V Liberty Ostrava se schyluje k dramatu

𝗢𝗱𝗯𝗼𝗿𝘆 𝗷𝗮𝗸𝗼 𝗸𝗮𝗻𝗮́𝗿𝗲𝗸 𝘃 𝗱𝗼𝗹𝗲, 𝘂𝗽𝗼𝘇𝗼𝗿𝗻̌𝘂𝗷𝗶́𝗰𝗶́ 𝗻𝗮 𝗽𝗿𝗼𝗯𝗹𝗲́𝗺

𝗡𝗲𝗰̌𝗶𝗻𝗻𝗼𝘀𝘁 𝘃𝗹𝗮́𝗱𝘆 𝗽𝗼𝘃𝗲𝗱𝗲 𝗸𝗲 𝗸𝗿𝗶𝘇𝗶

David Martínek fb

Odborářský protest v Liberty Ostrava 22.2.2024 dal více než důrazně najevo, že ostravská huť zažívá další krizi. Firma stojí již dva měsíce. Liberty, dříve Arcelor Mittal a původně Nová Huť, obrovský, strategicky významný podnik, ikonická ostravská firma s historií od roku 1951, je v potížích.

Jak pregnantně zformulovali problém odboroví předáci, klíčem k problému je jednání zahraničního investora, majitele skupiny Liberty, Sandžíva Gupty, které poškodilo huť, obchodní partnery i stát.

K zastavení huti došlo poté, kdy byly zastaveny dodávky energií a plynů společností TAMEH, vlastněnou polskou skupinou Tauron (𝘥𝘳̌𝘪́𝘷𝘦 𝘱𝘢𝘵𝘳̌𝘪́𝘤𝘪́ 𝘥𝘰 𝘴𝘱𝘰𝘭𝘦𝘤̌𝘯𝘦́ 𝘧𝘪𝘳𝘮𝘺 𝘴 𝘈𝘳𝘤𝘦𝘭𝘰𝘳 𝘔𝘪𝘵𝘵𝘢𝘭).

Liberty dluží TAMEH přes dvě miliardy a závod, která je součástí areálu, zastavil dodávky. Huť se tak ocitla bez energie.

Oba podniky jsou navzájem provázané. TAMEH dodával huti elektřinu, plyny a průmyslové páry a naopak Liberty poskytovala TAMEHU palivo v podobě vysokopecních a koksárenských plynů. TAMEH, někdejší závod Energetika, je součástí areálu Nové Huti. Závod byl vyčleněn do samostatné firmy, dodával energie i mimo areál, například zásoboval obec Vratimov. A jako takový mohl samostatně podnikat.

Při prodeji huti v roce 2019, kdy se huť, spolu s dalšími aktivy Arcelor Mittal stala majetkem Liberty Steel Group z koncernu GFG Alliance britského podnikatele Sanjeeva Gupty ale TAMEH zůstal stranou prodeje.

Na problematický stav okamžitě upozorňovali odboráři. S tím, že není možné klíčový provoz, energetiku, z komplexního výrobního řetězce vyjmout. Měli pravdu.

𝗡𝗶𝗸𝗱𝘆 𝗻𝗲𝗯𝘂𝗱𝗲 𝗸𝗼𝗻𝗲𝗰!

Myslím, že pro Ostravany jednoznačně platí, že je potřeba přijít podpořit lidi, pracující na Nové Huti.

Firma zaměstnává 6.000 lidí a exportuje do 40 zemí světa. Nová huť, integrovaná ocelárna s rozsáhlými provozy – vysoké pece, ocelárny, blokovna, energetika, válcovna, slévárny, výroba svodidel, vlečky, doprava a další provozy živí nejen tisíce lidí, ale jsou na něj navázány stovky firem v Česku. Protestem proti praktikám globálních firem tak lidé chrání vlastní domácí prostředí.

