Svoboda, demokracie a periferie

Vždycky mně bylo jaksi divné, proč máme demokracii pouze my v Evropě a proč ji jinde nemají.
Demokracii mají zavedenu pouze Evropané, USA a potom ještě spřízněné země jako Kanada, Austrálie a třeba ještě jako ji má i Izrael a prý i Indie, jinak nikde jinde demokracie není.
Proč je tomu tak? Proč se jinde neuchytila a jaksi jejím obyvatelům ani vůbec neschází?
Proč se demokracie uchytila právě jenom v našich krajinách a v jiných nikoliv?

Copak Evropané (tedy bílý člověk) jsou nějak vyspělejší, lepší a duševně nadřazení?
Ano, i tak se to vysvětlovalo – pouze naše bílá rasa je určena k vládnutí těm podřadným lidem jiných krajin, neb jsou to rasy méněcenné a podřadné.
No a praxe tomu takových pět století odpovídala.
Kam jsme došli, tam jsme praktikovali naši nadřazenost, což v podstatě znamenalo, že jsme v těch jejich zemích loupili, drancovali a vraždili, tím jsme dokazovali naše vyšší civilizační hodnoty.
Poslední dobou si to ovšem ony „barevné“ národy a země nechtějí nechat líbit a začínají se bránit.

Lze to popsat asi takto:
Bílý člověk (sáhib) přišel za domorodci s cílem zcivilizovat je (ty barbary), což dříve znamenalo pokřtít je a přinutit je být křesťany, dnes už je k tomu nenutíme, velkoryse jim ponecháváme jejich všelijaké závadné víry.

Naivní domorodci, nezkažení ještě civilizací, nabízeli příchozím, že jim prodají ropu, plyn, nerosty, obilí, výrobky ty či ony atd., atp. Naše odpověď zněla asi takto:
Ale my přece nic kupovat nechceme a ani nebudeme, my si to prostě vezmeme.

Domorodci dětinsky namítali: 
“No, ale my se postavíme na odpor.”

My: 
“Vy a na odpor? Nebuďte směšní, buďte rádi, že si to pouze vezmeme, musíte nám být vděčni, my vám dokonce dáme velkou milost – ponecháme vás totiž naživu, copak to nestačí? Chtít po nás něco víc, je k zasmání. Můžeme vás přece i úplně vyhladit. Tak jsme domluveni, že?”

Nejdříve přijdou obchodní společnosti, potom těžařské, později MMF a SB a vydrancují, zpustoší zemi a ohlodají ji na kost.

Bylo logické, že Evropa (a její nepodařené dítě Amerika-USA) bohatla a bohatla. No a důsledkem také bylo, že i nějaké drobty z toho lupu skutečně spadly i pod stůl, kde je mohli posbírat i naši prostí obyvatelé.

V Číně jsme například dělostřeleckou palbou rozstříleli a překrásně zdemolovali císařský palác, tedy my Češi ne, ale Angličané.
To je jakoby nám někdy někdo rozstřílel a zdemoloval Hradčany. Myslíte si, že Číňané na to zapomněli? Kdepak!
Ale můžeme si být jisti, že nebudou mít zájem rozbombardovat Buckinghamský palác či naše Hradčany, to oni si to akorát pouze za tržní cenu koupí.

O Čínu ovšem neměli zájem pouze Angličané, ale i Vilém II. Zde jeho řeč (ta slavná tzv. Hunská řeč) pronesená kolem roku 1900: 
„Jako před tisíci lety Hunové za krále Etzela získali jméno, které ještě v dnešních dobách v tradicích a pohádkách znamená synonymum pro násilníky, nechť také jméno Němců v Číně na tisíc let vašim prostřednictvím způsobí, že už se nikdy žádný Číňan neodváží na Němce třeba jen křivě pohlédnout“.

