Proč americký obranný průmysl nemůže zopakovat to, co dokázal během druhé světové války?

 
Pascendi 

3.října 2022

Jsou lidé, kteří upřímně věří, že USA mohou snadno a rychle zvýšit výrobu zbraní – s odkazem na to, že to dokázaly během Druhé světové války.

Problém USA však spočívá v tom, že tato země nyní nemá vůbec žádnou kapacitu na to, aby zvýšila výrobu i středně technicky vyspělých průmyslových výrobků, a to nejen v takovém tempu jako v letech 1941-1945, ale vůbec.

Jaký je důvod? Zřejmou odpovědí je deindustrializace, přesun všeho do jihovýchodní Asie, zejména do Číny.

Je tomu skutečně tak. Jen jeden příklad: v roce 1945 se USA podílely 67 % na celosvětové produkci železa a 72 % na produkci oceli. V roce 2014 je to již jen 2,4 % a 5,3 %. A neklesl jen podíl, ale i absolutní produkce. Většina velkých amerických výrobců oceli zkrachovala, byla uzavřena a výrobní zařízení byla zničena.

Zajímavé je, že tento proces se netýkal pouze přesunu výroby do zahraničí. Bethlehem Steel, jedna z největších ocelářských společností, se již před válkou soustředila na státní zakázky, zejména na stavbu lodí (prostřednictvím své dceřiné společnosti) a výrobu lodního pancéřování, jakož i na stavební konstrukce. Dceřiná loďařská společnost měla během války 15 loděnic, v nichž vyrobila 1 121 lodí, což bylo více než kterákoli jiná loďařská firma na světě. Po válce však společnost ignorovala nové technologie vyvíjené v Evropě a Japonsku. Po odstoupení „nezaměnitelného“ generálního ředitele Eugena Grace se vedení firmy zaměřilo na krátkodobé zisky a omezilo inovace, což vedlo ke snížení efektivity. Společnost zkrachovala v roce 2001.

Ze všech velkých amerických ocelářských společností přežila pouze US Steel, jejíž tři hutě zaměstnávají méně než desetinu počtu lidí, kteří v nich pracovali v roce 1902. A podíl oceli na celkové hodnotě její produkce činí pouze 0,8 %.

Zhruba řečeno, USA nyní nemají z čeho vyrábět tanky, děla a náboje, natož tak materiálově náročné výrobky, jako jsou lodě. Spotřeba oceli v USA na osobu dosáhla vrcholu v roce 1977 a od té doby se snížila o více než polovinu – přičemž většinu této spotřeby zajišťuje dovoz, což znamená, že USA jsou v této otázce velmi zranitelné (a je třeba říci, že v roce 2017 pocházelo osm procent americké oceli z Ruska, další dvě procenta z Číny, 14 procent z Brazílie a 6 procent z Turecka, závěry si udělejte sami).

Hliník. Spojené státy během války vyrobily více než 300 000 letadel, na jejichž výrobu spotřebovaly přibližně milion a půl tun hliníku, který byl téměř všechen vyroben v USA, většinou z vlastních zásob bauxitu. Tyto zásoby však byly přibližně do konce války zcela vyčerpány a dnes USA získávají veškerý bauxit ze zahraničí, stejně jako více než 2/3 hliníku. 44,5 % hliníku jde do USA z Kanady a Mexika, zbytek mohou zpomalit nebo přerušit logistické problémy (podíl Ruska v roce 2020 činil méně než 2,5 %, takže zde nehraje, ale Čína dodávala téměř 13 %).

Výbušniny a střelný prach. Výroba výbušnin a jejich komponentů v USA od roku 1990 neustále klesá (pro nedostatek poptávky ze strany armády). Ačkoli jsou vládní výrobní kapacity zřízené během druhé světové války značně nadbytečné, již desítky let nejsou využívány a chátrají, velkým problémem je úbytek kvalifikovaných pracovníků, zejména ve výzkumu a vývoji. Schopnost amerických výrobců rychle zvýšit kapacitu je nyní velmi sporná.