𝗢𝗱𝗯𝗼𝗿𝘆 𝗷𝗮𝗸𝗼 𝗸𝗼𝗻𝘁𝗶𝗻𝘂𝗮́𝗹𝗻𝗶́ 𝘀𝗶́𝗹𝗮 – 𝗽𝗿𝗼𝘁𝗶 𝗷𝗲𝗱𝗻𝗮́𝗻𝗶́ 𝗻𝗮𝗱𝗻𝗮́𝗿𝗼𝗱𝗻𝗶́𝗰𝗵 𝗸𝗼𝗻𝗰𝗲𝗿𝗻𝘂̊

Dobře zorganizovaný protest ukázal, jak důležité jsou odbory. Odbory jsou institucí, která ve vztahu ke globálním koncernům plní nezastupitelnou roli.

Roman Ďurčo, předseda OS KOVO, Petr Slanina za OS KOVO Liberty, Roman Bečica za OS Kovo Mittal Steel a Josef Středula, předseda ČMKOS, pojmenovali problémy Liberty razantně. Provázel je bouřlivý souhlas více než dvou tisíc protestujících. Podstatné na věci je fakt, že protest přijeli osobně podpořit předáci ze Slovenska, Juraj Varga; z Polska, Piotr Kurstatski a Evropy, v osobě generální tajemnice IndustriAll Europe Judith Kirton-Darling. Jako mluvčí vystoupil Kemal Ozkan, zastupující generální tajemník IndustriALL Global Union, světové odborové organizace.

V Ostravě se tak setkala domácí, evropská i světová reprezentace odborů.

Právě propojenost na úrovni evropského i světového zastoupení odborů v institucích ukazuje, že odbory jsou síla, která je prakticky jako jediná schopna kontinuálně zastupovat zaměstnance ve střetech s globálně operujícími koncerny. Při střídání vlád, politik a směrů jsou odbory často jedinou kontinuální silou, která dovede vytvořit potřebnou protiváhu. A o to jde.

Samozřejmě. K úspěchu při prosazování práv zaměstnanců potřebujete podporu veřejnosti a médií.

A nejvíce podporu vlastních národní vlády.

Tady jsme u jednoho z kamenů úrazu.

𝗥𝗼𝘇𝗱𝗶́𝗹 𝘃 𝗽𝗿̌𝗶́𝘀𝘁𝘂𝗽𝘂 𝗱𝗻𝗲𝘀̌𝗻𝗶́ 𝗮 𝗯𝘆́𝘃𝗮𝗹𝗲́ 𝘃𝗹𝗮́𝗱𝘆

Na srovnání přístupu dnešní a předchozí vlády můžeme vidět, jak problematické je působení politik.

Při čtyřletém střídání vlád, kdy obvykle pravidelně střídá jeden protilehlý proud politiky opačný, jsou globální koncerny v prosazování svých záměrů jednoznačně ve výhodě. Každá vláda má jiný názor na to, jak jednat s globálními koncerny. Z čehož koncerny přirozeně těží. Gupta, Liberty, je do jisté míry ukázkovým příkladem, jak právě nesoulad v přístupu vlád umožňuje majitelům dělat si prakticky, co se jim zlíbí. Bez ohledu na prostředí, či stát, ve kterém zrovna podnikají.

𝗞𝘀̌𝗲𝗳𝘁𝘆 𝗟𝗶𝗯𝗲𝗿𝘁𝘆 𝘀 𝗽𝗼𝘃𝗼𝗹𝗲𝗻𝗸𝗮𝗺𝗶

Příkladem budiž spor o povolenky.

Systém emisních povolenek umožnil firmám získat obrovské prostředky. ArcelorMittal, bývalý správce huti, vedl s přehledem vedl žebříček evropských firem, které měly nadbytek povolenek. Měl jich celkem padesát milionů v hodnotě 17,5 miliardy korun.

Není bez zajímavostí, že v Česku mohl Arcelor Mittal získat povolenky i díky tomu, že provozy Nové huti jako koksovna byly již dříve ekologizovány. Investice 112 milionů a 226 milionů do koksovny v roce 2013, stejně jako další, pomohly odsířit provozy.

V Ostravě probíhaly v letech 2008, 2010, 2011 a 2017 protesty proti znečišťování ovzduší. Tlak na ekologizaci hutě i ovzduší Ostravě nakonec prospěl. Nicméně, emisní povolenky, namísto zdroje financí pro další ekologické a rozvojové projekty se staly pouhým předmětem spekulací.

