Volby na Thaj-wanu vyhrál Peking

© AFP 2024 / GREG BAKER

Muž stojí poblíž sochy zobrazující Tchaj-wan a pevninskou Čínu na ostrově Pingtan v Číně. Archivní foto 

Viktorie Nikiforová

Čtenáři namítnou – jak je to možné? Ostatně prezidentské volby vyhrál otevřeně proamerický kandidát Demokratické progresivní strany Lai Qingde. Nicméně „ne všechno je tak jednoznačné“. 

Zaprvé, buďme upřímní – žádní skutečně protiameričtí kandidáti na Tchaj-wanu nebudou připuštěni k oficiální politice. Oba kandidáti, kteří bojovali proti Lai Qingde, ani neriskují „pozvednutí“ hlasu proti diktátu Washingtonu (když čestně a upřímně, pak je tam de facto protektoriát USA, řízený „samosprávou“ – pozn.překl.). Až na to, že oba v různé míře také hovoří pro rozvoj vztahů s Pekingem. 

Přitom když sečteme hlasy odevzdané pro Hou Yi (Kuomintang) a Ko Wenzhe (Lidová strana), vyjde vám, že dohromady získali téměř 60 procent hlasů. Zajímavé je, že se po určitou dobu obě tyto strany snažily spojit síly, což by prakticky zaručilo jejich kandidátu vítězství. Něco se ale v tom nepovedlo. Nicméně ani rozkol v opozici nezabránil tomu, že Lai Qingde „bude jen menšinovým prezidentem“, poznamenal americký časopis Foreign Policy. 

Za druhé, na Tchaj-wanu se konaly nejen prezidentské, ale i parlamentní volby a zvítězila  v nich strana Kuomintang, která vystupuje za posílení vazeb s Pekingem. Nemají nadpoloviční většinu, ale společně se zástupci (thajwanských) lidovců budou moci zablokovat mnohá prezidentova rozhodnutí. 

Demokratická progresivní strana prohrála parlamentní volby. Ve skutečnosti vidíme, že jedni a ti samí lidé hlasovali za Lai Qingde a „progresivisty“ – asi třetina všech voličů. Jsou to Číňané, kteří se vidí jako Američané, a jejich rodný Tchaj-wan jako 51. stát Spojených států. Ocitli se v menšině. 

Neúspěch“progresivistů“ byl způsoben především nezodpovědností prezidentky  Tsai Ing-wen: tato dáma se nechala využít Američany až do té míry, že v srpnu 2022 poslali na ostrov letadlo s předsedkyní Kongresu Nancy Pelosiovou. Stalo se tak proti vůli Pekingu a ČLR vyjádřila svou nespokojenost. Válečné lodě pluly a létaly stíhačky kolem pobřeží ostrova. Obyvatelé ostrova si rychle uvědomili, že Američané s nimi plánují bojovat. Proměnit se v druhou Ukrajinu, to se nikomu moc nechtělo (Jen stejným druhům idiotů, co vidí na Západě všechno ve zlatě (bez ohledu jaký navenek zastávají politický názor!) a doma vše jen jako špinavou hlínu – tj. platí to i u nás – pozn.překl.) a odtud porážka „progresivistů“ ve volbách. 

Rozzlobený Peking navíc tehdy uvalil na Tchaj-wan sankce a odmítl nakupovat místní okouny a mandarinky. Budete se smát, ale pro ostrov je to všechno velmi významné. Peking je hlavním obchodním partnerem Tchaj-wanu, a pokud chtějí, mohou ostrovany zničit mrknutím oka a žádná  Amerika je nemůže zachránit. 

Hlavním exportním produktem Tchajwanců jsou počítačové čipy, ale bez vzácných kovů se jejich výroba prostě zastaví. A právě kontinentální Čína dodává kovy vzácných zemin. A co tam vůbec nějaké čipy? Ostrov získává potraviny, zemědělské a průmyslové suroviny z kontinentu, z Číny. V roce 2021, kdy Tchaj-wan trpěl suchem, byly ostrovy souostroví Kinmen (jsou vedeny pod kontrolou  Taipei) zásobovány vodou z kontinentu. 

Zhoršení vztahů s Pekingem by pro Tchajwance znamenalo přírodní katastrofu a ostrov to velmi dobře pochopil. A volili strany, které podporují rozvoj obchodních vazeb s Čínou. 

