„Válka na Ukrajině nezačala před dvěma lety.“ Analytik vytáhl texty a dal je na stůl

24.02.2024 7:35 | Komentář

TÝDEN V MÉDIÍCH Do dnešní propagandy se nehodí připomínat, že válka na Ukrajině nezačala vpádem ruských vojsk při takzvané speciální operaci v únoru před dvěma lety, ale začala po Majdanu v roce 2014 tím, že tehdejší prezident Porošenko zahájil občanskou válku proti vlastním občanům. Petr Žantovský připomíná, že tehdy se ještě česká média snažila o elementární objektivitu, jak naznačují titulky z Novinek „Ukrajinští vojáci ostřelují Doněck kazetovou municí“ nebo třeba z Aktuálně „Nášivky nacistů ovládly Kyjev, noví banderovci vycenili zuby“.

Foto: Repro X
Popisek: Fotka ukrajinského vojáka s podezřelou nášivkou

Dnešní přehled zajímavostí ze světa médií začne tak trošku osobním příběhem. „Několik let jsem měl blog v blogosféře serveru Aktuálně cz. Na konci ledna mi odtud přišlo sdělení, že se blogosféra zavírá, a tak nemá smysl tam posílat další texty, protože už nebudou zveřejněny. Jedním z důvodů, které uvádějí, jsou nové předpisy Evropské unie. To bych nevyloučil, další důvody mi nepřijdou až tak zásadní. Vzal jsem to na vědomí, s lítostí musím říct, neboť na Aktuálně.cz byly názory mnohdy velmi zajímavé. Tak jsem přemýšlel, kde bych se svými texty mohl pokračovat. Napadlo mě Seznam Médium jako blogosféra, která se plní množstvím článků a leckomu se ukáže hned, jakmile otevře vyhledávač Seznam. Napsal jsem tam komentář s titulkem ‚Děti Aspenu‘, jenž pojednával o našich politicích, kteří prošli Aspen Institutem, známou americkou firmou na výrobu poslušných politiků,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Napsal jsem ho velice slušně a korektně, aby nemohl vyvolat žádné nervózní ohlasy, a odeslal. „Od Seznam Média mi přišlo sdělení: ‚Vítáme vás mezi autory. Jsme rádi, že jste si vybrali právě Seznam Médium ke sdílení témat, která vás baví, zajímají a tak dále.‘ Tak jsem se podíval, jestli už se tam můj text objevil, a zjistil, že nikoli. Tak jsem vznesl na tamního anonymního administrátora dotaz. Bylo mi odpovězeno, víceméně obratem, cituji: ‚Když článek publikujete, zobrazuje se pouze na vašem profilu do té doby, než jej zkontroluje editor. Jakmile váš text zkontrolujeme, přijde vám oznámení ohledně umístění.‘ Na Aktuálně.cz žádného takového kontrolora neměli, aspoň si nevybavuji, že by tam někdo takový zasahoval. Jen se hlídalo, zda příspěvek neporušuje příslušný etický kodex. Mně se to nestalo, tak mi nikdy nic nevyhodili ani nevyškrtli,“ podotýká mediální analytik.

O vazbách politiků na Aspen Institute neradno psát

Po čase zjistil, že jeho text je pouze v čemsi, čemu se říká autorský profil, kam se čtenář dostane jen přes profil autora. „Na té hlavní straně, kde se střídají všechny příspěvky, to ani za další tři dny nebylo. Znovu jsem se tedy zeptal a dostal odpověď: ‚Váš článek byl ponechán na vašem profilu, proto vám nepřišlo oznámení ohledně umístění.‘ Chápu to tak, že ten profil je cosi jako skladiště nepotřebného zboží, do něhož má vstup jenom autor článku, případně někdo, komu autor příslušný odkaz předá. Tedy jen malý okruh lidí kolem autora, pokud ten má zájem to šířit tímto způsobem. Běžnému čtenáři se to na oči nedostane. Napsal jsem jim ještě jednou a oni mi odpověděli, že na Seznam Médium jako takový jsem se svým článkem o Aspenu nedostal. Předpokládám, že bych se tam neprobojoval ani s jinými, protože píšu tak, jak píšu, a o tom, o čem chci psát, a ne o tom, o čem je psát dovoleno,“ vysvětluje Petr Žantovský.