V dubnu 2021 převedla Liberty Ostrava sesterské rumunské společnosti Liberty Galati nejprve milion emisních povolenek v hodnotě 10 milionu dolarů (260 mil. Kč). Vyvedení a prodej povolenek v rámci Liberty signalizovalo, jakým způsobem management zachází s aktivy společnosti. Tehdejší vláda, jak sociální demokraté, tak ANO, zareagovali na výzvu odborů okamžitě.

Andrej Babiš, Karel Havlíček, Jana Maláčová za ČSSD zahájili jednání s Guptou a docílili slibu, že transakce s povolenkami budou ukončeny. O pár dní později později, v květnu 2021, Gupta oproti slibu vládě, suše převedl a prodal další povolenky do Galati v hodnotě miliardy korun.

Reakce vlády Andreje Babiše byla okamžitá. Prostřednictvím ministerstva průmyslu byla svolána dozorčí rada, dán podnět k zahájení finanční kontroly a společně s odbory se vláda rozhodla kontrolovat využití získaných zdrojů. Jednání Gupty nadzdvihlo vládu. Ústy Lubomíra Zaorálka, Guptovi vláda pohrozila vyvlastněním podniku. Gupta v reakci na tlak vlády ustoupil.

Podle ČT nakoupilo Liberty povolenky v hodnotě miliardy zpět.

Gupta slíbil, že peníze, získané z obchodů s povolenkami použije na financování budoucích investic huti. A aby uklidnil odbory, souhlasil s tím, aby část ze zisku byla použita pro odměny pracovníkům Liberty.

𝗝𝗲𝗱𝗻𝗶 𝗱𝗲̌𝗹𝗮𝗹𝗶, 𝗱𝗿𝘂𝘇𝗶́ 𝘃𝗲𝗱𝗹𝗶 𝗿̌𝗲𝗰̌𝗶 𝗼 𝗿𝘂𝘀𝗸𝘆́𝗰𝗵 𝘀̌𝗽𝗶𝗼𝗻𝗲𝗰𝗵

Nutno také dodat, že zatímco Babišova vláda jednala s Guptou v Ostravě a snažila se vymoci podmínky pro zaměstnance a podpořit odboráře, tehdejší opozice se o huť nezajímala. Naopak, usilovně rozvíjela kauzu Vrbětice, dodnes uspokojivě nevysvětlenou. Kde stopy ruských agentů končily.. u ostravského hotelu a střelnice Corrado. Jaká ironie.

Koindicience mezi oběma událostmi neexistuje. Ale velmi dobře ilustruje, co je předmětem zájmu jednotlivých domácích politik. Rozdíl v přístupu tehdejší opozice a pro změnu dnešní vlády je markantní.

A aby toho nebylo dost. Problémy, zaměstnávající vládu Andreje Babiše s pandemií Covidu 19 umožnily majitelům pokračovat dál tiše ve výprodeji povolenek. V červenci 2021, nakonec oproti všem slibům Liberty, podle tvrzení odborů vyvedla z firmy dalších 1,5 milionu emisních povolenek za zhruba 2,25 miliardy korun. Navzdory stávkové pohotovosti odborů. I tlaku vlády. Management označil tvrzení odborů za dezinformaci.

𝗦𝗶́𝗸𝗲𝗹𝗮 𝗽𝗼𝘀𝗹𝗮𝗹 … 𝗺𝗲𝗺𝗼𝗿𝗮𝗻𝗱𝘂𝗺.

S razantním postupem předchozí vlády kontrastuje jednání dnešní vlády.

V lednu 2024 bylo jasné, že firma je ve velkých problémech. Firmy ze skupiny CFG si od Nové huti napůjčovaly kolem osmi miliard korun.

Problémy s nesplacenými závazky k TAMEH, dodavateli energií a plynu vyšplhaly ke dvěma miliardám. TAMEH v důsledku neplacení dluhů Liberty vyhlásil úpadek.