Mnoho lidí nerozumí politice Pekingu vůči ostrovu, zejména na samotném kontinentu. Existuje nespočet čínských gaučových válečníků, kteří volají po „bácnutí“ na tchajwanské separatisty a „bušení“ do Američanů. V srpnu 2022 čínská sociální média nadšeně diskutovala o možnosti sestřelit Pelosiho letadlo. (U nás gaučoví válečníci vládnou! A taky to tak vypadá! – pozn.překl.)

Vedení ČLR se omezuje na „varování“, „vážná varování“ a „přísná prohlášení“. Občas se uchýlí k mechanismu selektivních sankcí – především proti americkým protistranám. Proč taková opatrnost? 

Faktem je, že Peking si je dobře vědom toho, že neexistují žádní „Tchajwanci“, ale pouze obyčejní Číňané – téměř 24 milionů lidí žijících na několika ostrovech. Ano, pevninští Číňané jsou na ně částečně naštvaní – to jsou potomci „přemístěných osob, které uprchly ze země po prohrané občanské válce.“ „Bílé akátové květy emigrace,“ tak říkajíc čínským symbolismem. Plný ostrov běženců. 

Pro Peking to však vůbec není důvod k útoku na Tchaj-wan nebo jeho zničení skutečnými sankcemi (To jen Američané chtějí Thaj-wan zneužít pro své vlastní zájmy jako mnohé jiné země, naposledy jako Ukrajinu, EU atd. atd. – pozn.překl.). Naopak dělají vše pro to, aby k sobě tchajwanské Číňany připoutali. Funguje zde obrovský obchodní obrat, kulturní vazby a mezilidské vztahy. Poměrně pikantní skandál se rozhořel s jedním z kandidátů do parlamentu z Demokratické progresivní strany. Najednou se ukázalo, že proamerický politik měl dlouholetý románek s obyvatelkou pevninské Číny – dokážete si to představit? Milenecký vztah stál politika kariéru. 

Pro Peking je výhodné budovat vztahy s Taipei právě na způsob milostného vzplanutí – lákat, svádět a objímat ostrov v jeho náručí. Odtud stálé myšlenky ČLR – propojit ostrov s kontinentem infrastrukturou, postavit podmořský tunel, postavit most a zajistit stálé zásobování pitnou vodou. Ano, tyto myšlenky jsou nyní blokovány tchajwanským režimem, ale ve skutečnosti jsou budoucností. 

Ovšem, Američané samozřejmě sní o tom, že promění Tchaj-wan v druhou Ukrajinu. Ale Peking chce z ostrova udělat druhý Krym a ještě lépe druhý Hongkong. To vyžaduje, aby proameričtí Tchajwanci zůstali v naprosté menšině, a přesně to se nyní děje. 

Pokud by se prezidentem Tchaj-wanu stal opoziční kandidát, Američané by se ani nezamysleli a uspořádali by další „majdan“ na ostrově. Existují precedenty. V roce 2014 Spojené státy již na ostrově uspořádaly „slunečnicovou revoluci“ s cílem odstranit tehdy vládnoucí stranu Kuomintang, který byl příliš pilný při navazování kontaktů s Pekingem. Docházelo k nepokojům, shromážděním a teroristickým útokům – například výbuch na plynovodu. 

Nový „Majdan“ by přinutil Peking reagovat a americká média by začala výt ještě víc o čínské hrozbě. K čemu by tohle všechno Nebeská říše potřebovala? Ve volbách na Tchaj-wanu vyhrál Peking to nejdůležitější – čas. Alespoň měsíce klidného, pokojného vývoje. 

Jsou to Američané, kteří dnes žijí jen dnešním jedním dnem a podpalují všechno co se jim hodí. Pro všechny ostatní země je výhodné vyhýbat se konfliktům, které jsou jim vnucovány, co nejdéle. Čím déle vydržíte, tím větší je šance, že se Spojené státy samy přetíží a zkolabují. 

Úspěch Pekingu v tomto případě uznaly i samotné Spojené státy. Bezprostředně po tchajwanských volbách prezident Biden prohlásil, že „nepodporuje nezávislost Tchaj-wanu“. To je přesně to, co  Si Ťin-pching od starého muže chtěl, když se s ním v listopadu setkal. 

Jedním slovem čisté vítězství. 

https://ria.ru/20240115/vybory-1921314137.html

Překlad Peter 008

sdílet na