Zkusil tedy zapátrat, když se typ jeho článků nehodí Seznam Médiu, tak jaké články se mu hodí. „Podíval jsem se jen na titulky nejnovějších textů. Například ‚Alena Vránová prošla vláčením bahnem a nevěrami Ráže‘. Nebo ‚Zženštilí fňukánci versus pořádní chlapi‘. Také ‚Šumperák za 10 milionů, symbol komunistického kýče i luxusu je pořád k mání‘. Dále ‚Rudý teror údajně odstartovala skoro slepá atentátnice‘, ‚Nakupování na Temu je noční můra‘, ‚Tajemství psího polibku: Proč vám pes olizuje obličej a co to znamená‘, ‚Klus dává své manželce zabrat‘, míněno asi Tomáš Klus. A tak bych mohl pokračovat v citacích z titulků článků, které zřejmě na blogosféru Seznamu patří. Zatímco informace o docela důležité věci, a to jest vazbě nejvyšších českých politiků na americkou instituci Aspen Institute, tam tedy zřejmě nepatří a nemá se dostat občanovi na oči,“ vyvozuje mediální odborník.

Kontroloři z blogosféry vyhazují, co jim není po chuti

Bere to jako docela zajímavé poznání, jak se také může dělat cenzura, protože Seznam Médium a podobné útvary si zakládají na tom, že necenzurují, neposuzují názory svých autorů, protože od toho blogosféra je. „Není to redakční prostor, který je samozřejmě pod editací redakce, na což má právo. Je to soukromý podnik, tak ať si dělá, co chce, a je věcí čtenáře, jestli do toho potom jde, nebo nejde. Ale blogosféra je trošku jiný svět. Ovšem z tohoto vidíme, že tak o moc jiný svět to není. Ostatně zaslechl jsem od kolegů, že mají velmi podobnou zkušenost z blogu iDNES. Tam je tím jakoby kontrolorem bratr zpěváka Radka Bangy alias Gipsyho, který posuzuje obsahy článků i je odtamtud vyhazuje, když se mu nelíbí. Ale pak už blogosféra není prostorem svobodného myšlení, ale jen simulace toho, že člověk má nějaká práva, ale ta jsou zatraceně přísně hlídána. Tak abychom to všichni věděli,“ připomíná Petr Žantovský.

Ačkoli to nikdo moc nepřipomíná a jistě to není důvod k oslavě, tak si letos můžeme připomenout 10. výročí vypuknutí války na Ukrajině. „Válka na Ukrajině nezačala vpádem ruských vojsk při takzvané speciální operaci v únoru před dvěma lety, ale začala po Majdanu v roce 2014 tím, že tehdejší prezident Porošenko zahájil občanskou válku proti vlastním občanům. Nepřipomíná se to, protože se to nehodí do dnešní propagandy. Ale pravda to je, každý se může podívat do médií z té doby. Delší čas už sbírám mediální výstupy ohledně začátku té ukrajinské občanské války. Dá se to nazvat občanskou válkou, když to je válka vládní elity proti vlastním obyvatelům? To je otázka pro lingvisty, jak by to nazvali. Já pro to žádný speciální název nemám, avšak po Majdanu nastalo to, že ukrajinská armáda začala útočit na síly uvnitř zejména východu Ukrajiny, na Donbase, v Luhansku, v Doněcku a v těchto převážně ruskojazyčných oblastech,“ upozorňuje mediální analytik.

Nášivky nacistů ovládly Kyjev. Ukrajinská armáda pálí do škol

Pro důkaz výše řečeného připomíná několik titulků z našich tehdejších médií, snad to bude někoho zajímat. „21. října 2014 vydaly Novinky článek, který měl v titulku a také obsahoval informaci: ‚Ukrajinští vojáci ostřelují Doněck kazetovou municí‘. Podotýkám ukrajinské město s ukrajinskými obyvateli a munici, co jsme do té doby neznali. Dnes už jsme o kazetové munici, zejména britského původu, poněkud informovanější. Nicméně v Novinkách se tehdy také psalo, cituji: ‚Ukrajinští vojáci používají proti civilním čtvrtím ve městě Doněck kazetovou munici, která je mnohde ve světě zakázána‘, a odvolává se na svědectví organizace Human Rights Watch, tedy hlídka lidských práv. Tak to byly Novinky. Zajímavou zprávu vydala ČTK 11. května téhož roku a uvedla ji titulkem ‚Ukrajinští vojáci v Krasnoarmejsku ukončili násilně referendum a stříleli do davu‘,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Připadá mu to jako velice zvláštní zpráva pro nás, co jsme velmi proukrajinští. „Ale od ČTK se dozvídáme, cituji, že ‚v ukrajinském Krasnoarmejsku probíhající nedělní referendum, které mělo rozhodnout o samostatnosti Doněcké a Luhanské oblasti na východu země, ukrajinští vojáci násilně ukončili a podle agentury AP začali střílet do davu. Na místě jsou oběti. Střety v neděli probíhaly i na jiných místech.‘ Ale kdo si na to ještě vzpomene dnes, tolik let poté? Aktuálně. cz tehdy psalo: ‚Nášivky nacistů ovládly Kyjev, noví banderovci vycenili zuby‘. Aktuálně.cz! Stejné Aktuálně.cz ve stejné době psalo pod titulkem ‚Svědci: Ukrajinská armáda je jako dobyvatel, pálí i do škol‘. Nebo Eurozprávy.cz v tomtéž čase ‚Kyjev přitvrzuje. Parlament zrušil jazykový zákon, hrozí protesty menšin.‘ To bylo v době, kdy se na Ukrajině zakazovalo mluvit rusky, protože to tehdejší vládnoucí elitě nevonělo pod nos,“ objasňuje mediální odborník.

