

– Barbarská genocida, kterou „Izrael“ – jako další kolonialistická západní velmoc – páchá na Palestincích, dnes bez omezení pokračuje. Agónie palestinského civilního obyvatelstva je nepředstavitelná a zbytek světa přihlíží a přihlíží. Co dělá „mezinárodní společenství“, aby skoncovalo s masakry páchanými „Izraelem“ a jeho ničením palestinské země… a jak přimět státy USA/EU, aby přestaly podporovat „Izrael“? A… řekl byste, že genocida v Palestině (také pokračující vojenské útoky na Sýrii) a válka na Ukrajině jsou v podstatě součástí „Větší války“ proti těm suverénním národům globální většiny, které se odmítají stát vazaly Hegemona?

Za současného „světového systému“ udělá „mezinárodní společenství“ pro pomoc Palestincům velmi málo.

Celý konflikt v Palestině vnímám jako článek v řetězu konfliktů vyvolaných tektonickými přesuny moci v rámci současného systému a zoufalými pokusy Západu udržet si svou dominanci. Je jasné, že Spojené státy – i když se navenek stahují z mnoha zemí a území ve světě, které okupovaly a ovládaly – skrytě vyvolávají na těchto územích nestabilitu, aby jejich budoucím vůdcům způsobily problémy. A většina těchto území je náhodou v Eurasii.

Musím říci, že jsem nikdy nevěřil, že by Izraelci byli schopni zahájit tuto válku [proti Palestině] bez otevřené podpory Spojených států. Podle všech indicií to vypadá, že se některé kruhy ve Spojených státech rozhodly rozpoutat novou velkou blízkovýchodní válku, aby destabilizovaly celý region (Spojené státy v žádném případě již nejsou závislé na blízkovýchodní ropě a plynu, takže nemají zájem tam udržovat jakoukoli stabilitu).

Masakr v Gaze podkopal legitimitu Izraele a nechápu, jak by tato legitimita mohla být někdy obnovena. Vypadá to, že máme zárodky nové, velké války na Blízkém východě a nové tragédie – také pro židovský národ, protože i oni jsou obětováni hloupostí a arogancí izraelských vůdců. Nemohu pochopit izraelské politiky. Zjevně ztratili rozum… stejně jako evropská politická třída. A Palestinci jsou kvůli této agendě nadále masakrováni.

– Kromě využití jaderné hrozby jako odstrašujícího prostředku… a uvážíme-li, že „globální instituce“ jako OSN a Mezinárodní soudní dvůr jsou neúčinné v zastavení jakýchkoli válek a genocid a že jsou – dalo by se říci – v podstatě v rukou západních elit… není možné přijít s dodatečným opatřením odstrašení – jako je globální „Aliance odporu“, působící jako aktivní „fronta“ proti unipolární moci?

Globální většina je potenciálně mnohem mocnější než bývalé Hnutí nezúčastněných a samozřejmě se stává mnohem důležitějším faktorem v mezinárodní politice. V příštích několika desetiletích se zrodí nový systém – tedy pokud přežijeme toto období krizí a válek… a pokud se dokážeme vyhnout třetí světové válce, která by byla pravděpodobně válkou poslední… a musíme udělat vše pro to, abychom se tomu vyhnuli.

Nevidím žádnou možnost vytvořit v blízké budoucnosti to, co by se dalo nazvat „Aliance odporu“… nicméně Společenství svobodných národů – „svobodných“ v tom smyslu, že jde o možnost žít a pracovat podle svých národních zájmů – bude velkým příspěvkem ke světovému míru.

Ale abychom dosáhli budoucího světa svobodných národů, vytvořili více bezpečnosti a snížili potenciální napětí, museli bychom znovu zavést „bezpečnostní zámky – pojistky“ do mezinárodního systému. V tuto chvíli existuje pouze jedna „pojistka“ – a tím je jaderné odstrašení. Potřebujeme také vybudovat nový institucionální systém paralelně ke kolabujícímu stávajícímu systému. OSN může nadále existovat, ale zjevně nemůže znovu nabýt účinnosti, protože jejímu sekretariátu dominují západně orientovaní úředníci. Museli bychom proto vybudovat zcela nový institucionální systém založený na BRICS+, ŠOS+ a dalších podobných organizacích.