Tato řeč je přece úplně stejná, jako řeč exprezidenta USA G. W. Bushe ohledně Kim Čong-ila (citaci jsem našel zde): 
“Patří k ose zla, je to Pygmej. Nenávidím Kim Čong-ila – zvedá se mi z toho chlapa žaludek. Říkají, že nemusíme být tak hrr, protože lidi by to stálo spoustu peněz, kdyby měl tento chlap padnout – musím říct, že na to prostě neslyším.”

A třeba v Egyptě řádil zase generál Horatio Herbert Kitchener.
Taková bitva u Umdurmánu 2. září 1898 patří mezi ukázkový příklad šíření naší civilizace. Na anglo-egyptské frontě padlo 48 mužů, kdežto na súdánské 12 tisíc a další tisíce raněných bylo ubito později.
Bitvu vedl generál Kitchener;……  za zásluhy byl jmenován lordem (v červnu 1914 se stal 1. hrabětem Kitchenerem), parlament mu dal darem 30 tisíc liber a tisk ho učinil hrdinou. Kitchener se chlubil, že dobytí jedné čtvereční míle území ho stálo jen něco přes dvě libry a získání nového poddaného něco málo přes libru. (Súdánci bojovali s oštěpy a luky, Kitchener nasadil kulomety, byla to sprostá jatka!)

Jeho dalším velkým úspěchem bylo tažení proti Búrům.
Jako velitel britských vojsk v Jižní Africe Búry porazil. Jeho systematické používání brutálních metod proti búrskému obyvatelstvu mělo ovšem až genocidní charakter.
Zavedl totiž jako první na světě vyhlazovací koncentrační tábory!
A tomuto brutálnímu zločinci bylo na jeho počest a slávu postaveno několik bronzových pomníků v nadživotní velikosti. Jsou podnes, nikdo je neodstranil.

Snad v celém světě nenajdeme kousíček země, kam by nevstoupila noha bílého muže a nedrancovala a nevraždila, alespoň já o takovém místě nic nevím.
Nemá smysl vypisovat všechna ta zvěrstva a zhovadilosti (třeba v Indii to bylo neuvěřitelně zvrhlé, bestiální, prostě příšerné), je to lehce dohledatelné a dostupné v běžné historické literatuře, nejsou to žádné utajované skutečnosti.

Ostatně velice zajímavý rys naší tzv. bílé křesťanské civilizace je skutečnost, že staví největším masovým vrahům pomníky a hanebná inteligence se rozplývá obdivem a chrlí chvalopisy na tyto brutální zabijáky, a děti se v hodinách dějepisu učí o vysokých morálních hodnotách těchto masových vrahů, neb oni činili vše ve jménu vyšších mravních principů.
Mají tedy bronzové pomníky a zajištěno úctyhodné místo v dějinách, každé malé dítě učící se ve škole povinně historii, se dozví, jak vzorově překrásní, následováníhodní géniové to byli a jak velice moc na ně máme být hrdí. Tak dobře, buďme tedy důslední a ptejme se:
Pomník a oslavné pajány každému vrahovi nebo pouze některým?
Proč se nestaví pomníky a nepíší oslavné chvalozpěvy na běžné obyčejné vrahy?
Proč dostávají doživotí, případně tresty smrti oběšením?
Není někde chyba? Kde?

Pár absurdních příkladů z teďka, ze současnosti:
Takový Breivik chladnokrevně povraždil na 80 dětí a dostal k dispozici třípokojový byt zdarma, doživotně zajištěnu dobrou stravu také zdarma, lékařskou péči perfektní, možnost vzdělávání se a to vše zdarma, z peněz daňových poplatníků, ten vrah nikdy nebude trpět chladem a hladem, tak jako spousta bezdomovců a nezaměstnaných a důchodců.
Ptám se, zdali je to vůbec trest?
Připadá mi to jako odměna za velmi dobře odvedenou práci.

Také pan Obama, nositel Nobelovy ceny míru, mohl střílet, a také střílel, lidi dokonce v cizích státech beztrestně. Je chválen a obdivován za své činy.