Jsme vazaly zahraničních sil, jejichž zájmy musíme hájit do krve

Připomenutím 10 let starých zpráv se pokusil srovnat, jak dnešní česká média píší o konfliktu na Ukrajině. „Vidím v tom rozdíl a zásadní. Tehdy se naše média, včetně takových jako Aktuálně.cz, snažila alespoň o elementární objektivitu a realističnost při popisu událostí. Dnes už propadají pouze propagandě. Je to chyba Ukrajiny? Ne, je to naše chyba, protože jsme se dostali do fáze, že jsme pouze vazaly nějakých zahraničních sil, jejichž zájmy musíme hájit do krve, a tak to činí i naši novináři. A zřejmě mají pocit, že jsou u toho velcí hrdinové. Čím hlasitěji chřestí šavličkami, tím větší statečnost vykazují, a tím větší epolety očekávají, že v budoucnu dostanou. No, domnívám se, že nedostanou vůbec nic, protože tohle je lidská množina, které jistý klasik říkal ‚užiteční idioti‘. Je mi strašně líto, že naši novináři po 35 letech od konce komunismu dospěli k situaci, že jen slouží, místo aby popisovali stav věcí. Je to opravdu smutné zjištění,“ uvědomuje si Petr Žantovský.

Závěrem dnešního povídání o médiích nelze vynechat jednu smutnou zprávu. „Odešel mimořádný výtvarník, karikaturista, kreslíř Pavel Reisenauer. Kdo zná to jméno, tak zná samozřejmě týdeník Respekt a naopak, protože týdeník Respekt je vlastně více než 30 let signován výtvarným rukopisem Pavla Reisenauera. Navzdory tomu, že třeba někdo nemusí mít Respekt v lásce a vyznávat jeho názory, tak je pravděpodobné, že i tací lidé velmi respektují umění kresby, umění zkratky, umění vystižení charakteru kresleného člověka právě Pavlem Reisenauerem. Byl to jeden z nějakých – řekněme – tří dominantních soudobých kreslířů toho typu, kteří se zabývají politickou, buď karikaturou anebo zjednodušeným novinářským portrétem politiků a vůbec lidí veřejných,“ zdůrazňuje mediální analytik.

Nenapodobitelná výtvarná technika, která patří jenom k němu

Hned ale dodává, že u Pavla Reisenauera to nebyli jenom politici. „Ale byli to i lidé běžného života. Já jsem si jeho práce neobyčejně vážil, poněvadž pracoval nejdříve s takovou jakoby napodobeninou starých dřevorytů, jaké známe z původních ilustrací k románům Julesa Verna. Vypracoval si tímto způsobem svoji velice osobitou výtvarnou techniku, která je nenapodobitelná a patří definitivně jenom k němu. Je úplně lhostejné, jestli se ty kresby objevovaly v samizdatovém Revolver Revue nebo jako ilustrace k Pacákovu románu Medorek nebo potom celá léta v Respektu. Tento výtvarník vstoupil do prostoru za modrým obzorem sám za sebe jako autentický a velice svébytný umělec, na něhož budeme ještě velmi vzpomínat, protože už nám zůstali vlastně jenom dva výtvarníci, kteří se zabývají podobnou tématikou,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Tím prvním je Miroslav Kemel, který navazuje vědomě a přiznaně na odkaz Vladimíra Jiránka. „Jeho glosy jsou někdy velmi nekorektní, takové opravdu velmi věcné a trefují se do živého. Vedle něj je to Štěpán Mareš, který zase vědomě navazuje na Káju Saudka a jeho komiksové postavy. Štěpán je samozřejmě mnohem brutálnější a záměrně brutálnější kreslíř a humanista než Mirek Kemel. Mirek je jemný člověk a ukazuje to ve svých kresbách, ukazuje to ve svých písničkách. Doufám, že každý, kdo tohle čte, ví, že Mirek Kemel je stejně dobrý skladatel a textař jako kreslíř, i když ke kresbám se dostane obecně víc lidí. Každopádně Pavel Reisenauer byl výtvarník jiného typu a bude nám v našem současném světě trochu prázdných hodnot zbavených estetiky velmi chybět,“ tuší mediální odborník.

sdílet na