Letectví. Jak již bylo zmíněno, USA během války vyrobily přibližně tři sta tisíc letadel, přičemž jejich výroba byla velmi rychlá a efektivní. Tato rychlost a efektivita byla založena na přítomnosti velkého počtu konkurenčních výrobců letadel, jejichž výrobní závody byly využívány k zadávání objednávek na letadla. Dnes jsou v USA přesně dvě firmy a obě mají obrovské problémy s kvalitou vývoje a výroby (vzpomeňme na Boeing 737 Max, de facto nedokončený F-35, předčasné vyřazení F-22 a přinejmenším fakt, že velká část výzkumu a vývoje Boeingu byla prováděna v Moskvě). Obě společnosti jsou do značné míry závislé na zahraničních dodávkách, protože značnou část výroby zajišťují externě. Vlastní zařízení se zaměřují na konečnou montáž.

Tanky. V USA už nejsou žádné továrny schopné vyrábět tanky (existuje jediný závod na opravu tanků, který modernizuje Abramsy z korby vyrobené v 80. letech. Nové korpusy se nevyrábějí: neexistují dodavatelé pancíře a výrobní proces se ztratil). V USA neexistují konstruktéři tankových děl; Abrams je vybaven německým dělem Rheinmetall. V USA se již nevyrábějí žádné plynové turbínové motory pro Abramsy, náhradní motory pocházejí z repasovaných sad, které zbyly. Na začátku roku 2000 se plánovalo nahrazení těchto motorů novými LV100-5, ale něco se pokazilo a v roce 2022 americké ministerstvo obrany stále “zvažuje možnosti” náhrady (ve skutečnosti byl LV100-5 dost neúspěšný a alternativy byly buď mnohem dražší, nebo vůbec ne lepší).

Elektronika. Zde uvedu jen jednu nedávnou zprávu:

“Obranná společnost L3Harris Technologies uvedla, že v době nedostatku počítačových čipů a některých komponentů odkoupila a kanibalizovala vlastní rádia, aby uspokojila požadavky zákazníků.
Tuto společnost a další společnosti z různých odvětví brzdí nedostatek polovodičů, který trvá již téměř dva roky.”

To znamená, že mezi lidmi známá firma Harris, která po mnoho desetiletí dodávala americkým ozbrojeným silám komunikační prostředky, musí nakupovat zastaralé výrobky vlastní výroby, aby z nich vypájela součástky, které pak instaluje na nové … počkat, to jsou USA, ale Berbock tvrdí, že součástky vypájejí Rusové … Ale je to jasné: když to musí dělat Američané, musí to dělat i Rusové.

O stavbě lodí nechci vůbec mluvit, protože Američané sami mnohokrát řekli: nemají dost loděnic a není možné je rychle postavit.

Stručně řečeno, USA nebudou schopny technicky zopakovat to, co se podařilo ve 40. letech, protože na to nejsou zdroje (ne suroviny, ale výrobní kapacity, a ještě přesněji není dostatek odborníků a jejich výchova trvá nějakou dobu a o zkušenostech ani nemluvě …).

Poznámka: „naší vládou“ případně koupená letadla F-35 lze dostat nejdříve v roce 2027 nebo reálněji až v r. 2030, pokud se US Army dobrovolně nezřekne něčeho ze své výzbroje …

Spojené státy nemohou jít do dlouhodobějšího ozbrojeného konfliktu, války, ani na „střednědobé“ úrovni. Jednak nemají jak vyrobit potřebné množství výzbroje a zbraní, jednak a to především nemají dostatek odborně fundovaných pracovníků všech potřebných specializací a i „těch druhých“, které jsou ve skutečnosti rovněž nezbytné, pro normální fungování zajištění všeho potřebného, tj. například zdaleka nejen potravin, energie, dopravy, ale i třeba dlouhodobou přípravu kádrů pro i nečekané potíže nebo potřeby.

Proto se tak zoufale angažují na Ukrajině.

Ano, US Army má spoustu výzbroje a zbraní, ale má je roztroušené po světě, což původně mělo zajistit kontrolu nad světem, ale na patřičném místě, v patřičnou dobu je jejich zásobování relativně slabé a citlivé na narušení z jakéhokoliv důvodu.

¨

Zdroj https://aftershock.news/?q=node/1161405&full 

Překlad Peter 008

sdílet na