Skutečně… potřebujeme nový soubor institucí, které nebudou ovládány Západem, jehož moc slábne a jehož morální autorita je pryč, protože selhal ve všech ohledech – politicky, ekonomicky a zejména eticky – a rozpoutal bezpočet brutálních aktů agrese, když měl možnost diktovat osud světového společenství. Tato éra takzvaného „unipolárního momentu“ dosáhla svého vrcholu v 90. letech a na začátku roku 2000.

Západní mocnosti ukázaly, jakou mají cenu. Nyní by měly být odhozeny za hlavu. Potřebujeme vybudovat paralelní systém světového vládnutí – takový, který by byl spravedlivější a efektivnější. Potřebujeme nový Mezinárodní soudní dvůr, instituce, které pomáhají zmírňovat hlad ve světě, a instituce, které pracují na zlepšení globálního zdraví (během pandemie Covid jsme byli svědky toho, jak se západní státy, které do značné míry kontrolovaly světové instituce, nedokázaly vypořádat s touto výzvou řádně a přiměřeně).

Kolonialismus vs. internacionalismus

– Carské Rusko bylo koloniální mocností a v ostré konkurenci s koloniálními státy západní Evropy, zejména s Britským impériem. Jak se lišil carský ruský kolonialismus od, řekněme, britského?

Ano, carské Rusko bylo v mnoha ohledech koloniální mocností, ale velmi se lišilo od západních koloniálních mocností. Když Rusové postupovali na východ a na jih, dobývali a rozvíjeli Sibiř, neuchýlili se ke genocidním prostředkům. Rusové se vlastně mísili s místními elitami, existovalo velké množství mezietnických sňatků, takže Rusové nebyli kolonialisté západní formy. Carové dokonce pozvali místní elity, aby se přidaly k ruské šlechtě. Zdá se, že jsme kdysi téměř zdvojnásobili počet knížat, které jsme měli, když jsme začlenili Gruzii, jejíž celá šlechta si nárokovala knížecí titul. Polovina ruské šlechty byla etnicky neruská. Rusko absorbovalo kultury kolonizovaných národů, místo aby je potlačovalo. Rasismus je Rusům téměř úplně cizí.

I když Rusko přirozeně těžilo z bohatství sousedních zemí, ve většině případů je dotovalo… a to byl zejména případ sovětské éry, kdy Rusko bylo hlavním poskytovatelem bohatství. Domnívám se, že kromě jedné byly všechny republiky v bývalém Sovětském svazu silně dotovány.

Takže jsme koloniální velmoc jen podle jména. V mnoha ohledech bylo metropolitní Rusko kolonií svých předměstí. Poté Rusko kvůli své potřebě bezpečnosti expandovalo, ale v mnoha případech za tuto expanzi zaplatilo ekonomickou cenu. Například po druhé světové válce byla Ukrajina rekonstruována před ostatními oblastmi Ruska, které trpěly nacistickou okupací.

S jistou hrdostí můžeme také poznamenat, že většina civilizací severských národů Sibiře přetrvala dodnes (na rozdíl od těch uzurpovaných území ve Spojených státech nebo jinde). Některé jejich populace se dokonce zvýšily, například v Jakutsku. Jak ruští, tak zejména sovětští učenci vytvořili pro tyto národy psané jazyky a samozřejmě s sebou přinesli vzdělání. Psané jazyky v pobaltských oblastech, nyní ve státech, byly vyvinuty v Petrohradě na konci 19. století.

Rusko tedy nebylo „kolonialistické“ v tradičním slova smyslu. V konečném důsledku to bylo vytvoření společného státu, ve kterém místní elity a místní obyvatelé – kteří byli neetničtí Rusové – mohli hrát stejnou nebo někdy dokonce důležitější a privilegovanější roli než samotní etničtí Rusové. To je také důsledek naší historie… Byli jsme kolonizováni Čingischánovou říší, ale Mongolové nám nevnucovali svou kulturu, svůj jazyk ani svou víru. Naše expanze tento typ expanze víceméně napodobila. Naši expanzi bych tedy nepopsal jako „kolonialistickou“, ale spíše jako „internacionalistickou“.