Takže president může a občan nesmí?
A to v počtech vražd president mnohonásobně vede nad Breivikem takže i zde je popírán princip rovnosti lidí.

Dle mne by takoví defektní lidé jako např. Blair, oba Bushové, Sarkozy a filosof Lévy, Obama a mnoho, mnoho dalších, už dávno měli být popraveni či alespoň izolováni v nějakém pracovním táboře – ano, v gulagu!

Tam by tihle masoví vrahové při kopání krumpáčem a házení lopatou mohli zpytovat svědomí, a já bych jim ještě navíc na dny volna (neděli) nařídil půst.

Jsem pro znovuzavedení trestu smrti a obnovení gulagů.

Gulagy, tedy po našem pracovní tábory, jsou už jenom z hlediska utilitarity naprosto vhodná zařízení.
Přece nelze na úkor společnosti zajišťovat blahobytné žití těm, co škodili!
Odjakživa, už od Sumerů, byl takový člověk povinen napáchanou škodu plně uhradit plus dvojnásobek navíc jako pokutu či trest.
Samozřejmě při udělování trestu smrti nelze připustit omyl.
Pokud by náhodou k něčemu takovému došlo, vinen je soudce a musel by nést následky za vraždu. To by si setsakramentsky rozmyslel nějak bezmyšlenkovitě udělovat trest smrti.
Podobně s udělením trestu v pracovním táboře – omyl soudce – půjde si odpykat stejný (ba delší) trest jaký neprávem udělil.
Copak soudcové jsou božsky neomylní?
Zatím ale jsou – odpovědnost za své výroky nenesou, když někoho odsoudí, je to absolutní pravda.

Zajisté nikdy nebude spravedlnosti učiněno zadost, pokud se vyhnou trestu vládnoucí zločinci. Vzor si skutečně můžeme vzít z Číny, kde bez problémů odsoudili manželku božského Mao Ce-tunga (tzv. gang čtyř).
Kde na našem demokratickém Západě se kdy stalo něco podobného?
Akorát snad dříve, za feudalismu, za VFR a anglické revoluce popravili krále. Za dobu svobody a demokracie se něco podobného nestalo – holt jsou demokraticky nedotknutelní.

Podívejme se velice stručně na tu demokracii a svobodu, která u nás existuje už skoro sto roků (teď nepočítám ani Anglii ani USA, tam prý je dokonce už dvě stě roků).

Vzorová ukázka demokracie byla ta tzv. Výmarská republika, tedy Německo po první světové válce.
Tam existovala demokracie a svoboda nejvyššího stupně ….. absolutně svobodný tisk plný sprostot a oplzlostí, divadelníci a vůbec umělci řádili jak pominutí, samé chlípnosti, frivolnosti, pornografie a obscénnosti, ale i politika byla plná žvanění a vulgárností (no, něco podobného jako u nás dnes), nevěstinec snad v každé ulici, gangy, mafie…
Tedy svoboda a demokracie v plné parádě.
Jenomže existovala také neuvěřitelně obrovská nezaměstnanost, snad polovina obyvatelstva žila z jedné polévky denně rozdávané charitativními organizacemi, hlad, vraždy a sebevraždy na denním pořádku, policie a soudy v naprostém rozvalu…
Zajisté obyvatelstvo mělo takové demokracie a svobody až po krk a bylo rádo, že konečně těch skoro 15 let demokracie a svobody mají za sebou a byli nadšeni Vůdcem, vůbec se jim nedivím, raději brali fašismus, žilo se jim lépe než v demokracii a svobodě.

Podobnou demokracii a svobodu praktikoval po skončení občanské války i Sovětský svaz, byla to doba tzv. NEPu (nová ekonomická politika), která se řídila Bucharinovým heslem:
Obohacujte se! (Podobnost s našimi posametovými roky čistě náhodná.)
Nepmani dávali okatě najevo své bohatství, ukazovali se v sobolích kožiších ověšeni zlatými řetězy, spousty namyšlených zbohatlíků nepmanů a jejich paniček se promenádovaly městskými bulváry úplně stejně jak dřívější knížata, hrabata a bojaři. Vznikla vrstva nových statkářů apod.