Po spekulacích s povolenkami, či dluhu u úvěrující a zkrachovalé banky Greensil, kdy Liberty nevrátil dluh a insolvenční správce nakonec vymáhal a vymohl částku 1,5 miliardy po českém státu u EGAP, je jasné, že Guptovy sliby a zároveň finanční operace zaslouží řádnou dávku pozornosti.

𝗝𝗮𝗸 𝗻𝗮 𝘀𝗶𝘁𝘂𝗮𝗰𝗶 𝗿𝗲𝗮𝗴𝘂𝗷𝗲 𝗙𝗶𝗮𝗹𝗼𝘃𝗮 𝘃𝗹𝗮́𝗱𝗮?

Ministr Síkela napsal managementu Liberty.. 𝒎𝒆𝒎𝒐𝒓𝒂𝒏𝒅𝒖𝒎.

Tedy, dopis. Nebesa se zachvěla.

V dopise se odvážil Guptovi naznačit možný postih a riziko konkurzu.

Ministr průmyslu (STAN) píše, že „𝑉𝑒𝑑𝑙𝑒 𝑠𝑡𝑎𝑛𝑑𝑎𝑟𝑑𝑛𝑖́ 𝑠𝑎𝑛𝑘𝑐𝑒 𝑠𝑝𝑜𝑐̌𝑖́𝑣𝑎𝑗𝑖́𝑐𝑖́ 𝑣 𝑛𝑎́ℎ𝑟𝑎𝑑𝑒̌ 𝑣𝑧𝑛𝑖𝑘𝑙𝑒́ 𝑠̌𝑘𝑜𝑑𝑦 𝑚𝑢̊𝑧̌𝑒 𝑏𝑦́𝑡 𝑣 𝑝𝑟̌𝑖́𝑝𝑎𝑑𝑒̌, 𝑧̌𝑒 𝑛𝑎 𝑚𝑎𝑗𝑒𝑡𝑒𝑘 𝑜𝑏𝑐ℎ𝑜𝑑𝑛𝑖́ 𝑘𝑜𝑟𝑝𝑜𝑟𝑎𝑐𝑒 𝑏𝑢𝑑𝑒 𝑝𝑟𝑜ℎ𝑙𝑎́𝑠̌𝑒𝑛 𝑘𝑜𝑛𝑘𝑢𝑟𝑧, 𝑟𝑜𝑧ℎ𝑜𝑑𝑛𝑢𝑡𝑜 𝑜 𝑡𝑜𝑚, 𝑧̌𝑒 𝑐̌𝑙𝑒𝑛 𝑠𝑡𝑎𝑡𝑢𝑡𝑎́𝑟𝑛𝑖́ℎ𝑜 𝑜𝑟𝑔𝑎́𝑛𝑢, 𝑘𝑡𝑒𝑟𝑦́ 𝑝𝑜𝑣𝑖𝑛𝑛𝑜𝑠𝑡 𝑝𝑒́𝑐̌𝑒 𝑟̌𝑎́𝑑𝑛𝑒́ℎ𝑜 ℎ𝑜𝑠𝑝𝑜𝑑𝑎́𝑟̌𝑒 𝑝𝑜𝑟𝑢𝑠̌𝑖𝑙, 𝑝𝑜𝑠𝑘𝑦𝑡𝑛𝑒 𝑑𝑜 𝑚𝑎𝑗𝑒𝑡𝑘𝑜𝑣𝑒́ 𝑝𝑜𝑑𝑠𝑡𝑎𝑡𝑦 𝑝𝑙𝑛𝑒̌𝑛𝑖́ 𝑎𝑧̌ 𝑑𝑜 𝑣𝑦́𝑠̌𝑒 𝑟𝑜𝑧𝑑𝑖́𝑙𝑢 𝑚𝑒𝑧𝑖 𝑠𝑜𝑢ℎ𝑟𝑛𝑒𝑚 𝑑𝑙𝑢ℎ𝑢̊ 𝑎 ℎ𝑜𝑑𝑛𝑜𝑡𝑜𝑢 𝑚𝑎𝑗𝑒𝑡𝑘𝑢 𝑜𝑏𝑐ℎ𝑜𝑑𝑛𝑖́ 𝑘𝑜𝑟𝑝𝑜𝑟𝑎𝑐𝑒“.