A naše expanze nám samozřejmě přinesla zdroje, zejména ze Sibiře. Nejprve to byly kožešiny, takzvané „měkké zlato“, pak všemožné drahé kameny, stříbro, zlato, pak ropa, plyn. A nyní je Sibiř chlebníkem Ruska, základem naší budoucnosti. Sibiř bude zásobovat Rusko a Eurasii potravinami, vodou a přírodními zdroji na desetiletí a doufejme i na další staletí.

Impéria vs. civilizace

–  Někteří zastánci budoucího multipolárního světa hovoří o sdružování geografických oblastí světa do „říší“… Jaké by pak bylo postavení Ruska? Nebyl by pojem „budování různých říší“ pro multipolární svět problematický?

Je příliš brzy mluvit o budoucích impériích, ale impérium – kromě toho, že někdy bylo mocenským územím potlačujícím jiné národy – bylo občas také doménou, která poskytovala bezpečnost a blahobyt mnoha národům.

Nejsem si jistý, zda uvidíme svět několika velkých říší. Domnívám se, že jsme toto období historie překonali. Pokud budeme mluvit o Rusku, bude to jedno z kulturních, politických, ekonomických a vojenských center světa. Bude to “Civilizace civilizací” zahrnující mnoho etnických skupin… euroasijská civilizace otevřená ostatním.

Já osobně bych si nepřál, aby se z Ruska stalo znovu rozsáhlé impérium, protože ruský způsob budování impéria byl nakonec na úkor samotných Rusů. Možná měli ušlechtilé cíle, ale pro ruský lid to bylo příliš nákladné. Raději bych nás viděl jako civilizaci civilizací: respektování druhých, učení se ze zkušeností všech národů… vojensko-politického strážce, který chrání svobodu jiných národů zvolit si vlastní cestu. Osvobození světa od hegemonie je nakonec naším zjevným osudem.

Pohled na východ a na globální většinu

– Rusko je letos hostitelem BRICS+… Rusko také nedávno zorganizovalo a hostilo Konferenci o multipolaritě, Mezinárodní festival mládeže a mnoho dalších akcí, které měly sblížit globální většinu… Co by se Rusko mohlo naučit od Asie? Afriky? Latinské Ameriky? A co by se tyto regiony mohly naučit od Ruska?

Učíme se jeden od druhého. Rusové jsou jedineční v tom, že jsou kulturně otevřeným národem. Tato kulturní otevřenost je vlastně podstatou toho, být „Rus“. Narodili jsme se jako „národ národů“. Jsme známí jako stát-civilizace. Ale opět bych nás nazval „civilizací civilizací“.

Během staletí našeho vývoje jsme přijali mnoho civilizací a jsme téměř z definice internacionalisty. Samozřejmě máme v Rusku rasisty, šovinisty. Ale celkově jsou Rusové výjimečně internacionalističtí. Jsme proto lépe než většina připraveni na multipolární, multikulturní a multirasový svět budoucnosti.

Musíme se jeden od druhého učit žít v míru, respektovat a podporovat kultury ostatních, rozvíjet svou vlastní kulturu a propagovat ji po celém světě. Především však musíme respektovat jedinečnost každého národa a podporovat pozitivní mezikulturní obohacení.

Cítím se velmi optimisticky ohledně budoucího světa, pokud se nám podaří vyhnout se třetí světové válce. Ale to je náš společný úkol.

* * *

* Sergej Alexandrovič Karaganov

Rozsáhlá biografie: https://karaganov.ru/en/

Specializace: Sovětsko-ruská zahraniční a obranná politika, bezpečnostní a ekonomické aspekty rusko-evropské interakce, obrat Ruska na východ.

Autor a editor 28 knih a brožur, publikoval kolem 600 článků o ekonomice zahraniční politiky, kontrole zbrojení, národní bezpečnostní strategii, ruské zahraniční a obranné politice. Články a knihy byly publikovány ve více než 50 zemích.

Předseda redakční rady a vydavatel časopisu „Rusko v globálních záležitostech“.

***

Tariq Marzbaan – nezávislý výzkumník geopolitiky, kolonialismu; filmový režisér.

Nora Hoppeová – nezávislá filmová režisérka, scenáristka; esejistka; překladatelka.

https://1url.cz/c1McU

PŮVODNÍ ČLÁNEK Al Mayadeen

sdílet na