Všichni ti, co dělali revoluci, byli NEPem zhnuseni a ozývaly se hlasy:
…….Pro tyhle nepmany a jejich ženušky navlečené v norkových kožiších a ověšené zlatými ozdobami jsme přece revoluci nedělali, za tohle jsme přece nebojovali, za tohle jsme neumírali…

Až Stalin ukončil tuto nešťastnou epizodu svobody a demokracie.
Docela výstižně vyjádřil tehdejší situaci Maxim Gorkij 17. srpna roku 1934 na sjezdu spisovatelů, kdy definuje předcházející desetiletí jako:
doba naprosté nespoutanosti a neodpovědného myšlení, naprosté tvůrčí svobody ruských spisovatelů, bylo to nejhanebnější a nejnestydatější desetiletí v historii ruské inteligence.

Kdyby Stalin pokračoval v NEPu, tj. ve svobodném podnikání, volné ruce trhu a pokračoval by v demokracii a svobodě, to by byl konec SSSR, byl by to návrat k carismu, chudobě a zaostalosti, a Rusko by se stalo kolonií evropských mocností.
Stalin se stal “diktátorem” až kolem roku 1930 a během dvaceti let své diktatury dovedl Rusko k velmocenskému postavení, nejenže porazil německý nacismus, ale země se stala industrializovaná a když umíral, země měla atomové zbraně.
To je přece obrovský neuvěřitelný úspěch, obdobný příklad tak rychlého zprůmyslnění země na světě nenajdeme. Zajisté nelze popřít zbytečné lidské oběti, to je veliká neodčinitelná a hanebná skvrna jeho diktatury. Ovšem byly jiné diktatury na světě lidštější?

Poznámka o rozdílech mezi nacionálním socialismem a internacionálním socialismem.
Cílem nacionálního socialismu bylo vybudovat společnost s vrstvou pánů-nadlidí (germánské rasy) a jim sloužících otroků-podlidí.
Slované jako rasa podlidí měla být vyhubena.
Internacionální socialismus měl za cíl vybudovat společnost, kde si budou všichni lidi naprosto rovni, ať jsou třeba černí, žlutí, rudí, modří či zelení, kde nebudou žádní páni ani otroci, kdy nebude možné, aby jeden člověk žil a tyl z práce jiného.

Když tedy naši novináři, filosofové, politologové a jim podobní vyprávějí o tom, že mezi socialismem a nacismem není žádný rozdíl, že je to stejné, prostě socialismus jak socialismus, tak to značí, že jsou buď velice nevzdělaní a velice primitivní, anebo mají zájem o nastolení fašismu.
Jinak si to nedovedu vysvětlit.
Přece mezi nacionálním a internacionálním je ale setsakramentský rozdíl, nebo se mýlím?

V Číně samozřejmě mají také zkušenosti s demokracií, po svržení císařství také nastolili demokracii a svobodu (prvním prezidentem se stal Sunjatsen) a dopadli podobně jako Němci za Výmarské republiky, také svobody bylo kolik jen si kdo přál, ale také řádění mafií, gangů, rozvrat, chaos, hlad – taková země se pro Japonce pak stala snadnou kořistí a pro Čínu ponížením, jaké v dějinách nikdy nezažila.
Mají tedy zkušenost s demokracií a svobodou totálně negativní, no a po této zkušenosti toho toužení po demokracii a svobodě zanechali, a mají pravdu.

Pěkně to artikuloval bangladéšský generál Moeen U Ahmed:
Nechceme se vrátit zpět k demokracii pomocí voleb, kde korupce prostupuje vše, vláda trpí nestálostí, lidé porušováním svých práv a politická kriminalita ohrožuje fungování celého státu.