Vzhledem k tomu, že Gupta je velmi zkušený hráč, obávám se, že s nějakým dopisem od českého ministra si příliš hlavu lámat nebude. Po pádu Greensil v roce 2021, Guptovy úvěrující banky, se za záchranu jeho impéria stavěl britský premiér Boris Johnson. Vyzdvihoval strategickou důležitost ocelářského podniku a naději, že se Guptovu skupinu, která se po pádu banky ocitla v problémech, je nutné zachránit. Nakonec se ukázalo, že přímo ministr financí jeho vlády se odmítnul se na financování aktivit GFG Alliance a tedy Liberty podílet.

Ocituji tehdejší vyjádření ministra financí Británie K. Kwartenga. Ten prohlásil, že záchrana GFG Alliance za veřejné peníze by byla „velmi nezodpovědná“. Nelze podle něj poskytovat peníze daňových poplatníků společnostem, jejichž hospodaření je „velmi, velmi neprůhledné“.

O rok později, 2022, byl Gupta vystaven šetření specializovaného britského vyšetřovacího orgánu SFO, který se zabývá závažnými nebo komplexními podvody, úplatkářstvím a korupcí na nejvyšší úrovni. SFO oznámila vyšetřování podezření z podvodu, podvodného obchodování a praní špinavých peněz v souvislosti s financováním a provozováním podnikání společností v rámci Gupta Family Group Alliance (GFG), včetně jejích finančních ujednání s Greensill Capital UK Ltd.

Podobně tomu bylo i v Německu, kde bankovní regulátoři BaFin zjistili, že Greensill Bank, cituji „𝑏𝑦𝑙𝑎 𝑝𝑟̌𝑖́𝑙𝑖𝑠̌ 𝑣𝑦𝑠𝑡𝑎𝑣𝑒𝑛𝑎 𝑠𝑝𝑜𝑙𝑒𝑐̌𝑛𝑜𝑠𝑡𝑒𝑚 𝑝𝑎𝑛𝑎 𝐺𝑢𝑝𝑡𝑦“ a později odhalili důkazy, že aktiva spojená s panem Guptou uvedená v rozvaze banky ve skutečnosti neexistují.

Management GFG je jednoduše zvyklý na podstatně turbulentnější prostředí i praktiky.

𝗭𝗮𝗱𝗹𝘂𝘇̌𝗲𝗻𝗮́ 𝗟𝗶𝗯𝗲𝗿𝘁𝘆

Liberty dluží 2 miliardy za energie. V tuto chvíli je již v úpadku TAMEH, elektrárna a teplárna, bývalá Energetika OKD, která je přímo navázaná na výrobu.

Zároveň Liberty dluží téměř 1,5 miliardy korun českému státu. Liberty získala podporu pro zachování provozu ocelárny během pandemie COVID-19, půjčkou od banky Greensill. Ta nebyla splacena a banka Greensill, z důvodu řady neprůhledných účetních postupů zkrachovala. Státní exportní pojišťovna EGAP, která úvěr od Greensil pojistila a zaručila se za Liberty v roce 2020, byla nucena vyrovnat závazky. Když Liberty nesplácela úvěr, insolvenční správce požadoval peníze od EGAP. EGAP dluh 1,5 miliardy vyrovnal a nyní jej vymáhá po Liberty.

Kromě dluhů u TAMEH a EGAP dluží Liberty řadě dalších firem. Za uhlí dluží velkou, nespecifikovanou částku OKD, k jejíž výši se státní těžební firma nevyjadřuje. Liberty si obstarává uhlí pro provoz v Polsku, a podle všeho i v Austrálii. Je to opět, paradox. Stopadesát let tradice těžby uhlí v regionu je nahrazeno dovozem z druhého konce světa. Globalizace a ekologie v jednom.

Situaci ilustruje jednání firmy s menšími dodavateli, kdy jsou dodavatelé nuceni odchytávat zahraniční manažery Liberty a vymáhat po nich dlužné částky.

Podnik má nasmlouvané zakázky s termínovaným plněním a odstávky provozů mohou firmě přinést další obrovské komplikace v obchodních vztazích.

Podle iDnes dluží v tuto chvíli minimálně sedm miliard korun.

Reagovat na tuto situaci psaním memorand patrně stav nevyřeší.

Navíc, Gupta odkázal dotazy ministra .. na tiskovou mluvčí.

Nedokážu odhadnout, jak by v této situaci reagoval Havlíček nebo Babiš. Ale patrně by se psaním dopisů příliš nezabývali.

𝗡𝗮́𝗹𝗮𝗱𝘆 𝘃 𝗵𝘂𝘁𝗶 𝗮 𝗽𝗿̌𝗲𝘁𝗿𝘃𝗮́𝘃𝗮𝗷𝗶́𝗰𝗶́ 𝗽𝗿𝗼𝗯𝗹𝗲́𝗺𝘆 𝘀𝗸𝘂𝗽𝗶𝗻𝘆 𝗟𝗶𝗯𝗲𝗿𝘁𝘆

V Liberty lidé prozatím dostávají výplaty, ale nálada je velmi napjatá. Přetrvávající problémy společnosti Liberty, které skupina zažívá nejen v Česku, má obdobu v dalších zemích Evropy. Původ současných problémů je jak v obecném poklesu stavební činnosti, v problémech s dodávkou energií, náklady na ekologizaci provozů, tak i ve specifickém způsobu, jakým majitel, Sandžív Gupta, nakládá s financemi a aktivy firmy.

Je to obtížně pochopitelné. Huť má potenciál a dokáže prosperovat. V roce 2021 objednávky pro huť a celý ocelářský průmysl rapidně vzrostly. Poptávka, tažená stavebnictvím umožnila, že ostravská huť skončila účetní rok s provozním ziskem EBITDA přes 8,1 miliard korun, tržbami ve výši 56,5 miliardami a čistým ziskem 6,1 miliardy. Poptávka po ocelářských výrobcích, které produkuje ostravská huť – betonářská ocel pro armovací sítě, plechy, tyče pro ocelové konstrukce a nosníky, stožáry nebo svodidla – jsou nutné pro stavebnictví, či například budování dálnic. Materiály, bez nichž nelze stavět. Huť má perspektivu, navzdory pravidelným výkyvům v poptávce.

𝗣𝗿̌𝗶́𝗹𝗶𝘀̌ 𝗮𝗺𝗯𝗶𝗰𝗶𝗼́𝘇𝗻𝗶́ 𝗽𝗿𝗼𝗷𝗲𝗸𝘁 𝗟𝗶𝗯𝗲𝗿𝘁𝘆

𝗢𝘀𝘁𝗿𝗮𝘃𝗮 𝘀𝗼𝘂𝗰̌𝗮́𝘀𝘁𝗶́ 𝗚𝗙𝗚 𝗱𝗶́𝗸𝘆 𝗽𝗼𝘇̌𝗮𝗱𝗮𝘃𝗸𝘂 𝗘𝘃𝗿𝗼𝗽𝘀𝗸𝗲́ 𝗸𝗼𝗺𝗶𝘀𝗲

Ambiciózní projekt Liberty pod skupinou CFG začal v roce 2019. V roce 2019 odkoupila CFG za 740 milionu EUR (19 miliard korun) od Arcelor Mittal skupinu sedmi závodů. Integrované ocelárny v Ostravě v České republice, v Galaţi v Rumunsku a také válcovny ve Skopje (Severní Makedonie), Piombino (Itálie), Dudelange (Lucembursko). Plus dva závody poblíž Lutychu v Belgii a servisní střediska ve Francii a Itálii.

Převzetí struktury podniků, které dříve spadaly pod Arcelor Mittal proběhlo pod taktovkou EU.

Někdejší Novou huť Ostrava musela společnost ArcelorMittal prodat kvůli požadavku Evropské komise. Ta požadovala snížit podíl hutního gigantu Arcelor Mittal na trhu tak, aby ArcelorMittal mohl koupit obří ocelárnu v italské Ilvě.