U nás demokracie a svoboda za tzv. I. republiky taky nebyla žádná sláva.
Všude okolo fašistické diktatury a u nás demokracie, kterou 80 procent obyvatel nechtělo, neboť pro koho byla ta demokracie a svoboda?
…… Pro umělce, novináře, politiky, bankéře, továrníky a statkáře…, jinak akorát spousta podvyživených dětí ale i dospělých! Tož taková to byla demokracie a svoboda.

A ono to s tou demokracií není nějak moc ani v dnešní době oslňující, snad úplně všechno je v naprostém chaosu. (Bordel jak v Čechách – známé pořekadlo po celé Evropě v době pobělohorské, v době třicetileté války, pak že se dějiny neopakují.)

Kupodivu ta demokracie měla a má všude naprosto stejné formy, neexistují žádné „národné špecifiká“.
V začátcích, tedy v krátké době po nastolení demokracie, se objeví náhlé a zázračné zbohatnutí pár jedinců a životní úroveň většiny samozřejmě logicky rapidně klesne.
Takhle „drsně“ (a děsně) jako dnes, se k sobě lidi nechovali ani v době nacistického Protektorátu, pronesl ke mně při hovoru jeden pamětník oněch dob.

Připadá mi to, že dnešní vládnoucí třída dělá vše pro to, aby budoucí převrat byl docela násilný, ba až krvavý.

Když jsem tak uvažoval, kdo má zájem na úpadku Evropy, kdo má zájem na zničení euroamerické civilizace? Bylo by docela pochopitelné, že by takovou snahu mohli mít Číňané – zničit konkurenci, ale konkurence se může zničit jenom válkou, že? Takže se máme na co těšit, ale pokud je mi známo, Říše Středu nikdy v historii neměla zájem ke své obrovské říši připojovat sousední státy a státečky, vždycky jim stačilo pouze obchodovat, takže tihle válku nezačnou.

Slýchám často, že kapitalismus (tedy demokracie a svoboda) se neosvědčil – ale vždyť to není pravda, pro těch deset procent obyvatel nahoře se osvědčil naprosto dokonale, oni nebudou chtít měnit tento systém za cokoliv jiného, současný stav jim naprosto vyhovuje!
A že nevyhovuje devadesáti procentům obyvatel, to je jim naprosto lhostejné a ukradené, bezvýznamné a naprosto nezajímavé, milionové protestní demonstrace jsou jim k smíchu.
Hanebná inteligence píše obdivné chvalozpěvy.
Obyvatelé se přežírají, ale přejídání je škodlivé zdraví, proto musíme zavádět střídmost, chudobu a hlad pro dobro našich obyvatel.

A co jsem vlastně tímto mým povídáním chtěl vyjádřit?
No, že tato naše svoboda a demokracie bez loupení v koloniích (dnes se tomu říká periferie) nemůže existovat.
A když už není kde loupit, loupí se u vlastních obyvatel.
Takže je naprostou nutností přesně znovu definovat, co je a co není svoboda a demokracie, ale žádné postmodernistické žvásty o postdemokracii, nýbrž přesné konkrétní definice, nic mlhavého a vágního.

Jsem zajisté pro svobodu a demokracii, ale vůbec ne pro tuto naši, kde svoboda jednoho znamená nesvobodu mnoho jiných, kde svoboda jednoho je dosažena pouze za cenu nesvobody, ba přímo otroctví mnohých.
Ostatně pravicová poučka praví, že svobodný rozvoj jedince je možný pouze za předpokladu nesvobody jiných jedinců, jak otevřeně píše lord Hayek.

Takže nás čeká nastolení otroctví a feudálních vztahů a bude se tomu říkat postdemokracie, postsvoboda,
ba dokonce i posthumanismus.
Máme se na co těšit.
(zkráceno)
Autor: Jan Kadubec https://e-republika.cz/article1032

sdílet na