Problémem, na který odboráři upozorňovali již v roce 2019 byl fakt, že při prodeji ostravské Nové Huti nedošlo k prodeji i závodu energetiky v areálu. Podnik, teplárna a dodavatel energií a plynů zůstal v držení Arcelor Mittal a polské skupiny Tauron. Což mělo do budoucna přinést problémy, mezi Mittalem a Liberty. A zároveň problém i pro samotnou huť. Dnes je evidentní, že odboráři na věc upozorňovali správně a s předstihem.

CFG Aliance aktuálně představuje 30 tisíc lidí ve třiceti zemích, aktiva ve Spojeném království, Evropě a Austrálii. Podnik s celkovou válcovací kapacitou přes 18 milionů tun ročně. A tisícovkami různých výrobků pro různé trhy. Obrovský, globální podnik ale od počátku provázely problémy a obtíže, které namísto slibované synergie v rámci obřího konglomerátu znamenaly spíše přesuny kapitálu napříč státy a továrnami skupiny, kterými se hasí požáry podle potřeby.

Na provoz takto rozsáhlé globální firmy je nutný silný kapitálový polštář, umožňující přežít v době poklesů poptávky, nebo při potřebě zajištění rozsáhlých investic. Přesuny aktiv uvnitř skupiny signalizují spíše opak.

𝗖𝗼 𝘇𝗲 𝘀𝗶𝘁𝘂𝗮𝗰𝗲 𝗽𝗹𝘆𝗻𝗲? 𝗖𝗼 𝗱𝗮́𝗹.

Těžko odhadnout, jakým způsobem se situace vyvine. Nějaký zázračný a očekávaný vzestup poptávky, tažený například stavebnictvím, nebo potřebou vybudovat nové dopravní spojení, které by huti umožnilo okamžitě dodávat obrovská množství materiálu a zároveň povzbudilo investory a banky k poskytnutí dalších úvěrů není na obzoru.

Nová huť jako strategický podnik má samozřejmě jasnou perspektivu. Jen v Česku se ročně spotřebuje na 6,5 mil. tun oceli. Ocel je strategická surovina. Jak uvedl odborářský předák Roman Bečica, cituji: „… 𝑚𝑦𝑠𝑙𝑖́𝑚 𝑠𝑖, 𝑧̌𝑒 𝐶̌𝑒𝑠𝑘𝑎́ 𝑟𝑒𝑝𝑢𝑏𝑙𝑖𝑘𝑎 𝑏𝑢𝑑𝑒 𝑜𝑐𝑒𝑙 𝑝𝑜𝑡𝑟̌𝑒𝑏𝑜𝑣𝑎𝑡 𝑖 𝑛𝑎𝑑𝑎́𝑙𝑒. 𝐾𝑑𝑦𝑧̌ 𝑠𝑖 𝑣𝑒𝑧𝑚𝑒𝑚𝑒, 𝑧̌𝑒 𝑗𝑒𝑛 𝑠𝑝𝑜𝑡𝑟̌𝑒𝑏𝑎 𝑣 𝐶̌𝑒𝑠𝑘𝑒́ 𝑟𝑒𝑝𝑢𝑏𝑙𝑖𝑐𝑒 𝑗𝑒 𝑘𝑜𝑙𝑒𝑚 6,5 𝑚𝑖𝑙𝑖𝑜𝑛𝑢 𝑡𝑢𝑛 𝑜𝑐𝑒𝑙𝑖, 𝑚𝑦 𝑎 𝑇𝑟̌𝑖𝑛𝑒𝑐𝑘𝑒́ 𝑧̌𝑒𝑙𝑒𝑧𝑎́𝑟𝑛𝑦, 𝑘𝑑𝑦𝑧̌ 𝑗𝑠𝑚𝑒 𝑣𝑦𝑟𝑎́𝑏𝑒̌𝑙𝑖 𝑛𝑎𝑝𝑙𝑛𝑜, 𝑡𝑎𝑘 𝑗𝑠𝑚𝑒 𝑏𝑦𝑙𝑖 𝑠𝑐ℎ𝑜𝑝𝑛𝑖 𝑢𝑑𝑒̌𝑙𝑎𝑡 𝑝𝑒̌𝑡 𝑚𝑖𝑙𝑖𝑜𝑛𝑢̊ 𝑡𝑢𝑛.“

V praxi to znamená, že podnik je potřebný a je na sebe schopen si vydělat i v budoucnu. Otázkou je, k čemu je pak nutný zahraniční správce. Jestliže neplatí, že konglomerát, který operuje 20 miliardovou hodnotou aktiv není schopen v Česku udržet provoz, neplatí za dodávky energie, uhlí, natož místním firmám.. a na jeho transakce je možné pohlížet, s ohledem na zkušenosti ze zahraničí jako na problematické, pak je otázkou, jaké synergie v rámci své skupiny vlastně huti, státu a prostředí poskytuje.

Jak ukazují Třinecké železárny, domácí podnikatel může tuto roli splnit s daleko lepšími výsledky.

O provoz huti se zajímají domácí byznysmeni. Jednoduše proto, že na válcovacích tratích je možné, obecně vzato, pronájem, díky němuž zde lze dělat rozumný byznys. Další věcí je, že areál Nové Huti je v podstatě ideální brownfield, zasíťovaný a připravený pro možné a velké investice. Vedou sem trasy energovodů, dopravní cesty, železnice i městská veřejná doprava. V režii státu může na pozemcích huti, po vystavění nových hal, vyrůst a prosperovat řada firem v navazujících výrobách. V areálu za éry socialismu pracovalo 20 tisíc lidí a areál je kapacitně dostatečně dimenzovaný.

Stát bude produkci oceli potřebovat ve větší míře než dosud. Bez betonářské oceli, svodidel, tyčí, profilů, trub se jednoduše nebude stavět. Nebo bude stavět za ceny z dovozů.

𝗚𝘂𝗽𝘁𝗼, 𝘁𝗮́𝗵𝗻𝗶!

Myslím, že řešením je odporoučet pana Guptu i jeho společnost. Vyvlastnit podnik, podobně jako tomu bylo po krachu OKD, vedeném Bakalou. Po odchodu predátorského investora z OKD uzavřela státní firma OKD bilanci za rok 2021 s čistým ziskem ve výši 5,1 miliardy korun. A státu byla vyplacena dividenda ve výši 1,8 miliardy.

Třinecké železárny, domácí privátní firma pod vedením Tomáše Chrenka, dosáhla loni zisku 2,4 miliardy korun. Což je 83% nárůst oproti roku 2021.

Rozdíl oproti účinkování globálního konglomerátu je víc než markantní.

Ostrava jede. Problémy hutě zaměstnávají prostředí, namísto aby přinášely prosperitu. Město investuje, staví, má rekordní rozpočet na rok 2024. Do oblasti proudí nové velké investice. Kromě průmyslu putují investice do vědy, nových technologií a ultramoderních staveb, které mění tvář města.

Huť k městu patří a do budoucna bude potřebná. Zdejší stoletá zkušenost s metalurgií se může posunout ve vývoj nových materiálů, jak je tomu obvyklé jinde.

Vůbec se nedivím, když na protestu odborářů zaznělo drsné: “𝐺𝑢𝑝𝑡𝑜, 𝑡𝑎́ℎ𝑛𝑖!”

Lidé tady jsou zvyklí tvrdě pracovat a ne posedávat doma na zadku a čekat, jak se věci vyvinou. Nemluvě o tom, že jsou na podnik opravdu pyšní. Jak řekl Petr Zegzulka, předseda ZO Ostravská huť-Rourovna. „𝑉𝑧̌𝑑𝑦𝑐𝑘𝑦 𝑗𝑠𝑚𝑒 𝑏𝑦𝑙𝑖, 𝑏𝑢𝑑𝑒𝑚 𝑎 𝑧𝑢̊𝑠𝑡𝑎𝑛𝑒𝑚.”

dm | 26.02.2024

Zdroje pod článkem

+ 8

Všechny reakce:

269Jana Zwyrtek Hamplová fanpage a 268 dalším

sdílet na